Metod, jak provozovat rostlinné akva, je "neurekom". Zkoušet se dá ledasco, jen je dobré mít jakési povědomí o tom, co se v akva odehrává.
Když mám k dispozici vodu, která obsahuje makroprvky v "příznivých" koncentracích, (a to Xixaova voda je), lehce ji "doladím" draslíkem, (u kterého se dá předpokládat, že jej nadbytek nebude), případně lehce upravím poměr hořčíku k vápníku, a chci-li se bavit, pak testnu přiměřený přídavek Mn, (viz domněnka o příčinách teček na echinodoru), pravidelně vyměním část vody (1/4-1/3 týdně), a přiměřeně, (nikoli příliš) nádrž nasvítím, pak pro většinu rostlin ani CO2 nepotřebuji, abych se dopracoval ke zdravému, funkčnímu a pohlednému akváriu.
Pro někoho může být problémem, že takto nastavené podmínky nebudou vyhovovat všem druhům rostlin. Pak je otázkou, jestli začnu tyto podmínky měnit v úmyslu dobrat se takových, které budou mnou vybraným kytkám vyhovovat, nebo se "smířím" s tím, že holt některé kytky se mými chovanci nestanou.
Těch ostatních bude i tak dost na to, abych si s nimi vyhrál.
...na tom je postavena metoda EI, celý týden hnojíš a pak resetuješ akva výměnou 50% vody...
Něco jsem na téma "provozování rostlinného akva" už četl, něco jsem i vyzkoušel, a něco také praktikuji. (Ne ve všech nádržích ovšem totéž!).
Hlavní myšlenkou EI je (zjednodušeně) dosáhnout stavu, kdy nebude ve vodě "chybět" žádná živina, a aby se omezilo riziko přehnojení, pravidelně se akvárium "propláchne".
Má to však svá úskalí. (A nebojte se - názory expertů typu T. Barra znám.)
Při "nepromyšleném" používání "šablon" při hnojení může dojít ke stavu, kdy (z neznalosti) zablokujete vyšší koncentrací některé živiny příjem jiných.
Může se tak např. stát, že vstupní voda má vyšší (pro rostliny naprosto dostačující) koncentraci hořčíku, kterou vy ještě přihnojením zvýšíte, a přestože přidáte přiměřené množství draslíku, jeho příjem je blokován a rostliny ve svém důsledku trpí.
Ale tohle je nekonečné téma a času málo...
