Moderní komunikační kanály a jejich význam pro akvaristy

Když budu dětem vyprávět, že pamatuju dobu, že byl ve vesnici jenom jeden telefon, a to na poště, tak mi asi věřit nebudou. Když k tomu dodám, že spojení do 30 kilometrů vzdálenýho města nám bylo vytočeno při velkým štěstí za pouhou čtvrthodinu, tak si určitě budou ťukat na čelo, pokud mě rovnou nepošlou do Želiva nebo kde tady je nejbližší pakárna. Ale fakt to tak fungovalo.

Prostě jsme se jeden den domluvili, že zejtra dem v půl štvrtý vod Čížkojc vrat na vodní vši (nikdo z nás neměl žádný pojetí vo buchankách, perloočkách vířníkách a jiný havěti) a v půl štvrtý tam všichni byli. A když se náhodou někdo chvilku zpozdil, tak se počkalo. Slovo tak nějak něco znamenalo.

Dneska máme smsky, mejly, knihy ksichtů a jiný další možnosti upravit čas dohodnutý schůzky na dálku, a přesto slovo skoro nic neznamená.

Nejdostupnější možností se domluvit jsou smsky. Vysvětlovat vo co gou asi nemá cenu. Všichni víme o sportovním nadšení těch, co ťukaj do mobilu. Je mi zcela jasný, že při těchto sportovních výkonech jde zcela stranou podřadná činnost, jako je třeba povolání. Je zcela mimo diskusi, že v těchto vypjatých situacích je samozřejmý, že prodavačka nemá čas vobsluhovat, doktor ordinovat a chuť sportovat si nevybírá. Taková babča datlující pouhých 20 minut uprostřed křižovatky, je mi velice sympatická, protože sportuje i ve zralým věku. A sport je zdravej. Prostě ve zdravým těle zdravej duch.

Dřív sme tohle nepotřebovali, protože nějaký akvaburzy tady nebyly, a první akvaristiku sem viděl asi ve 25 letech v Bratislavě. Tenkrát sme měli paví vočka vod kamaráda a někdo měl navíc i vzácný mečovky a nebo molyny. Dneska musíme komunikovat víc a víc, abysme sehnali i ty raritní druhy, co nikdo nemá. Většinou až potom zjišťujeme, že raritní jsou hlavně svou náročností.

Já bych řek, že i takovej mejl je docela spolehlivá komunikační záležitost. Bohužel i ta má svoje technický nedostatky. Občas se nějakej mejl ztratí, většinou ten nejdůležitější. Poměrně často se ztrácí mejl s číslem účtu za odeslaný ryby a někdy často dokonce majlová adresa zničehonic vohluchne. Nerozumim elektronice, tak se nepokusím vysvětlit, proč tahle závada vzniká.

O fejsbůku pomlčím, protože bych byl zaujatej. Nemám tuhle záležitost rád. Zařídil sem si adresu a od tý doby mě žádaj o přidání do přátel třeba lidi ze severu republiky Mali. A na to sem alergickej. Ale je to holt pokrok, a tak bysme se tyhle technologie měli naučit ovládat a hlavně to naučit i naše děti. Nejlepší výuka je praktická, takže Vám popíšu, jak sem to učil děti já.

A zrovna se to i hodilo. Ocitnul sem se mimo dosah akvárek, ale přesto v elektronickým spojení. A jeden nedočkavě votravnej akvarista ode mě chtěl pár krevetek. Tak sem poprosil děti, jestli by to nedokázali zařídit sami, abych měl vod něj pokoj.

Zavládlo všeobecný nadšení a mě polila hrůza. Tak sem začal komunikovat přes sms a zakázal hovory. Sem totiž ve špitále, a kdyby doktor zaslech nějakej hovor, určitě by mi doporučil změnu oddělení. A já chci zdrhnout domu a vod Chocholouška to jde eště hůř jak vocaď.

Protože můj bystrozrak a prsty ozdobený artritickýma kloubama technologii sms moc nepodporujou, tak sme si s dětma museli pár věcí ujasnit. Pro vobjasbění situace budu prezentovat pár zpráv, který mám jako příchozí.

Strejdo proc nepises.

dostal si zpravu i od markety

ja psal driv jak matej a on má spavu dryv

pepa na me plive

zatim dve uloveny

Takže radostný dopoledne. Mobil furt pípal jak puberťákovi před školou. A já musel odepisovat... vypadal sem jak mobilní závislák. Tak sem nařídil, že psát mi bude jen jeden a ostatni se s nim dohodnou, co má psát.

No ale balík je odeslanej... jak to dopadne, nevím. Večer sem po telefonu hovořil s dcerou a vyplynulo z toho pár zajímavejch faktů. Děti nalovily ty nejmenší krevetky... dokonce ty, co jim prolejzali síťkou. To je ta velikost, co my normálně nevidíme, natož ulovíme. Když to nešlo síťkou, tak je lovily kelímkem a hadicí. Prej do bílýho kelímku nechtěli lejzt, ale do hnědýho jo. To zní i logicky. Že sem říkal, že malý se líp aklimatizujou přiznávám... o nejmenších sem ale nemluvil.

Další problém byly peníze na balík, nevydržel sem to a řek sem dětem, že už sou dost velký a musej si poradit sami. Hodně tím narostli. A poradily si jednoduše, vybrali mezi sebou po 5tikoruně. A 90 korun jim na balíček určitě stačí. Trošku to nedopadlo, protože David zapoměl bůra přinýst, a tak se popral s Pepou a komunikovali spolu pomocí slin.

Jo a nemáme teploměr, protože "von se nějak rozšláp, protože Jarda"... =)

Jestli krevetky přežijou, máme ve vsi šikovný děti.

Přišla mi sms... odečteno za 93 zpráv=) Nejspíš za 2 roky zpětně...

Komunikační technologie sou pro akvaristu nezbytný a prostě supr!

Venca