Články » Lojzovo "Paků" a jiný pralesní rybky... 
Lojzovo "Paků" a jiný pralesní rybky...
Už je to nějakej čtvrtek zpátky, co se mi povedlo dostat se do čaka (chaco). Dokonce je to už i pár červenců zpátky, ale pořád to mám v sobě. Je to pohled amatéra na biotop amazonie z pohledu toho typu humanoida, co má doma rybičky. Ale protože nejsem žádnej pracháč, tak sem měl čas vopravdu jen po chvilkách. Jinak sem si musel pobyt vodmakat.
Trochu se pokusím vám přiblížit, jak sem se ke "studiu ryb v přirozeným prostředí" dostal.
Měl jsem lehce po vojně a lid se rozhod to vycinkat klíčema do světa. Co vycinkat? No to, že už toho má dost. Skoro jako dneska. No a důsledkem toho se vodvíraly hranice i pro nás, obyčejný lidi.
Asi sem se večer nějak víc vožral nebo co, ale zkrátka sem zaspal a ujel mi vlak do práce. No co, řek sem si a votočil se a šel zas domu. Protože už začínalo soukromničení, tak v putyce vodvírali už vod devíti. Tak sem šel na pívo.
Jenže v hospodě pusto prázdno. Jen jakejsi cizí kluk s červeným batohem.
Jako letitej tremp jsem sice pohrdal červenou, ale byli jsme tam sami, a tak jsem si přised. Jenomže ouha. Mluví docela špatně česky.
To by bylo, abysme se nedomluvili. Zvlášť když mi Belgičan Kurt nabíd asi 8 nebo 9 jazyků. Protože sem ze Sudet, tak mi základ němčiny a asi 8 rumů pomohlo domluvit se.
Ty Kurte, co máš za školu že umíš tolik jazyků? Ale žádnou, mám batoh a chodím po evropě. Ty Vensa poď ty spolu."Já sem blbej na jazyky! " "To nevadí, to se naučíš."
"Ale já nemám peníze" "To nevadí, já taky ne. Chudej můžeš bejt i ve světě!"
No a tak sem šel s Kurtem do světa rovnou z hospody.
Kurt se ve švédsku rozhod jít jinam než já, ale přidal sem se ke třem holkám. Ve španělsku nás 14 lidí česalo pomeranče. Portugalsko sem prošel skoro celý sám. A v jednom městečku se slavil svátek jablečnýho "piva" zvanýho sidra. Je to teda docela vodporný pití, ale když se k nám přidala flaška bechera, kterou mi převčírem věnoval jeden českej kamioňák, co mě svez, tak jsme i pokecali.
U stolu byli kytkologové a broukologové, co se chystaj zkoumat v Brazílii prales. Ty, kucí... já chci s Váma!!!
"No a co umíš?" "Hm, tápu v paměti... vařit a hodně unesu!" je muj chabej argument. Ale prej, že jo, a zejtra po siestě tady.
Druhej den navečer se naivně šourám k místní nálevně. K mýmu úžasu jsou portugalci sice většinou stejně chudý jako my, ale na rozdíl vod nás držej slovo.
"Takže odjezd za 2 a půl měsíce. Zaplatíme Ti očkování, letenku a nějakou malou zálohu na výbavu. Ale nic moc to nebude." Protože ale mám v kapse jen pár escudů, tak je to suprová zpráva. A ještě se mi povedlo domluvit jeřábničení v přístavu, takže hlady nepojdu. Hurá...
V přístavu sem na jeřábu vydržel 3 tejdny, ale dostal sem tolik peněz, že do vodletu můžu i v hotelu spát. Ale sem zvyklej na pláži tak to měnit nebudu. Po některým vočkování je mi blbě, tak ani nikam moc nejdu, akorát hledám v přístavu španělský námořníky, abych rozšířil svou slovní zásobu serveza a maňana aspoň vo další dvě slova. Když na mě ulpí víc, žádná škoda. Celá Jižní Amerika totiž mluví španělsky.
No do pr..., co je todle za přístav. Portugalci, rusáci, švédi a liberijci. V knížkách to je samej španělskej mořeplavec a tady nic.
14 dnů sem pomáhal balit a konečně letíme. Pecká...
Teda na letišti pecka. Vylezeš a vodněkde sem fouká horkej vzduch fukarem a chvíli dlouhou Ti trvá, než Ti docvakne, že tady je takhle hnusný vedro furt. To sem nikde jinde nezažil, ale v Miami je to něco podobnýho. Akorát že v Miami můžeš vlýzt do klimatizovaný haly. Tady leda pod klimatizovanou palmu.
3 tejdny lodí a na člunech. Příroda nádherná, řeka široká a umřít sem chtěl maximálně 6x za čtvrthodinu.
Prvně, když sem na letišti zjistil, že Brazílie jako jediná v jižní americe mluví portugalsky. A já se naučil skoro 300 slov španělsky.
Jsem na místě a kromě jakejchsi breberek pod nehtama a cosi svědivýho ve fousech i zdravej jedinec.
Seznamujem se s okolím. Bydlení ve vesnici domorodců. Za úkol mám vařit, ukládat vzorky, sbírat vzorky a přežít. Časem sem se přeorientoval na čištění mechanickejch částí přístrojů, který neskutečně rychle korodujou.
Spřátelil sem se s místním chlapcem, i když jsme si nerozuměli zpočátku ani slovo.
Že se blbec v pralese nenaučil česky, mě děsně štvalo.
Když sem na něj asi po šestý ukázal a ptal se, "jak se vole menuješ?", ozvalo se něco jako gngr ugngr." No výborně, budu Ti řikat Lojza protože jediný, co mi fakt chybí, je fraktura jazyka." A u toho zůstalo.
Protože všichni z jihu držej siestu a evropani i víkendy, tak sem časem zjistil, že mám i trochu volnýho času a začínám Lojzovi i trošku rozumět. Jeho jazyk je fakt jen pár desítek slov. Maximálně pár stovek slov, ale jestli se nepletu, tak nejmíň 60 slov je slovo zelená. Vždycky jinak zelená. Nikdy sem nepochopil, jak může tolik (pravděpodobně odstínů) rozeznat.
Další zajímavá věc v místním jazyce je, že věci a rostliny většinou nemaj jména. Jsou pojmenovány jakoby popisem. Taky nepochopitelný.
A zrovna v týhle vesnici eště neznaj peníze, takže až tady sem pochopil, proč mě, Evropana, vzali za nosiče. Indiána nekoupíš, když pro Tebe chce něco udělat, tak to udělá. Ovšem když si chce povídat, povídá si. A povídaj si hodně.
Jeden americkej kolega sice tvrdil, že stačí 2-3 indiány zastřelit a pak budou šlapat jak hodinky, ale profesor, co ved výpravu, to zatrh. Naštěstí, jinak by měl amík problém se mnou.
Takže sem byl jako návnada. Když už se indián nemůže koukat, jak je bílej neschopnej, tak pak pomůže. To mi ale bylo prozrazeno až tady.
To už sem si tady ale zvyk a umřít sem chtěl jen asi 2-3x denně. I když podle Lojzy sem dělal všechno pro to, aby se mi to povedlo každou chvilku.
Lojza jaksi instinktivně poznal, že na svejch vycházkách za vesnici potřebuju chůvu. Určitě ale narušil moji představu o indiánovi kterej se neodloučí od svý foukačky.
Jediný, co Lojza nosil furt byl dřevěnej nůž (tvrdej, že byl fakt použitelnej) a tam, kde má evropan panděro měl uvázanej jakejsi divnej ořech na drobnosti. Jinak někdy bral foukačku, někdy malej luk a jindy zase vohnutou větev, kterou ale kupodivu taky střílel šípy. Tomu říkal ngu, ale já to v knížce viděl pod názvem atlatl. Pro představu sem tady cosi o tom našel http://bushcraft.cz/video/video-navody/atlatl-predchudce-luku-a-sipu-video-navod/.
V době, kdy jsme si ještě málo rozuměli, vypadali naše vycházky asi takhle. "Hele, krásnej papoušek říkám Lojzovi a ukazuju na strom. A co myslíte, že ten blbec udělal, lehnul na záda, nohou natáh luk a zastřelil papouška, kterej tam byl taky, akorát já ho neviděl.
A nebo "hele krásnej brouček" - táhne mě pryč a ukazuje cosi jako nešahat, slezou Ti nehty.
To se mu to machruje, když to tady zná.
Ale když mě vyhnal, bylo to dobrý. Byly i horší situace. Jakási ostnitá liána mě čapla za fousy, který sem měl po kulky a nebejt Lojzy, bylo vymalováno.
Vod tý doby sem to zařezával na prsou, když to včas nevohořelo. Po trnech sem byl podebranej snad měsíc.
Byli ale i situace, do kterejch se mi nechtělo, i když to jinak nešlo. "Hele" ukazuju na motejla. Lojza po něm šáh, utrh mu křídla, strčil je do zásobního ořechu a tělíčko rozmáčk. Půlku s nadšením olízl a nabízel mi prsty k olízání. No neber to.
A nebo, když sem si myslel, že toho pavouka nevidí. Ukazuje mi, na toho nešahej nebo tě popálí a už rozdělává voheň. Když pavouk píská je pečenej. Zvuk mi připomíná prskání levnejch buřtů z obchoďáku. Jíst se to dá, ale přece jenom svíčková je svíčková.
Jenže mě zajímaj hlavně ryby a Lojza se k ničemu nemá. Do řeky se přece jen bojíme oba. Krokodýl a piraně tady sice žije, ale prej to není to nejhorší.
Ale Lojza stále opakuje slovo paků. Jestli to dobře chápu, tak je to ryba. Portugalci tohle slovo taky znaj. Snad se teda dočkám.
Sedíme u ohně a odpočíváme (Lojza hodil jakejsi velkej list do ohně a nekoušou nás komáři). Najednou někam na pár minut zmizel a přinesl 3 ryby. Napíchnutý na stočeným prutě. A řekl jen paků! No nemám to lehký.
Tak sem chvíli vočumoval ryby, ale Álojs byl netrpělivej. Tak ho při přípravě mňamky pozoruju. Vykuchat, napíchnout a vokořenit. Všechno normál, akorát kořenění rozžvejkanejma broukama a vymačkáním obsahu housenky na ryby mi přišlo poněkud snobsky luxusní. Ale teda upozorňuju, že nic lepšího sem v životě nejed.
Když kolega přines o pár dní později jiný "paků" tak Lojza prohlásil , "paků ne ...voda jinak"! Co tím myslel mi není úplně jasný, ale nejspíš to, že je to jinej druh. Ale vypadalo to stejně, jen to jinak chutnalo. A koření se to jakousi hlinkou a něčím, co se podobá malýmu červenýmu banánu a jde se to utrhnout 2 hodiny daleko. Roste to na stromě aspoň 50 metrů vysoko. Jak to ze země poznat, nechápu. A že se tam dá vylejzt, je taky úžasný.
Jestli chcete hádat, kdo z nás dvou tam lez, tak zkuste hádat.
Ještě sem ochutnal pár dalších druhů ryb, včetně piraní, než se mi podařilo vysvětlit Lojzkovi, že se na ryby chci hlavně podívat. Takže třeba tvar těla se líp študuje u nevykuchaný ryby.
Konečně mě pochopil a občas mi ukazoval ryby. Čuměl sem na to jak eskymák na saranče. To totiž bylo tak.
Jdeme si kolem jakýsi louže velikosti větší požární nádrže na český vesnici. Lojzek najednou otrhá lupení na jakýmsi křoví. Každej list pečlivě promne v dlani a hodí ho do vody. Pak si skočil pro ještěrku, udělal oheň o opíká jí. Jenže než se dopeče, všechny místní ryby plavou břichem nahoru. Nejsou mrtvý, jen omámený. A já blbec si to lupení prohlížel a vošahával.
Tady ale asi nejsou velký ryby, maximálně do velikosti menšího kapra. U většiny si netroufám zařadit ani rod. Jen dravce bych podle zubů poznal.
Vysvětluju Lojzovi, že bych chtěl vidět nějaký krunýřovce. Hrozně ho zaujal papír a tužka. Malovat sice neumím, ale Lojza pochopil. "hlava, kámen, spí" Místní název pro držkolezce asi.
Ale tady prej nejsou. Zkouším mu vysvětlit, že mi doma máme jen menší rybky zavřený v bedýnce. Jak mu vysvětlit akvárko, když nikdy neviděl sklo, je věc zábavná. Ukazuju mu bednu vod kamery a flašku vod rumu. Jestli pochopil nevím, ale zeptal se mi, jak ryby děláme k jídlu. Zkouším mu vysvětlit, že je nejíme. Vykulil voči a vod tý doby vím, jak se v místním dialektu řekne debil=)
Ale přestože ty bílý huby sou divný, tak se Lojzek rozhod vyhovět. Vodtáh mě ke stružce tak nejvejš 2-3 metry široký. Nalámal vrbový proutí (fakt vrba jak u nás u potoka), napíchal do dna klacky a proplet to proutím. Tentokrát ale do vody házel rozžvejkanou trávu. Tak sem si moh prohlídnout asi 10 druhů malejch omámenejch rybek. Jenže sem se nějak nesoustředil. Vrtalo mi hlavou, jak může žvejkat trávu, která uspí ryby aniž by se mu cokoli stalo. Fakt nechápu.
Zase musím přiznat, že u většiny ryb netuším ani rod. Ale přála mi šťastná náhoda.
Ve vesnici se objevil asi 8mi 9ti letej klučina z vedlejší vesnice. Přišel ukázat kamarádovi nějaký peří vzácnýho ptáka, kerýho sám ulovil. Propukla veliká oslava. A jednoho z našich profesorů zaujali brouci, který měl ten mrňous zavěšený v uších. Prej nejspíš novej druh. Paráda, tady se prej nevyskytujou, ale u vedlejší vesnice jsou celkem běžný.
Vedoucí výpravy organizuje 3 denní výpravu za broukem. A Lojza tvrdí, že jsou tam i krunýřovci. Mělo by to bejt asi 16 kilonetrů.
Musí se ale celou cestu pěšky, po vodě to nejde.
Když vyrazíme ráno, v poledne ležíme na sousední návsi myslím si.
Po asi hodině a asi kilometru měním názor. Snad 5x mě indián zachránil před hadem a to sem si určitě spoustu nebezpečnejch věcí neuvědomil. Já už nemůžu!!!!!!!!
Dostal sem kus jakýhosi ořechu na žvejkání. Koka to nebyla, ale došel sem bez potíží a v pohodě. Taky nějaký povzbuzovadlo.
Jestli ty dva modrý trpaslíci tam fakt žijou, nebo to byly ty halucinace, to si netroufám odhadnout. Ale když někdo řekne, že tam běžně žijou, tak mu budu věřit. Amazonie je totiž strašně tajemná a pestrá.
Ale připomenu jednu zvláštnost místní mentality. Jeden z indiánů, který nás doprovázel, ukázal na strom. Chvilku se o čemsi dohadovali a pak rozdělali oheň. Kdesi sehnali asi 4 netopýry a začali kuchtit. Asi svačina, napadlo nás. Vůbec jsme si nevšimli, že jeden mladík zmizel. Po 4 hodinách se objevila celá vesnice včetně nemluvňat. Nějak jsme pořád nechápali, co popíjeli, že jsou tak veselí.
Nakonec jeden fakt starej chlap vylez nahoru, zapálil nějaký bejlí a holou rukou začal dloubat z dutiny med. To, co naházel dolu, si všichni spravedlivě rozdělili. Přesto, že se taky ovívali čoudícím čímsi, tak jim včely lezli po hlavě, po rukou a i po plástvích. Ďobanců si ale nevšímali. Nechápu to.
Že se muselo tábořit a zbytek cesty se šlo až ráno, nemusím zdůrazňovat. Kromě toho, že sem moh párkrát po cestě umřít, se stala jedna zvláštní věc. Lojzek se začal zajímat vo můj ekzém, kterej mě vod mládí nepravidelně trápívá.
"Proč to máš?" "Asi se mi to vole udělalo!" "Tak to sundej." "Hahaha, ani doktoři nevěděj, co s tím."
To slovo, co prones zase rozšířilo můj slovníček o neslušnost asi. Ale 2 listy a jeden červík, co ten indiánek rozžvejkal a plivnul mi na ekzém, mě vyléčilo za několik hodin a zatím na víc jak 20 let.
Když jsme dorazili do vedlejší osady, čekalo nás, a hlavně mě, velký překvapení. Velkej uzenej krunýřovec. Lojza ho objednal, bez vysílačky, bez bubnů...,prej to je normální. Jenže si neporozuměli. Měl bejt živej, na ukázku pro mě.
Lojza byl zklamanej. Jako u nás, tak i v pralese maj lidi svý recepty a krajový speciality. V pralese je to od vesnice k vesnici a Lojza se těšil na místní modrý červíky pečený na kůře. Skoro na mě byl naštvanej, i když to místní asi ani neuměj. Ale ryba byla taky výborná. Chutnala mi a mě napadlo, že jsem skoro rád, že nevím, čím je kořeněná.
Jako na potvoru mi to jeden z místních začal vysvětlovat. To se roztlučou sušený ploštice, nebo co to je za broučí rod... No ale chutná mi, tak co.
Ale to pro mě nejzajímavější přichází teď. Jdeme lovit ryby.
Byla mi přidělena bába a houf dětí tak do 3-4 let. To toho nalovíme. Ale ostatní maj důležitější věci na práci. Jdou na žáby. Jo na žáby a ne na houby. Tady to tak maj.
Ale protože jsou tady proužky vody fakt malý, tak nám děti lověj ryby lukem nebo jakýmsi kopím. Teda já čumím. Takový prckové a tak šikovný. Čuměj i dva profesoři (znalci přes jeden rod kytek), kteří se k nám přidali.
Babča nám vysvětluje, že děti už běžně loví, jen ještě nemaj ve foukačkách šipky s jedem. Jinak už trefí cokoli.Nalovíme (je nám naloveno) asi 30 kousků krunýřovců tak asi 10 ti druhů. Žádnej druh neznám! (není ještě internet a knihy v češtině). Víc lovit nebudeme, protože to je až až k večeři pro všechny.
Ale profesoři zkouší střelbu z luku. Povedlo se jim ulovit můj prsní sval)= Jen 2 dírky v kůži. Někdy je dobrý bejt tlustej. Šíp sem vytáh a babča mi na to něco plácla.
A prej, aby to nehnisalo, tak mám volíznout tuhle žábu!!!!!! Nakonec sem poslech protože s žádnou bábou není radno se hádat. A nepodebralo se to.
Pak ještě zkoušeli vrhat šípy tou vohnutou větví. Ale když místo šípu vrhli větev a trefili mě do hlavy a to celý podruhý, přestalo mě to bavit.
Měl sem to štěstí, že jsem se moh zůčastnit výpravy ještě 2x. Ve svým nadšení sem si myslel, že pomáhám výzkumu a tím ochraně přírody. Časem sem ale dospěl k závěru, že vztahům v přírodě nikdy nemůžeme porozumět komplexně. Je moc složitá. A vědátoři se dělej na 2 skupiny. Cvoci zaměřený na jeden, maximálně dva rody čehosi. (nic jinýho v jejich životě není podstatný) A lovci titulů a nových druhů. To znamená, že jejich jméno v latinským názvosloví u nově popsanýho druhu je důležitější než velkej třesk a válka ve Vietnamu dohromady.
A zrovna tak mi připadá dnešní akvaristika. Samej specialista... obyčejnej čudličkář je na vymření. Spousta lidí si nevšimne hezký holky, pěkný tlačenky ani sousedčiny nemohoucnosti. Proč? Protože je ten velkej akvarista!!! Mě se to nějak nezdá... asi je cosi špatně.
Domorodci mi ukázali jak ryby žijou u nich, tak já chci aspoň Lojzu pozvat k nám. Jak žijou u nás a vzít ho třeba do hospody. Ale trochu mám strach, že ho neodnaučím to s hmyzem. Von totiž plácne jakousi mouchu nebo brouka, a pak si to prohlídne. Bud to strčí do tlamy a nebo do voříškový špajzky. A to by lidi asi nenesli moc libě.
Jen sem tím chtěl naznačit, že akvárko není jen tvrdost, kyselost, vodivost a jiný parametry ,co měříme. Jde i sociální chování našich trestanců a další nám neobjasněný vztahy ať už emoční nebo chemický. Sedni před akvárko na prdel v nezvyklou hodinu a uvidíš sám/sama. Najdeš spoustu novýho. Příroda je totiž úžasně různorodá a složitá i v tý nejmenší nádrži. Jen se chvíli zastavit a dívat se bez předsudků.
Venca
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 80x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 13.04.2012 • Upraveno: 07.06.2012 • Přečteno: 1453x
Schválili: alpaka 08.12.12 • Bob66 12.01.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Reportáže
| 22.09.2013 | | 37. výstava akvarijních ryb a terarijních zvířat v RK | 401x |
| 22.09.2015 | | 39. výstava akvarijních ryb a terarijních zvířat v Rychnově nad Kněžnou | 562x |
| 11.05.2014 | | USA- Monterey Bay Aquaruim | 380x |
| 23.12.2021 | | 17. mezinárodní výstava halančíků | 155x |
| 05.12.2012 | | FAUNA-FEST Žilina | 399x |
| 21.03.2012 | | Aquaburza Ostrava !!! | 774x |
| 22.10.2020 | | Návštěva u chovatele v Praze - Nuslích | 635x |
| 10.11.2017 | | AkvaEXPO 2017 RK | 384x |
| 04.01.2020 | | Svět medúz - aneb cestou na setkání akvaristů v Praze - díl čtvrtý | 322x |
| 14.12.2011 | | XIII. Vánoční akvatrh Úvaly 2011 | 439x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele