Články » Trojky, aneb když se daří... 
Trojky, aneb když se daří...
Někdo mi nedavno řek, že když už něco píšu, tak to má mít úvod. Slušnej úvod. No jo, ale jak se takovej slušnej úvod píše? Protentokrát zkusim třeba dobrej den, co myslíte, může to bejt jako slušnej úvod? Já bych řek, že snad i jo.
Chtěl bych se s váma podělit o zážitek z akvasrazu a trošku Vám nastínit to, co je člověk, řádně řachlej rybama, schopnej udělat pro svýho koníčka.
Měl bych ale začít tím, jak to celý začlo a jakej byl ten prvotní impuls, kterej mě přived na myšlenku se dostavit na slezinu slavnejch akvaristů.
To začalo u dětí v kroužku! Každej tejden se vobjeví nějaká hláška, která se šíří jak podzimní chřipajzna, a za chvíli řikaj všechny děti stejný slovo nebo sousloví. Tak nějak se mi i lehce zadařilo zredukovat slova typu vole, krávo a další tečkovaný místa v textu. Lehounce se mi i daří omezit používání slova jako je krutý, hustý, prapitomec orientální a tak dál.
Já s tím prostě mám problém, u nás se tak nemluví (většinou), tak by to mělo jít i jinde. Ale lepší než zákazy je záměrný zesměšnění výrazu. Nebo jeho častý opakování zrovna v době, když dětem sděluješ něco, co je fakt zajímá. Prostě ten výraz dostat do roviny překážejícího útvaru. Abych uved příklad, jde o situaci, kdy s nevinným úsměvem sděluješ vedoucímu "Vámi nařízená činnost jistě odpovídá všem bezpečnostním předpisům a nic Vám nebrání mi tento pokyn vydat v písemné formě =)".
To ale většinou vyžaduje znalost toho, jak daná hláška vznikla. Nebo je aspoň potřebný vědět, při jaký příležitosti. No a když mě děcka začli píchat prstem do pupku a říkat mi s naštvaným výrazem 7, byl sem v pr... jak baťa s dřevákama. Naštěstí mi žena (na rozdíl ode mne tývý divačka) dokázala objasnit, že je to z reklamy na nějaký auto. Nejspíš nějaký lidový vozítko už od tříset nebo čtyřset tisíckorun bratru.
Jednou mě žena požádala o urychlenej přesun k bedně a já viděl tu "inteligentní" reklamu. Tak sem taky ukázal na ženu a řek trojky, jakože se podívám na sraz u Tří trojek a popovídám si z opravdovýma akvaristama, kteří tomu rozumí. Třeba něco pochytím. Ženina reakce ale byla mírně řečeno bez nadšení. "Trojky mám už od sedmý třídy!" A jasně sem viděl ,že si myslí cosi sprostýho. Já zapomněl, že není akvaristka.
Odpoledne sem ji ale ke kafi udělal obloženej talíř, jak to má ráda, a zkoušel ukecat propustku. (přece jen už dlouho ženatej) "Ty hele, za měsíc bych si zajel do Prahy, nutně si potřebuju něco sehnat" a dělal sem smutný voči. Když pochopila vo co de, tak řekla."Ale jo, jen si jeď" a já zase viděl, že si myslí, "taky musíš bejt v každý pr..."!
Asi 14 dnů předem sem se začal intenzivně připravovat formou dohadování, co vyměním, co koupím atd. Nemůžu si nějak vyskakovat, ušetřil sem sice skoro litr, ale pětibábu dám za cestu, a když se chci stavět ve slavným Bráníku tak tam musím taky aspoň nějakou kačku nechat. Je mi prostě blbý jen tak vočumovat. Ale už to snad ani nejde vodvolat, co mám pobrat, co naopak budu mít sehnáno a mám pocit, že se někteří i těší na exota.
A začíná vlastní část, kterou lze nazvat, "Když se daří tak se daří!". Začíná to tím že nepolevujou mrazy, jak bylo zpravodajci slibováno. A to se pak akvazboží špatně přepravuje na větší vzdálenosti. A navíc sem si pořídil parádní zápal plic! Doktorka se nechala ukecat, že teda jako " Dobrá, nezavřu Tě do špitálu, ale budeš měsíc doma ležet, víš jak na tom si... a přijdu si Tě zkontrolovat". A to fakt musim bejt hodnej (= eště neví, že potřebuju vodject.
Tři dny před plánovaným srazem mi přišlo pozvání na magnetickou rezonanci přesně na toho plánovanýho 18týho. Vod devíti! Hm minule sem to měl vod sedmi a vzali mě v jednu... a pak sem dva dny spal po tom svinstvu, co mi tam sestry píchly. Tak telefon a jestli by to jako nešlo změnit, "Jako nešlo, ani náhodou!!!" tak to mám radost jak Kalousek z rozpočtu. Ale co, nějak bylo, nějak bude.
Tak už zejtra jedu, stačí jen u ženy ověřit, že to pochopila. Už to sice vodkejvala ale znáte ženský, řikaj asi a myslej ne a i jinak je s nima těžká řeč. Něco už si za ty léta "šťasnýho soužití" dokáže člověk přeložit, ale že by nebylo co se v tomhle vohledu eště učit, to říct nemůžu. Tak to odpoledne musíme probrat. A eště to musím šetrně oznámit obvoďačce.
"Ty Lenko, já bych potřeboval zejtra zaject do Prahy, a mám to marodní... nešlo by to nějak udělat?" (stejně pojedu) "Ale jo, když se budeš chovat slušně a dodržovat léčebnej režim... A co tam potřebuješ?" "Ále celkem nic, vezu tam krevety a sumce, jo a jeden šutr. Zpátky povezu vodní trávu a možná raky? "
"Nechceš něco píchnout? Nejseš přepracovanej?" Drzá doktorka..
Odpoledne, když se žena vrátila z práce, po jejím oblíbeným biftečku (s plným panděrem se líp souhlasí) naznačuju znova svůj záměr se podívat do Prahy. "Jo už si to říkal, tak si jeď. A musíš tam?" "No to zrovna nemusím, ale..."
"To jsem ráda, že nepojedeš!" "Ale já neřek, že nepojedu, já řek, že tam nemusim!" "Ne, teď si povídal, že nepojedeš." No má tohle smysl?
"Dobrá, zejtra JEDU!!!! Do Prahy" "Ale řikal si že, nejedeš!"
Nemá to cenu se hádat, ještě musím přežít instruktáž... "Doufám, že nepojedeš v tom špinavým maskáči?" "To bych si v životě nedovolil, dyť mě znáš!"
"No právě..." "Co když tam potkáš někoho z televize?" Kdybych potkal třeba nějakýho ministra, tak sukovici nosím, myslím si ale radši nekomentuju.
"A ne, že pojedeš s kusem špeku v kapse!" "Nee, vemu si šlehačkovej dort, bude to praktičtější..." Zase komentuju pouze v duchu.
"Koukej se tam pořádně najíst, a dej si zeleninu! Je zdravá!" "Třeba trochu špenátu a flák uzenýho" myslím si o zelenině. "Jo a nepij moc." "Nebudu, já si v hospodě obvykle akorát čtu mateřídoušku!" komentuju opět pouze v duchu.
Stejně si radši koupim 3 šneky do akvárka než to prožrat v hospodě, a nebo to vobětuju na pitnej režim a podpořím hospodskýho. Je to blbý, ale i stovka jsou pro mě peníze!
Tak a já to jdu pomalu nalovit. Všechno si připravuju, ale problém. Tak se ptám manželky. "Neviděla si ty prázdný plastovky, co sem měl schovaný vedle mrazáku?" "Ty sem vodnesla do kontejneru, proč se ptáš?"
"Ále nic, říkám nahlas" A už zase přemejšlím, jak jí konečně a po stý vysvětlit, že v týhle domácnosti musí bejt furt připravenejch 5 prázdnejch plastovek. Kde je mám furt schánět, když já vodu nepiju a děti pijou kohoutkovou. No nic, nedá se nic dělat, musím do konťáku! Ale musím potají, žena se to nesmí dozvědět. Ženský z vesnice totiž považujou za důležitější to, aby tě baby u krámu nezdrbly, než to, co je mnohem důležitější, třeba zrovna teď plastovky z konťáku.
"Nepotřebuješ něco z krámu?" Ptám se nevinně. Zkouším kvasnice, koření, toaleťák... a nic. Všechno máme.
"Ty, člověče, já Ti mám takovou chuť na nějaký ovoce,," zkouším to jinak.
"Dobře, já pošlu holky"...dozvídám se, ty seš marod a nemůžeš. Tak a budu muset žrát přemrzlý banány, nebo co sem vozej, a plastovky zas nikde. Tak musím uplatit potomky.
"Heleďte holky, já vám dám nějakou kačku a vy mi přinesete pár prázdnejch plastovek z kontejneru. Ale máma se to nesmí dozvědět." Sice si skoro ťukaj na kost spánkovou, ale už sou to velký holky, skoro ženský, tak toho náležitě zneužívaj. "Jedna potřebuje velkou bonboniéru, kterou vymění za jakýsi šminky, jestli sem to dobře pochopil, a ta mladší chce jenom 2 kousky L270 k sobě do akvárka. "Tatíííí, ale ty velký Jo!!!!"
Co mi zbývá, že jo...
Tak mám nalovíno a hrozně se těším na zejtra. Mladá má ranní, takže to bude bez ranního komentování ...a holil ses, máš kapesník, proč sis nevzal ten hezkej novej svetr a tak dál. Nemusím vysvětlovat, že krátkej svetr nehřeje. Hoorey.
Tak ještě kontrola na pc, jestli ještě někdo nechce ancíky, a hurá spát, zejtra toho bude až něúrekom. Stejně toho moc nenaspím. Venku je totiž cejtit jaro, a to je změna počasí. To ale znamená zdravotní potíže a mě se teda fakt nechce táhnout berle... vono je jiný zapomenout je u nás v krámě a jiný je ztratit někde v Praze.
První budík vo půlnoci... aha bolí, vezmu si prášky a ráno to snad půjde jen s hůlkou. A už nezaberu, přemejšlim, těším se atd. V půl druhý se mě žena ptá, "Není Ti něco? Ani nechrápeš!" Tvrdím, že mě nic nebolí a je to v poho. Ale zatím není. Ve 3 hodiny sem si vzpoměl..."Kam jdeš?", ptá se mě? "Ále, zapomněl sem si dát do báglu kámen!" "Ty to stejně nemáš v tý palici recht!" okomentovala to a usnula. Já už ne.
Takže je ráno a já se chystám nejdřív k doktorům do tunelu a pak do Prahy ke Trojkám. Cestou koupím bochník chleba, šáhnu do udírny pro něco a mám za jídlo ušetříno. Třeba se místo jídla něco akvaristickýho ke koupi naskytne.
Problém je, že poslední šrůtka uzenýho a asi 8 klobásek, co jsem chtěl vzít jako vzorek, zmizel. Takže rychlej telefonát ženě. "Nevíš, kde je to, co bylo v udírně?"
"No já to vzala do práce, proč se ptáš?" "Ále nic" a přemejšlím, kde cestou koupím šišku salámu.
U doktora mě vzali včas, jen mi v nevhodnou chvíli volal kolega akvarista. To bylo asi následovně.
"Pojištovací kartičku!" "Nemám." "Vyplněnej souhlas se zákrokem?" Takže sem si sestru nenaklonil. Ale vyplnila mi to.
"Tak a pojďte si do kabinky a odložte si!" A do toho telefon.
"Sakra chlape to nemyslíte vážně, kam táhnete ten bágl a tu velkou bednu?!" "To musí zůstat tady." A v čekárně jen dva opálení.
Co zbývá... "Pánové, prosím Vás, můžete mi tady pohlídat tyhle věci? Mám tam jenom krevety a kámen... A bacha, jsou jedovatý!" napadá mě spásná věta.
Vyšetření sem přežil, nic se mi neztratilo a papír o patro vejš k chocholouškovi jsem taky s díky odmítl. Takže paráda, mám hotovo včas, salám sem koupit stihnul, tak se stavím doma u kompu, jestli něco nejede dřív.
Rvu se vověšenej báglem a boxem na ryby. A kde se vzal, tu se vzal, můj vedoucí z práce. A odkud, že jdu, když mám marodní. Tak mu vysvětluju, že od doktora. Nechápu proč ten blbec tak blbě čumí. Já pospíchám.
Paráda, jede mi autobus a je to dokonce trošku levnější. Jen se nesmím napít. Po těch jedněch práškách furt chodím čůrat a to je v autobusu problém. Takže za 20 minut odjezd. To mám co dělat.
Telefon, zpráva... jakási reklama a 2 slova. Další zpráva... sim je plná! Vymažu zprávu... píp.
Zkrátka a dobře, kolega Moucha mi z kompu poslal instruktáž, jak se v Praze kupujou celodenní jízdenky přes mobil. Ale protože mi děti nedávno utopili mobil, mám jen takovou starou plečku. Ho... paměť, baterka nedrží. Tak se mi jeho zprávy moc nehodily. Krátký zdělení ve 24 zprávách napřeskáčku se spoustou reklamy. Než sem pochopil, o co jde, autobus ujel. Takže vlakem.
Sedím ve vlaku a strašně se mi chce spát, asi po těch injekcích. Omotáván se kolem báglu a usínám. Jedinej přestup, ale skoro hodina. Je mi strašná zima, jak sem rozespalej, ale přežívám a přestupuju.
Masaryčkáááááááááááááááá! Hurá!
Ihned jsem osloven bezdomovcem, a jako že dej mi cigáro. Nemám, nedám. A že sem debil a že mi dá po hubě. Tak mu vysvětluju, že sotva stojí na nohách, a jsem přesvědčenej, že by naopak byl bit on. A že sem jako ten ču... a taky pi... Nevím, co mě to napadlo, ale najednou sem se ho zeptal jihoamerickou portugalštinou na jeho názor na kvalitu dálniční sítě jižního Sůdánu. Kupodivu vyvalil voči, zalapal po dechu a zmizel. =)
Při vystupování mi prasknul jeden ramenní popruh, ale naštěstí je na báglu spoustu řemínků, takže to nějak svazuju a nýst to jde. Ne že by to bylo 2x pohodlný, ale donesu to. Jenomže sem si všim, že nesu v báglu zapíchlou Švýcarskou vlajku. Dostali ji děti od jedný hodný přispěvatelky, a tak ji občas nosej na vejlet. No a já ji prostě nevyndal. Ale co, když už sem ji dones sem, vezmu ji i na sraz.
Prut z vlajky sem nalámal do koše hned po tom, co jsem skoro vypích voko 3tímu člověku na schodech do metra. To po městě není dobrý nosit. Objednávám po telefonu jízdenku. Chyba! Zkouším to znova. Chyba! Mám už jen půlku baterky ale zkouším operátora. Už by to mělo jít... Chyba... volám znova... a konečně vím, že jediný paušák, který neumožňuje sms jízdenu, je ten můj. "A prachy mi strhnete?" "Ne." Jen aby, myslím si a jdu zkoumat automat na lístky. Nákup v pohodě... sem dobrej. I lístek sem si koupil sám.
Prohlížím ho, jak se strká do strojku k označení. Zkouším to a nic... znova... a nic. Sakra! Zkouším vedlejší strojek a vono jo. Konečně. Takže podle instrukcí metrem a pak busem na zastávku u starý pošty. Jasně, sem tady, já sem tak dobrej.
Rozhlížím se po akvaristice a nic nevidím. Jsou čtyři a já mám děsnou žízeň a chce se mi čůrat. Tak najdu hospodu, dám si jedno na žízeň. odskočím si a milej Bráník musí počkat. Ale nedá mi to a na zastávce se ptám... "Má tady bejt velká akvaristika, nevíte náhodou?" "Tak to bohužel, a už tu bydlíme několik let." Co je to za Pražáka, když nezná ZOO Bráník? Tak třeba tudy a honem tu hospodu.
Po asi 30ti krocích vidím ceduli..., tak to risknu a juknu do krámu. Upřímě, trochu se mi tam nechce, mám s sebou bágl, box na ryby, hůl a děsně se mi chce. A jak je v podobnejch krámech zvykem, tak budou všude pytle s krmivem, stelivem a málo místa. A když blbě vidím, tak se fakt necejtím. No vlezl sem pozdravil "uložil inteligentně u vchodu (jinam sem nemoh) bágl, bednu a hůl. Danilu i Zikyho sem poznal podle fotek ihned. První dojem z krámu byl jednoduchej, čekal sem větší, ale vy tady v hlavní vesnici máte všechno menší. To, co já mám kuchyň, vy máte celej byt, a většinou nemáte na záchodě 2000litrů akvárek protože by se Vám tam nevešla. Ale mně to prostě vždycky zaskočí.
Druhej dojem byl, že Danila ví, kdo sem, protože takovýho kašpara tady v krámě eště neměla. A třetí dojem byl, že mi tady chybí typickej pach akvárek a morčat. Takže deklarovaná čistota tady fakt funguje. Jestli můžu posoudit, tak ryby v kondici a to bez ohledu na nasvícení. Rozhlížím se po filtrující krevetě, protože tu mám už skoro rok u kohosi zaplacenou, a tak je musím sehnat jinde. A u nás je nemaj. V nádržích je i sem tam nějaká rostlinka a dekorace. Takže trošku něco navíc, než jen prodejní nádrže.
S mým zrakovým omezením se tu motám, jak nudle v bandě, ale přesto zaznamenávám. Víc samců bojovnice si dohromady nedávejte... to není vhodný. O kousek dál se odkaluje a všude sou lidi, takže i obrat... těmhle lidem to fakt upřímě přeju!!! Ještě sem zaslech informaci, labyrintka mohla uhynout na vyvětrání... a stručný info o tom, co je to labyrint. Mezi tím sedí malá holčina s králíčkem. Danila se k ní přitočí a cosi spolu řešej. Blesklo mi hlavou, jestli si nezkouší nadělat body, protože to, že mě prokoukla je jistý. Jestli si myslí, že sem tady jakoby za redakci a chce pochvalu? A dělám s dětma, takže co když?
Fakt mi to chvilku přišlo, jak u předvolebního plakátu. Dítě, králíček.. Hon na předvolební body. =)
A do toho mi za zády holčina vysvětluje, že sekavec je ryba živá a neschovává se tak moc. Napadá mě, že jak kdy a jak kterej. To už Danila nevydržela a jako že, že seš to Ty? Tak se přiznávám a je mi jasný, že takovejhle plašan impulzák by se nesnížil k herectví. Tímto se omlouvám za hříšnou myšlenku.
Koupil sem nějakou nutnou drobnost a celkem mě překvapila cena. U nás je dráž. Koupil sem i jednu neritinu na zkoužku. Tak zkusím dát najevo svůj názor na krám. Typickej smrad akvaristiky nepřítomen.
Typicky unuděná prodavačka nepřítomna! Informace bez otázek, jasný stručný a řek bych i pravdivý. Ceny ok. Pracovní doba využitá na 100%. Český nešvary nepřítomny.
A teď mínusy. Drze mi prodali poslední atyopsku před nosem. Když sem se ptal na halančíka pro kamaráda, tak na mě mluvila latinsky z hlavy... a neměli ho. Jen jestli jen nemachrovali, když vědí, že já latinský názvy halanů z hlavy nedám. A taky tam měli u ryb napsáno rarita. Může se jim věřit, když sem takový ryby v životě neviděl?=) Tam se eště podívám=)
Přiznal sem se k děsný žízni, tak mi Danila ukázala blízkou prej dobrou hospodu a nabídla, že mi vezmou bednu ke trojkám autem. Tak sem souhlasil a Ziky s kolegou se taky nabízeli, že se vobětujou do hospody. Ale maj přísnou vedoucí... a Ziky už je ženáč... a to se poslouchat musí. =) Vylít sem, že sem i hůl zapoměl.
Teď najít tu hospodu, říkala kousek, ale co to v praxi u Pražáků znamená. U nás na vsi je kousek do 10-15 kiláků, ale kolik je to v Praze. 100 metrů, 300 metrů?. Po pár metrech sem našel Bránický divadlo..., ale tady já to znám, sem do divadla sem koval jakýsi držáky s požadavkem kovářskýho sváření..., to už je ale 20 let. Ale hospodu nevidím.
Na rohu stojí fousatej rezavec a na první pohled je vidět, že v jeho případě je žízeň neopertabilní. Ten vědět bude! "Prosim Tebe, hledám tuhle špeluňku" a říkám mu jméno. "Ty vole, tady za rohem", řek mi a vono jo. Jak sem to moh přehlídnout. Hledám vchod a hurá dovnitř, ale ouha. Na dveřích nápis Táhni! Už sem chtěl jít, ale včas mi došlo, že je to jen pokyn, jak zacházet z dveřmama.
Konečně si objednávám pivo a s scháním se po místnosti, kde se můžu přepudrovat..., už bylo fakt načase. Tak žízeň zažehnána a teď konečně na Žižkov ke Trojkám. Jen ještě koupím Zikymu s kolegou po lahváči... vypadali smutně po zatržený vycházce.
Danila mi oznamuje, že kluci dělaj někde údržbu nádrže na hotelu, takže jim pivo nejspíš zteplá. No nic já už musím. Pivo jim tu nechám.
Trojky sem našel bez velkejch obtíží a vcházím do salonku. Ahoj, že seš to ty, slyším první větu... Já musim bejt figurka, když mě všude prohlídnou...
Takže představovačka, pivko, pokec a pěkný holky. Paráda, sem naprosto nadšenej, protože sou tady úplně normální lidi! Někdo je víc sebevědomej a někdo míň. Někdo mluví latinsky, někdo říká kytky... tak jak to má bejt.
Sice nám paní, co nosí pívo, má chuť říct uhni vole, protože je fakt narváno, ale vydrží u slova pozor, takže paráda. Trošku hodnotíme baby, trošku kecáme vo rybách a trošku i vo koních. Začíná to bejt zajímavý. Kolega Moucha mi přines 2 zahřívací pytlíky, ale nechce stovku, co stály. Nezbejvá mi ,než mu aspoň odpustit ty ranní zprávy. Pořád mi někdo něco dává, kus plechu na světlo, balíček kytek, zas balíček kytek a pro změnu eště kytky. Já říkal kousíček=) Takže ještě jednou kytky..., tentokrát dokonce celej kýbl i s kýblem.
Každýmu říkám. Pro Tebe mám něco mít? Ne já nic nechci. Až teprve dýl se lidičky hlásej vo krevetky atd. Parádní večer. Jen sem byl upozorněn, že si mám vše uložit, protože to, co je na stole, je zatím všech. Při tý příležitosti vyndávám ještě kámen k identifikaci a ph metr ke zkalibrování. Zaslechl jsem poznámku, no von ten šutr fakt přines.
A funguje diskuse..., jak šutr vzniknul má každej víceméně jasno. Akorát má každej jinou verzi. Takže jméno jsem nezjistil, ale už je tady fotka, takže se snad najde někdo chytrej a poradí nám. Když mě někdo žádá, jestli si může kámen vzít, tak jsem celkem rád, protože má pěknejch pár deka..., řek bych tak 3-4 kila určo.
Konečně se hlásí první zájemce a nakonec udávám vše dovezené. A přichází i špatná zpráva, sonda ph metru je vadná. Musíš si sehnat novou. Slušná cca pětikilo. Takže operativně odchytávám Danilu a domlouvám sehnání sondy až na ní našetřím. Ještě si ze stolu beru snítku, červený rostliny ale kouknout do jinejch pytlíků se stydím. Mám totiž už plnej batoh.
Někdo pomalu odchází ,protože musí, ale stále plyne hovor. Poměrně početná skupinka se rozhoduje pro nedaleký Sportbar. Původně sem sice nechtěl pokračovat. ale jelikož se dobře povídá. přidávám se. Stejně bych na Kladně čekal víc jak 3 hodiny. Čas plyne lidičky se rozchází a zůstávám já s jedním dlouhým kolegou. Po druhý hodině mě doprovází na tramvaj a já sem zůstal v Praze sám. Jen se nám povedlo z kýblíku s kytkama vylejt ve dveřích tak 2-3litříky vody. No stane se ale radši hospodskýho u jeho notebooku nevyrušujem.
Bylo by dobrý brát to z tý lepší stránky. Já měl jednou doma na podlaze těch litrů 300. Po odjetí jedný zastávky v tramvaji mi dochází, vole, nemáš hůl. Je to sice jen kus dřeva ale já ho mám celkem rád. Takže se vracím pěšky, ale hůl sem našel. Jenže je zrovna dlouhej interval, tak jdu na Masaryčku pěšky.
Nádraží bylo eště zavřený, tak sem zakrojil kus salámu a chleba, a přišel mě votravovat nějakej klučina, a že prej pojď zahulíme.
Nechtěl sem, ale votravoval furt. Nabíd sem mu salám, ale nechtěl. Nabíd sem mu přes držku, tak konečně vodešel.
Konečně to pojede! Vlak mi nenavazoval a na Kladně sem čekal 2 hodiny a v Rakovníku taky. Jak sem někde čet, že lavičky na nádraží jsou úmyslně nepohodlný kvůli bezdomovcům, tak potvrzuju zdařilost záměru na vlastní pr... Před desátou ráno sem byl konečně doma.
Už jen uložit kytky aspoň do velkýho akvárka na plavanou a uvařit ženě voběd. Usínám ve stoje, ale daří se. Tímto děkuji podle písma dívce, která vložila mezi rostlinky dvoustovku a lístek... pro děti.
Je po obědě a já se konečně chystám spát. Postupně mi ale začínají volat děti. Strejdo, přivez si ráčky? Nee, mrzí mě to! Až pozdějc zjišťuju, že došlo k omylu. Nějak sme se špatně dohodli. Já mluvil o ráčcích, kolega o ancících..., ještě že to nevyšlo.
A schrnutí akce? Máme spoustu novejch rostlinek, já mám v akvárku neritinu a vyšlo mě to na tisícovku. A parádní večer plnej zážitků. Jestli mě všichni ti študovaní ještě někdy vezmou mezi sebe, budu jenom rád.
Venca
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 71x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 24.02.2012 • Upraveno: 24.02.2012 • Přečteno: 1326x
Schválili: Bob66 13.01.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Zábava
| 23.10.2011 | | Vodní pavouci... | 801x |
| 24.01.2012 | | Sehnala jsem akvárko | 709x |
| 03.02.2011 | | Kterak si dobré rady k srdci neberu a o výhodách netu.. | 1005x |
| 01.06.2011 | | Kterak si aquarium udržovati v čistotě bez velké náročnosti na čas Váš, Choti Vaší neb Vaší panské služebné.. | 1383x |
| 10.10.2011 | | Kýma, Bíma hárvestr... aneb téměř po prázdninách! | 752x |
| 11.01.2010 | | Akvaristiko, jaká si byla a kam kráčíš ? | 1379x |
| 01.03.2011 | | Akvaristickej bůh.... | 1821x |
| 23.09.2010 | | Tři prvňáci | 1415x |
| 20.01.2012 | | Kterak správně urážeti oponenta svého slovem či písmem aneb průvodce tvorbou trefných urážek | 589x |
| 15.02.2009 | | Obří akvárium HK | 2825x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele