Profily

Na AQUATABu vyšel nový článek, tentokrát o sladkovodních platýsech:
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu vyšel nový článek, tentokrát věnovaný nahohřbetým:
www.aquatab.net/…

Německo: DATZ, Amazonas, Aquaristik Fachmagazin, Koralle
Velká Británie: Practical Fishkeeping
USA: Tropical Fish Hobbyist, Amazonas, Coral

Doporučuji přečíst:
www.aquatab.net/…

Jsou zprávy, které nechcete slyšet, i když víte, že jednou musí přijít. Dnes zemřel pan Josef Ešpandr, legenda rychnovské akvaristiky, akvarista tělem i duší - zanedlouho by mu bylo 90 let...
Jaroslav Hofmann

Tohle tetra ozdobná (Hyphessobrycon rosaceus) není, tetra ozdobná má bílé špičky břišních ploutví a ploutve řitní. Mohla by to být tetra nachová (Hyphessobrycon bentosi), což je přinejmenším v posledních desetiletích v akváriích velmi raritní ryba, ale ty červenoskvrnné tetry byly s velkou pravděpodobností import z přírody a jako tzv. příchyt mezi nimi klidně být mohla. Tady v atlase se u hesla tetra nachová (rybicky.net/atlasryb/tetra_nachova ) nenechte zmást prvními dvěma fotkami – na první je tetra Sweglesova (Hyphessobrycon sweglesi), na druhé je vpravo tetra ozdobná, uprostřed tetra Sweglesova a vlevo ryba neurčitelná, ale na třetí a čtvrté fotce ta dodělávající ryba, to by mohla být skutečná tetra nachová.
O problematice druhového komplexu těchto „růžových teter“ jsem psal tady: www.aquatab.net/… Letí to, ten článek je už 11 let starý, všechno v něm je sice pořád pravda, ale v mezičase v roce 2014 vyšla práce Axela Zarskeho (www.senckenberg.de/…), která obsahuje mj. redeskripci druhu Hyphessobrycon bentosi a popis nového druhu Hyphessobrycon paepkei, který by čistě vzhledově mohl být rovněž kandidátem na tu vaši rybu. Ale jednoznačně to podle vzhledu říci nelze, to by se musely počítat zuby apod.
Jaroslav Hofmann

Zřejmě chvostoskoci.

Na AQUATABu je k dispozici nový článek, tentokrát o motýlkovcích, nožovcích a rypounech.
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek, tentokrát o jeseterech a kostlínech.
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek věnovaný ostnojazykovitým.
www.aquatab.net/…

Naso vlamingii, Amblyglyphidodon asi ternatensis, Oreochromis niloticus.

Máloštětinatec, téměř jistě naidka z čeledi Naididae, vzhledem k chobůtku vpředu to svádí k naidce chobotnaté (Stylaria lacustris), což je běžný živočich z bentosu našich vod. Pokud je to tropické, tak zřejmě jiný druh, ale naidka téměř jistě. Bližší informace např. E. Wohlgemuth: Olejnušky a naidky v našich akváriích, Akvárium terárium 7/1995, strana 25-26. Gratuluji k té první fotce, ta je jediná, podle které se to dá poznat.
Jaroslav Hofmann

Ano, je to "mramorovaná" forma nebo taky "modrý Cosby", a ano, je to samec.

To bude tím, že žádný čichavec hnědý neexistuje. To, co máte na obrázku, jsou různé barevné formy čichavce šedého (Trichopodus trichopterus).
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek, tentokrát o bahnících.
www.aquatab.net/…

Fakticky je to dnes Acantopsis dialuzona (sekavec batávský), což samozřejmě nemění nic na chovatelských nárocích těchto ryb. To, že ryby popsané v roce 1854 jako Cobitis (později Acantopsis) choirorhynchos jsou totožné s rybami popsanými v roce 1823 jako Acantopsis dialuzona, publikoval už v letech 2012 a 2013 Maurice Kottelat, ale bez jakéhokoli bližšího vysvětlení v souhrnných pracích věnovaných nadčeledi Cobitoidea, resp. sladkovodním rybám jihovýchodní Asie. Taxonomicky platným způsobem to potvrdila až revize rodu Acantopsis, kterou v roce 2017 publikovali Boyd a kol.
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek, tentokrát o ostnáčích a okouníčcích. www.aquatab.net/…

Lefini není druh (žádný druh jménem Distichodus lefini neexistuje), ale řeka, odkud pochází atraktivně zbarvená populace s červenočernou hřbetní ploutví, červenými ostatními ploutvemi a podélnými červenými pruhy na těle. Správné označení je "Distichodus sp. Lefini". Další atraktivní forma se dováží pod obchodním označením Distichodus "Black&Red", těžko říci, zda je totožná s formou "Lefini". Stanovením, zda jde o jeden druh nebo dva druhy, zda jde o druh vědecky dosud nepopsaný nebo o barevnou lokální formu některého již popsaného druhu, se zatím nikdo nezabýval.

Nechme stranou, že labeo červenoploutvé (což je správné jméno "parmičky" červenoploutvé) vypadá úplně jinak. Zkusme jenom jeden znak - myslíte, že existuje nějaká kaprovitá ryba s tukovou ploutvičkou? Jinak jsem téměř dojat, že připouštíte, že by to mohla být patetra.

Africká patetra rodu Distichodus, do určování druhu bych se nerad pouštěl, na to jsou ty fotky moc příšerné.
Jaroslav Hofmann

Tazatelka jasně píše "rybička s červenými ploutvemi" - ona nemyslí tetry červenoústé nebo Bleherovy (z té fotky se to poznat nedá), ty nemají červené ploutve, ona myslí tu rybu s červenými ploutvemi, co je na každé fotce jenom jedna...

OT: To je, Honzo, velký opruz, dávat informace za nutnost registrace a čekání na velkomožné schválení administrátorem...

Necelý měsíc po svých 99. narozeninách zemřel 16. 6. 2021 profesor Günther Sterba, člověk, který pro mne byl a navždy zůstane největším vzorem v oblasti popularizace ichtyologie a akvaristické publicistiky. Trochu se bojím, že mladším generacím akvaristů už jméno Günthera Sterby mnoho neříká. Připomenout si ho mohou v článku, který jsem napsal k jeho devadesátinám.
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek, tentokrát o hrotočelcích, hrdložábříkách, jehlouncích a jehlách.
www.aquatab.net/…

Samozřejmě, že to je krunýřovec a ne žádná sekavka. Nějaká pekoltie by to mohla být (určitě ale ne Peckoltia vittata), nicméně vzhledově mě to táhne taky k přemýšlení o rodu Panaqolus, třeba Panaqolus sp. L 465 z Kolumbie. (To, že to v obchodě plavalo jako "pekoltie" ještě moc neznamená, navíc ty ryby mohly do obchodu klidně přijít pod označením Peckoltia. Ale na druhou stranu takhle z obrázku ani pekoltii vyloučit nelze.)
Jaroslav Hofmann

Všechny čtyři ryby na snímku jsou jednoho druhu, a to Crossocheilus reticulatus (parmoun síťkovaný). A všichni parmouni mají vousky, takže pokud je některé vaše ryby opravdu nemají, tak o ně nefyziologicky přišly.

Fake. Podvod. Maňáskové divadlo. Máte to napsané v diskusi pod tím videem.

Na AQUATABu je k dispozici nový článek, tentokrát o bichirech. www.aquatab.net/…

Pomacanthus arcuatus

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - druhá část dvoudílného povídání o čtverzubcích. www.aquatab.net/…

Moc nerozumím tomu, na co si stěžujete... Že máte normální, zdravou, normálně se chovající rybu? No máte, no. Na těch videích není nic nenormálního, takhle se parmičky (a nejen ony) v novém prostředí chovají. Chování se bude v čase měnit, jinak se budou chovat za měsíc, jinak za půl roku nebo za rok. Jestli si pořizujete zdravé ryby proto, abyste s nimi krmil kočku, možná by se pro Vás našel jiný koníček než akvaristika...

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první část dvoudílného povídání o čtverzubcích.
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek věnovaný brakickým rybám - stříkounům, kaložroutům, okatcům a žabohlavcům.
www.aquatab.net/…

Je to starý a zbědovaný pancéřníček zelený (Corydoras aeneus).

Na AQUATABu je k dispozici nový článek věnovaný lezcům: www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - druhá část dvoudílného povídání o sladkovodních hlaváčích. www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první část dvoudílného povídání o sladkovodních hlaváčích. www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek věnovaný nepříliš známé skupině ryb - hlavačkám z čeledí Eleotridae a Butidae. www.aquatab.net/…

Ano, je to střevlička východní (Pseudorasbora parva).

Je to nějaká štíhlotělka, spíše rodu Copella než Pyrrhulina, nejspíš mladá nevybarvená samice štíhlotělky lalokoploutvé (Copella vilmae), možná by to mohla být i štíhlotělka Eigenmannova (Copella eigenmanni). Mimochodem, nevím, co je to za akvárium, ale ta tuberkulózně-rachitická samice pavího oka dole uprostřed je strašlivá, ta už měla být dávno utracená.

Honzo, neměl. Ty skaláry z 2006 mám nafocené všechny, Staněk tam měl čtvery. Asi jsi myslel ty na prvním obrázku vystavené jako "Peru zelený altum tečkovaný", ale ty to nejsou (zrovna tyhle ryby tehdy fakt nespolupracovaly ) . Pak tam měl "Blue Diamant" (druhá fotka), "Manacapuru červenohřbetá" (třetí fotka) a "Bicolor Diamant závoj" (čtvrtá fotka). Když jsem projel všechny fotky, tak z toho šestého mi nejpodobnější přijdou ryby, které vystavoval Petr Jelínek z Jilemnice (pátá fotka), ale to taky nejsou ony. Nemám teď čas si s fotkami hrát, takže je sem dávám bez jakýchkoli retuší, ale pro orientaci stačí.

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - návštěva sladkovodního akvária-vivária Aquatis ve švýcarském Lausanne: www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - návštěva v Lisabonském oceanáriu.
www.aquatab.net/…

Předposlední odstavec: www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - druhá, závěrečná část povídání o cichlidách Madagaskaru a jižní Asie: www.aquatab.net/…

Těsně vedle Jsou to platy skvrnité (Xiphophorus maculatus), na první fotce Red Wagtail rybicky.net/atlasryb/plata_skvrnita_var_wagtail, na druhé Sunset rybicky.net/atlasryb/plata_skvrnita_var_sunset

Ano.

Ano, oba jsou Corydoras trilineatus.

Kdyby byl vidět...

Ano, na té fotce z mecamartin... je krásný exemplář Corydoras trilineatus

Na všech fotkách je Corydoras trilineatus (pancéřníček leopardí). Mezi Corydoras trilineatus a Corydoras julii (pancéřníček Juliův) není žádný rozdíl v ploutvích, ale v kresbě. Označování ryb Corydoras trilineatus jako Corydoras julii se táhne z dávné historie, a i když už bylo nesčetněkrát publikováno, že ryby, které se nejen u nás, ale i jinde v Evropě převážně chovají, jsou Corydoras trilineatus, objevuje se toto mylné označování pořád znovu. Skutečný Corydoras julii nemá na hlavě kresbu z klikatých čar, ale z teček a vypadá takto: www.corydorasworld.com/…
Jaroslav Hofmann

Problém je, že anglická jména nejsou nijak ustálená. "Spotted severum" se používá většinou pro Heros notatus, nazelenalé populace mezi nimi jsou. Pro Heros efasciatus se někdy používá jenom "Severum", ale někteří američtí obchodníci třeba nabízejí ryby "Green Spotted Severum (Heros efasciatus)". Je třeba si uvědomit, že to , že někdo vyfotí svou rybu, nějak ji pojmenuje a dá fotku na internet, ještě neznamená, že je ta ryba pojmenovaná správně. Podstatné je konkrétní rybu vidět, pak se dá teprve uvažovat, který by to mohl být druh. A u Herosů je ta potíž, že H. efasciatus (pokud to zrovna není některá z těch populací, které v dospělosti vůbec nemají příčné pruhy) a H. notatus se od sebe poznávají obtížně, resp. že se někdy od sebe podle vzhledu jednoznačne rozlišit nedají. (A to ještě vůbec neuvažuji možnost mezidruhového křížení...)

Pravděpodobně to opravdu je Heros notatus, pokud ne, tak nejpravděpodobnější druhá varianta je Heros efasciatus, konkrétně ta populace, která byla dřív označovaná jako samostatný druh Heros appendiculatus. Heros severus to není zcela jistě. To, že se tímto jménem v akvaristických zdrojích označovaly (a na internetu mnohdy pořád ještě označují) nejrůznější druhy rodu Heros, je jedna věc, ale to, že se skutečný Heros severus chová v akváriích minimálně, je věc druhá. Sám ho nemám v archivu na jediné fotce, opravdový Heros severus vypadá takto: www.fishbase.de/…
Rozdíly mezi některými druhy a různé fotky najdete tady: www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první část dvoudílného povídání o cichlidách Madagaskaru a jižní Asie: www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - v páté a poslední části povídání o nejezerních afrických cichlidách se představují vejcotlamky, larvotlamky a další zajímavé ryby.
www.aquatab.net/…

Opatrný ve smyslu jistoty, že je to on. Vysvětlení C- a CW-kódů tady: www.aquatab.net/… (druhý odstavec oddílu Malí pancéřníčci).

S tím mřížkovaným bych byl opatrný, rozhodně to není typický vzhled. Ale ta ryba nemá typický vzhled žádného druhu ani C- nebo CW-formy. Jenom pro zajímavost - máte takovou rybu jenom jednu? Jak se k vám dostala - je to jedna odlišně zbarvená ryba ve skupině jiných corydorasů nebo máte takhle zbarvených ryb celou skupinu?

Je to pozdě, ale nějak jsem si toho tady nevšiml. V prezentaci "První podvodní" je na fotkách jako "vrcholovka s piskořkou" ze 17. 11. 2019 i na starších fotkách z listopadu a prosince 2018 a ledna 2019 pancéřníček napský (Corydoras napoensis). Ty ryby v pytlíku vypadají nejvíc jako pancéřníček barimský (Corydoras bondi), což sice býval svého času ne až tak vzácný druh, ale ty časy jsou tak třicet a více let zpátky. Nebyla by nějaká fotka z akvária?
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - čtvrtá část povídání o nejezerních afrických cichlidách je věnována západoafrickým pestřencům.
www.aquatab.net/…

U českého odchovu za 40 Kč by mě v první fázi hlavně zajímalo, zda je to opravdu Corydoras adolfoi - jestli to náhodou ve skutečnosti není Corydoras duplicareus.

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - třetí cesta za africkými cichlidami mimo jezera Velké příkopové propadliny vede k perlovkám.
www.aquatab.net/…

CITES je dohoda o mezinárodním obchodu, čili když se ryba narodí v ČR a prodá se zákazníkovi v ČR, nejde o mezinárodní obchod. Někde je tam ale informační šum, protože v přílohách CITES, resp. v přílohách A, B, C a D nařízení Komise (EU), které jsou právně závazné v ČR, nejsou žádní L-sumci. Jediným zařazeným krunýřovcem, a to v příloze C podle legislativy EU, resp. v příloze III CITES, je Hypancistrus zebra.

Na fotkách v atlasu je opravdu Channa pulchra. Oba druhy se dají od sebe odlišit docela snadno. Channa pulchra má v prsních ploutvích nejčastěji čtyři bílé proužky, v přední části hřbetní ploutve jednu tmavou skvrnu, drobné černé tečky na hlavě, Channa ornatipinnis má v prsních ploutvích 5-7 bílých proužků, v přední části hřbetní ploutve tři tmavé skvrny, velké černé tečky na hlavě, často také žlutooranžové pysky, hlavně v koutcích.
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - tentokrát reportáž z návštěvy Dánského národního akvária v Kodani: www.aquatab.net/…

Pokud si s Photoshopem hraje Glaser, tak jo. Glaser tyhle ryby představil a přivezl v květnu 2017, od té doby je ale o nich docela ticho po pěšině. Mám pocit, že některé americké internetové obchody je nabízely už v roce 2015 jako velkou raritu, o které nevědí nic bližšího. Kuriózní je, že prodloužená je jenom ocasní ploutev, žádná jiná ne, což je mezi závojovými formami rarita. Docela by mě zajímalo, co z toho padá, pokud z toho padá vůbec něco.

Na AQUATABu je k dispozici nový článek "Tilápie a hrbohlavci" - druhá výprava mezi africké cichlidy mimo jezera Velké příkopové propadliny.
www.aquatab.net/…

Pardon, možná jsem slepý, ale co je na odkazované fotografii špatně? (A úplně na okraj: "To bychom mohli..." je správně.)

Sice nevím, co se tím prvním odkazem (www.biblioteka.cz...) chce říct, ale asi by se k němu mělo dodat, že trnovčíci rozhodně nejsou jeseteři, i když se to píše na internetu

1:37 Iriatherina werneri
2:01 Chitala ornata
3:28 Datnioides - buď pulcher, nebo microlepis, z nahrávky nelze poznat
7:46 Semaprochilodus, druh nelze z nahrávky určit
7:51 Abramites hypselonotus

Je to Hemigrammus rhodostomus.

CYPERUS - SPOLEK PRO AKVARISTIKU V BRNĚ
Vás zve na akvaristickou konferenci
Akvaristický podzim - Brno 2019
v Brně v sobotu 19. října 2019
Vážení přátelé,

dovolujeme si Vás co nejsrdečněji pozvat na přednáškovou akci Akvaristický podzim - Brno 2019. Od roku 1998 pořádá spolek Cyperus tradiční setkání konané každoročně v říjnu, jako jednu z akcí Unie akvaristů ČR AKVA CZ.

PROGRAM:
Jan Burzanovský: Novinky u jihoamerických trpasličích cichlidek rodu Apistogramma od roku 2006
RNDr. Jaroslav Hofmann: Veřejná akvária od Lisabonu po Tchaj-wan – expozice mořské i sladkovodní
Jan Burzanovský: Možnosti individuálního tisku nejen akvaristické literatury
*******************************
9.00 Prezence, výměna ryb a rostlin
9.30 - 12.00 Dopolední blok přednášek
12.00 - 13.30 Oběd
13.30 - 16.00 Odpolední blok přednášek
V průběhu akce se uskuteční setkání presidia AKVA CZ, miniburza halančíků a dalších méně běžných ryb a rostlin, která proběhne mezi účastníky akce (bez přístupu veřejnosti). Materiál je třeba dovézt balený v sáčcích – bez možnosti instalace nádrží, stoly budou připraveny na konci sálu.
Místo konání: Setkání se koná, stejně jako v loňském roce, v „Zámeckém sále“ hotelu „Žebětínský dvůr“, Křivánkovo náměstí 33a, Brno–Žebětín. Spojení od autobusového nádraží Zvonařka - přejít nadchodem přes obchodní dům Vaňkovka do podchodu pod Hlavní nádraží a pak tramvají č. 1 (směr Bystrc) na Mendlovo náměstí. Z nádraží Brno Královo Pole tramvají č. 6. Přestup na autobus č. 52 (odjezdy v 8 h a dále po 20 min.). Autem z dálnice Praha - Bratislava (Olomouc) na sjezdu Masarykův okruh Velké ceny 182 km (178 km) dálnice. Žebětín se nachází v západním okraji Brna, 2 km od závodního okruhu mistrovství světa motocyklů, 4 km od dálnice. Omezený počet parkovacích míst je v přední části dvora hotelu, další místa na náměstí.
Ubytování je možné v areálu hotel.zebetinsky-dvur.cz tel. 546 217 557
Konferenční poplatek:
pro členy spolků v rámci AKVA-CZ: 190,- Kč (předložení průkazu AKVA CZ nezbytné)
ostatní akvaristé: 250,- Kč
v částce je zahrnut oběd, sborník a organizační náklady

Na AQUATABu je k dispozici nový článek "Tlamouni, pusinky a tilápie" - první výprava mezi africké cichlidy mimo jezera Velké příkopové propadliny.
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - osmá a poslední část povídání o cichlidách z jezera Tanganika: www.aquatab.net/…

Damselflies je anglické jméno celého podřádu Zygoptera, česky "motýlice", tedy motýlice v širším smyslu. Do tohoto podřádu patří na rodové úrovni motýlice (tedy motýlice v užším smyslu), šidélka a šidlatky. Zřejmě s myšlenkou odstranit nejednoznačnost termínu "motýlice", začalo se před časem pro podřád Zygoptera používat také označení "stejnokřídlice", ale nezaznamenal jsem zatím, že by se nějak moc ujalo. Diskutovaná larva je larva motýlice v širším smyslu, tedy larva některého příslušníka podřádu Zygoptera. Obávám se, že rozlišit od sebe motýlici v užším smyslu, šidélko a šidlatku podle fotografie larvy nelze. Tři žábry na konci zadečku mají lupínkovitý tvar u všech příslušníků podřádu Zygoptera.
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - sedmá část povídání o tanganických cichlidách.
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - šestá část povídání o cichlidách z jezera Tanganika. www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - pátá část povídání o tanganických cichlidách: www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - čtvrtá část povídání o cichlidách jezera Tanganika: www.aquatab.net/…

Jako proč??? Ancistrus není živorodka, ancistrusové se vytírají jako většina ryb, čili samice uvolní z těla jikry a samec je oplodní. Navíc ryba na fotce je ještě sama mládě. Možná by to chtělo něco si nejen o ancistrusech, ale o rybách vůbec přečíst?

Na té fotce je přesně to, co píše NHKG. Závojová forma dánia, které se tradičně uvádělo dlouhá léta jako druh Danio frankei, česky správně dánio zlaté, případně dánio leopardí, a které se v současnosti (ale taky už je to skoro dvacet let) považuje pouze za tečkovanou formu (mutaci) dánia pruhovaného (Danio rerio). To už je zase jiná pohádka, kterou si zájemci mohou přečíst na dobrou noc tady: www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

Podle všeho C. napoensis, uvidíme během pár týdnů. Fotky máte výborné, určitě foťte dál Pro určení by měly stačit fotky ve věku jednoho měsíce a dvou měsíců, ale klidně foťte častěji, to je cenná dokumentace, až se rozhodnete, že napíšete článek Ať se vám daří.
JH

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - třetí část povídání o cichlidách jezera Tanganika: www.aquatab.net/…

Tak to je vidět na první pohled, že to jsou úplně jiné ryby, ne? Pyskoun ryšavý (Bodianus rufus)

Hlavně ten bílý příčný pruh uprostřed těla přechází u A. sebae až do hřbetní ploutve, která má v zadní části bílý lem nebo je skoro celá její zadní část taková bělavá. A. clarkii bílou barvu v hřbetní ploutvi nemá. Většinou ji má celou černou, nebo v zadní části se žlutým okrajem, nebo je celá zadní část žlutá, nebo je celá hřbetní ploutev žlutá, on je zrovna A. clarkii barevně velmi variabilní druh, ale bílá barva v ní není. Jedinou výjimkou je populace, která žije u západní Austrálie - ta má přední část hřbetní ploutve ne vysloveně bílou, spíše šedavou, a někdy může tahle šedavá barva pokračovat jako tenký lem i na zadní část hřbetní ploutve. Nicméně tyhle ryby se poznají snadno právě podle té šedavé přední části hřbetní ploutve a stejně šedě, nikoli černě, zbarvené horní části boků v rozsahu šedého úseku hřbetní ploutve.

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - podrobné ohlédnutí za letošní výstavou v Rychnově nad Kněžnou. www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - druhá část povídání o cichlidách jezera Tanganika.
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první část povídání o cichlidách z jezera Tanganika:
www.aquatab.net/…

... nebo motýlice. Tedy pro slovenského tazatele: Jde o larvu některého zástupce podřádu Zygoptera, slovensky "šidielka"

Letos plave v nádržích hned několik desítek důvodů, proč vidět výstavu na vlastní oči. Pět z nich, náhodně vybraných: cichlida norník (Triglachromis otostigma), tetra Hyphessobrycon hexastichos, živorodka Wingeova (Poecilia wingei) - forma Campoma No. 48 Black-Green, duhovka Chilatherina sp. Kali Unggalum, afrotetra zlatavá (Phenacogrammus aurantiacus).

Na AQUATABu je k dispozici nový článek. Po více než tříleté pauze přichází opět bližší pohled na nové importy a jiné zajímavé ryby, které aktuálně plavou v pražské akvaristice ZOO Braník.
www.aquatab.net/…

Původně jsem chtěl fotit jenom ryby, ale pak mi to nedalo a v půl desáté večer jsem zmáčknul i personál. Popiska by mohla být: ZOO Braník po osmi letech a třech měsících
(Na ryby posléze dojde taky.)

S velkou pravděpodobností krunýřovec moronanský (Otocinclus macrospilus). S kříženci si nelamte hlavu, u rodu Otocinclus zatím žádné mezidruhové křížení nebylo popsáno. To sice samozřejmě neznamená, že k němu nemůže dojít, ale kdyby to byl častější jev, tak už by to někdo zaznamenal.
Jaroslav Hofmann

Ano, přesně tak Ale platí to až pro dospělé ryby, mláďata mají všechna hřbetní ploutev krátkou a zakulacenou jako dospělé samice.

Stříbrná forma čichavce šedého (Trichopodus trichopterus).

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - poslední pátá část povídání o cichlidách jezera Malawi: www.aquatab.net/…

No jo, ale v taxonomii nemůžete vycházet z populárních anglických jmen Fantang nilský (Heterotis niloticus) tvoří jednu vývojovou linii (nebo chcete-li monofyletickou skupinu) s arapaimou velkou (Arapaima gigas), což jsou ty největší ryby na předmětném videu, které tuhle diskusi odstartovalo, druhou vývojovou linii pak tvoří arowany (rod Osteoglossum) a baramundi (rod Scleropages). Už od konce 70. let 20. stol. se lze setkat se dvěma variantami řazení těchto taxonů. Jedna varianta je, že jde o dvě podčeledi (Arapaiminae a Osteoglossinae) v rámci čeledi Osteoglossidae. Druhá varianta ponechává v čeledi Osteoglossidae pouze arowany a baramundi, zatímco arapaimu s fantangem povyšuje na samostatnou čeleď Arapaimidae. (A kdybych to chtěl ještě víc zamotat, tak připomenu, že pro taxon zahrnující arapaimu s fantangem se původně používalo jméno Heterotidinae, resp. Heterotididae, které bylo později kvůli historické prioritě nahrazeno jmény Arapaiminae, resp. Arapaimidae.) Ale bez ohledu na to, zda budeme uvažovat o dvou podčeledích nebo o dvou čeledích, zůstává faktem, že fantang je příbuzný daleko blíže s arapaimou, než s arowanami a baramundi.

O názornosti videa není pochyb a je zcela na místě. Jinak zástupci Osteoglossidae žijí na třech kontinentech (Jižní Amerika, Asie, Austrálie) a s počtem druhů je to, jako dnes u mnoha skupin, trochu složité. Počet platných je buď devět (pokud uznáme jako platné všechny tři druhy, které popsali Pouyaud, Sudarto a Teugels v roce 2003 - Scleropages aureus, S. legendrei a S.macrocephalus), nebo šest (pokud přijmeme teorii, že ve všech třech případech jde u Pouyauda, Sudarta a Teugelse o Scleropages formosus a ne o platné nové druhy), nebo sedm, pokud uznáme platnost druhu Scleropages legendrei a za totožné se S. formosus prohlásíme zbylé dva. A pak je otázka, kolik je vlastně druhů australských, protože se zdá, že by jich mohlo být více než ty dva, které jsou popsány dnes
Aktuálně vyšel pěkný přehledový článek o arowanách a baramundi od profesora Rába v Živě (3/2018), dokonce se dá i stáhnout zdarma ziva.avcr.cz/…

Jen na upřesnění pro méně znalé diváky: baramundi ("asijská arowana"), o kterém je tu teď řeč, není v tom bazénu žádný (ne, že by se ale jeho potravní zvyklosti nějak zásadně lišily od přítomných tvorů). Jsou tam dvě arowany ("pravé", jihoamerické), které jsou ze všech přítomných ryb nejméně nápadné, většinu času jedna plave podél pravé dlouhé stěny bazénu a až v čase zhruba 5:40 si jedna taky vyskočí pro rybu

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - čtvrtá část pětidílného povídání o cichlidách jezera Malawi: www.aquatab.net/…

Vypadá to na larvu tiplice.
www.google.cz/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - třetí část povídání o cichlidách z jezera Malawi:
www.aquatab.net/…

Na AQUATAB byly doplněny 6., 7. a 8. díl českých názvů ryb. Soubory ve formátu .pdf jsou k dispozici volně ke stažení. V této chvíli tak jsou na AQUATABu volně přístupné všechny dosud vydané díly českého názvosloví ryb.
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek, druhá část pětidílného povídání o cichlidách z jezera Malawi, tentokrát s 33 fotografiemi www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první část pětidílného povídání o cichlidách z jezera Malawi: www.aquatab.net/…

Ne, není to Hypostomus, je to nějaký Pterygoplichthys. Nemusíte hledat na zahraničních fórech, stačí číst česky
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - poslední třetí část povídání o středoamerických cichlidách: www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - druhá část třídílného povídání o středoamerických cichlidách: www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první část povídání o středoamerických cichlidách:
www.aquatab.net/…

Trošku mě mrzí, že ze současné filmové podoby detektivek s kapitánem Exnerem zmizela jedna z hlavních Exnerových knižních hlášek: „Tak si to shrneme, mí poručíci.“ Takže si to shrneme.
Na úvod trochu velmi zmatené historie, nutné k pochopení, proč vůbec vznikly zmatky a záměny mezi kardinálkou čínskou (Tanichthys albonubes) a dániem Linovým (Aphyocypris lini), když ty ryby vypadají každá docela jinak.
Kardinálku čínskou popsal vědecky v roce 1932 Lin, a to na základě jedinců z okolí Kantonu, z pohoří Bílých oblaků. V roce 1939 popsal stejný Lin nový druh drobných kaprovitých ryb z Hongkongu jako Aphyocypris pooni. Jenže... Pan Lin poslal rukopis svého článku panu Herremu, a ten se projevil jako naprostý zmatkař. Domníval se, že práce už byla publikována, a Linovo jméno Aphyocypris pooni použil v článku, zveřejněném v akvaristickém časopise ve Filadelfii o dva měsíce dříve, než ve skutečnosti vyšel Linův popis v Hongkongu – a to pro ryby, o nichž se domníval, že to jsou ty nové Linovy, aby je akvaristům odlišil od kardinálek. První zmatek – neúmyslně, leč platně Linovi ukradl jméno Aphyocypris pooni, protože formálně jeho článek splňoval podmínky pro popis nového druhu (a vyšel dva měsíce před Linovým). Druhý zmatek byl daleko horší – Herre toto jméno nepoužil pro Linovy ryby, ale pro jiný druh. (Vzhledem k tomu se pak Linovo jméno stalo tzv. mladším homonymem, již existujícím jménem použitým pro popis jiného druhu.) Třetí zmatek je vskutku pikantní – Herre použil jméno Aphyocypris pooni ve skutečnosti pro odlišně zbarvenou populaci kardinálek, přičemž ale obě populace (Linem v roce 1932 vědecky popsanou z hor Bílých oblaků a druhou z Hongkongu) zaměnil – jménem Aphyocypris pooni označil přesně tu populaci z hor Bílých oblaků, kterou Lin popsal jako Tanichthys albonubes, a čtenářům ji odlišoval od populace hongkongské, o níž se domníval, že je to ta, podle které byl druh popsán.
Obě odlišně zbarvené populace kardinálek čínských jsou našim akvaristům známé, chovají se a navíc se pochopitelně mezi sebou kříží, takže narazit na čistokrevné příslušníky jedné z nich není snadné. Rozdíly mezi oběma populacemi jsem i s názornými fotografiemi publikoval před pěti lety v časopise Chovatel a více než čtyři roky je tento článek k dispozici volně na AQUATABu: www.aquatab.net/…
Základní rozdíl mezi oběma populacemi kardinálek je ve zbarvení ploutví: Forma z hor Bílých oblaků nebo okolí Kantonu, to je jedno, má na bázi hřbetní ploutve červenou kresbu a špičky břišních ploutví, ploutve hřbetní a ploutve řitní jsou bílé či modravě bělavé. Forma z Hongkongu má červenou naopak distální (tj. od těla nejvíce vzdálenou, okrajovou) část hřbetní ploutve a mívá červenou také špičku řitní ploutve. Chybějí jí bílé či bělavé lemy v ploutvích.
Ony skutečné Linovy ryby Aphyocypris pooni byly v 50. letech dovezeny do USA, dostaly se do Japonska a zřejmě také do Evropy. Až v roce 1966 publikoval americký ichtyolog Weitzman společně s Chanem práci, v které vyřešili problém vědeckého pojmenování těchto ryb. Přeřadili je do rodu Hemigrammocypris a druhové jméno jim dali po jejich skutečném objeviteli: Hemigrammocypris lini. Ke konci minulého století pak byl druh zase vrácen do původního rodu Aphyocypris, a vznikla tak v současnosti platná podoba jeho jména Aphyocypris lini. Weitzman s Chanem v roce 1966 ve své práci také uvádějí, že v mezičase se tento druh v USA mezi akvaristy přestal zřejmě úplně chovat, ale zůstal v chovech v Japonsku.
Kardinálka čínská a dánio Linovo se od sebe liší v řadě znaků:
1. nozdry: U kardinálky jsou vstupní a výstupní otvor každé nozdry spojeny, takže každá nozdra je tvořena jedním protáhlým otvorem, zatímco u dánia mají nozdry klasickou stavbu s předním a zadním otvorem oddělenými kožním lalůčkem.
2. břišní kýl: Dánio má břišní kýl, tj. osifikovaný kožní kýl na spodní hraně těla mezi břišními ploutvemi a řitním otvorem, kardinálka ho nemá.
3. tuberkuly na rypci samců: Kardinálka je má, dánio ne.
4. délka ocasního násadce: U kardinálky činí délka ocasního násadce 40–50 % délky přední části těla (od hlavy k řitnímu otvoru), u dánia pouze 28–38 %, tj. kardinálka má ocasní násadec delší.
5. zbarvení: I když jsou rozdíly také ve zbarvení těla a podélných pruhů, nejmarkantnější je rozdíl ve zbarvení ploutví, které jsou u dánia Linova bezbarvé nebo jen nepatrně nažloutlé. Dánio Linovo se chová tak málo, že existuje naprosté minimum jeho fotografií. Velmi názorný je snímek dr. Weitzmana, u kterého si navíc můžeme být naprosto jisti, že jsou na něm opravdu tyto ryby: fishbase.cn/…
Myslím, že každý uzná, že jde o rybu poměrně jasně jinou, než je kardinálka.
A jak tomu bylo u nás? Toť otázka. V prvním vydání Akvarijních ryb od Rudolfa Zukala z roku 1964 je zařazena ryba Aphyocypris pooni s českým názvem „Venušina rybka“ a následujícím textem:
„Liší se od rybky Tanichthys albonubes, které se velmi podobá, jiným zbarvením ploutví. Nemá jako Tanichthys lemování hřbetní a řitní ploutve červené, nýbrž žluté. Má se za to, že tyto rybky byly zkříženy s T. albonubes. Nyní nejsou v Evropě žádné čistokrevné venušiny rybky.“
Identický text vyšel v druhém vydání této knihy v roce 1968, od třetího vydání v roce 1976 byl tento druh z knihy vypuštěn. Zda se opravdu u nás někdy koncem 50. nebo v 60. letech minulého století chovalo dánio Linovo, těžko z uvedeného textu soudit. Každopádně já jsem tuto rybu živou v životě neviděl.
A nakonec ještě konkrétně k diskusi níže. Ta fotografie je velmi špatná a svádí ke spekulacím, ale osobně si myslím, že je na ní klasická kardinálka čínská. A zlatá kardinálka je prostě zlatá kardinálka, barevná mutace kardinálky čínské.
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - poslední část povídání o velkých jihoamerických cichlidách se věnuje vrubozubcům a akarám:
www.aquatab.net/…

A ještě tady:
www.aquatab.net/…

A druhých pět:
- pestřenec šnekožravý (Neolamprologustretocephalus) - nádrž č. 100
- živorodka duhová (Poecilia reticulata), forma Moscow Snake Skin - nádrž č. 183
- hlavačka pastelová (Tateurndina ocellicauda) - nádrž č. 204
- gambusenka Rosenova (Brachyrhaphis roseni) - nádrž č. 163
- tetra žhavá (Hemigrammus erythrozonus) - nádrž č. 17

Už za deset dnů začíná letošní výstava v Rychnově nad Kněžnou. Pokud snad ještě někdo netuší, co se tam dá vidět, může se inspirovat deseti ohlédnutími za výstavou loňskou
Tady prvních pět:
- duhounek Pseudomugil luminatus - nádrž č. 168
- mečovka mexická (Xipophorus helleri), červená forma - nádrž č. 138
- krevetka čokoládová (Macrobrachium dayanum) - nádrž č. 205
- skalára (Pterophyllum scalare), forma Rio Itaya Blue - nádrž č. 63
- lorikárie tucumanská (Loricaria tucumanensis) - nádrž č. 93

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - druhý z trojice článků o velkých jihoamerických cichlidách se věnuje perleťovkám rodu Satanoperca, hřebenáčům rodu Crenicichla a dalším rodům jako Guianacara či Acarichthys.
www.aquatab.net/…

Nějaký křížovec (sumci čeledi Ariidae).

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první ze tří věnovaných velkým jihoamerickým cichlidám se zabývá především perleťovkami rodů Geophagus a Gymnogeophagus.
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - druhá a poslední část povídání o malých jihoamerických cichlidkách, tentokrát především o rodu Mikrogeophagus, ale také o rodech Nannacara, Laetacara a dalších.
www.aquatab.net/…

V pondělí 15.5.2017 zemřel tři týdny před svými 90. narozeninami dr. Herbert R. Axelrod. Byl to on, kdo objevil v roce 1954 neonku červenou, vědecky popsanou o dva roky později a pojmenovanou na jeho počest. Druhů, které nesou Axelrodovo jméno, existuje několik desítek - a kromě druhů po něm byl pojmenován také jeden rod. Od 50. do začátku 90. let 20. stol. byl H. R. Axelrod jednou z nejvýraznějších a nejvýznamnějších postav akvaristické publicistiky na světě a zasloužil se o popularizaci akvaristiky a její šíření jako málokdo jiný. V roce 1952 založil dodnes existující časopis Tropical Fish Hobbyist a nakladatelství T.F.H. Publications, v němž vyšly takové pilíře (nejen) akvaristické literatury jako Géryho Characoids of the World nebo Burgessův An Atlas of Freshwater and Marine Catfishes. Dr. Axelrod´s Atlas of Freshwater Aquarium Fishes a Dr. Burgess´s Atlas of Marine Aquarium Fishes byly referenčními standardy už dávno před začátkem vydávání "mergusů". Zejména posledních 20 let přidalo do mozaiky Axelrodova života, který by vydal na dlouhý román, i temnější tóny, ale z pohledu ichtyologicko-akvaristického šlo o nepřehlédnutelnou, neopominutelnou a nezapomenutelnou osobnost.
Jaroslav Hofmann

Přijdou si zobnout krmení. Možnost je - ubrat rostliny. Ale vzniká otázka, proč? Tetry nejsou hejnové ryby ve smyslu některých mořských ryb, kde se hejno chová jako superorganismus. To, co popisujete, je naprosto normální chování teter v daném prostředí. Ty ryby se nebudou prodírat houštím rostlin jenom proto, aby naplnily představu chovatele o "hejnové rybě". Když měly prostor (před tím, než se rostliny rozrostly), tak v něm plavaly (navíc byly v akváriu nově, takže se seznamovaly s prostředím, zabydlovaly se). Teď volný prostor nemají, jsou zabydlené a v pohodě - tak proč by pořád plavaly z jednoho konce na druhý?
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první část dvoudílného povídání o malých jihoamerických cichlidách je věnována cichlidkám rodu Apistogramma:
www.aquatab.net/…

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - druhá a poslední část povídání o jihoamerických kančících a jejich blízkých příbuzných:
www.aquatab.net/…

Tady je to vysvětleno:
www.aquatab.net/…

Bé je správně

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první ze dvou věnovaných jihoamerickým kančíkům, tentokrát především o rodu Heros.
www.aquatab.net/…

Liborku, já si vážím toho, že si někde pečlivě schováváš, co jsem kdy napsal , ale tady jsi to teď tou citací trochu zbytečně zamotal, řekl bych... V dnešní diskusi nejde o nic jiného, než o to, zda je "správné" české jméno druhu Hyphessobrycon columbianus "tetra darienská" nebo "tetra kolumbijská". V tom mém citovaném rozkladu z dubna 2014 (je tady v tom vlákně) šlo o rozdíly mezi dvěma platnými druhy Hyphessobrycon columbianus a Hyphessobrycon ecuadoriensis. Navíc teprve teď koukám, že jsem to pro zájemce o aktuálně diskutovanou otázku v tom příspěvku zamotal, protože druh Hyphessobrycon columbianus při první zmínce nazývám správně "tetra darienská", ale v dalším textu o něm mluvím, sám nevím proč, jako o "kolumbijské"
Takže jednoznačně a bez zavádějících přeřeknutí:
Druh Hyphessobrycon columbianus je česky podle 4. dílu českých názvů ryb a rybovitých obratlovců vydaného v roce 2004 "tetra darienská". Jméno "tetra kolumbijská" jest podle stejného pramene považováno za synonymum. Příslušný svazek názvosloví je na AQUATABu k dispozici volně ke stažení (www.aquatab.net/…). Rovněž v databázi AQUATABu jsou česká jména uvedena tímto způsobem.
V oblasti ryb je AQUATAB opravdu tím jediným správným zdrojem českého názvosloví. K BioLibu snad trochu vysvětlující komentář. Pokud vím, existovala kdysi dohoda mezi AQUATABem a BioLibem (AQUATAB opravdu není můj, u jednání jsem nebyl), že BioLib bude česká jména ryb přebírat podle AQUATABu, kde jsou uváděna v souladu s vydávaným Českým názvoslovím živočichů. Domnívám se, že pozůstatkem této domluvy je, že u každé ryby je na BioLibu uvedena citace AQUATABu a, pokud již daný druh v Českém názvosloví vyšel, také citace příslušného svazku názvosloví. Paradoxně ale jsou tyto citace uvedeny i u druhů, kde BioLib toto názvosloví nerespektuje a uvádí jiné české jméno než AQUATAB. Proč tomu tak je, zda je to záměrné, nebo jde jenom o chybu, o to, že se někdo někam nepodíval, to je otázka na někoho jiného. Vzhledem ke své práci redakční, publicistické i překladatelské pracuji s BioLibem dost často a mám k němu při vší úctě své výhrady. To, že u některých druhů ryb uvádějí jiné české jméno než to z oficiálního názvosloví, a přitom zároveň toto názvosloví citují, je jen "špička ledovce". BioLib pro mě má základní problém v tom, že je zcela anonymní, že nikdo netuší, kdo rozhodl, že něco bude na BioLibu tak a tak a ne jinak, a tím pádem ani, proč tak rozhodl, na základě jaké práce. A to se netýká jenom českých názvů ryb, ani českých názvů obecně, to se týká celé taxonomie. Opakovaně narážím na to, že taxonomie použitá na BioLibu je odlišná od té, kterou používají různé všeobecně a celosvětově respektované publikace jak knižní, tak internetové - na úrovni poddruhů, druhů, rodů, ba i čeledí. U ryb mi to nevadí, tam vím, jak to je. Ale vím já, proč je třeba nějaká žába na BioLibu v úplně jiném rodu než v jiných pramenech? Nebo brouk? Nevím.

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - druhá, závěrečná část povídání o terčovcích: www.aquatab.net/…

Ano, je to "úplně normální" pancéřníček zelený (Corydoras aeneus) onoho vzhledového typu, který se kdysi označoval jako druh Corydoras schultzei - viz zde: www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - první část dvoudílného povídání o terčovcích: www.aquatab.net/…

Když on se tady nediskutuje Waardenbergův syndrom nebo něco podobného, ale albinismus u ryb vyvolaný nefunkční tyrozinázou (na což ten Mendel stačí ). Máte po ruce nějakou citaci práce, která by u ryb naznačovala něco jiného? Zajímalo by mě to...

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - jako první z dlouhé řady článků o cichlidách přicházejí na řadu skaláry: www.aquatab.net/…

Ano, dva albíni mohou dávat pouze albíny. Skoro bych tipoval, že takové věci bych si býval u ancistrusů všimnul, samozřejmě je to nesmysl.

No to je to, co je v bodě b/: Jeden rodič albín a druhý rodič normálně zbarvený, ale geneticky "kříženec". Půlka potomstva normálně zbarvení kříženci, půlka potomstva albíni.

Ten poměr, co uvádíte, platí pro křížení dvou přírodně zbarvených jedinců, kteří jsou oba heterozygoti, tj. "štěpitelní na bílou", nikoli pro křížení albína s normálně zbarveným jedincem.
Výsledek tření albína s jedincem "štěpitelným na bílou" je popsán v bodě b/ mé odpovědi Urtmanovi.

Takže ještě jednou starý dobrý Gregor Mendel.
Albinismus je vlastnost recesivní, divoké (normální) zbarvení je dominantní. Albín má pro zbarvení (pro jednoduchost tomu tak říkejme, ve skutečnosti jde o gen pro enzym tyrozinázu) dvě recesivní albinotické alely. Normálně zbarvený jedinec je buď a/ "čistokrevný", tj. dominantně homozygotní se dvěma alelami pro normální zbarvení, nebo b/ "kříženec" (ve smyslu zbarvení), který má jednu alelu pro normální zbarvení a jednu albinotickou.
Při křížení albína s normálním jedincem mohou nastat dva případy:
a/ Normálně zbarvený jedinec je "čistokrevný": Veškeré potomstvo (1. generace) bude normálně zbarvené, geneticky půjde o "křížence". Při vzájemném množení těchto potomků 1. generace pak v jejich potomstvu (2. generace) bude 1/4 albínů a 3/4 normálně zbarvených, přičemž z těchto normálně zbarvených budou geneticky 2/3 "kříženci" (polovina celkového počtu mláďat) a 1/3 "čistokrevní" (čtvrtina celkového počtu mláďat).
b/ Normálně zbarvený jedinec je "kříženec": Polovina mláďat bude normálně zbarvená (geneticky budou všichni "kříženci"), polovina budou albíni.
Uvedené poměry platí pro velká čísla, u jednoho výtěru s pár desítkami mláďat mohou být matematicky trochu posunuté, ale princip se změnit nemůže.

Albíni se "z toho budou sypat" jenom v případě, že oba rodiče budou albíni. Když bude jeden rodič albín a druhý normálně zbarvený, bude veškeré potomstvo z takového tření normálně zbarvené, nikoli albinotické, a albíni se objeví až při případném tření těchto mláďat mezi sebou, tedy ve druhé generaci.

Ti kranasové nejsou indičtí, je to kranas vysokočelý (Selene vomer). Jak doopravdy vypadá kranas indický (Alectis indica), je dobře vidět třeba v galerii na BioLibu:
www.biolib.cz/…

Nevypadá to, že je to jeden druh. Ta, co je tam třikrát, by asi opravdu mohla být vřeténka okatá (Synchiropus ocellatus), ale bez 100% záruky, ta, co je tam dvakrát, vypadá spíš jako vřeténka hvězdnatá (Synchiropus stellatus).

Sapínek Rollandův (Chrysiptera rollandi)

Na AQUATABu vyšel nový článek, tentokrát věnovaný méně známým rybám – hadohlavcům: www.aquatab.net/…

Na AQUATABu vyšel nový článek - sedmá a poslední část rozsáhlého povídání o labyrintkách, tentokrát hlavně o přírodních formách čichavců a trochu také o štikohlavcích:
www.aquatab.net/…

4/2012

Na AQUATABu vyšel nový článek - ohlédnutí za světově jedinečnou řadou třiceti devíti výstav akvarijních ryb v Rychnově nad Kněžnou, které je zároveň pozvánkou na tu letošní jubilejní čtyřicátou:
www.aquatab.net/…

Ono se to skrývá přímo v tomhle vlákně, s datem 2. 10. 2013 Neumím odkázat přímo na ten příspěvek, ale podle data se k tomu dá doklikat. Tehdy jsem sem ten článek, který původně vyšel už v Akváriu teráriu 12/2002, zkopíroval, protože to je pořád dokola Následně jsme pak v říjnu a listopadu 2013 (a pak ještě po několika měsících, když mláďata vyrostla)v tomhle vlákně diskutovali určení C. napoensis vs. C. nanus s Urtmanem, který je v té době odchovával.
Na AQUATABu tyhle staré věci nejsou, v článku Pancéřníčci 3 (www.aquatab.net/…) je to tam jenom velmi stručně shrnuté s konstatováním, že C. nanus se u nás zřejmě vůbec nechová. Zajímavé tam jsou dvě fotky, C. napoensis s ověřeným původem a C. nanus s ověřeným původem.
Dále taky v tomhle vlákně 6. 10. 2014 je výčet druhů a forem, které patří do druhové skupiny "elegans" a mohou teoreticky připadat v úvahu.
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu vyšel nový článek - předposlední, šestá část povídání o labyrintkách, tentokrát hlavně o šlechtěných formách čichavců:
www.aquatab.net/…

Velmi pravděpodobně čeleď sumíčkovití (Bagridae), favority bych měl někde v rodech Mystus nebo Hemibagrus. Víc se o té rybě bez znalosti původu a trochu slušných fotek říct nedá. Někteří anténovci (Pimelodidae) jsou sice některým sumíčkům stavbou těla hodně podobní, ale u téhle ryby mě to opravdu táhne do Asie k bagridům.
Jaroslav Hofmann

To asi není dotaz na mě...

Chitala ornata

Když jsem byl v Ostravě předloni v červnu naposledy, tak nožovci zásadně nespolupracovali a nechtěli se fotit , takže mám jediný obrázek, adekvátně hrozný situaci. Nicméně tehdy to byli nožovci pestří (Chitala ornata), které vidím i na snímku v časopisu. Ale je možné, že se ryby v mezičase vyměnily...
Jaroslav Hofmann

Je to Corydoras trilineatus. Ale proč váháte zrovna mezi uvedenými třemi druhy, když každý vypadá úplně jinak?

Ploštěnka
rybicky.net/atlasostatnich/plostenka_potocni

Gyrinocheilus aymonieri má v Červeném seznamu IUCN oficiální hodnocení "Least Concern" = málo dotčený. Píše se tam o něm toto:
Druh je široce rozšířen v jižní Číně a jv. Asii (Thajsko, Laos, Kambodža a Vietnam). V některých oblastech rozšíření (např. v Thajsku) se populace zmenšily v důsledku nadměrného odchytu. Ačkoli v Číně a Vietnamu je druh považován za ohrožený a asi přirozeně vzácný, je v současnosti hodnocen jako „málo dotčený“, neboť se nepovažuje za pravděpodobné, že by v celém areálu výskytu poklesly jeho stavy natolik, aby mohl být zařazen do některé z kategorií ohrožených druhů.

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - pátá část povídání o labyrintkách, tentokrát o rájovcích, rájovečcích a vrčivkách: www.aquatab.net/…

Ano, zcela jistě

Na AQUATABu je k dispozici ohlédnutí za halančíkářskou částí výstavy AKVA PRAHA 2016:
www.aquatab.net/…

Ale škoda - žádná malá večerní a mejdan u starosty

K perleťovce:
Do druhové skupiny „Satanoperca-jurupari“ patří pět druhů v současnosti uznávaných jako platné – Satanoperca jurupari (Heckel 1840), Satanoperca pappaterra (Heckel 1840), Satanoperca leucosticta (Müller & Troschel 1849), Satanoperca mapiritensis (Fernández-Yépez 1950) a Satanoperca rhynchitis Kullander 2012 – a k tomu několik dalších forem obchodně označovaných jako Satanoperca sp. „Negro-Alto Orinoco“, Satanoperca sp. „Red Lips“, Satanoperca sp. „Xingu“, Satanoperca sp. „Tapajos“ a Satanoperca sp. „Araguaia-Paraná“. Nepopsané formy nechme pro tuto chvíli stranou. Z platných druhů se nejsnáze jednoznačně pozná Satanoperca pappaterra (česky perleťovka zeměžrout), která má tmavé skvrny pod hřbetní ploutví a tmavý podélný pás táhnoucí se středem boků, který se manifestuje v různé intenzitě. Zůstávají čtyři druhy – dva bez bílé kresby na hlavě (Satanoperca jurupari – perleťovka čertovská a Satanoperca rhynchitis – perleťovka rypáková) a dva s bílou kresbou na hlavě (Satanoperca leucosticta – perleťovka puntíkatá a Satanoperca mapiritensis – perleťovka mapiritská). Hlavním diagnostickým znakem pro druhové určení je u těchto čtyř druhů lokalita původu v kombinaci s tím, zda jde o jedince s kresbou na hlavě nebo bez ní. Konkrétně u druhů s kresbou žije Satanoperca mapiritensis v dolním Orinoku, Satanoperca leucosticta ve vodách Guyanského štítu tekoucích z východní Venezuely do Guyany, v Guyaně, části Surinamu a pronikla i do Rio Branco na severu Brazílie ve státě Roraima. Jestliže je daný import pojmenován v případě předmětných ryb „Satanoperca leucosticta“, není a priori žádný důvod tomuto určení nevěřit. Na cestě od lovce k akvaristovi se může stát s označením ryb leccos, ale přesto je třeba vycházet z toho, že exportéři nemají důvod (většinou) ryby označovat chybně a že vědí, kde byly dané ryby vytaženy z vody, protože v daném případě (leucosticta vs. mapiritensis) jde o docela velké vzdálenosti.
Kromě lokality původu nebyly žádné rozlišovací znaky mezi oběma druhy na taxonomické úrovni publikovány. V akvaristické literatuře se objevují dva (nechme stranou spekulace, jak a kdy vznikly, zda při jejich vymezení nemohla hrát roli záměna, resp. chybné určení jedinců – to prostě nevyřešíme): Satanoperca leucosticta má bílou kresbu po celé hlavě, tj. na tvářích i skřelích, a má šedé nebarevné pysky; Satanoperca mapiritensis má bílou kresbu výraznější na skřelích než na tvářích a má pysky světle oranžové. Předmětné ryby mají nápadnou kresbu na celé hlavě (tedy i na tvářích) a nemají oranžové pysky. Takže i podle těchto akvaristických rozdílů je to Satanoperca leucosticta.
A teď si to trošku zkomplikujeme, abychom měli o čem přemýšlet. Gosse ve své revizi rodu Geophagus publikované v roce 1976 považoval ryby obou těchto druhů za totožné s druhem Satanoperca jurupari, na základě historické priority pak platilo pro všechny tyto ryby nejstarší použitelné jméno, tedy Satanoperca jurupari. S. leucosticta i S. mapiritensis zmizely z jeviště, což u prvního druhu trvalo do roku 1989, u druhého až do konce 90. let. Ano, platnost obou druhů byla opět obnovena, ale jakési důvody Gosse pro spojení měl. Nedávno vstoupila i do rodu Satanoperca molekulární genetika. V roce 2012 byla publikována práce zabývající se fylogenezí všech druhů rodu Satanoperca na základě sekvencí šesti lokusů mitochondriální DNA (Willis et al.: Species-level phylogeny of „Satanʼs perches“ based on discordant gene trees. Molecular Phylogenetics and Evolution 63 (3) 798–808). Její výsledky jsou zajímavé – potvrdila oprávněnost samostatného druhu Satanoperca leucosticta, ale nic takového nepotvrdila pro ryby označované jako Satanoperca mapiritensis, jejichž výsledky spadají mezi ryby označované Satanoperca jurupari, takže se začalo pracovně hovořit o „Satanoperca jurupari sensu lato“, kterýžto taxon zahrnuje jak Satanoperca jurupari, tak Satanoperca mapiritensis. Zcela jistě je potřeba další výzkum, protože uvedená studie byla pouze první vlaštovkou a tak, jak byla koncipována, nemohla přinést detailní odpověď na otázku vztahu S. jurupari vs. S. mapiritensis. Ale kdyby se v budoucnu potvrdilo, že jde opravdu o jeden druh, platilo by starší jméno S. jurupari a S. mapiritensis by znovu „zmizela“.
Kromě uvedeného článku Willise a spol. stojí za přečtení také Kullanderův taxonomický přehled rodu Satanoperca z Francouzské Guyany spojený s popisem nového druhu Satanoperca rhynchitis (Kullander, S. 2012: A taxonomic review of Satanoperca from French Guiana, South America, with description of a new species. Cybium 36 (1), 247 –262). Velmi dobře jsou taxonomické otázky i problémy s určováním popsány na kartách druhů Satanoperca leucosticta a Satanoperca mapiritensis na www.seriouslyfish.com.
K panakovi:
Ano, je velmi pravděpodobné, že jde o „klasického“ panaka černopruhého (Panaque nigrolineatus), tedy L 190, nejen vzhledem k barvě oka, ale i směru vedení černých proužků v párových ploutvích (rovnoběžně s paprsky).
Jaroslav Hofmann

Žasnu nad Vaším sebevědomím.

Na AQUATABu je k dispozici článek představující řadu novinek a vzácně chovaných druhů ryb, které jsou k vidění ve všeobecné části výstavy:
www.aquatab.net/…

Jedině ten nezůstává. Je to Pterigoplichthys gibbiceps rybicky.net/atlasryb/krunyrovec_sitovany

To je hezká lidová slovesnost v tom atlase A ty fotky jsou dokonalé - samice má menší skvrnu v hřbetní ploutvi, protože jí kus hřbetní ploutve v oblasti skvrny chybí; kdyby ji měla kompletní, byla by skvrna stejně velká jako u samce. Ale vážně - když se na ty fotky podíváte, tak tam u tohoto druhu ten jediný rozlišovací znak je vidět - samice je plnější v bříšku, prostě tlustší než samec. Ale platí to až pro dospělé ryby.
Jaroslav Hofmann

Podle úhlu, který svírají čelisti, je to Peckoltia.

Vzhledem k tomu, jak vzhledově variabilní je Peckoltia vittata a na jak velkém území se vyskytuje (odhlédnuto od spekulací, že to všechno nebude ve skutečnosti jediný druh), a kolik různých, opět vzhledově proměnlivých forem patří do příbuzenstva Panaqolus (nikoli Panaque) maccus (tyhle ryby dostaly v průběhu doby kódy L104, L105, L448, LDA67, LDA68), a s vědomím toho, jak si jsou typově rody Peckoltia a Panaqolus podobné, obdivuji každého, kdo dokáže u akvária v Hornbachu říci s jistotou, která je to ryba Nicméně označování ryb z okruhu Panaqolus maccus jako Peckoltia vittata je dlouhodobě běžné nejen u nás, ale dokonce i v Německu, kde jsou v těchto věcech většinou tak nějak pečlivější než u nás. Základní rozdíl mezi oběma "druhy" je ve tvaru zubů a čelistí. Panaqolus maccus má zuby lžičkovité, levá a pravá polovina čelisti spolu svírají dost ostrý úhel. U pekoltií jsou zuby dvouhroté (druhý hrot je ale velmi krátký), obě poloviny čelistí svírají daleko širší úhel než u rodu Panaqolus.
zuby Panaqolus: www.l-welse.com/…
zuby Peckoltia: www.l-welse.com/…, www.l-welse.com/…
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu je k dispozici nový článek - čtvrtá část povídání o labyrintkách, tentokrát o tlamovcových bojovnicích:
www.aquatab.net/…

Nový článek: Na AQUATABu vyšla třetí část povídání o labyrintkách:
www.aquatab.net/…

Ne, že bych tam něco viděl. Ale podle průsvitnosti, očí, tvaru těla a polehávání dánia.

On problém je, že RAP odpovídající na otázku, zda půjde do hospody, slovy "ví bůh" nemyslel boha žádného. A v té chvíli je to s malým, filozofovat se sice o tom dá, ale jednodušší je řídit se Pravidly českého pravopisu nebo Internetovou jazykovou příručkou. A s tím, že Bůh jméno nemá, bych byl opatrný, Bible používá Hospodina vcelku úspěšně dva tisíce let (skoro).
PS: Tou Biblí jsem zase vyjádřil náboženskou úctu, bez citového zabarvení bych to obzvlášť jako bezvěrec měl napsat s malým.

Tak já si taky zašťourám. Psaní velkého písmena ve slově Bůh je výrazem náboženské úcty, pokud jde o použití tohoto slova v náboženském kontextu. Spřežky a úsloví typu bůhví, bůhvíco, ví bůh, bůhsuď atd. se píší s malým písmenem, byť to velké by se asi považovalo za tolerovatelnou chybu. A paní učitelka, která to kdysi na základní škole učila, by se v hrobě neobracela, protože za komunistů se v rámci všeobecného ateismu psal bůh s malým písmenem všude, i v náboženském kontextu

Bez obav, nebude

Ale copak o to, to, že jediná cesta, jak udržet české názvosloví v nějaké rozumné podobě, je mít ho online a neustále upravovat a aktualizovat, to víme už pár let taky Hlavní, a momentálně se mi zdá, že neřešitelný, problém je v čase a lidech. Názvosloví vzniká jako výraz entuziasmu autorů (tedy zadarmo). A pro vaši informaci - Aquatab jsou soukromé nekomerční stránky, prostě koníček jejich autora. Běží dvacet let a autor mezitím našel i jiné koníčky a jeho nadšení pro tyhle stránky maličko opadlo Tomu naprosto rozumím, já taky nemám čas, abych tam něco opravoval nebo vkládal, i když vím, že tam jsou některé věci, které by bylo potřeba úplně předělat, resp. přepsat. Stejně tak se tam už před několika lety zastavilo přidávání fotek do celkem slušně rozjeté galerie. Důvod je prostý - vzhledem k tomu, jak dlouho Aquatab existuje, tak je dělaný pro klasické počítače a monitory. Aby byl dobře přístupný a prohlížitelný z dnes moderních strojů (telefony, tablety atd.), je potřeba ty fotky udělat jinak, přeuložit, nechtějte to po mně přesně, tomu nerozumím Ale znamená to každou existující fotku znovu vzít a vlastně ji tam vložit podruhé - a tak nemá smysl přidávat tam starým způsobem další, jenže na předělání pořád není čas... (A ono tam těch fotek je asi 1500...)

Ad danio perlové: Tady si nejsem jist, zda jste ten princip úplně přesně pochopil. Danio albolineatus má české jméno "dánio duhové" (to je to jméno, které je vytištěno tučně). Ale protože to české názvosloví je děláno dost podrobně a poctivě a navíc ho dělají lidé, kteří jsou také akvaristy, tak uvádí i přehled právě těch nejrůznějších jiných českých jmen, pod kterými se daný druh v české literatuře v minulosti objevil - ta jsou vytištěna obyčejně (netučně) a konkrétně u druhu Danio albolineatus jsou uvedena tři - "danie duhová", "danio duhové" (uznávám, že pouhá absence čárky v rodovém jménu je trochu marginální) a "danio perlové" - čili jinými slovy, někdy někde (z hlavy vám neřeknu kdy a kde) se Danio albolineatus v minulosti objevilo také s neplatným českým jménem "danio perlové" (evidentně pod vlivem angličtiny, v které se Danio albolineatus jmenuje "Pearl Danio").
Teprve posléze se začalo označení "dánio perlové" používat pro Danio margaritatus, což je druh popsaný vědecky v roce 2007, tedy pět let poté, co vyšlo názvosloví kaprovitých ryb, v kterém tak nemůže být. Anglicky je to "Celestial Pearl Danio", takže by se třeba nabízela i varianta "dánio nebeské", ale ty rybičky opravdu vypadají jako posypané perličkami. A jméno "dánio perlové" je "volné", protože v souvislosti s druhem Danio albolineatus to byl tehdy opravdu jednorázový úlet, D. albolineatus je v drtivé většině starších českých knížek "dánio duhové".

Vydaných dílů je osm, volně ke stažení jich je na Aquatabu zatím prvních pět. Biolib má podle domluvy přebírat názvosloví ryb z Aquatabu, což vesměs činí a Aquatab také na každé rybí stránce cituje. To, že samotný vydavatel (Národní muzeum) nedává své publikace na svůj web, resp. ho několik let neaktualizuje, je problém, který těžko vyřeší někdo jiný než samotný vydavatel

Právě to, co píšete, byl hlavní důvod, proč vůbec začalo české názvosloví ryb vznikat. Od díla Kratochvíla, Bartoše a kol. Soustava a jména živočichů, známého jako tzv. opavský systém, které bylo vydáno v roce 1954 a zahrnuje samozřejmě pouze zlomek druhů ryb, nikdy žádné české názvosloví publikováno nebylo. Znovu opakuji, že to současné názvosloví vzniká od roku 2000 a po částech, takže v roce 2000 byly publikovány pouze sliznatky, mihule a paryby, ze známých akvarijních skupin třeba na kaprovité došlo v roce 2002, na tetrovité a sumce v roce 2004, na živorodky nebo halančíky v roce 2009, na cichlidy v roce 2013, na citované labyrintky ještě vůbec ne. A podívejte se, kolik akvaristických knih vyšlo v češtině po roce 2000 - původní spočtete na prstech jedné ruky, překladových není o moc víc. Takže pokud pozorujete chaos ve jménech napříč literaturou 20. století, je to přesně důvod vzniku tohoto názvosloví, které v maximální možné míře respektuje zavedená a do jisté míry i v původní české literatuře 2. poloviny 20. století ustálená jména dlouhodobě chovaných druhů akvarijních ryb. Překladatelé před rokem 2000 neměli k dispozici žádný standard, který by mohli jednoduše respektovat a použít, i kdyby sebevíce chtěli. Pokud se více orientovali v oboru, často si ten "standard" našli v Zukalovi či Frankovi, pokud se rozhodli nic podobného nehledat či nerespektovat, jako třeba manželé Dykovi, když pořizovali překlad 2. vydání Sterbovy Akvaristiky, tak dokonce v předmluvě hrdě vyhlásili, že v názvech ryb, které jsou zatím neustálené... přeložili německou verzi, a následně vytvořili hromadu zbytečných synonym typu "tetra červenotlamá", "štičí tetra", "vějířovec" atd. atd. Ale dnes (s výjimkou toho ne úplně nepočetného "zbytku", který by snad mohl vyjít letos anebo v příštím roce) standard, který může kdokoli použít, existuje - a dokonce téměř pro každý druh. Ale je k tomu třeba ona míra vzdělanosti, totiž vědění, že to názvosloví vůbec existuje, a ona trocha disciplinovanosti, že když existuje, tak ho použiji, o které jsem už psal.
Jaroslav Hofmann

Jo, liška je skvělá S čichavcem líbajícím máte samozřejmě pravdu, vždycky zapomenu, že poslední kus "ostnoploutvých" (včetně labyrintek) ještě není vydaný - i když tady bych docela čekal, že vzhledem k tradici zůstane Helostoma čichavcem i oficiálně, uvidíme. S těmi ostnáči jste si komplikovanější skupinu vybrat nemohl Ono je třeba si uvědomit, že to české názvosloví ryb vzniká postupně od roku 2000 (a ještě není hotové). A druhá věc - klasifikaci v něm je třeba vztáhnout k nějakému standardu nebo referenčnímu dílu. U druhů a rodů jsou těmito díly Eschmeyerův katalog a FishBase, u vyšších taxonů Fishes of the World Josepha S. Nelsona. Ostnáči jsou zařazeni v 7. díle českého názvosloví, které vyšlo v roce 2011, kdy v případě Nelsona bylo aktuální čtvrté vydání z roku 2006. Tyto referenční odkazy uvádějí autoři v předmluvě a speciálně ostnáčům v ní dokonce věnují jeden celý odstavec, který si dovolím ocitovat:
"NELSON (2006) do čeledi Nandidae řadí rody Pristolepis, Badis, Nandus, v čeledi Polycentridae rody Polycentrus, Monocirrhus, Afronandus, Polycentropsis. S odkazem na některé další prameny uvádí, že současné zařazení rodů v uvedených čeledích je provizorní, a proto i námi uvedené české názvosloví nelze považovat za stabilní. S ohledem na již zavedené české názvy ponecháváme pro obě čeledi název ostnáčovití a pro všechny uvedené rody český název ostnáč."
Pravda, je to dost neortodoxní řešení, dát dvěma čeledím stejné české jméno, ale jako provizorní řešení na to asi mají autoři právo. A i když hlavně Britz naznačoval odlišnost Polycentridae už na konci 90. let 20. stol. na základě studia povrchu jiker a morfologie larev, tak ty hlavní fylogeneticko-systematické práce o "ostnáčích" v širokém smyslu přišly až po roce 2010. Už v té práci Betancura a kol. z roku 2013 přinášející novou klasifikaci ryb je všechno jinak a nové, páté vydání Nelsona, které vyšlo před několika málo týdny, tomu také odpovídá - Nandidae a Badidae jsou samostatné čeledi blízce příbuzné hadohlavcům a řazené do Anabantiformes, zatímco Polycentridae jsou v "podsérii" Ovalentaria blízko trnovek a sapínů. Jenomže na to těžko reagovat nějak jinak, než že by veškeré české názvosloví bylo online a neustále by se měnilo podle taxonomických změn. To je asi nereálné hned z několika důvodů.
Ale to jsme od "razbory zakrslé" docela utekli Abych se k ní v obecné rovině vrátil - bez ohledu na to, jak přesně národní názvosloví (protože to není problém jen češtiny, ale každého národního názvosloví) kopíruje nebo nekopíruje aktuální taxonomii, dává propracované národní názvosloví možnost, označovat téměř každý druh ryby (nepořádek v tom dělají synonymizace a popisy nových druhů ) jedním konkrétním jménem, pod kterým je dohledatelná bez ohledu na to, do jaké konkrétní čeledi aktuálně patří nebo nepatří. Jenom je potřeba takové názvosloví používat. A z tohoto pohledu je třeba se na české názvosloví dívat - mělo by umožnit domluvit se o konkrétní rybě třeba i bez používání vědeckého názvosloví. O příslušnost k vyšším taxonům v tom praktickém používání nejde (když si představím, co budou akvaristé dělat, až vejdou v širší známost řády jako Anabantiformes, Cichlidiformes apod. ...)

Nad národním názvoslovím nevisí bič v žádném jazyce, jeho používání je otázkou dobrovolnosti, ale taky určité míry vzdělanosti a disciplinovanosti, čehož nám ubývá, obávám se, nejen v akvaristice. U toho rohatce je asi pochopitelné, že nebylo úplně košer, aby se stejně říkalo kapradině a makovité rostlině, takže jedna musela ustoupit... Spíše to trochu nabourává tezi o větším pořádku v botanickém názvosloví , u ryb se sice občas používá stejné české rodové jméno pro několik různých rodů, ale nepřekračuje to rámec dané čeledi

Jenom by se mělo jasně říci, že původcem, jak říkáte "bordelu", je obchodník, který prodává ryby pod nesmyslným jménem.

Hypoptopoma sp. (Nannoptopoma je neplatné synonymum - viz revize z roku 2010: digitallibrary.amnh.org/…)

Samozřejmě i na platnost či neplatnost druhu Poecilia wingei tu už přišla řeč. To je téma, na které se zcela jistě budou diskuse (i mezi taxonomy) objevovat dál a dál. Tady jsme na to narazili naposledy asi v červenci 2014 taky ve vlákně "Jaká je to živorodka". A protože se od té doby nic nezměnilo, tak zase zkopíruji svůj tehdejší příspěvek:

S endlerkou je to nekonečný příběh V únoru (tj. 2014) publikovala Magdalena Herdegenová a kol. článek o populační struktuře gupek na severovýchodě Venezuely. Molekulárně i morgfologicky analyzovali rozdíly mezi populacemi z povodí Cariaca (kam patří Cumaná) a San Juanu. V diskusi konstatují, že jejich výsledky neobsahují žádný jednoznačný důkaz, že by v této oblasti měly existovat dva různé druhy..., v poslední větě závěru pak doslova "žádné ospravedlnění pro rozlišování samostatného druhu P. wingei". Systematikové na to zatím nezareagovali, Eschmeyerův katalog i FishBase uvádějí stále Poecilia wingei jako platný druh.

Je škoda, že to tady logicky za pár dnů zmizí, protože definicie druhu jistě nenaplňuje název tématu "Darování, výměna akvarijních přebytků". Ale opakování je matka moudrosti - a tak nebudu dávat odkaz, ale vložím sem zkopírovaný text, který jsem napsal do vlákna "Jaká je to živorodka?" s datem 20.1.2012, kde na definici druhu taky přišla řeč. V onom vlákně je stále k vidění i s příspěvky, jež ho vyvolaly:

Uf, to jsme se dostali do docela hluboké vody… Problematika definice druhu je na knížku a navíc od někoho jiného než ode mne. Ale zkusím několik nutně zjednodušujících tezí, které možná pomohou.
1. Prokaryota (tedy zjednodušeně řekněme bakterie) do této diskuse vůbec netahejme. Jejich taxonomie je úplně jiná než v případě rostlin a zvířat, neplatí u nich prakticky žádná z definic druhu, které se používají u eukaryot (rostliny, živočichové, houby a protisté), což je dáno naprosto odlišným množením (nemají pohlavní množení, ale přitom si vyměňují několika různými mechanismy genetickou informaci, byť se jinak množí nepohlavně…), stavbou atd. atd. Jedna z definic druhu u bakterií třeba spočívá v sekvenční odlišnosti určité nukleové kyseliny – pokud se sekvence 16S ribozomální RNA dané bakterie liší minimálně v 5 % od ostatních známých druhů, je to nový druh… Osobně si myslím, že i tady by se ale mělo zacházet s pojmem druh tak, že patří přirozeným vývojem vzniklým formám, zatímco uměle (člověkem) vytvořená forma by tak být označována neměla, byť nějak definované znaky nového druhu splňuje, ale to je otázka více filozofická než biologická.
2. Definice druhu: Ke konci 90. let kdosi napočítal asi 22 různých konceptů pojmu druh – a to se bavíme o zoologickém přístupu, u botaniků bychom asi našli ještě nějaký ten další přístup. Ještě před takovými 30 lety se převážně uváděla jedna definice druhu, která pracovala s jeho reproduktivní izolací – zjednodušeně, druh je to, co se mezi sebou kříží a co se nekříží s jiným. Základem charakteristiky druhu v tomto smyslu je reproduktivní izolace. Jenže ono se čím dál víc ukazovalo, že to není úplně pravda, že může docházet k mezidruhovému křížení, a co víc, že potomci z mezidruhového křížení nemusí být nutně neplodní. Takže definice reprodukční bariéry se začala posouvat stále víc z absolutní na relativní. Zase velmi laicky – když se potkají, tak spolu teoreticky můžou, ale oni se normálně nepotkají, takže prakticky nemůžou. A to, že se nepotkají, může být dáno geografickou bariérou, periodicitou aktivity (časovou bariérou), etologickou bariérou atd. Tahle tzv. izolační koncepce druhu je pořád nejčastěji uznávanou v teoretické oblasti. Dnes trochu přeformulovaná definuje druh jako skupinu populací, které se mezi sebou mohou rozmnožovat a od ostatních skupin jsou nějakým způsobem reprodukčně izolované (Mayrova koncepce biologických druhů). V pozadí jaksi připouští, že mezi dvěma různými druhy může docházet občas ke křížení, ale v přirozených podmínkách je to tak málokdy, že vzniklá výměna genů mezi různými druhy není významná, takže fakticky zůstávají od sebe izolované.
Jenže – a to budiž ukázkou, jak je to v teoretické rovině složité – taky existuje třeba buffonovská koncepce druhu, podle níž je kritériem příslušnosti k jednomu druhu schopnost zplodit plodné potomstvo, a to bez ohledu na cokoli dalšího. Neboli přesný opak toho, co jsem napsal v předchozích větách. Je to svým způsobem extrém, ale je dobré o něm vědět. Definice druhu na základě fenotypové koheze říká, že druh je největší vymezitelná populace, v níž funguje jakýsi mechanismus zajišťující vzájemnou fenotypovou kohezi příslušníků té populace, čili to, že si jsou podobní a vypadají zhruba stejně. Další definice druhu přinesly nové taxonomické přístupy, takže máme např. koncepci evolučního druhu (sekvence populací se vztahem předek-potomek, která se vyvíjí odděleně od podobných linií, má specifické evoluční funkce a tendence) nebo kladistického druhu (pracuje s populacemi podle jejich umístění na fylogenetickém stromu), a nakonec možná taková ještě nejpochopitelnější je koncepce fylogenetického druhu, podle níž je druh nejmenší možný soubor populací se vztahem předek-potomek, který lze podle nějakého diagnostického znaku odlišit od jiných takových souborů.
To vše byly koncepce, s nimiž se pracuje v teorii. V zoologické praxi se pořád nejvíc používá typologická definice druhu založená na tom, že jedinci stejného druhu si jsou vzhledově podobnější než jedinci různých druhů.
Celé to lze shrnout – všichni biologové se shodují, že druhy existují, ale naprosto se neshodnou v tom, co to vlastně „druh“ je za kategorii, proč vlastně existuje, jak ho definovat a jak různé druhy vůči sobě vymezovat.
3. Křížení: Křížením jedinců dvou různých druhů vzniká mezidruhový kříženec. Ten se může stát druhem až ve chvíli, kdy se začne významně odlišovat od obou druhů výchozích i od všech druhů ostatních, přičemž tento okamžik je závislý na definici druhu, kterou použijeme. Zpravidla jde o řadu generací, po které se musí ten kříženec dál množit mezi sebou. Ale zase to postavím obratem na hlavu – jsou druhy, které vznikají rovnou v první generaci jako potomci mezidruhového křížení. Klasickým příkladem je skokan zelený, což je hybrid skokana skřehotavého a skokana krátkonohého, který má v tělních buňkách geny obou druhů, ale v pohlavních jenom skřehotavého (skoro se bojím dodat, že u nás, zatímco ve východní Evropě má v pohlavních buňkách naopak geny skokana krátkonohého – a neptejte se mne, proč). Tyhle druhy se označují jako „kleptodruhy“, „kleptospecies“ či „kleptony“ a i ve vědeckém jméně mají vloženu zkratku kl. (Rana kl. esculenta – skokan zelený). (Úplně aktuálně se skokani zelení označují „Pelophylax esculentus complex“ nebo „Pelophylax kl. esculentus“, ale to už jsme jinde…)
Zmiňovaní kopytníci, mezek a mula, jsou neplodní, čili ti nikdy nemohou naplnit jakoukoli definici druhu, protože nejsou schopni se mezi sebou rozmnožovat a vytvářet linii populací se vztahem předek–potomek. U zmiňovaných kříženců kočkovitých šelem je další plodnost omezená – samci jsou uváděni jako neplodní, samice plodné – čili samice se mohou množit, ale jenom s plodným samcem některého z rodičovských druhů, což znamená, že takové potomstvo se bude zase tomuto druhu blížit. Opět nelze naplnit jakoukoli definici druhu – a hlavně jde o ojedinělé případy záměrně člověkem navozené, nikoli o běžný přírodní jev.
Jaroslav Hofmann

Zkusil bych ZOO Braník.

Nový článek: na AQUATABu vyšla druhá část povídání o labyrintkách.
www.aquatab.net/…

Nevím, zda jste někdy měla oči po stranách hlavy, a zkoušela si při tom odhadnout vzdálenost překážky před nosem A taky jestli jste se někdy koukala z nádrže přes sklo ven - ono je totiž přes něj vidět To, že plave proti stěně, pozná ryba daleko spíš postranní čárou než očima, zvlášť když je ta stěna průhledná. A v šokové úlekové reakci na to nebývá čas. Tolik k údivu nad tím, že pancéřníček neví, že narazí do stěny. Jinak na své otázky jste si v těch dvou příspěvcích odpověděla správně sama, jenom to asi úplně netušíte Rozdíl 480 vs. 240 l zřejmě není nijak významný, ale problémem je kombinace "značně silnějšího osvětlení", nedostatku úkrytů a průhledu akváriem s bílou stěnou vzadu. Doplněno o zmínky "jen se něco kolem pohne", "úprky, kdykoliv se hnu kolem" to dává jasnou diagnózu. Jde o úlekovou reakci, která je stejná u většiny ryb - začnou nekoordinovaně vystřelovat po akváriu a narážet do stěn. Nárazy způsobí drobné ranky v kůži, které ani okem nevidíte, do nichž hravě nasedne plíseň nebo bakterka, tím spíš, že jakýkoli stres oslabuje imunitu ryby. Takže řešení - ztlumit světlo, na hladinu dát nějaké plovoucí rostliny, daleko více rozčlenit interiér nádrže, přidat úkryty a zrušit průhled s bílou stěnou - za akvárium musíte strčit něco tmavého, i když se vám to nebude líbit. Pokud má pancéřníček nedostatek kyslíku, tak se nadechne nad hladinou. Ale je pravda, že pokud je hodně vystresovaný, tak se může bát k hladině vyplout, takže tím přidaným vzduchováním nic nezkazíte, i když si myslím, že ani ničemu moc nepomůžete.
Jaroslav Hofmann

Nový článek: Na AQUATABu vyšla první část povídání o labyrintkách:
www.aquatab.net/…

Tulum saravacký (Paracrossochilus vittatus) v přirozeném prostředí:
www.youtube.com/…

Jak to chodí v přírodě -jezero Bermin v Kamerunu
www.youtube.com/…

U závojnatek jde o vyšlechtěné formy, ne o poddruhy nebo dokonce druhy. Jako "lví hlava" se tahle forma označovala určitou dobu v minulosti také, ale v současnosti platí, že "lví hlava" je označení formy bez hřbetní ploutve, forma s hřbetní ploutví je "oranda". Takže máte hezkou "červenou orandu"
Viz třeba
www.aquatab.net/…
a
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

No, já když si představím Anubias nana, tak nějak nevidím moc prostoru, kde by se mohly razbory třít - ony se třou většinou na spodní stranu listů, to je něco jiného než tření ve volné vodě nad nějakými rostlinami...
Inspirace viz třeba
www.youtube.com/…
nebo
www.youtube.com/…

Je to parmoun síťkovaný (Crossocheilus reticulatus).

Nový článek: Na AQUATABu vyšla poslední, pátá část povídání o halančíkovcích:
www.aquatab.net/…

Channa pulchra dorůstá v plné velikosti 25-30 cm, v minulých letech k nám byl tento druh dovezen, ale zda ho někdo aktuálně chová a množí, netuším. Jediný hadohlavec, který pochází z mírného pásu a v severní části svého areálu rozšíření žije v zimě snad i pod ledem, je Channa argus. Všichni ostatní hadohlavci jsou ryby subtropické (v akváriu zhruba 20–23 °C) nebo tropické (23–26 °C). To, že u některých druhů některé populace žijí třeba část roku ve vodě chladnější, neznamená, že druh jako takový je třeba v akváriu nutně zimovat. Na druhé straně u subtropických druhů může snížení teploty přes zimu vést k lepší celkové kondici, větší ochotě ke tření atd.

Ale na to jsou zase lepší ty větší

Druh potřebujete, ne poddruh Channa bleheri, Channa gachua, Channa andrao, Channa orientalis, Channa burmanica, Channa stewartii, těm 600 l stačí (pokud tam nenacpete spoustu jiných ryb).

Nedělají. Chřestivec netopýří (Ogcocephalus vespertilio), mořská ryba z řádu ďasové (Lophiiformes).

Na tom není bohužel moc co zvedat, Plecos to píše správně Pokud by byl znám s jistotu původ, pak možná... Na nigrirostrum se mi to taky nezdá, chybí mi tam to černé rostrum (zespodu). Panamskou kartu nehrát, skutečná Sturisoma panamense tady zřejmě není, hojně u nás kolující ryby označované jako S. panamense bývaly většinou festivum, ale pak se hojněji začaly vozit aureum a taky se ty rybičky začaly občas křížit
www.aquatab.net/…
Úplně poslední odstavec je o určování sturisom, pořád si myslím, že se k tomu víc říct nedá. Teď jsem koukal (tedy nějak vloni na jaře), že jeden německý hoch na svých stránkách publikoval, že poznat v dospělosti festivum a aureum je snadné, neboť festivum má protažený první paprsek v D a P, zatímco aureum paprsky protažené nemá. Samozřejmě u toho není žádný zdroj, žádné vysvětlení, jak na to přišel, proč si to myslí, klasické úskalí internetu... A navíc kdyby to bylo takhle jednoduché, tak by na to už přišel někdo jiný asi dřív...

Je to tetra ozdobná (Hyphessobrycon rosaceus). Chybné označování těchto ryb jako "Hyphessobrycon bentosi" je dlouhodobá záležitost, v jisté době bylo jméno "Hyphessobrycon bentosi" považováno pro tyto ryby za správné, takže v tomhle případě bych byl vůči oné akvaristice shovívavý Bližší informace jsou zde: www.aquatab.net/…
Ten článek jsem psal někdy v polovině roku 2011, takže je k němu ještě aktuálně potřeba doplnit skutečnost, že ryby v minulosti označované jako "Hyphessobrycon robertsi" byly nakonec v roce 2014 opravdu vědecky popsány jako samostatný druh s jménem Hyphessobrycon jackrobertsi.
Jaroslav Hofmann

Nový článek: Na AQUATABu vyšla předposlední část povídání o halančíkovcích, v pořadí čtvrtá:
www.aquatab.net/…

Pánové, nefantazírujte, prosím. Formy malých pancéřníčků, které dostaly C-kód nebo CW-kód, jsou všechny přírodní, ani šlechtěné formy, ani geneticky modifikované organismy se těmito kódy neoznačují. CW009 a CW010 byly kdysi dovezeny z Peru z oblasti kolem Pucallpy, u nás se už dost dlouho vcelku hojně chovají a běžně množí. Další čtení zde:
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

Vzhledem k tomu, že pokud tazatel sklovité sumečky sežene, budou to Kryptopterus vitreolus, dorůstající kolem 6 cm (viz zde: www.aquatab.net/… ), je jejich velikost v případě 100litrové nádrže to poslední, co by mě trápilo. Problém vidím v tom, že tazatel, který se domnívá, že "stejná lokalita" je "Asie", takže všechny asijské ryby budou vyžadovat stejné podmínky, a který si jako "řasožrouta" vybere běžně nesehnatelného gastromyzona, je evidentně naprostý začátečník - a pro toho sklovití sumci rozhodně nejsou vhodní, o gastromyzonech nemluvě...
Jaroslav Hofmann

Dasyloricaria filamentosa - věčný evergreen nejen českých akvaristů... Pod dojmem literatury minulého století se pořád znovu tohle jméno objevuje a pořád další akvaristé tvrdí, že chovají Dasyloricaria filamentosa. K šíření tohoto jména jsem samozřejmě kdysi dávno přispěl i já, a i když se už dlouho poctivě snažím o opravnou osvětu, je to jako s tím hrachem a stěnou. Takže zase jednou znovu: Dasyloricaria čítá pouhých pět druhů (jedním z nich je Dasyloricaria filamentosa), které dorůstají délky 20–35 cm a je docela pravděpodobné, že do akvárií nikdy nebyly dovezeny. To, co se v minulosti u nás i jinde v Evropě chovalo a množilo jako "Dasyloricaria filamentosa", byl nějaký zástupce rodu Rineloricaria. Totéž lze teoreticky předpokládat u takto označovaných ryb i dnes, i když s tím, jak stouplo množství dovážených ryb v posledních 20 letech a jak si obchodníci i chovatelé často velmi hujersky pojmenovávají neznámé ryby podle srovnání s jednou rozmazanou fotkou někde na inetrnetu, tak je klidně možné, že se pod tímto názvem objevují ryby různé. Povídání na toto a další témata související s Loricariinae je zde.
www.aquatab.net/…
Takže Dasyloricaria filamentosa nejsou vaše ryby, nemá je s prakticky 100% jistotou ani Milin, ani prasan.
Těmhle svým rybám rozhodně neříkejte Loricaria, to je rod, jehož příslušníci se vyznačují zřetelně zpeřenými vousky (viz třeba známá Loricaria similima), což bych řekl, že asi vaše ryby pod sebou neskrývají, byť jsou k dispozici jen obrázky shora. Můžete jim říkat obecně "lorikárie", coby výraz toho, že jsou to krunýřovci z podčeledi Loricariinae. Příslušnost do rodu Rineloricaria vypadá docela pravděpodobně, leč nikoli zcela jistě, v tom má prasan pravdu.
Jaroslav Hofmann

Zůstaňme u toho, že je to gara, což je pravda. Určovat gary do druhu podle fotky, navíc bez jediné další informace o daných rybách, je nemožné, to je čiré fantazírování.
Jaroslav Hofmann

S tím goldem to bohužel takhle jednoduché není. V tom odstavci o "gold a albín" je třeba nahradit všude slovo "gold" slovem "leucín" nebo spojením "xantorická forma", pak je to správně. Termín "gold" se používá naprosto volně a vágně pro albíny i leucíny - to je výsledek zcela voluntaristického pojmenovávání ryb obchodníky. Stačí se podívat do zdejšího atlasu - tvrdí se tam, že Ancistrus sp. Gold jsou albíni. A není to nic ojedinělého. Takže "Gold" je čistě obchodní název, kterým se označují jakékoli nápadněji žluté ryby, bez ohledu na to, zda jde o albíny nebo leucíny.
Jaroslav Hofmann

Ne. Věřte mi, že ne. Mám je doma v několikáté generaci. Pokud se normálně zbarvený ancistrus zkříží s albínem, vypadá potomstvo úplně stejně jako normálně zbarvený rodič. Kdyby byla pravda, co tvrdíte, že heterozygoti jsou světlejší než homozygoti, tak by přece nikdy nevznikly pořád znovu se objevující otázky "jak to, že mám v potomstvu dvou normálních ancistrusů albíny?" Trošku vidím problém v tom, domluvit se, o jakých rybách vlastně mluvíme. Mě by totiž nikdy nenapadlo uvažovat o normálním ancistrusovi jako o "hnědé" rybě. Ty ryby jsou šedočerné se žlutými až hnědými tečkami. Pokud máte skutečně "hnědé" ancistrusy, pak museli někdy projít kontaktem s nějakým jedincem želvovinovým nebo oranžovým, ale to už se pak bavíme o mnohonásobných křížencích, nikoli o křížení normálně, řekněme "divoce" zbarvené formy s albínem.

Souhlasím s tebou naprosto, že potěr je pro masožravé ryby výborné krmení a zcela jistě není na jeho zkrmování nic nemorálního, nicméně zrovna u maingan, tedy Melanochromis cyaneorhabdos, je ten potěr v krmné dávce svým způsobem zbytečný, pokud mají ryby dostatek živočišné stravy jiné. Když se dělaly rozbory žaludků, tak u "maingan" vyšlo: 68 % zooplanktonu, 25 % bentických bezobratlých, 5 % onoho "volného nárůstu" čili všeho, co žije na povrchu řasových porostů, a ten zbyteček byly vlastní řasy. O potěru ani slovo, ony ty mbuny jsou mrchy specializovaný. Je pravda, že melanochromisové obecně si potěru rádi zobnou, u takového Melanochromis melanopterus je to vskutku významná složka potravy, ale zrovna u maingan ne.

No jo, máš napůl pravdu. Buď budou všichni normální, nebo bude teoreticky půl normálních a půl albínů... Trojbarevného ale nevím, jak chceš udělat, to je ta druhá půlka

Jestli správně chápu dotaz v PS (asi by nebylo od věci občas si po sobě text přečíst a opravit překlepy), ptáte se na to, jaké bude potomstvo, když se vám spáří normálně zbarvený ancistrus s albínem. Bude normálně zbarvené.

Ancistrus "nosiaci gén albína", tedy heterozygot, který má jednu alelu pro tvorbu tyrozinázy normální a druhou nefunkční, vypadá stejně jako normálně zbarvený ancistrus, tj. není světlejší.
Na fotkách jsou všechna mláďata normálně zbarvená.
Jaroslav Hofmann

Na AQUATABu vyšel nový článek - třetí část povídání o halančíkovcích.
www.aquatab.net/…

Kapitola Etologie ryb, str. 132-150

To je tvarová deformace, ke které došlo kdysi dávno, a když s ní ta ryba vyrostla do téhle velikosti, tak s ní bude žít i dál, čili jde jen o problém estetický. V obchodě bych si ji nevybral, ale pokud jde o přesun do vhodnějších podmínek, tak proč ne

Víš dobře, že já ty ruce do ohně strkám hodně nerad, ale tohle je Pterygoplichthys joselimaianus s pravděpodobností hraničící s jistotou Navrhovaný P. pardalis rozhodně ne, ten vypadá jinak. Ale na vyfocené rybě by mně trošku vadil ten kráter na hlavě, i když to není život ohrožující...

Na AQUATABu vyšel druhý článek věnovaný halančíkovcům, tentokrát především halančíkovcům v užším smyslu (čeleď Cyprinodontidae), dále samarukům, profundulům a fundulům.
www.aquatab.net/…

Je to pestřenec proužkovaný (Neolamprologus multifasciatus)
www.aquatab.net/…

Tady bych byl trošku opatrný se soudy, člověk nikdy neví U terčovců je to nezpochybnitelné, prozkoumané zleva i zprava, ale publikováno to bylo, a to už docela dávno, přinejmenším taky u citroňáků a u skvrnivců Etroplus maculatus (tedy v rámci cichlid, jinak taky u několika druhů mořských slizounů nebo u některých druhů sumíčků rodu Mystus). Ale jsou to vesměs publikace dost staré, 60. a 70. léta 20. století. Otázka je, jak moc si tehdy byli jistí, resp. jak prokázali, že jde skutečně o krmení a ne o ten pouhý sociální kontakt... Ale na druhou stranu se na úrovni jedné konstatující věty dostalo tohle tvrzení i do učebnic ichtyologie... Ty staré práce jsem nehledal, takže podrobnostmi neposloužím.

Ale to ani neee. Ono to takhle vyšlo už v 2. polovině 90. let Kullanderovi, když dělal fylogenetický strom neotropických cichlid - tedy ještě s rody Heros a Uaru, nutno dodat. A protože Kullander je pro mnohé nejen cichlidáře, ale i vědce Otec i Syn i Duch svatý, ámen, tak se to drží v povědomí. Když se na to nastoupilo s molekulárou (sekvence genu pro cytochrom b), tak vyšel krásně klad tvořený rody Symphysodon, Heros, Uaru a Mesonauta. Ale skaláry v tom dělají bordel, protože ty vypadly úplně stranou jako sesterská skupina nejen ke všem ostatním heroinům, ale taky cichlasomatinům.

Na AQUATABu je nový článek, první z pětidílné série o halančíkovcích:
www.aquatab.net/…

Garra rufa

V sobotu 26. 9. 2015 zemřel známý brněnský akvarista a akvaristický publicista Jaroslav Eliáš. Svými fotografiemi předběhl dobu o dlouhá desetiletí a zejména jeho snímky tření mnoha druhů akvarijních ryb patří stále ke světové špičce akvaristické fotografie.
Čest jeho památce!

Na AQUATABu vyšel nový článek, tentokrát věnovaný jehlicím a medakám.
www.aquatab.net/…

Liborku, málo platné, ti mladí mají lepší oči Ta fotka je mizerná, to zase jo, ale černý okraj hřbetní ploutve, dozadu se zužující, tam je, černý přední okraj řitní ploutve taky, nic z toho fakt zebra nemá, ten Labidochromis caeruleus se zdá být dobrou volbou

Na AQUATABu vyšel nový článek:
www.aquatab.net/…
Po duhovkách přišla řada na další gavúny a první skupinu jehlotvarých - polozobánky.

Několik fotek zajímavých ryb (nejen) plavoucích aktuálně v Braníku je tady:
www.facebook.com/…

No jo, nesmíte být jako delfská Pýthie... Nějak si nejsem jist, o které červené mluvíte, a druhá věc je, s čím to srovnáváte. Tady v atlase zapomeňte u Thorichthys ellioti na tu poslední fotku autora "Pitt", ta tam nemá co dělat, vyobrazená ryba nemá s tímto druhem nic společného. V principu padají vzhledem k vaší rybě v úvahu dva druhy: Thorichthys ellioti a Thorichthys aureus. Zřejmě se v akvarijních chovech dost často zaměňují, nejen u nás, takže srovnávání s jakoukoli fotografií, u které nemůžete zjistit, zda je popsaná správně, je vcelku k ničemu. Když se dívám na vaši rybu, kloním se k T. ellioti. T. aureus má ve zbarvení daleko víc červené (růžové), především na břiše, které je červené výš (až skoro k podélnému pruhu uprostřed boků) a taky až dozadu nad řitní ploutev, ale v téhle velikosti na té červené nebývají modré tečky. Naopak na hřbetě mívá T. aureus modrých skvrn víc, další rozdíl je v tom, že černá okrouhlá skvrna uprostřed boků bývá u T. ellioti podstatně sytější a ostřeji ohraničená než u T. aureus, kde je často hodně nezřetelná. Ale jak už vám někdo někde psal, jsou to cichlidy - hodně záleží na momentálním vyladění jedince. Třetí jméno, které najdete, když se začnete po těchto rybách rozhlížet po internetu, je Thorichthys maculipinnis. Dnes celkem panuje shoda v tom, že ryby popsané jako "maculipinnis" a ryby popsané jako "ellioti" patří k jednomu druhu, leč naprosto nepanuje shoda v tom, zda se mají jmenovat maculipinnis nebo ellioti. Takže klidně si dál bádejte, porovnávejte, týrejte se variantou, že je to T. aureus , já pro tuhle konkrétní rybu na téhle konkrétní fotce volím T. ellioti

NHKG měl v tom vlákně Tlamovci-chov, kam jste to dal původně, pravdu, je to vcelku bez jakýchkoli pochybností rybicky.net/atlasryb/kancik_eliotuv
Jaroslav Hofmann

NHKG má pravdu, je to zcela jistě Pterygoplichthys, pravděpodobně Pterygoplichthys gibbiceps. Hypostomus to není v žádném případě.
Jaroslav Hofmann

SAE – věčný evergreen... Problém je, že není SAE jako SAE. Zkuste se podívat sem:
rybicky.net/forum/8369…
S datem 22.1.2012 je tam trochu povídání o tom, jak to s termínem „SAE“ je.
A pak si přečtěte třeba tohle:
www.aquatab.net/…
Rozlišovací znaky mezi druhy Crossocheilus langei, Crossocheilus atrilimes a Crossocheilus oblongus (3x SAE ) jsou v popisce u fotky jednoho tohoto parmouna zde:
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

On už něco málo vyštrachal před rokem do Chovatele, od minulého měsíce to visí na Aquatabu, stačí číst
www.aquatab.net/…
Druhý díl gavúnků se tam objeví za týden až čtrnáct dnů.

Fotografická pozvánka na výstavu s letmým průřezem ryb, které jsou k vidění, je k dispozici zde:
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

Je to tetra Bleherova (Hemigrammus bleheri). Zalistujte tímto vláknem dozadu k datu 11.8.2014, najdete tam vysvětlení, odkazy na FishBase i na jeden článek Heika Blehera s výbornou fotografickou dokumentací: rybicky.net/forum/5013…
Jaroslav Hofmann

Škoda, že jste se nezeptal o týden dříve, tenhle dotaz je krásný ilustrační materiál do přednášky, kterou jsem měl před týdnem na Akvakongresu ve Žďáru nad Sázavou.
Nejprve k jménům. V současnosti jsou platné dva druhy v rodu Duopalatinus a tři druhy v rodu Platysilurus, konkrétně:
Duopalatinus emarginatus (anténovec brazilský)
Duopalatinus peruanus (anténovec peruánský)
Platysilurus malarmo (anténovec malarmo)
Platysilurus mucosus (anténovec sliznatý)
Platysilurus olallae
Druh Platysilurus olallae nemá vytvořeno české jméno, protože české názvosloví sumců vyšlo v roce 2004 a tento druh, byť byl vědecky popsán už v roce 1977, byl až zhruba právě do roku 2004 trošku záhadně zapomenut, přehlížen, neuváděl se v žádných referenčních databázích rybích druhů.
Jinak tedy výše uvedených pět jmen druhů je platných, nejsou to žádná synonyma, bez ohledu na to, co někdo napíše na nějakou webovou stránku. Je ale pravda, že v minulosti např. Platysilurus malarmo vystupoval v některé literatuře pod jménem Duopalatinus malarmo, což v kombinaci s lidovou tvořivostí tvůrců nejrůznějších webových stránek pak může vyvolávat zmatky.
A teď k vaší rybě. Nejsem si jist, zda někde existuje ještě jiný, novější nebo podrobnější popis rozdílů mezi rody Duopalatinus a Platysilurus než v práci amerického ichtyologa L. P. Schultze „Sumci Venezuely“, která vyšla v roce 1944 v časopise Proceedings of the United States National Museum a v níž Schultz mj. popisuje 38 nových forem sumců, které nasbíral během své cesty do Venezuely o dva roky dříve. Rozdíly podle Schultze spočívají v uspořádání zubů na kosti radličné a na premaxile, v počtu žaberních tyčinek, ve tvaru hlavy (u rodu Duopalatinus je hlava trochu kratší a širší, u rodu Platysilurus delší a užší – rozdíly nejsou ale příliš velké a hlavně je nestanovíte, když máte jenom jednu rybu, nikoli dvě různé) – to jsou rozdíly pro akvaristu nepoužitelné. Ale pak tam udává ještě jeden zajímavý rozdíl u maxilárních vousů. U rodu Platysilurus jsou „delší než celková délka, až po úroveň hřbetní ploutve osifikované, dále pak ohebné a páskovité, končící dlouhým vlasovitým vláknem“. Rod Duopalatinus má maxilární vousy „dosahující mírně za ocasní ploutev, ale nikoliv osifikované nebo pásovité“.
Tolik teorie. Co se týká praxe: Obecně řečeno, k určení jakékoli ryby by to chtělo taky slušnou fotku celé ryby z boku, pohled shora není úplně ideální. I když v tomto případě zrovna ten horní pohled odhaluje výborně délku vousů – budeme-li věřit Schultzem stanoveným rozdílům, pak už jen z tohoto znaku se zdá být zjevné, že jde o zástupce rodu Platysilurus. Dále, když už jsme u vaší konkrétní ryby: Z toho vašeho povídání není úplně zřejmé, odkud pochází název Duopalatinus cf. peruanus, pod nímž „bylo zvířátko koupeno“ – to vymyslel personál, když se šel podívat do atlasu, nebo už tak byla ryba popsána na nádrži (tj. zřejmě toto jméno bylo na dodacím listu) a personál se šel dívat jenom na délku? (Pak se ale díval špatně, protože ryby rodu Duopalatinus jsou menší, mají jen kolem těch 15 cm.) Snad je to opravdu ještě mládě, ale k tomu by byla na posouzení třeba ta fotka z boku. Pokud ano a pokud měří 14–15 cm (což je víceméně standardní délka dospělého duopalatinuse), tak je to druhá směrovka k rodu Platysilurus. (Mimochodem, „od čumáku“ si ještě dokážu představit, že je to od špičky rypce, ale co si mám představit pod pojmem „do půlky až 2/3 ocasu“, to opravdu nevím. Různý způsob měření délky těla ryby je tady schován ve vlákně Jak krmit? rybicky.net/forum/11182 – je to ještě na 1. stránce s datem 14.4.2014, doporučuji přečíst.)
Takže shrnuto: dva znaky zdají se směřovat poměrně jasně k rodu Platysilurus, nikoli Duopalatinus. Druhy rodu Platysilurus dorůstají různě – o Platysilurus malarmo se tvrdí, že až 70 cm, u Platysilurus mucosus se uvádí šalomounsky „nejméně 20 cm“, druhy rodu Duopalatinus jenom 14–15 cm. Co se týká druhu, neznám hodnověrný pramen, který by vymezoval charakteristické znaky tří druhů rodu Platysilurus. Druh Platysilurus olallae sice už nikdo nepřehlíží, ale pořád v podstatě nikdo neví, jak hodnověrně vypadá. Měl by se vyskytovat pouze v ekvádorské Amazonii, což není oblast, odkud by se komerčně ryby nějak moc vozily. Originální popis druhu Platysilurus mucosus k dispozici nemám, popsal ho Vaillant v roce 1880 v časopise vydávaném v Paříži. Vzhledem k tomu, že Platysilurus malarmo se vyskytuje pouze ve Venezuele a Kolumbii v oblasti kolem Lago Maracaibo (a nebudu vás už znejišťovat konstatováním, že jedna ryba z typové série byla chycena v „Río Negro, pod ústím Río Yasa“ ), zatímco Platysilurus mucosus má areál rozšíření daleko větší (Brazílie, Peru, Kolumbie, Venezuela, Bolívie), řekl bych, že pravděpodobnější variantou je, že jde o anténovce sliznatého – Platysilurus mucosus. Ale musím upozornit, že si to myslím na základě všeho toho, co jsem teď popsal, nikoli na základě podobnosti vaší ryby s nějakou fotkou na internetu, pod kterou je zrovna shodou okolností napsáno Platysilurus mucosus. Přesně tímhle jsme ve Žďáru tu přednášku začínali. Jak je ošidné, když akvarista najde nějakým způsobem nějakou fotku, dospěje k názoru, že je na ní přesně ta „jeho“ ryba, přečte si písmenka pod fotkou a tam uvedené jméno začne považovat za svaté... (Mimochodem, ať koukám, jak koukám, tak přesto, že pohled shora je k tomu ne úplně ideální, tak na té vaší rybě vidím kresbu poněkud jinou, než má ryba na fotce na scotcat.com, na kterou odkazujete. Ale kresba není rozhodujícím znakem k určení těchto anténovců, navíc se u nich s věkem mění.)
Jaroslav Hofmann

Do vztahu tvrdosti a vodivosti radši nebudeme plést ppm, velmi hrubě u "normální" vody, tj. vody, která se svým složením nevymyká běžným zvyklostem, se počítá, že jednomu německému stupni tvrdosti odpovídá vodivost kolem 33 us/cm. Ale neříkejte na mě nikde, že to tady píšu, chemici to nemají rádi, je to opravdu plus mínus autobus Co se týká L 201 - podle prakticky všech dosud publikovaných zkušeností se nezdá, že by potřebovali takhle dramaticky velmi měkkou vodu. Je pravda, že na lokalitě jejich výskytu ve Venezuele, v Orinoku u Minicie, byly 4.4.2001 ve 12 hodin místního času naměřeny hodnoty: teplota 32,4 °C, pH 7,0, vodivost menší než 50 uS/cm. Jenže - zaprvé hodnoty vody v průběhu roku určitě nejsou neměnné (proto jsem taky psal, že ta tabulka níže nemá přílišnou vypovídací hodnotu) a zadruhé tyhle ryby jsou přizpůsobivé. Někde se uvádí pro chov celková tvrdost dokonce až do 15 °N, to bych možná úplně nezkoušel, pokud by to nebylo nezbytně nutné, nicméně pokud je mi známo, nikdo zatím nikde nepublikoval, že by v akváriu byla třeba tvrdost kolem jednoho nebo do dvou stupňů, což by odpovídalo té vodivosti na lokalitě. Jinak L 201 pochází z vody čiré, takže pro něj opravdu by výluhy neměly být příliš důležité. Poslední rozsáhlejší článek o chovu a odchovu L 201 publikoval Wolfgang Kochsiek v DATZ 7/2013. Uvádí, že pro úspěšný výtěr by měla mít voda vodivost do 350 uS/cm a že potěr postupně během odchovu převádí do tvrdší vody o vodivosti 600–700 uS/cm, což je docela dost. Mimochodem, podle Kochsieka hraje velkou roli teplota vody pro vývoj tzv. mopsí hlavy, což je tvarová deformace, která tenhle druh v akváriích docela často trápí - teplota vody pro tření, vývoj mláďat a jejich následný odchov musí být vysoká. Podle Kochsieka se při odchovu při 25 °C tvoří mopsí hlava až u 40 % mláďat, se stoupající teplotou tento podíl klesá a při 29 °C už je prý pod 10 %. Víc vám k L 201 říct neumím, třeba se zastaví Plecos nebo někdo podobný

Mícháte pravdy a nesmysly. Základní problém, který jsem asi vysvětlil v minulém příspěvku nepochopitelně, je v tom, že pokud někde vidíte číslo a za ním zkratku ppm, tak to nutně neznamená, že to číslo vyjadřuje celkové množství rozpuštěných pevných látek ve vodě. Zkusím ještě jednou: ppm je zkratka, která znamená "jedna část z milionu" neboli "jedna miliontina". Nic víc, nic míň. V případě rozpuštěných látek ve vodě můžeme klidně jednotku ppm nahradit jednotkou mg/l. Litr vody váží tisíc gramů neboli milion miligramů - jeden miligram je tedy jedna miliontina. Touto jednotkou můžu vyjádřit množství něčeho v něčem - a jejedno, čeho se to týká. To, že v návodu k měřiči TDS je uvedeno, že udává hodnoty v ppm, neznamená, že pomocí ppm nemůžu vyjádřit také něco jiného než TDS. Příklad přitažený za vlasy, ale možná to ozřejmí. Město má přesně milion obyvatel. Sleduji ve městě jeden konkrétní byt a zajímá mě, jaká v něm je koncentrace obyvatel města. V bytě je přítomen jeden člověk. V té chvíli mohu napsat, že počet obyvatel v daném bytě = 1 ppm. Když do toho bytu vstoupí druhý člověk, tak bude počet obyvatel = 2 ppm.
Zpátky k vodě. TDS neměří nic jiného, než měrnou elektrickou vodivost neboli konduktivitu, přičemž platí rovnice, že 1 ppm (neboli 1 mg rozpuštěných pevných látek v litru vody) = 2 uS/cm. Potud máte pravdu.
ALE: V té tabulce, kterou jste sem okopíroval ze stránek opefe.com, není pomocí jednotky ppm vyjádřeno TDS (celkový obsah rozpuštěných pevných látek), nýbrž tvrdost vody. Čili pokud vyvozujete z údaje, že tvrdost vody v Orinoku je 2-8 ppm, závěr, že tam nejsou výluhy, jste zcela vedle. Údaj v tabulce vám říká, že v té vodě je 2-8 mg/l neboli 0,02–0,08 milimolů/l iontů kovů alkalických zemin. Nic jiného. Neříká vám nic o množství rozpuštěných jiných anorganických nebo organických látek.

Teď už mícháte nejenom jablka s hruškami, ale ještě do toho přisypáváte meruňky. Možná by to chtělo zopakovat si základy chemie, přinejmenším pro akvaristy "ppm" je jednotka, anglicky "parts per million", ta sama o sobě nevypovídá nic o veličině, k jejímuž vyjádření je použita. A v té okopírované americké tabulce, jejíž vypovídací hodnota je vzhledem k nárokům konkrétních druhů L-sumců na vodu zcela mizivá, máte jasně uvedené, že veličinou, která je v tabulce vyjádřena v jednotkách ppm, je "hardness", tedy tvrdost. A s tvrdostí vody nemají organické výluhy nic společného, přesně jak píše NHKG, to je dáno definicí toho, co to je "tvrdost vody". Jinak pro přepočet: v případě celkové tvrdosti vody je 1 stupeň německý = 17,8 ppm
Stejně tak nemůžete nikdy přepočítat tvrdost vody na vodivost vody. Zkuste vzít trochu destilky, rozpustit v ní trochu kuchyňské soli a pak si změřit tvrdost vzniklého roztoku a vodivost vzniklého roztoku...
Jaroslav Hofmann

Článek o zajímavých, málo běžných až raritních rybách, které plavou či v nedávných týdnech plavaly v Braníku, je k dispozici zde:
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

Je to poněkud vybledlý jedinec vyšlechtěné barevné formy tetry červené (Hyphessobrycon flammeus), která se u nás objevila před nějakými pěti až sedmi lety s označením "Gold" (viz foto). Vzhledem k tomu, že fantazie chovatelů a obchodníků s rybami je bezbřehá, tak se lze setkat i s dalšími přídomky. (Taky jsem se setkal s nabídkou ryb, kde figurovaly dva druhy: 1. tetra červená - Hyphessobrycon flammeus, 2. tetra červenooranžová - Hyphessobrycon flammeus Gold )
Jaroslav Hofmann

Je to tetra černá a je to "glo-fish", tedy geneticky modifikovaný organismus. Když se do googlu zadá "Gymnocorymbus ternetzi color", tak vypadne dost fotek nejen fialové varianty.
Jaroslav Hofmann

Když už jsme narazili na L 128, tak tady je aktuálně vypuštěný článek nejen o něm, ale i o dalších krunýřovcích
www.aquatab.net/…

Liborku, Liborku... Už jsi někdy viděl téměř s určitostí razboru s tukovou ploutvičkou?

Na první fotce je polozubka útlá (Hemiodus gracilis).

Nahlédněte sem:
rybicky.net/forum/147…
pod datem 21.10.2012 tam jsou dvě fotky asi nejčastěji u nás prodávaných sekavců (thajský a sundský) a velmi stručné vysvětlení, jak je to s druhem Pangio kuhlii.

Jen na doplnění (z vašich posledních vět to není úplně zřejmé) - ta "výjimečnost" se týká situace, kdy se opakovaně rodící samice změní ve funkčního samce (důraz na slovo "funkčního"), který prokazatelně je schopen oplodnit jinou samici. Změna i opakovaně rodící samice v samce není jako taková nijak mimořádná, ale takto vzniklí samci jsou skoro vždy neplodní.

On vás Libor trochu zmátl odkazem zpátky na toto vlákno, ale ve skutečnosti měl na mysli vlákno, do kterého jste shodou okolností chtěl nedávno po redaktorech, aby tuto diskusi převedli, totiž "Mečovka rozmnožování a odchov", ona diskuse se tam odehrála 9. a 10. 2. 2012 a je v ní podle mého názoru napsáno zcela jasně úplně vše, co lze k tématu říci:
rybicky.net/forum/4362…
To, že se ve stejném vlákně pořád dokola diskutuje o tomtéž znovu a znovu, je osud.
Jinak ten odkazovaný článek z Lidových novin k tématu moc není. Konsekutivní hermafroditismus je životní strategií mnoha druhů mořských ryb, u většiny ve směru ze samice na samce, ale s přeměnou pohlaví u živorodek mnoho společného nemá (kromě vlastního fyzického aktu přeměny). A formulace "odborná literatura udává, že k přeměně dochází až u 30 % mečovek" má absolutně nulovou vypovídací hodnotu, na tom se stavět opravdu nedá.
Jaroslav Hofmann

Ty ryby jsou tetry ohnivé (Hyphessobrycon amandae). Jméno "tetra rudá" se u nás v minulosti používalo pro Hyphessobrycon serpae, když to ještě býval samostatný druh.

Fakticky je to larva nějaké motýlice
Na vysvětlenou: Existuje řád hmyzu, který se jmenuje "vážky" (Odonata). Ten se tradičně dělil do tří podřádů, z nichž jeden (šídlice - Anisozygoptera) se u nás nevyskytuje, takže zůstávají dva: motýlice (Zygoptera) a šídla (Anisoptera).Nejnověji spojují entomologové podřády Anisoptera a Anisozygoptera do jediného, kterému říkají Epiprocta. Pro nás se z hlediska poznávání larev tímto nic nemění, pořád máme varianty a/ motýlice, b/ šídla. Pro různá zvířátka, která patří mezi motýlice, se používají česká rodová jména motýlice, šídlatka a šidélko. Pro zvířátka, která patří mezi šídla, se používají rodová jména šídlo, vážka, lesklice, klínatka a páskovec. Jednoduše se dá při pohledu na larvu poznat jenom podřád, tedy to, zda patří mezi motýlice (larvy jsou štíhlé a mají na zadečku tři protáhlé výrůstky), nebo šídla (larvy jsou zavalitější a protáhlé výrůstky na zadečku nemají).
Jaroslav Hofmann

S vědomím pravdivosti Liborovy odpovědi se můžete nechat trochu inspirovat zde:
www.aquatab.net/…
A samozřejmě otíci, ovšem celou skupinu.

Fantazie je mocná čarodějka Abychom si rozuměli - ve svém příspěvku nehádám, nýbrž konstatuji. Takže aby to bylo úplně jasné i bez prolézání vlákna, na které odkazuje Urtman:
jde o pancéřníčka ze skupiny "elegans", ve hře jsou druhy C. bilineatus, C. nanus, C. napoensis, formy C126, asi i C123, CW018 a CW029. Daleko méně pravděpodobně jde o jiný druh ze skupiny "elegans" (C. elegans, C. undulatus) - a tím končíme, dál hádat netřeba. K jednoznačnému určení by byla třeba lokalita původu těchto ryb, resp. jejich předků. Pomoci může kresba potěru (ale pouze v případě již popsaných druhů, u forem označovaných C a CW kódy nebyly informace o ní dosud publikovány).
Jaroslav Hofmann

Jenom pro upřesnění, což JoKa nezdůraznil - Corydoras pygmaeus to není v žádném případě, to je druh nezaměnitelný, který vypadá jinak (viz snímek). Dál už to platí, jak to Urtman napsal, může to být jeden z přinejmenším tří druhů - C. bilineatus, C. nanus, C. napoensis. Jaroslav Hofmann

První fotografie z již plně osazených nádrží jsou k dispozici v galerii, která se bude průběžně doplňovat:
www.aquatab.net/…

Tak tak. Typický moribundus, původ nejistý, léčba neznámá. Taky jsem míval neonky rád

První obrazová upoutávka na zítra začínající výstavu je zde:
www.aquatab.net/…
Postupně by se měly na Aquatabu objevit další fotografie.
Jaroslav Hofmann

Kříženec anténovce červenoocasého (Phractocephalus hemioliopterus) s nějakým jiným anténovcem nejspíše rodu Platystoma. Chovatelsky bezcenné zvíře, eticky za hranou, ale jako domácího mazlíčka ho určitě můžete mít rád a dobře se o něj starat

Pterophyllum scalare zlatý závoj Miroslava Fořta

Pterophyllum scalare "Peru zelený altum" Františka Staňka

Red Devil německého chovatele Franka Wilhelma - navzdory mlynářovu odsudku se tyto ryby umístily celkově na 6. místě, přičemž vyhrály mezi chovatelskými formami a také ve třídě C - Pterophyllum scalare otevřená třída

Ahoj Honzo, dávám sem pro nepamětníky ilustrace Tvých vzpomínek, ale s kouřovými zebrami Z. Dočekala nevím - Dočekal měl tehdy na výstavě alty (nádrž č. 43) a z P. scalare formy: zebra diamantová závoj (nádrž č. 50), zebra závoj (nádrž č. 51) a Goldkopf (nádrž č. 49). Kouřovou od něj marně ve výsledkové listině hledám... (ledaže by tam byl omylem pod "pseudonymem" - kouřové vystavovali Jelínek (leopard kouřový skvrnitý - nádrž č. 14) a Žižka (nádrž č. 52).

Zajímavé ale je, že robustnost těla nebyla to, co tehdy porotu vedenou Horstem Linkem zaujalo nejvíc. Alty tam byly troje, kromě pana Samce ještě od Zdeňka Dočekala a Němce Simona Forkela. A vyhrály ty Forkelovy (v porotě byl tehdy mj. mlynář, třeba nám to po letech osvětlí ), podstatně subtilnější, ale vzhledem k velikosti těla s relativně vyššími ploutvemi - viz foto. (On tehdy Forkel jako jeden ze dvou zúčastnivších se Němců vyhrál všechna tři první místa, všechno s přírodními importy, ale to je jiná kapitola )
Jaroslav Hofmann

Jo jo, to byly alty, které tam tehdy vystavoval Miloslav Samec z Aše (a byla to druhá výstava v Kongresovém centru v roce 2006, na té první v roce 2005 byli terčovci, alty jenom jedny mladičké v jedné z několika doprovodných nádrží), jenom jim občas trochu bledla kresba.

S těmihle rybami to není jednoduché. Jednoduchá je v zásadě jenom Petitella, pokud není strachy vybledlá jednolitě došeda (ale v minulosti to taky nebylo tak jednoduché - viz níže).Jak už jsem psal, Hemigrammus bleheri byla popsaná v roce 1986, jenomže tyhle ryby se vozily už v 70. letech, říkalo se jim hlavně v angloamerické oblasti většinou nějak jako "jiný rhodostomus" nebo "červenější rhodostomus", ale v principu se o nich psalo jako o H. rhodostomus. V Evropě, potažmo v Německu a u nás, to bylo podobné (kdo má první vydání Frankovy Akvaristiky z roku 1984, najde tam fotku č. 11 "Hemigrammus rhodostomus", na které je učebnicový pár ryb vědecky popsaných o dva roky později jako Hemigrammus bleheri). Kromě toho se ale tyhle "víc červené" ryby přinejmenším občas v 70. letech zaměňovaly taky s petitellou, resp. ne zaměňovaly, ale šířily se pod označením Petitella georgiae, často namíchány v jedné skupině. I dr. Frank tehdy pořídil sadu snímků dvojice ryb, z nichž jedna je Petitella georgiae a druhá pozdější Hemigrammus bleheri. Jacques Géry zařadil dvě z těchto fotek spolu s jednou fotkou úplně jiných jedinců od Němce H.-J. Richtera (ale také nakombinovaných petitell a bleher) do svého zásadního díla Characoids of the World z roku 1977, kde o nich píše: "Ryby na těchto snímcích považují němečtí akvaristé obvykle za petitelly. Fakticky jde pravděpodobně o směs petitell a nového druhu, blízkého rhodostomům, ale barevnějšího." Takže při 30letém chovu je klidně možné, že označení ryb jako H. rhodostomus pochází z doby, kdy se u nás ještě o H. bleheri ani nevědělo. A ještě jednu perličku jako důkaz, že v tom v minulosti opravdu vznikl hezký guláš. Hemigrammus bleheri popsali Géry a Mahnert nikoli ve vědeckém, ale zájmovém časopise Tropical Fish Hobbyist (TFH) v červencovém čísle 1986. V květnu 1989 vyšel v TFH článek Jiřímu Paličkovi o množení Hemigrammus rhodostomus - velmi pěkný, obsáhlý, s mikrofotografiemi vyvíjejících se jiker i s fotkami rodičů - ti rodiče jsou zjevně H. bleheri. Ale i v časopise, který o necelé tři roky dříve vydal vědecký popis H. bleheri, to prošlo a nechali to tak. Až o 10 let později v čísle 5/99 na to upozornil jeden americký autor v článku, kde shrnoval rozdíly mezi podobnými druhy teter u několika skupin (měl tam tuhle trojici, o které se bavíme, dále neonky a Nematobrycon palmeri vers. Nematobrycon lacortei). Takže zhruba takhle se táhne nit pojmenování H. rhodostomus naší akvaristikou

U Vašich ryb to bylo jednoduché, tam černý proužek nebyl potřeba První a nejjednodušší rozlišovací znak bleherek je to, že červená kresba sahá až za skřele na tělo. A když se podíváte na tu poslední fotku z 11.8., tak všechny tři ryby vpravo, které jsou vidět z boku, mají tuhle kresbu skoro učebnicovou. Problém je, že tenhle rozlišovací znak uvádí každý, ale už ne každý dodá, že ta kresba u bleherek nemusí sahat za skřele vždycky. Ono to platí jenom jednosměrně. Má-li ryba z této trojice druhů červenou kresbu až za skřelemi na těle, JE to Hemigrammus bleheri. Pokud ale kresba přes skřele nesahá, neznamená to automaticky, že to NENÍ Hemigrammus bleheri. Pak musí nastoupit znaky další.

Zase bleheri - alespoň z toho, co je vidět. Hlavně tam není na jediné rybě náznak podélného černého pruhu, který by vybíhal ve střední linii těla z kořene ocasní ploutve a sahal aspoň nad řitní ploutev. Dále tenký černý proužek lemující bázi řitní ploutve - vidíte ho někde? Ty dvě ryby uprostřed tam mají jakoby nějaký stín, ale to by musela být vidět řitní ploutev z boku. U té horní ryby, u které jako u jediné je řitní ploutev vidět rovně z boku, není ani náznak takového proužku... K tomu velmi sytá bílá kresba v ocasní ploutvi a velmi sytá jasně červená barva na hlavě - za mě bleheri.

Tady jsou ty odkazy na FishBase:
Hemigrammus rhodostomus: www.fishbase.org/…
Hemigrammus bleheri: www.fishbase.org/…
Petitella georgiae: www.fishbase.org/…

A další materiál, kde jsou všechny druhy dobře, je tenhle článek Heiko Blehera, který ostatně ryby, jež pak Géry s Mahnertem popsali jako H. bleheri, poprvé přivezl (jen tam opakovaně udává, že popsány byly 1987, ve skutečnosti 1986, ale to na vzhledu ryb nic nemění ):
www.discusclub.net/…
Článek je sice v italštině, ale popisky jsou srozumitelné - na úvodní fotce pod nadpisem (bez popisky) jsou bleheri, na první fotce pod snímky biotopu jsou dvě rhodostomy, na druhé fotce jedna blehera, na třetí pak zase dvě ryby nad sebou - horní je blehera, dolní petitella.

Obávám se, že toto je také Hemigrammus bleheri, i když pro 100% klid duše by to chtělo vidět ještě nějakou jinou fotku nebo jinou rybu ze stejné skupiny. Jinak ale máte pravdu, u této trojice jsou na amatérských serverech a diskusních fórech přiřazovány názvy velmi libovolně. Podívejte se na FishBase, tam jsou všechny tři dotčené druhy se správnými fotkami.

Dá se to určit, určovací znaky nejsou jedinec od jedince a je to tetra Bleherova (Hemigrammus bleheri)
Jaroslav Hofmann

S endlerkou je to nekonečný příběh V únoru publikovala Magdalena Herdegenová a kol. článek o populační struktuře gupek na severovýchodě Venezuely. Molekulárně i morgfologicky analyzovali rozdíly mezi populacemi z povodí Cariaca (kam patří Cumaná) a San Juanu. V diskusi konstatují, že jejich výsledky neobsahují žádný jednoznačný důkaz, že by v této oblasti měly existovat dva různé druhy..., v poslední větě závěru pak doslova "žádné ospravedlnění pro rozlišování samostatného druhu P. wingei". Systematikové na to zatím nezareagovali, Eschmeyerův katalog i FishBase uvádějí stále Poecilia wingei jako platný druh. Ale neboj, to ještě není konec, to bude mít další kolo

Dnes do 18 hod., plnocenné vstupné je 80,-, děti a senioři míň, ale to nevím přesně kolik.

Co je jistého v životě lidském? Nejsem, geneze názvu je taková, že jsou tak na výstavě popsané a vzhledově tomuto jménu neodporují, byť by jistotu zvýšilo, kdyby ty ryby byly trochu méně oranžové a trochu více žlutozelené. Čistě podle vzhledu by to mohl být taky "klasický" Heros severus. Jenomže určovat Herose jenom podle vzhledu je dost problematické...
JH

Pokud někdo váhá, zda navštívit pražskou výstavu, může si pro inspiraci prohlédnout některé z vystavených ryb zde:
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

Do diskuse ze 17.5. jsem původně nechtěl vůbec zasahovat, protože když se tady dokola zbytečně diskutují věci, které jsou doslova o kousek níž velmi podrobně vysvětleny, připadá mi to jako nesmyslná ztráta času. Ale když vidím, že to je už zase živé, tak tedy ještě jednou pro kofejna, Designera, cezarmilana, Aforteho i pro vás: Na kofejnových fotografiích je s větší pravděpodobností buď Corydoras napoensis, nebo Corydoras bilineatus, s menší pravděpodobností Corydoras nanus. Bez znalosti buď lokality původu, nebo kresby potěru není přesné druhové určení těchto ryb možné. Stále ještě na této první stránce tohoto vlákna je dialog s Pepinem35 a v něm odkaz na dlouhodobou diskusi s Urtmanem, která začala vloni začátkem října, skončila letos v únoru a najdete ji i s velmi zajímavými fotkami na druhé a třetí straně tohoto vlákna. Podrobněji se to už vysvětlit nedá.
Jaroslav Hofmann

No, Liborku, nevím, na co si nemůžeš vzpomenout , ale mně to nejvíc připomíná Nandopsis tetracanthus.

Co jste zase, proboha, požil? Krev sají některé pijavice, ploštěnky se živí dravě, resp. přijímají potravu z okolního prostředí (aby vás to zase nesvádělo třeba k představám, že se vrhají na krevety nebo ryby a zakusují je). Když odkazujete na stránky krevetkus, tak by bylo fajn, přečíst si tam taky článek , v kterém se všechno základní o ploštěnkách a krevetách dozvíte: www.krevetkus.cz/…
Jaroslav Hofmann

Bojím se, že nedá. A s těmi krevetkami - obecně některé pijavice (záleží na konkrétním druhu) mohou krevetky napadat, i když jim zpravidla nijak zásadně neublíží. U těchto chobotnatek by to mohlo být snad v klidu, ale na druhé straně - všechno musí být jednou poprvé

Termínem "Schneckenegel" nazývají Němci některé druhy chobotnatek, tedy pijavic z čeledi chobotnatkovití. Spíše bych sbíral, než čekal, až pomřou.

Aha. A už jste někdy nějakou hlístici viděl?

Na těch rybách není moc co řešit. Ten známý měl pravdu, dal vám gupky neboli paví očka (Poecilia reticulata), odkazované fotky ze září 2012 to jasně dokazují, tam není jediný samec, o kterém by se dalo říci, že aspoň trochu vypadá jako endlerka (Poecilia wingei). A jak vývoj ukázal, byly to gupky totálně prokřížené, klasická "pouliční směs", kde mezi předky mohla být jakákoli forma a třeba i endlerka, nicméně co jsem se díval, tak ani na pozdějších fotkách nikde vzhledový náznak endlerky nevidím. A už třeba na jedné fotce z 9.5.2013 je zlaté (žluté) mládě pávčete, takže to není žádné překvapení. Mimochodem, to, že existují šlechtěné formy pavích ok, u kterých je základní zbarevní nikoli šedé, ale zlaté, se všeobecně ví a snad každý, kdo někdy navštívil nějakou akvarijní výstavu, je viděl... Jinak vám ale gratuluji ke krásnému
Jaroslav Hofmann

Článek o zajímavých rybách, které aktuálně plavou v Braníku, je k dispozici zde:
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

No jo, ale ona žádná Moenkhausia columbiana neexistuje a nikdy neexistovala, to bylo jedno z prvních obchodních označení, když ty ryby chodily jako Moenkhausia "Kolumbia" nebo Moenkhausia "Kolumbia-95".

Začnu praktickou stránkou věci. Tetra ekvádorská (Hyphessobrycon ecuadoriensis) se nevozila, nevozí a v akváriích evropských ani severoamerických pravděpodobně vůbec není. V této souvislosti je třeba na rovinu přiznat, že stránka ve zdejším atlase nadepsaná „Tetra ekvádorská“, na kterou odkazuje MarekP, je nesmyslná. Autor (autoři) bezesporu tetru ekvádorskou nikdy neviděl(i), natož aby ji choval(i), na všech přiložených snímcích je tetra darienská (Hyphessobrycon columbianus) atd. O tom, že tetra ekvádorská, ač vědecky známá od roku 1914, se v akvaristice nevyskytuje, svědčí i to, že v akvaristické literatuře neexistuje její hodnověrné vyobrazení.
O problémech s pojmenováním ryb, které se začaly do Evropy dovážet v polovině 90. let a které dostaly mimo jiných označení také nálepku „Hyphessobrycon ecuadoriensis“, o které se později ukázalo, že je chybná, jsem psal pod titulkem „Ekvádorská tetra z Kolumbie“ v AT 5/2001, tj. v době, kdy tyto dovážené ryby ještě nebyly vědecky popsané. Po jejich popsání jako nového druhu „tetra darienská (Hyphessobrycon columbianus)“ v roce 2002 jsem pak názvoslovnou problematiku kolem těchto ryb shrnul v poznámce k článku Petra Rosmaníka o jejich chovu v AT 11-12/2008.
A teď teorie. Druh Hyphessobrycon columbianus popsali vědecky Zarske a Géry v roce 2002. Druh je popsán a vůči jiným druhům vymezen na základě anatomických a morfologických znaků. Nejpodrobnější srovnání provedli autoři popisu se dvěma druhy, které jsou s tetrou darienskou zřejmě nejblíže příbuzné, a to s tetrou Savageovou (Hyphessobrycon savagei) a tetrou středoamerickou (Hyphessobrycon panamensis), dále pak ale také s tetrou ekvádorskou (Hyphessobrycon ecuadoriensis) a tetrou condotonskou (Hyphessobrycon condotensis). K popisu připojili také klíč k určování středoamerických teter rodu Hyphessobrycon, což je skupina, kam kromě všech dosud jmenovaných druhů patří ještě tetra tortugerská (Hyphessobrycon tortuguerae). Z tohoto klíče vyplývá, že tetra ekvádorská se od tetry kolumbijské liší tím, že má redukovanou vnější řadu zubů na kosti předčelistní (praemaxillare), kde není buď žádný, nebo nejvýše jeden zub (u tetry kolumbijské standardně tři zuby), ve vnitřní řadě zubů na kosti předčelistní má ale zubů naopak víc (6–8, zatímco tetra kolumbijská 4–5, případně snad 6). Další rozdíl je ve vzhledu zubů na dolní čelisti – u tetry ekvádorské se velikost zubů od symfýzy (spojení levé a pravé části dolní čelisti) do stran postupně snižuje, zatímco tetra kolumbijská má na každé straně 4–5 zubů zhruba stejně velkých, za nimiž pak následuje řada zubů výrazně menších, velikost zubů se tedy nesnižuje směrem do stran plynule, ale skokově. Dále má tetra ekvádorská relativně nižší tělo – výška těla se vejde do jeho délky 2,6–3,0x, zatímco u tetry kolumbijské jen 2,25–2,65x. Mezi oběma druhy je zjevně také rozdíl v délce těla – u 129 exemplářů typové série tetry ekvádorské uložených ve sbírkách Kalifornské akademie věd v San Franciscu se standardní délka pohybuje v rozmezí 15,3–24,3 mm, u 3 exemplářů typové série, uložených v Přírodovědném muzeu v Ženevě, které k porovnání použili Zarske s Gérym, byla standardní délka 18,9–20,7 mm, zatímco standardní délka holotypu a paratypu nově popsaného druhu Hyphessobrycon columbianus (jedinci z přírody) činila 46,0, resp. 42,2 mm, u pěti dalších exemplářů z akvarijních chovů (F1 nebo F2 generace po importu), použitých pro srovnání, ale nezahrnutých do typové série, činila dokonce 57,9–62,9 mm, a u 8 exemplářů ze soukromé sbírky Géryho, rovněž nezahrnutých do typové série, to bylo 27,7–35,0 mm.
A na závěr odkaz na jedinou fotografii skutečné tetry ekvádorské, o které vím:
condor.depaul.edu/…
Jaroslav Hofmann

Roman má pravdu.

Měla by to být mutace akary modré, protože to tak Jimmy Kuo nazval, když dával video na youtube. Pokud není Jimmy Kuo jedním z šlechtitelů, kteří to vytvořili, což podle všeho není, jde o jeho odhad nebo převzetí názvu z internetu. Takže ne "měla by to být mutace akary modré", nýbrž "i Jimmy Kuo si myslí, že je to mutace akary modré"

Tyhle ryby přišly do Evropy ze Singapuru (což ještě neznamená, že zrovna tam byly vyšlechtěny, ale asijský původ je jasný), odkud se exportují jako "Nannacara Neon Blue". V Evropě je šíří Glaser, možná v mezičase už i jiní importéři, tím si nejsem jistý, ale byl to Frank Schäfer, který se u Glasera zabývá focením, popisováním a určováním "zvláštních" ryb, který přišel s tím, že jim to moc Nannacaru nepřipomíná a že by původ hledali spíše někde u Andinoacara pulcher. Ke stejnému závěru došli i akvaristé na diskusních fórech v USA, kam tyhle ryby dorazily zřejmě o pár měsíců dřív než do Evropy, ale je to všechno založené jen na názoru utvořeném podle vzhledu ryby. Mně osobně to taky připomíná víc Andinoacaru než Nannacaru, ale to nic neznamená
Jaroslav Hofmann

Za sebe říkám, že bych potřeboval vidět víc jedinců z toho výtěru, nejlépe pohromadě, a vidět, jak se chovají k sobě navzájem. Vzhledově ta ryba na fotce vypadá jako samice, ale stavění pěnového hnízda a honění sourozenců mě trochu nalamuje v jednoznačnosti soudu. Samice double tailu je třeba zde:
www.aquariumfish.net/…

Řekl bych, že tahat sem rostlinářství a kulturní rostliny dost přesahuje nejen rámec tohoto vlákna, ale celých Rybiček. Ona botanická pravidla jsou trochu jiná než zoologická, ale hlavně zemědělské plodiny šlechtěné stovky až tisíce let jsou trochu zvláštní kategorií. I tam ale existují v současnosti dva přístupy, kterým se říká "tradiční" a genetický", z nichž každý má své zastánce a odpůrce a používají se vesele oba paralelně vedle sebe. Jeden příklad za všechny: třeba špalda se v tradičním přístupu označuje Triticum spelta (hle, nový druh!), v genetickém Triticum aestivum, ssp. spelta, tedy jako poddruh pšenice seté (Triticum aestivum) (žádný nový druh). Jestli tě to uklidní, tak připouštím, že zejména pro zemědělské odborníky neprůstřelná podoba věty měla znít "Nové druhy u živočichů se nešlechtí...". V akvaristice žádné nové druhy šlechtěním opravdu nevznikají (a dokonce ani v živočišné výrobě u hospodářských zvířat). To, co tady uvádíš, tj. paroti, balony, jsou mezidruhoví kříženci (u parotů v některých případech i mezirodoví), LDA 16 je všeobecně považován za formu křížence Ancistrus sp. Kdysi v jakémsi vlákně (nemám čas to teď hledat) jsme diskutovali o definici druhu v zoologii, tam se dá leccos k tomuto tématu najít. A jednoduchá, byť samozřejmě nepřesná pomůcka na závěr - druh má své jedinečné dvouslovné vědecké jméno

Nové druhy se nešlechtí (platí i pro Kubasixe), šlechtí se formy. A jak správně píše Kubasix, nová forma se nevyšlechtí během několika málo generací nebo dokonce jen prostým spářením jednoho samce s jednou samicí. Ryba na snímku má náznak tzv. dvojitého ocasu (anglicky double tail, zkratka D), což je ve standardech bojovnic běžně známá forma (varianta). Pokud ani jeden z rodičů takovou ocasní ploutev nemá, je to jen důkaz, že jde o geneticky velmi pestré jedince, mezi jejichž předky nějaký jedinec formy "dvojitý ocas" byl.
Jaroslav Hofmann

Délka ryby se udává oběma uvedenými způsoby, u některých ryb dokonce ještě způsobem třetím Tzv. celková délka ryby (mezinárodně používaná zkratka TL - total length) je od špičky rypce po špičku ocasní ploutve. Tzv. standardní délka (zkratka SL) je délka těla, tj. od špičky rypce po konec ošupení kořene ocasu, neboli bez ocasní ploutve. U některých ryb se souměrně vykrojenou ocasní ploutví se ještě někdy používá tzv. Smittova délka (zkratka FL), což je délka od špičky rypce po okraj (konec) středních (nejkratších) paprsků ocasní ploutve. Ve vědecké literatuře např. při popisu druhů se používá standardní délka, ale hlavně se u údaje o délce vždy zkratkou uvádí, o kterou délku jde. V akvaristické literatuře se naopak málokdy uvádí, jakou délku má autor na mysli, ale zpravidla to bývá také standardní délka - právě proto, aby se předešlo extrémům, jaké naznačuje Libor s dvaceticentimetrovou mečovkou. Naopak sportovní rybáři uvádějí zásadně celkovou délku, kterou ještě u ryb s vykrojenou ocasní ploutví "nastavují" tak, že složí laloky ocasní ploutve k sobě a měří celkovou délku v této poloze
Jaroslav Hofmann

Řekl bych, že na obsah pojmu "dobře pochopitelné" máme odlišný názor, ale to nevadí . Nicméně pro pořádek (žraloky nechme stranou): poddruh Lamprologus leleupi melas opravdu popsán byl, a to už v roce 1959. Pravda ale také je, že revize z roku 1986, v níž byl mj. druh přeřazen do rodu Neolamprologus, všechny tehdejší poddruhy u Neolamprologus leleupi zrušila - poddruh Neolamprologus leleupi melas byl prohlášen za totožný s nominotypickou formou Neolamprologus leleupi leleupi a naopak poddruh Neolamprologus leleupi longior byl "povýšen" na samostatný druh Neolamprologus longior. Praktickým závěrem z toho plynoucím je, že se rozhodně není třeba obávat toho, že by se tmavší ryby nemohly párovat se světlými
Jaroslav Hofmann

Ohlédnutí za hradeckou výstavou s komentovanými fotografiemi téměř třetiny vystavených druhů a forem ryb je k dispozici zde:
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

Když už se léčba probrala, odpusťte mi jednu jazykovou poznámku. Živočich Lernaea je korýš ze skupiny klanonožců, který se česky jmenuje červok, jak ostatně tazatelka správně psala hned ve svém prvním příspěvku. Zavádějící patvar "kotevní červ" vznikl otrockým překladem anglického pojmenování těchto korýšů "anchor worms". (Zavádějící proto, že korýši jsou něco jiného než živočichové, které bychom mohli označit jako "červy", jakkoli už zoologie asi 40 let termín "červ" nepoužívá.) Do doby, než se objevila ona brožurka od firmy sera "Zdravé ryby v akváriu", se "kotevní červ" v češtině nepoužíval a není nejmenší důvod ho do češtiny zavádět. Stejně tak snažně prosím, aby se někdo nechytil výrazu "rybí veš", který se v brožurce také vyskytuje, tentokrát namísto správného výrazu "kapřivec". Opět jde o otrocký překlad anglického "fish lice". Ta brožurka sama o sobě není špatná, hrozný je její překlad.
Jaroslav Hofmann

Přijde mi, že vypadají hodně podobně jako ti Urtmanovi - viz fotka z 22.11.2013, tam jim jsou taky dva týdny. Tak je sledujte dál, jak budou vypadat v jednom a ve dvou měsících, ale zatím bych směřoval ke stejnému závěru jako u Urtmana - nejpravděpodobněji Corydoras bilineatus.
JH

No, ono fotit další dospělce k cíli nepovede. Tohle jsou s největší pravděpodobností C. napoensis nebo C. bilineatus, třetí s odstupem za nimi je C. nanus. A ty podle vzhledu dospělců s jistotou rozlišit nelze. Ale když je odchováváte, poznáte to podle mláďat - popis jejich kresby viz níže, jak vypadá potěr pravděpodobných C. bilineatus v týdenních intervalech je výborně zdokumentováno na fotkách. Já sem snad časem dám taky ten obrázek typické kresby potěru C. napoensis, až ho konečně nechám naskenovat

Když si, Jakube, projdeš první dvě stránky tohoto vlákna (při chronologickém seřazení od nejnovějšího příspěvku, začíná to 2.10.2013), zjistíš, že podle fotky jedné dospělé ryby v tomto případě druh neurčíš (stejné konstatování platí pro Pepina35). Na pancéřníčka širokého (Corydoras latus) zapomeň, to je ryba, která v posledních 20 letech vystupovala v evropské akvaristice pod dvěma zcela odlišnými vzhledy, ani v jednom případě to druh Corydoras latus nebyl, a jak skutečně vypadá, nikdo neví, jenom se to tak neurčitě tuší. (A nechoď na mě s tím, že je to tady v atlasu, já vím, že to tam je...)
Jaroslav Hofmann

Není mi příliš jasné, proč to sem zrovna teď píšete a ještě jako odpověď mně, ale budiž. Ono je to o něco složitější, než jak to líčíte, a kolik je to doopravdy druhů a kde jsou mezi nimi hranice, to pořád nikdo neví. Aktuálně jsem se tomuto problému podrobně věnoval v článku, který vyšel v časopise Chovatel 12/2013 (a s příslušným časovým odstupem se v říjnu objeví na Aquatabu).
Jaroslav Hofmann

Nedají.

Dasyloricaria filamentosa (krunýřovec vláknoocasý) jako druh běžně chovaný v akváriích je omyl minulosti. Kdysi kdesi došlo k špatnému určení či záměně a od té doby se to dlouhá desetiletí traduje. Dnes se ví, že všechny druhy rodu Dasyloricaria (je jich celkem jenom pět) měří 20–25 cm, někdy ještě o pár centimetrů víc, což ony údajné Dasyloricaria filamentosa v akváriích nedorůstají ani náhodou. Na fotkách (druhá a třetí jsou identické, ale to je jedno) je nějaký druh rodu Rineloricaria, ale jaký, to se prakticky nedá odhadnout. Na stránkách Planet Catfish, kam vám dával odkaz prasan, si můžete prohlédnout spoustu fotek, ale vzhledem k variabilitě kresby i zbarvení těžko najdete identickou s vašimi rybami. Pokud jste si ty ryby pořídila pod nějakým jménem, tak záleží na hodnověrnosti zdroje, jak moc mu věřit. Bylo-li to přímo od chovatele, spíš bych věřil. Pokud jste na Rineloricaria wolfei přišla sama podle nějaké fotky, byl bych opatrný. Jenom na vysvětlenou - na Planet Catfish najdete tenhle typ lorikárií pod rodovým jménem Hemiloricaria, který se však aktuálně nepovažuje za platný.
Jaroslav Hofmann

Dobrý den, hezký odchov. Když je třeba vidět na rybu kvůli určení, tak zaschlá kapka na skle až tak nevadí, to je horší černoch v tunelu, kde ty ryby nejsou vidět Na těch dospělcích není nic, co by mne vedlo k tomu, že je třeba upravit to, co jsem psal 8.12. Tedy není na nich nic, co by vylučovalo variantu Corydoras bilineatus, čistě podle dospělců by to mohl být i Corydoras napoensis, ale toho dost jednoznačně vyloučila kresba potěru. Na druhé straně 100% shoda kresby mláďat s tím, co se udává pro C. bilineatus, tam nebyla, takže asi nejpřesnější je varianta " dost pravděpodobně Corydoras bilineatus".
JH

Malé.

Ta na obrázku ne, ta má nejblíž k berlínské, ale soudě podle rozmazaných kusů dalších ryb okolo by mezi nimi nějaká, která by tuxedo alespoň trochu připomínala, mohla být... Tříměsíční mečovka, velikost do dvou cm - to nějak nehraje dohromady...

To jste našel zcela správně. Navzdory přesvědčení předchozích určovatelů je živočich na vaší fotce larva motýlice. To v praxi znamená rozdíl ve výživě, protože zatímco larvy jepic se živí převážně rostlinnou potravou, larvy motýlic jsou dravci. Otíkům nic neudělá, ti už jsou na ni velcí, s krevetami jsem nikdy larvu motýlice pohromadě neviděl , ale tipoval bych, že dospělci jsou taky velcí, čerstvým mládětem bych si jist nebyl. Ale je to larva a larvy se nerozmnožují, takže když ji odchytíte, případně nějakou další, která tam je, tak se vám tam rozhodně další motýlice nevylíhnou.
Jaroslav Hofmann

Živorodka duhová (Poecilia reticulata) neboli paví očko neboli gupka - všechno

Nefantazírujte o rybách, o kterých nic nevíte.

Ne, nemáte jednopruhú.
1. Parmička Denisonova (Sahyadria denisonii, dříve Puntius denisonii)
2. Pangas !!! (metrová komerční ryba, ano, ta z mrazáků v supermarketech), zřejmě spodnoký (Pangasianodon hypophthalmus)
3. Parmička čtyřpruhá (´Systomus´ tetrazona, dříve Puntius tetrazona), mechová forma
To máte všechno v tom devadesátilitrovém akváriu s karasy, resp. závojnatkami, čichavci atd.? Na to se dá říci jenom "pámbu potěš".
Jaroslav Hofmann

Je to mezidruhový kříženec, takže název jedině Synodontis sp. Jinak doporučuji aspoň napsat něco jako "kterého mám vyfoceného v prezentaci" - ne každého to napadne

Překlepů moc nedělám, zvláště ne u běžných ryb

rybicky.net/atlasryb/parmicka_purpurova
samice

Spáření dvou jedinců odlišných barevných forem samozřejmě křížení je, ne že ne...

A proč pancéřníčkům, kteří nic takového nežerou???

Nechápu, proč z toho děláte takový kabaret. Nikdo nezpochybňuje skutečnost, že populace pavích ok v určitém prostředí dosáhne po jisté době jakéhosi "stavu nasycení" a udržuje se na plus minus stejném počtu jedinců. To je známo vcelku dlouho a mechanismy, jimiž k regulaci hustoty populace dochází, se studují už skoro dvacet let v přírodě i v laboratoři. Já jsem Vám ocitoval jednu konkrétní větu, která je nesmysl, a Libor Šprysl Vám to následně vysvětlil. Takže nemusíte snášet argumenty pro potvrzení toho, co je známé a o čem nikdo netvrdí, že by to nebyla pravda. Namísto rudé mulety před očima se zkuste zamyslet nad obsahem napsané věty.

"Samice je těhotná jakou dobu a pokud cítí, že se další mladí nevejdou, tak je prostě nevyvrhne a drží v sobě..."

A na to jste přišel, proboha, jak???

Hlavní cestou, kudy se dostává do vody v akváriu kyslík, je hladina. Slepá hladina ("mastný" povlak) jako taková nevadí, ale vadí to, že se hladina nepohybuje, nečeří. (Samozřejmě, kdyby se pohybovala, povlak by se na ní netvořil.) Z tohoto hlediska byl daleko lepší filtr typu "bublifuk", který jsi měl dosud a o kterém v prezentaci píšeš, že "čeří hladinu". Pokud nemůže hladinu rozpohybovat filtr, chtělo by to ji rozpohybovat vzduchovacím kamínkem. Ale ten atman 200 je pro 54l akvárium dost předimenzovaný, nebudeš-li tam chovat ryby, které potřebují, aby se voda intenzivně točila, což neonky zrovna nejsou.

Tady je třeba předem říci, že "žlutí" či "zlatí" nebo "Gold" ancistrusové s černýma očima, ať už s normálními ploutvemi nebo prodlouženými (závojovými), nemají nic společného s krunýřovcem, který byl označen kódem L144. Skutečný L144 je špinavě žlutý, světle béžový až nahnědlý a zřejmě se u nás ani třeba v Německu v současnosti vůbec nevyskytuje. Akvaristé sveřepě označují jako L144 jasné žlutou až oranžově zbarvenou formu, u níž se ve skutečnosti jedná o xantorickou formu onoho "domácího" ancistruse označovaného Ancistrus sp. Xantorismus je geneticky složitější než albinismus, nejsem si jist, zda se jím někdo zabýval vědecky u ancistrusů, ale třeba u závojnatek se ví, že se na něm podílejí dva různé geny. U žlutých ancistrusů s černýma očima je známo, že se občas v potomstvu objevují jedinci s tmavými skvrnami na těle.
A teď vám to všechno zmatu a popřu sám sebe. V roce 1997 už byl publikován případ, kdy dva ancistrusové-albíni dali normálně zbarvené potomstvo. Jenže ti dva rodiče se od sebe nápadně lišili - jeden byl celožlutý bez kresby a druhý sice taky žlutý, ale měl po celém těle zachovánu "klasickou" kresbu ancistruse tvořenou světlými skvrnami - protože šlo o albína, tak ty skvrny byly světleji žluté než základní zbarvení. A když prý se vytřel pár sestavený z těch normálně zbarvených potomků, tak měl polovinu mláďat normálně zbarvených a polovinu albínů - škoda, že autor už nedodává, ke kterému typu rodičovských albínů patřili. I tohle ale má vysvětlení - ti rodiče patřili evidentně ke dvěma různým chovným kmenům (vzhledem k nejasnostem stran toho, jakým druhem je ve skutečnosti "domácí" ancistrus, resp. jaké druhy se podílely na jeho vzniku, dá se klidně spekulovat i o dvou různých druzích). A v takovém případě se dá snadno předpokládat, že u každého toho kmene vznikl albinismus mutací jiného genu (výsledný vzhled - albín - vznikne jak ve chvíli, kdy je nefunkční gen pro syntézu tyrozinázy, tak ve chvíli, kdy je nefunkční gen pro syntézu jiného proteinu, který je k fungování tyrozinázy bezpodmínečně nutný). A když má jeden rodič nefunkční gen A a funkční gen B, zatímco druhý naopak, vznikne jejich spojením potomstvo, které bude mít oba geny funkční, a tudíž normální zbarvení, a jehož potomstvo v další generaci bude štěpit na mláďata normální a albinotická. Takže přísně a přesně vzato, konstatování z mého předchozího příspěvku by mělo znít správně takto: Dva albíni, jejichž albinismus je založen na stejné mutaci, nemohou mít v potomstvu normálně zbarvená mláďata, ale pouze albíny. Ty dvě formy ancistrusů jsou v tomhle ohledu výjimečné, nevím o jiném druhu, kde by byl popsán vznik normálně zbarvených jedinců spojením dvou albínů.

V tomto vlákně je to už všechno napsané - viz příspěvky z 20. a 22. 1. tohoto roku. Evidentně to nemá smysl, ale ještě jednou:
DVA ALBÍNI NEMOHOU MÍT V POTOMSTVU NORMÁLNĚ ZBARVENÉ MLÁDĚ, ALE POUZE ALBÍNY.
Platí to nejen pro albíny ancistrusů, ale všech druhů, u kterých se albíni vyskytují, a funguje to podle Mendelových zákonů.
Jaroslav Hofmann

Ano, v několika jikrách jsou patrné zárodky. Ale jikry jsou mrtvé, to, že jsou nyní už kompletně porostlé plísní, je na fotce jasně vidět.

Čím víc jich vidím, tím míň mám důvod měnit názor. Stoprocentní shodu nevidím ani s jedním druhem, což může být dáno jak přirozenou variabilitou, tak informačním šumem na úrovni předloh Iana Fullera, ale nejpravděpodobněji mi z toho vychází pořád Corydoras bilineatus. Posléze by bylo ještě zajímavé dát sem pár fotek dospělců, ať už ryb z chovné skupiny, nebo těchto mláďat tak v půl roce (budete-li v té době ještě nějaké mít). Jestli jsem na nějakou fotku nezapomněl, tak dospělce jste sem dal zatím jen jediného. Nemyslím, že by byli všichni vzhledově naprosto identičtí...

a nebo kříženec...

Ty fotky jsou perfektní Vždycky, když něco takového vidím, tak mi přijde dvojnásob líto, že nemáme pořádný český akvaristický časopis, ale to sem moc nepatří. No, budeme sledovat ještě první výtěr do té další výraznější změny kresby, jak jsme o tom mluvili dřív, ale když vidím tyhle týdenní prcky, tak bych řekl poměrně jistě Corydoras bilineatus. Asi ne na 100 %, ale minimálně 85, možná 90 % bych tomu dával

Ono by to chtělo nejdřív si něco přečíst o biologii ryb a pak se pouštět do filozofování Vydávání zvuků, a to o frekvencích v rozmezí slyšitelném lidským uchem (tedy nikoli infrazvuků či ultrazvuků), bylo dnes prokázáno u různých zástupců už více než 50 čeledí paryb a ryb, čili nejde o nic zvlášť výjimečného. A zdaleka nejde jen o ryby s vyvinutým mechanismem přídatného dýchání atmosférického kyslíku.
Jaroslav Hofmann

No jo, takhle plave u nás, a nejenom u nás, spousta špatně určených ryb. A nikdo za to vlastně nemůže, protože dojít na začátek té řady už není možné. Akvarista A prodává ryby z nějakého důvodu (který občas nezná ani on sám) pod nějakým názvem, akvarista B je koupí, rozmnoží, prodá dál - a už to jede.

Moc rád bych vám udělal radost, protože cítím, že jste se z jakéhosi důvodu upnul na toho nanuse, ale nemůžu. Nesouhlas. Přerušovaný pruh ve středu těla vidím, tmavý pruh spíš k oku než přes oko vidím taky (možná, že opravdu jde dál přes oko k rypci, ale na fotce to zřetelné není), ale co nevidím, je jakákoli kresba v hřbetní nebo ocasní ploutvi. Začínám mít pocit, že jsou oproti "tabulkám" trochu zpoždění ve vývinu a že to je bilineatus nebo napoensis. Oba dva tyhle druhy nemají v jednom měsíci žádnou kresbu v hřbetní ploutvi, nanus tam má dva pruhy (v měsíci, ve dvou měsících už tři). Vzhledem k tomu pomalejšímu vývoji, který se mi zdá docela aktuální a reálný, je vyfoťte tak za dva týdny až za měsíc, prostě ve chvíli, kdy budou vypadat už jinak než na této fotce, tj. když se jim na těle objeví minimálně dva podélné pruhy. U toho druhého výtěru jsme se bavili, že ideální věk na první fotku je týden, ale to se asi nepovedlo. V 2. týdnu věku předpokládám, že už mají diferencované ploutve? (V jednom týdnu mají ještě hřbetní, ocasní a řitní spojené.)

Jestli jste to myslel v přenesené podobě na lidstvo, budiž, ale taky to kulhá. Ale pokud zůstaneme u pancéřníčků skvrnitých, tak nemotejte Anonymce hlavu víc, než je zdrávo. Pravda je přesně opačná. Bílým rodičům se nemůže narodit tmavý potomek. Tmavým rodičům se může narodit bílý potomek.
Jaroslav Hofmann

To je samozřejmě nesmysl. Sumců je kolem 2867 druhů To není fór, to je přesné číslo vzniklé součtem nepřesných podkladů, které platilo zhruba v roce 2005. Od té doby nějaké ty druhy byly popsány nově, některé taxony byly synonymizovány, takže řekneme-li dnes, že sumců existuje zhruba něco kolem 3000 druhů, nebudeme daleko od pravdy. Kdyby měl člověk dvě hodiny zbytečného času, dalo by se to k dnešnímu dni (a dnešnímu stavu taxonomie) spočítat na druh přesně (opět s výhradou nepřesných podkladů). A k počtu vědecky popsaných a platných druhů je třeba připočítat bratru tři stovky potenciálních druhů lidstvu již známých, leč vědecky nepopsaných a označovaných kódy (krunýřovci, pancéřníčci).
Jaroslav Hofmann

Pro představu o časopisu doporučuji navštívit jeho internetové stránky www.practicalfishkeeping.co.uk/… , záložka "Subscribe" vás pak přesměruje na distribuční firmu, která zajišťuje předplatné do celého světa.

Já jsem to nechtěl dopodrobna rozebírat, protože je to (bohužel) okrajové téma a trošku jsem předpokládal, že tazatele zajímají tituly v jazyce českém. Nicméně - s TFH máte naprostou pravdu, já ho přestal na papíře odebírat po třiadvaceti letech vloni a přešel jsem na digitální verzi. Ale musíte si uvědomit, že ani jeden z nás není typický většinový čtenář akvaristického časopisu - a "příjemné, zábavné a poučné čtení", to je charakteristika, která sice s nejrůznějšími výhradami, ale pořád na to TFH relativně sedí. PFK - pravidelně sleduji jen v podobě digitálních aktualit, při občasné cestě do vhodné země si koupím aktuální papírové číslo. Před pár lety na něj nedal dopustit Karel Zahrádka, ale něco mi říká, že maličko změnil názor, ale zase - pro běžného akvaristu nebiologa docela slušné čtení, řekl bych. Mezi německými tituly mám DATZ na třetím místě ze tří, netroufl bych si však tvrdit, že jde dolů kvalita, ale dost výrazně se posunul obsah od chovatelských či taxonomických článků o rybách směrem k okrajovějším, obecnějším a rozšiřujícím tématům nejen o rybách. Řekl bych, že po přechodu k novému vydavateli jde o vcelku logický zájem odlišit ho od druhého titulu (Amazonas) stejného vydavatele, protože je nesmysl, aby si dva časopisy jednoho vydavatele navzájem konkurovaly. Amazonas je výborný, ale myslím, že mnozí čeští čtenáři by byli velmi překvapeni jeho obsahem, totiž tím, že se tam většinou dočtou o rybách, které neznají a které se u nás často ani nedají moc sehnat. Úhrnem z toho vychází jako nejpoužitelnější pro širokou čtenářskou obec AF, zase souhlas , který kombinuje známé druhy s neznámými, občas to proloží teorií, snaží se pokrývat aspoň trochu i bezobratlé...
A vaše poslední věta - to není dojem, to je smutná pravda.

Myslíte-li zkratkou AT časopis Akvárium terárium, tak ten skončil v roce 2009. Aktuálně vychází v češtině jediné akvaristické periodikum, v souvislosti s nímž (subjektivní názor ) se zdráhám, samozřejmě deformován svou více než dvacetiletou praxí v redakčně-nakladatelské branži, používat označení "časopis". Jste-li limitován češtinou, je situace takto tristní. Nejste-li, pak s klidným svědomím lze doporučit v angličtině Practical Fishkeeping, případně Tropical Fish Hobbyist, v němčině Aquaristik Fachmagazin, Amazonas a DATZ.

Maličko se v tom ztrácím, narážel jsme na odlišnost křížovce, kterého jste původně považoval za pangase, a pangasů. Jestli myslíte, že na fotkách ze 17:52 a 17:54 jsou ryby dvou různých druhů, tak to bych si podle těch fotek rozhodně netroufl tvrdit. Neříkám, že to nemohou být dva různé druhy, ale to by chtělo vědět aspoň něco o původu těch ryb. Měl jsem za to, že plavou v jednom akváriu, pocházejí z jedné dodávky atd. 17:52 je prakticky s jistotou Pangasianodon hypophthalmus, ale u té 17:54 černou špičku řitní ploutve nevidím a jinak opravdu těžko říct, zda by to mohl být Pangasius sanitwongsei.

No jo, to je těžké vysvětlování, když ty ryby vypadají úplně jinak a vám připadají stejné Tohle je s největší pravděpodobností pangas spodnooký (Pangasianodon hypophthalmus), který se před časem jmenoval Pangasius sutchi a česky se mu říkalo "sumeček žraločí". Občas se vozí také pangas vláknoploutvý (Pangasius sanitwongsei), který se v dospělosti pozná snadno podle nápadně protáhlých prvních paprsků v hřbetní ploutvi, prsních ploutvích a břišních ploutvích. Mláďata protáhlé paprsky nemají, takže se oba druhy od sebe rozlišují obtížněji. Exaktním rozdílem je počet paprsků v břišních ploutvích - pangas spodnooký 8, pangas vláknoploutvý 6, pomůckou ne zcela 100% jsou některé znaky ve zbarvení: pangas vláknoploutvý mívá už od mládí černé konce prvních paprsků v řitní ploutvi, takže na špičce řitní ploutve vzniká černý trojúhelníček, pangas spodnooký mívá zase docela často na těle naznačeny tmavší podélné pásy.

Je to přesně tak, česky jsou tito sumci "křížovci". V případě, že jde opravdu o druh seemanni, je jeho aktuální rodové jméno Sciades. On to byl v minulosti už Arius, Hexanematichthys, Ariopsis a aktuálně Sciades. A. Marceniuk, který se systematikou křížovců dlouhodobě zabývá, publikoval se spolupracovníky už dvě obsáhlé revize čeledi s redefinicí rodů (2007) a se vztahy mezi rody (2012), v obou případech synonymizuje Ariopsis se Sciades, na což dosud nezareagoval ani Planet Catfish, ani FishBase.
Jaroslav Hofmann

Nějaký bichir rodu Polypterus, přesný druh podle fotky určit nelze.

Gratuluju Kdyby to trošku šlo, tak první zajímavé období z hlediska identifikace je věk jednoho týdne. Ale to by v ideálním případě chtělo makro. Zkuste to, uvidíme.
JH

To je cenná série fotek. Z hlediska publikačního škoda, že nejsou ostřejší, ale to je život. No, nevím. Ani jeden. Tedy kompletně to neodpovídá ani jednomu druhu. Od 4. týdne tam bohužel nějak nevidím do ploutví, zda tam je nějaká kresba nebo není. Kresba na těle je nejbližší k C. nanus a na druhém místě k C. bilineatus. I z toho, co nevidím, se ale bojím, že kresba v ploutvích C. nanus neodpovídá vůbec, to už spíš bilineatovi. Ujistím se - věk sedí? Tedy - je to počítáno od rozplavání? Jinak počkejme ještě dva týdny a vyfoťte je ve dvou měsících, to je ještě poslední věk, ve kterém jsou k dispozici srovnávací kresby mláďat. Pozitivní je, že tyhle obrázky v podstatě vyloučily C. napoensis. S přihlédnutím k vzhledu dospělce mne to nejvíc táhne k C. bilineatus, ale zkusme se na to podívat ještě jednou v těch dvou měsících.
Jaroslav Hofmann

No, to jo, ale aby si to tady zase někdo nevyložil mylně, tak raději po lopatě: "harlequin" nebo "harlequin rasbora" je anglické jméno pro normálně zbarvenou razboru klínoskvrnnou (Trigonostigma heteromorpha). Pro její černou (tmavou) mutaci se používá název "black harlequin".

www.aquatab.net/…
Předpokládám, že zmiňované razbory vypadají zhruba tak, jako ryba na druhém snímku v pořadí. S vysvětlením byl Libor rychlejší - a ano, už ho tady psal jednou dřív...

Na těch fotkách není z toho, co by bylo potřeba vidět k pokusu o určení, vidět skoro nic, ale něco málo přece. Ryby mají úplnou postranní čáru, čímž pádem to slunka rozhodně není.
Jinak ale myslím, že nemá cenu se tímto problémem dál zabývat, z publikovaných fotek a při absenci jakýchkoli dalších informací jsou ty ryby neurčitelné. Všichni tak nějak předpokládáme, že je to studenovodní druh - ale je opravdu? Je to ryba z naší přírody nebo ne? Kamarádce se "přemnožily" - co to je? (Nedávno jsme tu v jiném vlákně řešili, že se objevilo "obrovské množství šneků" - ukázalo se, že jich bylo asi osm...) Kamarádka je měla v akváriu? To taky nevíme. Problém mám i s údajem "zdecimovaly závojnatky, pancéřníky" - jak zdecimovaly? Sežraly? Uhonily? Donutily otravováním k vyskočení? Má se ta ryba určovat s vědomím, že žere jiné ryby, nebo ne? (Třeba ouklej ryby nežere.) Když se podívám do prezentace tazatele, o závojnatkách nevidím jedinou zmínku. Kromě toho to vypadá, že předmětné ryby jsou focené v nějakém jiném akváriu, než v tom, které má tazatel v prezentaci... Kdybych vyšel z jediného předpokladu, že jsou to ryby z našich vod, a nic jiného nevěděl, směřoval bych s jistou dávkou nejistoty k jelcům, nejspíš k tloušťovi. Ale takhle? Na některé dotazy je život příliš krátký
Jaroslav Hofmann

Přesně tak, nejdřív zlikvidují surmovky plže mimo dno, okružáky, plovatky, levatky atd. A když už není nic lepšího, dají se do piskořek, přičemž využijí každičkou příležitost, aby si mohly dát něco jiného než piskořku (zbytky krmiva pro ryby, uhynulá ryba...). Osobně mám pocit, že se na mě helena vždycky znechuceně ušklíbne, než si nějakou piskořku uloví Jenom poznámku k vašemu příspěvku níže - surmovky nejsou živorodé, takže ani těhotné. On je vůbec ten popisovaný způsob objevení se množství surmovek najednou velmi neobvyklý, až člověka vede k myšlence, zda jde opravdu o heleny...

Ano, je to klasický pancéřníček zelený (Corydoras aeneus) ve formě tradičně označované jako "pancéřníček zlatopásý - Corydoras schultzei".

Píšu, že rozdíly mezi druhy nebyly vymezeny při jejich vědeckém popisu. (Ona to není 100% pravda, protože Knaack se v popisu C. bilineatus, který byl v r. 2002 chronologicky poslední, pokusil nějaké rozdíly vymezit, jenže jsou jednak poněkud obskurní, jednak nějak vymezují C. bilineatus vůči všem ostatním, ale už ne třeba C. napoensis vůči C. nanus. Týkají se počtu kostěných destiček na bocích v horní a dolní řadě a počtu nepárových kostěných destiček před tukovou ploutví. Potíž je v tom, že u každého druhu pocházejí známé údaje od různého (a nevelkého) počtu jedinců a že existuje variabilita - u řady druhů corydorasů je známo, že zrovna v těchto znacích se o jeden dva štítky počty u různých jedinců liší. Vzniká tak otázka, pokud někdo prohlédl třeba 10 jedinců, jak by to vypadalo u jedenáctého.) A píšu, že na základě akvaristické praxe existují určité zaznamenané rozdíly, s kterými je třeba zacházet jednak opatrně a jednak v souvislostech. Takovým znakem je třeba to, že pro C. napoensis je typická (převládající, častější...) skvrna v hřbetní ploutvi (i když existují i jedinci s čárkovanou kresbou), zatímco pro C. nanus je typická čárkovaná kresba (i když existují jedinci se skvrnou). Pro C. bilineatus je typická kresba na bocích tvořená dvěma stejně širokými zlatými proužky rovnoběžně probíhajícími prakticky po celé délce těla (i když existují jedinci, kteří mají za hlavou skvrnky a rovnoběžné pruhy začínají kousek dál) atd. K tomu přistupuje otázka, odkud se ryby vozí pravidelně, odkud vzácně, odkud vůbec, což se v čase mění, co platilo před deseti, patnácti lety, nemusí platit dnes.
Právě proto, že u C. napoensis existují kromě většinových ryb se skvrnou v hřbetní ploutvi taky jedinci s čárkovanou kresbou a že u C. nanus existují kromě většinových ryb s čárkovanou kresbou taky jedinci se skvrnou, nedá se použít kresba v hřbetní ploutvi jako univerzální rozlišovací znak obou druhů - vždycky se musí hodnotit v kombinaci s dalšími údaji. Už si trochu rozumíme?
Kresba mláďat je z hlediska rozdílů nejvýraznější kolem čtyř týdnů věku, řekněme věk čtyři až pět týdnů. Pak už začínají rozdíly pomalu mizet a kolem dvou měsíců už si jsou všechny druhy podobné.

Ach jo...
S černou hřbetní ploutví je to, že skvrna v hřbetní ploutvi je typická pro C. napoensis, nikoli C. nanus (byť existují i opačné případy, viz článek níže). V tom má vlacek naprostou pravdu, stejně jako v tom, že ze Surinamu se v posledních letech ryby vozí minimálně, takže byl-li by to C. nanus, muselo by jít s velkou pravděpodobností o ryby množené v akváriích už nějakých minimálně 10–15 let. Zveřejnění nějaké fotky pod nějakým jménem někde na internetu opravdu nemůžete brát za bernou minci...

Pro vlacek, ivaha a další:
Lidé, čtěte
No jo, když ono to letí... O problematice určování pancéřníčků z druhové skupiny elegans jsem publikoval podrobný článek v Akváriu teráriu 12/2002. Když jsem se na něj teď podíval, tak na něm není třeba měnit vůbec nic, jen by se do seznamu literatury daly připsat další novější citace. Vkládám ho sem celý, ale bohužel bez fotek, protože tehdy to vše byly diapozitivy, které nemám přeskenované.
Jaroslav Hofmann

Pancéřníčci ze skupiny „elegans“
Joachim Knaack (2002) popsal nový druh pancéřníčka – Corydoras bilineatus. Obecně to není nic ojedinělého, ale konkrétně tento popis dále relativizuje pojmenování, pod nímž v akváriích chováme a rozmnožujeme pancéřníčky ze skupiny „elegans“ označované nejčastěji jako Corydoras nanus nebo Corydoras napoensis, ale také Corydoras undulatus, Corydoras elegans či dokonce Corydoras latus, který zřejmě vůbec do skupiny „elegans“ nepatří (viz níže). Proč?
Corydoras bilineatus, pancéřníček dvoupásý, pochází z Bolívie, ze systému horního toku Rio Mamoré. Je to „krátkorypý“ druh o celkové délce 4,3–6,3 cm, tvarem těla, zbarvením a kresbou zřetelně patřící do skupiny „elegans“. Jeho základním charakteristickým znakem jsou dva zářivě světlé podélné pruhy na bocích, vzniklé spojením světlých teček, které začínají za skřelemi a zasahují až na bázi ocasní ploutve. Typický je sexuální dimorfismus jak ve velikosti (samice jsou delší a zavalitější), tak právě ve zbarvení – samice méně nápadné, celkově světlejší až našedlé, s méně kontrastní kresbou. Pro obě pohlaví je typická zlatě lesklá klínovitá skvrna v týle před hřbetní ploutví. Kresba v hřbetní ploutvi je u tohoto druhu velmi variabilní – někteří jedinci (obou pohlaví) mají v hřbetní ploutvi černou skvrnu, jiní síťovitou tmavou kresbu, výraznější u samců.
Blízce příbuzných s nově popsaným druhem je několik druhů skupiny „elegans“ uvedených v prvním odstavci. Morfometrické a meristické údaje získané od typových jedinců těchto druhů nejsou natolik početné, aby umožnily statistické vyhodnocení, přesto se zdá, že by se nově popsaný C. bilineatus mohl od příbuzných druhů v některých meristických znacích odlišovat – konkrétně v počtu drobných štítků před trnem tukové ploutvičky (1–2 u C. bilineatus, 3 u C. napoensis, 4 u ostatních) a v počtu štítků na bocích (C. bilineatus 21 v horní a 20 v dolní řadě, C. elegans 22/19, C. undulatus 22/20, ostatní 23/20).
Údaje o rozdílech ve zbarvení a kresbě, včetně kresby v hřbetní ploutvi, je třeba posuzovat s jistou rezervou, protože je známo, že vnitrodruhová variabilita těchto znaků v závislosti třeba na věku či pohlaví může být značná a naproti tomu mezidruhové rozdíly ne vždy příliš výrazné. Připomeňme si stručnou charakteristiku nejpodobnějších druhů:
Corydoras undulatus (pancéřníček vlnopruhý): žije jižněji, až v oblasti La Platy (Argentina, Paraguay, Uruguay); v kresbě je zpravidla vytvořen pouze jeden souvislý podélný zlatavý pruh ve spodní části boků, v horní části tvoří kresbu pás světlých skvrnek, často vlnitě prohnutý; u nás se ryby pod tímto jménem (což ještě neznamená, že jde opravdu o tento druh) objevují čas od času již celá desetiletí.
Corydoras elegans (pancéřníček žlutý): žije v brazilské části Amazonie kolem Téfé a Codajas, v Peru, Ekvádoru a Kolumbii, v Peru a Ekvádoru sympatricky s pancéřníčkem napským (viz dále); typický je pro něj tmavý kýlovitý dorzolaterální pás, přinejmenším většina samců má charakteristickou kresbu v hřbetní ploutvi (dva až tři tmavé příčné proužky a mezi nimi světlejší linie teček). U nás se opět toto jméno objevuje mezi chovateli a v literatuře odedávna; přinejmenším v 70. a 80. letech 20. století ale patřila alespoň většina takto označovaných ryb k jiným druhům, nejčastěji k následujícím dvěma; skutečný pancéřníček žlutý se u nás začal občas objevovat v importech od počátku 90. let.
Corydoras nanus (pancéřníček drobný) ze Surinamu a Corydoras napoensis (pancéřníček napský) z Ekvádoru a Peru: tyto dva druhy jsou z celé skupiny chovány nejčastěji a nejčastěji se také zaměňují jak mezi sebou, tak s jinými druhy. Výraznější rozdíly ve zbarvení mezi nimi nejsou. Zarske již v r. 1988 upozornil na rozdíly v kresbě v hřbetní ploutvi, které se dodnes hojně objevují např. na nejrůznějších internetových stránkách – C. nanus má mít v hřbetní ploutvi nepravidelnou síťovitou kresbu, zatímco C. napoensis černou skvrnu (zejména dospělí samci). Osobně jsem ale už mnohokrát viděl ryby označované jako C. napoensis, které černou skvrnu v hřbetní ploutvi neměly. Stejně tak pod označením C. nanus se někdy objevují i jedinci se skvrnou… Své pojmenování (Nijssen a Isbrücker, 1967) získal C. nanus proto, že standardní délka (tj. bez ocasní ploutve) všech původních typových jedinců se pohybovala v rozmezí pouze 18,8–24,3 mm. Už v r. 1970 ovšem Nijssen ve své revizi surinamských druhů rodu Corydoras připustil, že jméno nebylo vybráno nejšťastněji, protože všichni typoví jedinci, podle nichž byl druh popsán, byli nedospělí. V uvedené revizi Nijssen také popisuje dva dospělce se standardní délkou 44,7 a 43,1 mm. Z uvedeného vyplývá, že ve velikosti rozhodně nelze mezi C. nanus a C. napoensis hledat rozdíly. Velmi zajímavé jsou Nijssenovy údaje o vzhledu hřbetní ploutve u těchto dvou dospělých ryb, pravděpodobně samce a samice: „U předpokládané samice pokrývá prvních pět měkkých paprsků v hřbetní ploutvi tmavě hnědá skvrna… U druhého jedince je v hřbetní ploutvi nepravidelná kresba zachycená na obrázku.“ Podle příslušného obrázku bych uvedenou kresbu označil za složenou z podélných proužků až síťovitou. Jinými slovy – zdá se, že jedinci C. nanus mohou mít v hřbetní ploutvi jak skvrnu, tak kresbu z proužků, čímž „Zarskeho rozdíl“ bere poněkud za své. Podle Fullera (2001) se zdá, že by rozlišení obou druhů mohlo být možné podle juvenilního zbarvení mláďat ve věku kolem jednoho měsíce (později se již zbarvení obou druhů sbližuje) – mláďata C. napoensis mají jeden silný tmavý podélný pruh táhnoucí se středem těla od zadního okraje skřelí a zasahující až do ocasní ploutve, nad ním i pod ním vždy v jedné řadě uspořádané jednotlivé tmavé skvrny a po jedné skvrně v horním a dolním laloku ocasní ploutve; mláďata C. nanus nemají v tomto věku na těle ani jeden souvislý pruh, nýbrž jen tři pásy skvrn, dva podélné proužky v hřbetní ploutvi a jeden až dva příčné pásky v ocasní ploutvi.
Nově popsaný druh C. bilineatus je totožný s rybami, které byly v druhé polovině 90. let označovány především v Německu jako C. latus. Tato informace si zaslouží podrobnější vysvětlení. Corydoras latus má opravdu smůlu. Pod jeho jménem již v akvaristice vystupovaly nejrůznější ryby nejrůznějšího vzhledu, aniž byl skutečný druh zřejmě kdy dovezen. Na konci 80. a počátkem 90. let 20. st. byli jako C. latus chybně označováni pancéřníčci, které v r. 1993 Evers opatřil kódem C5 a v r. 2001 Knaack vědecky popsal jako nový druh Corydoras pantanalensis. Tyto ryby byly dovezeny počátkem 90. let i k nám, podrobně jsem se jimi i s fotografiemi zabýval v AT 12/2001. Od roku 1995 se pak začaly jako C. latus označovat v Německu pancéřníčci, které přivezl ze své cesty do Bolívie v r. 1993 W. Seuss – jsou vyobrazeni v Aqualogu (Glaser, Schäfer a Glaser, 1996), Seussově knize (1997) a velmi podrobně představeni v časopise DATZ Schindlerem a Eversem (2000), identické jsou s nimi zřejmě rovněž ryby, které byly na počátku 90. let dováženy do Evropy z Peru pod označením Corydoras sp. „San Juan“. Tyto ryby nyní Knaack popsal jako nový druh C. bilineatus. Jako C. latus byly původně označovány proto, že odpovídaly některým rybám uloženým pod tímto jménem v zoologických muzeích v Amsterodamu a v Berlíně. Skutečný Corydoras latus byl ovšem vědecky popsán Pearsonem v r. 1924 na základě jediného exempláře odchyceného autorem popisu o tři roky dříve na nepříliš přesně určené lokalitě v systému Rio Beni, který je dnes uložen ve sbírkách Kalifornské akademie věd. Knaack po podrobném průzkumu přírodních lokalit dospěl k závěru, že ryby označované v druhé polovině 90. let jako C. latus patří k jinému druhu, než jaký popsal tímto jménem v r. 1924 Pearson. Jedinci uložení ve sbírkách v Amsterodamu a Berlíně patří podle Knaacka v některých případech k nově popsanému druhu C. bilineatus, u jiných je třeba prostudovat jejich možnou příslušnost k druhu C. aeneus. Původní jedinec, podle něhož Pearson popsal druh C. latus, nepatří podle Knaacka vůbec do skupiny „elegans“, nýbrž do skupiny „reticulatus“.
Co z toho plyne pro akvaristy? Především skutečnost, že údaje o úspěšných odchovech lze přejímat jen s určitou rezervou, neboť ne vždy je jisté, ke kterému druhu doopravdy dané ryby patří. S výjimkou importovaných jedinců se známým přírodním nalezištěm je druhové určení obtížné, v případě dvojice C. nanus – C. napoensis takřka nemožné.
Například pancéřníčci dovezení v 90. letech z horního toku Rio Mamoré z okolí města Santa Cruz (pravděpodobně dnešní C. bilineatus) se úspěšně vytřeli v akváriu při teplotě 23 °C, vodivosti kolem 750 μS/cm a pH kolem 7,5. Na typové lokalitě C. bilineatus, rovněž u Santa Cruz, byla v říjnu 2001 voda o teplotě 27,3 °C, pH 7,51 a vodivosti 946 μS/cm. Knaack ovšem chytal tento druh celkem na 37 lokalitách; teplota vody se celkově pohybovala v rozmezí 18,2–29,1 °C, pH 6,71–8,40 a vodivost 24–946 μS/cm. Schindler s Eversem uvádějí na lokalitě C. „latus“ (tj. zřejmě opět dnešní C. bilineatus) v blízkosti Montera severně od Santa Cruz teplotu vody pouhých 16 °C, vodivost 255 μS/cm, pH 7,6, celkovou tvrdost 4 °N a uhličitanovou tvrdost 5 °N. Podle Knaacka se C. bilineatus tře v akváriích snadno, ale konkrétní postup závisí na lokalitě původu. Ryby z typové lokality vyžadují po delší období (2–3 měsíce) chov v chladné vodě (18–19 °C), poté zvýšení na 20–22 °C doprovázené opakovanými přídavky čerstvé vody a podáváním tučnější potravy. Ryby ze severozápadní bolivijské nížiny kolem Trinidadu potřebují teplotu v průměru o 3 °C vyšší.
Ryby patřící podle všeho k druhu C. napoensis se bez problémů třou v pražské vodovodní vodě o celkové tvrdosti 14 °N, uhličitanové tvrdosti 4 °N a pH 7,5 (Lánský, 2000). Podmínkou úspěšného odchovu je zřejmě čerstvá voda. Nejvhodnější je odchov jiker v průtokové nádrži, jinak je třeba u jiker několikrát denně měnit třetinu až polovinu vody. Fuller (2001) uvádí pro C. napoensis obdobné podmínky (pH 7,4, CT 12 °N, UT 4 °N, teplota 23,3 °C), zatímco C. nanus vyžaduje vodu měkčí a kyselejší, což ostatně odpovídá jeho surinamskému původu (pH 6,8, CT 6 °N, UT 3 °N, teplota 23,3 °C). Stejný autor rozmnožil i další dva druhy z této skupiny, C. elegans a C. undulatus, voda měla až na teplotu stejné vlastnosti – CT 11 °N, UT 3 °N, pH 7,0; teplota v prvém případě 21,1 °C, ve druhém 22,7 °C.
Problematika skupiny „elegans“ je jen malou ukázkou stavu, v němž se nacházejí malí pancéřníčci rodu Corydoras a který může vyřešit pouze úplná revize nejen tohoto rodu, ale všech rodů z podčeledi Corydoradinae.
Jaroslav Hofmann

Výběr z literatury:
Fuller, I.A.M. (2001): Breeding Corydoradinae Catfishes. IFE, Kidderminster.
Glaser, U., Schäfer, F., Glaser, W. (1996): Aqualog – all Corydoras. Verlag A.C.S., Mörfelden Walldorf.
Knaack, J. (2002): Corydoras bilineatus, n. sp. Aquaristik aktuell 10, 4, 50–56.
Lánský, J. (2000): Rozmnožování pancéřníčků – přednáška.
Seuss, W. (1997): Die faszinierende Welt der Corydoras. Landbuch Verlag, Hannover.
Schindler, I., Evers, H.-G. (2000): Nicht erkannt oder falsch benannt: Corydoras latus. DATZ 53, 6, 26–31.
Zarske, A. (1988): Neue und seltene Panzerwelse. Aquarien Terrarien 35, 7, 227-230.

Obávám se, že byste sázku prohrál Co je to za druh, se z fotky dospělce 100% určit nedá. Problém je, že jednoznačné rozlišovací znaky mezi druhy Corydoras nanus, Corydoras napoensis, Corydoras elegans a Corydoras bilineatus nebyly při jejich vědeckých popisech stanoveny - takže dnes citované rozdíly vycházejí víceméně z akvaristické praxe a mohou být zatížené špatným určením výchozích ryb. Jednoznačným vodítkem je výskyt v přírodě, protože každý z citovaných druhů žije někde úplně jinde, jenže ten nebývá snadné někdy zjistit ani u importů, u ryb pocházejících z x-té generace odchovů v akváriu je to nemožné. Podle plné okrouhlé tmavé skvrny v hřbetní ploutvi a celkového vzheldu ryby bych (nerad! ) sázel na C. napoensis, případně na C. bilineatus. Nicméně máte-li třítýdenní mláďata, můžete se dobrat určení docela snadno. Ve věku kolem jednoho měsíce se totiž mláďata všech čtyř druhů liší poměrně jasně svou kresbou. Ideální by bylo dát sem fotku... Charakteristické znaky jsou zhruba tyto: C. napoensis: tmavý pruh přes oko, tmavý podélný pruh táhnoucí se od zadního okraje skřelí středem těla až do ocasní ploutve; C. bilineatus: nemá zřetelný pruh přes oko, podélný pruh ve středu těla končí před ocasním násadcem, za ním následuje na ocasním násadci okrouhlá tmavá skvrna zasahující až do ocasní ploutve; C. nanus: tmavý pruh přes oko, ve střední linii těla není nepřerušovaný pruh, ale řada proužků směrem k ocasu stále se zkracujících a získávajících tvar skvrnek; C. elegans (ten to ale zřejmě opravdu není): podobné znaky jako u C. nanus, ale kresba ve střední linii těla je méně zřetelná.
Jaroslav Hofmann

Aby nedošlo k nedorozumění. Využívání kyslíku ze vzduchu je u pancéřníčků obligatorní, tedy jinými slovy - pancéřníčci se nadechují vzduchu trvale, nikoli pouze tehdy, jsou-li v prostředí s malým množstvím rozpuštěného kyslíku ve vodě. Zároveň ale normálně dýchají žábrami. Využívání kyslíku ze vzduchu má u nich význam také pro udržování hydrostatické rovnováhy, některé výzkumy naznačují, že tento význam je snad i větší než význam pro dýchání. Takový závěr má svou logiku, protože z akvárií známe, že nadechování u hladiny nebývá většinou moc časté a jeho frekvence bývá různá; a v přírodě se zase mnohé druhy vzhledem k charakteru biotopu, který obývají, v podstatě ani nemají šanci dostat do prostředí s malým množstvím rozpuštěného kyslíku ve vodě.
Jaroslav Hofmann

"Plecostomus", tedy správně nějaký krunýřovec rodu Hypostomus, to není v žádném případě. Vysvětlení si stačí přečíst ve vlákně "Jaký je to krunýřovec?" ( rybicky.net/forum/7943…), kam ostatně patří celá diskuse o této rybě, protože to není Ancistrus. Je to krunýřovec rodu Pterygoplichthys, druhové určení není možné, ryby jsou příliš malé, je třeba počkat, až trochu vyrostou.
Jaroslav Hofmann

Plošně červeně zbarvená, lichoběžníkovitě protáhlá hřbetní ploutev zasahující skoro až ke kořenu ocasní ploutve, ocasní ploutev ve tvaru dvojmečíku nikoli jen barevně naznačeného bez prodloužení paprsků, ale skutečného, zvláště nahoře s výrazně protáhlými krajními paprsky, jasně červený odstín kresby, tvar zakončení 3.-5. paprsku gonopodia a asijský původ ryby Abys mě nepodezíral ze šarlatánství, což bys tedy měl vědět, že nepěstuji , ale přece jenom, tak ti prozradím kouzlo v pozadí. Autor té fotky totiž v jednom anglicky vedeném diskusním fóru zveřejnil ještě druhou fotku, totiž vynikající makrofotku gonopodia tohohle hocha ( www.aquaticquotient.com/…). A pak si otevřeš originální vědecký popis druhu Poecilia wingei, podíváš se na makrofotky gonopodií P. wingei a P. reticulata, přečteš si, jak jsou proti sobě ty dva druhy vymezeny a samozřejmě s drobným chvěním z možné chybné varianty se rozhodneš, protože máš už přece jenom pocit, že jenom nemyslíš, ale víš - což je ten podstatný rozdíl, který si ne každý uvědomí, než začne vylévat své myšlenky do diskusí

Mutant to není v žádném případě. Mutant je jedinec, u kterého došlo k mutaci genetické informace. Dotaz má správně znít, zda jde o druh živorodka Wingeova (Poecilia wingei), lidově řečená endlerka, nebo o mezidruhového křížence. Samec na obrázku "365-samec" je zcela jistě kříženec. Samec na obrázku "366-samice" má k čistému druhu vzhledově blíž, ale za to, že v něm 100% není přimíchána živorodka duhová, bych ruku do ohně nedal. Podle vzhledu samice se druh či kříženec určit nedá (tedy přesněji řečeno: u některých samic se dá na první pohled vyloučit, že to není Poecilia wingei, což ale není tento případ).
Nevím, jakým zájmem byl ten dotaz veden. Pokud jde o porvnání s vlastními rybami, ok. Pokud jde ale o nákup těch ryb, tak podotýkám, že fotku "365-samec" vytvořil nějaký pan Choy Heng Wah v roce 2009 a má ji na svých stránkách www.hexazona.com. Bez ohledu na to, zda ví či neví, že jeho snímek je používán tímto e-shopem, považuji za prakticky jisté, že případné zakoupené ryby nebudou vypadat jako jedinec na obrázku. A subjektivní dodatek: U "odborníků", kteří popíšou rybu jako "Poecilia reticulata Endler - paví oko Endler", bych nekoupil ani čudlu.
Jaroslav Hofmann

A nemohl jsi lampičkou, byť malou, trošku zvýšit teplotu v mikroprostředí hnízda? Pak bych to viděl bez podivu

Vám se nelíbí, že kolem vás rybičky něžně vdechují???

Když já nějak pořád moc nevěřím, že tam máte opravdu motolice... Nemůže to být trošku "přání otcem myšlenky"? Víc bych sázel na bakteriózu, znovu jsem koukal na ty dvě fotky ve vedlejším vlákně o nemocích, vy jste to nekomentovala, ale mně na té druhé připadá ta černá hlava hodně nefyziologická. Jenže když říkáte, že jsou ryby zbarvené normálně... No nic. Proč těm motolicím moc nevěřím? Hlavně proto, že vámi popisovaný cyklus "vidím červíka - zmizí - udělá se boule - ryba uhyne" nemá biologickou logiku, takhle se motolice nechovají. Pro motolici je důležité, aby se v hostiteli, kterým je ryba, zachytila a buď se začala množit (je-li ryba koncový hostitel), nebo dobře zachycená vyčkala, až rybu coby většinou druhého mezihostitele sežere koncový hostitel. V žádném případě není životní strategií motolic rybu urychleně usmrtit, tím by byly samy proti sobě. Ale třeba ani ty bílé skvrny po těle mi k motolicím nijak nesedí...
KDYBY to SNAD byly tyto dvourodé (dva a více hostitelů) motolice, tak ty se v rybářské praxi neléčí. V akvaristice tvrdí někteří výrobci, že jejich preparáty primárně určené pro jednorodé (jediný hostitel; dříve se říkalo "jednorodé motolice", jenže se ukázalo, že tihle jednorodí nejsou podskupinou motolic, nýbrž jejich sesterskou skupinou, čili že jsou méně příbuzní s dvourodými, než se dříve předpokládalo; mezi jednorodé patří žabrohlísti) fungují i na dvourodé - do jaké míry je to pravda, netuším, nikdy jsem v praxi nezkoušel. Jedním z těchto preparátů je vámi zmiňovaný Tremazol od Sery.
To je teorie. Ale ještě praxe: apistogramy jsou ryby na léčiva choulostivé, které po jejich aplikaci dost často padají, a jak pokus o léčbu skončí, se nedá dopředu odhadnout. Není velký problém apistogramu léčivem "dorazit", i když ve výsledku se to od situace, kdy by bez léčiva uhynula stejně, neliší. Tuším, že ve vašem případě jde o A. macmasteri - to jsou ryby, které v přírodě žijí téměř v destilce. Ano, patří k přizpůsobivým druhům, takže pro chov se spokojí i s vodou tvrdší, ale u takovýchto ryb i přeléčení "jen" solí představuje stres navíc. (Asi reaguji i na některé informace, které jste mi poslala vzkazem a nejsou tady v diskusi - to pro jiné čtenáře.) Závěr? Léčit prostředky proti žabrohlístům bych začal až ve chvíli, kdy bych měl jednoznačně prokázáno, že jde o motolice, bakterióza, natož mykobakterióza je u apistogram léčitelná velmi problematicky - ano, váš oblíbený ústav už čeká na novou zakázku
Jaroslav Hofmann

Dovolil bych si trochu upřesnit některé poněkud divoké teorie, které se tu objevují mezi řádky.
Vynecháme-li varianty blížící se sci-fi, pak jedinými makroskopickými organismy, které mohou teoreticky pronikat zvenčí do kůže ryby, jsou cerkarie některých motolic. V akváriu byste je mít mohla, ono je možné prakticky všechno, ale že by to bylo pravděpodobné… Ty cerkarie ale z povrchu těla dost rychle zmizí (hovoříme o organismu, který je velký kolem milimetru nebo méně a jeho strategií je proniknout co nejrychleji pod kůži) a dají se spíše zaznamenat až ve fázi metacerkarií, když se v tkáni pod kůží opouzdří a na rybě se objeví bulka, či většinou bulky na různých místech těla. Není ale žádný důvod, proč by si měly cerkarie vybírat zrovna apistogramy a jiné ryby v nádrži ne.
„Děrová nemoc“ není nemoc jako taková, ale označení jednoho poměrně pozdního příznaku, který může mít několik zcela odlišných příčin. Tyto trhlinky v kůži mohou být příznakem infekce plísní Ichthyosporidium hoferi, infekce bičíkovci rodů Spironucleus nebo Hexamita, infekce různými bakteriemi (včetně mykobakterií), ale také mohou vznikat v důsledku nedostatečné výživy, bez jakékoli infekce, především při nedostatku vápníku, fosforu a vitaminu D. Žádné rybě nekoukají z „děr“ nějací červíčci, žádní červi se u tohoto symptomu nevyskytují. To, co vypadá jako červíček, je rybí tkáň. Před tím, než se objeví trhliny, mohou vznikat na hlavě různé vřídky, bulky apod. (Na doplnění: jediní červi, kteří mohou vyčnívat z ryby, jsou střevní hlístice několika rodů – činí tak z řitního otvoru, nikoli z hlavy.)
Takže může to být nějaká bakterióza včetně mykobakteriózy (nevím, zda je to fotkou, ale na jednom snímku ve vlákně „Co je to za nemoc“, kde to taky řešíte, mi připadá, že ta ryba má tmavou hlavu, což může být příznak bakteriózy), na motolice bych moc nesázel, na střevní bičíkovce taky moc ne, to už spíš na to, co tu o kousek níž nazval Libor „asijskou krupicí“ a pod čímž se může skrývat opravdu leccos.
Ale nedá mi to, chtěl jsem vám to napsat už při několika příležitostech v minulosti, kdy jsem nakonec vždycky skončil u toho, že to nemám zapotřebí, protože se vám to nebude líbit, nicméně dnes už to napíšu. Bojím se, že máte jednu (nejen) pro akvaristiku dost nešťastnou vlastnost – totiž tu, že se všechno snažíte řešit do naprostého bezvědomí. Vy pořád někam něco lijete, něco odněkud přelovujete, když mají ryby „nejasné sporadické náznaky bílých teček“, tak přeléčujete, kytky, jejichž přirozeností je klást listy na hladinu, chcete držet do půlky akvária, za každým pokleslým ocasem vidíte chorobu, kterou je třeba diagnostikovat, léčit a vyléčit… Ono by to chtělo trochu víc nadhledu a méně úkornosti, oprostit se od pocitu, že všechno v akváriu musí dosahovat ideálu, spíše než intenzivně diskutovat o všem na fóru si trochu o té akvaristice číst, trochu o ní přemýšlet, snažit se pochopit biologické zákonitosti, které svým přáním a vůlí nezměníte, a koukat se do akvárií. A ono to přijde
Jaroslav Hofmann

OT: To je zajímavé, že všechny tři citované odkazy hovoří o PMDD jako o hnojivu, nikoli jako o metodě Opravdu to není metoda, ale hnojivo, které ale může mít podle konkrétního výrobce trochu odlišné složení

Peřovec zcela jistě ano, kukaččí zcela jistě ne, kresba je částečně podobná několika druhům, docela dobře možné je, že jde o mezidruhového křížence.
Pro adminy: Bylo by vhodné přesunout buď do vlákna "Peřovec, Peřovci", nebo "Copak je to za rybičku?"
Jaroslav Hofmann

Je to vodní roztoč ze skupiny vodulí (Hydrachnellae, Hydracarina), je jich u nás zastoupeno více než 30 čeledí, blíž se to určit nedá. Velmi hojná je třeba vodule krvavá (Hydrachna cruenta), ale červeně zbarvených jich je spousta.
Jaroslav Hofmann

A pro co by to mělo být, když popis začíná větou:

Seneye Reef - elektronický monitorovací systém nepretržite monitoruje dôležité hodnoty vo Vašom morskom akváriu - teplotu, množstvo čpavku, pH, vodnú hladinu, a svetelné hodnoty - LUX, kelvin, PAR.

Pro sladkovodní je Seneye Home za pouhých 129 eur.
www.numa.sk/…

Jestli nevíte, co s penězi, tak si to kupte, ničemu tím neuškodíte

Hodnoty vody na setiny vám těžko někdo řekne, navíc existuje cosi jako variabilita. Principy, které určují pohlaví u apistogram, jsou kompletně v těch Deathbullových odkazech, objevily se i tady na fóru, pravda, v diskusi o pohlaví ancistrusů
rybicky.net/forum/2367-ancistrus-samec-nebo-samice…
hledejte u data 30.6.2012
Samice "dělá" co nejnižší teplota a nejvyšší pH - a s vědomím tohoto principu je třeba si hrát, přesně jak píše LiborSprysl. Citlivé období je několikatýdenní, teplotu lze trochu ošidit tak, že se pár nechá vytřít ve vyšší, kdy je ochoten se třít, a po výtěru se sníží (samozřejmě existuje riziko, že když se sníží moc, jikry se přestanou vyvíjet).
Jaroslav Hofmann

Určitě nekoupil. Na kartu sekavce západojávského (Pangio robiginosa) ve zdejším atlase zapomeňte, vyobrazení tam je zcela nesmyslné a nemá se skutečným Pangio robiginosa nic společného. Pangio robiginosa byl určitou dobu považován za totožný s Pangio cuneovirgata (sekavec johorský) - oba druhy byly vědecky popsány v roce 1957 v jednom článku v německém časopise Die Aquarien- und Terrarien-Zeitschrift (dnes známý jako DATZ) a jsou si velmi podobné. Dnes sice platí názor, že opravdu jde o dva různé druhy, nicméně v akváriích se téměř nechovají a jejich kresba je zcela odlišná od těch sekavců, kteří se u nás objevují a které jste si koupil i vy. Pravděpodobně jste si koupil sekavce sundského (Pangio semicincta), což zřejmě ve skutečnosti jsou ty ryby, které se v literatuře i v obchodech označují jako "Pangio kuhlii" neboli sekavec příčnopásý. Druhou možností je, že to je skutečný Pangio kuhlii, ale to v této chvíli nerozsoudíme. Když se v tomto vlákně proklikáte k datu 21. 10. 2012, tak tam najdete drobnou poznámku osvětlující, proč panuje kolem ryb nazývaných "Pangio kuhlii" tato nejistota.
Jaroslav Hofmann

Zářnoočko proměnlivé - Procatopus aberrans

Corydoras napo nic není, „napo cory“ je anglické označení druhu Corydoras napoensis. Jinak ale druhy vzájemně podobné z druhové skupiny „elegans“ nejsou dva, ale je jich pět: Corydoras bilineatus, Corydoras elegans, Corydoras nanus, Corydoras napoensis a Corydoras undulatus. Některé z nich jsou navíc v kresbě variabilní a kresba populací z různých lokalit se dost liší. Například u Corydoras napoensis se často uvádí jako rozlišovací znak to, že samci mají v horní části hřbetní ploutve víceméně kompaktní černou skvrnu, zatímco u všech ostatních druhů není skvrna, nýbrž jen různě intenzivně vyvinutá kresba z čárek. To je hezký rozlišovací znak, dokud se nepročtete k informaci (pravdivé), že ale také existují populace Corydoras napoensis, v nichž samci nemají černou skvrnu, ale také čárkovanou kresbu… Jinými slovy - má-li samec v hřbetní ploutvi černou skvrnu, je to C. napoensis, nemá-li, neznamená to nutně, že to C. napoensis není. Bez znalosti původu se u dospělých ryb podle vzhledu druhová příslušnost seriózně určit nedá (kromě C. napoensis s černou skvrnou v hřbetní ploutvi). Ani lokalita původu není v některých případech jednoznačná – Corydoras elegans a Corydoras napoensis se na některých místech Amazonie vyskytují sympatricky. Jednoznačné určení druhu podle lokality původu je možné u Corydoras nanus (Surinam), Corydoras bilineatus (Bolívie) a Corydoras undulatus (Argentina). Jinak pomůže jedině kresba mláďat ve věku cca 3–7 týdnů, tam trochu rozdíly jsou.
Jaroslav Hofmann

Když přelovíte březí samici do samostatného akvária, kde ji necháte porodit, tak to není špatně, ale správně. Tak se živorodky odchovávají. K předčasnému porodu neživotaschopných mláďat může někdy vlivem stresu dojít (a nemusí to být jenom stres z přelovování). Pokud se tomu chcete vyhnout, stačí nepřelovovat samici, až když je na rozsypání, ale o trochu dřív. Koneckonců, samice je březí zhruba čtyři týdny a od poloviny této doby je na ní březost jasně vidět.
Jaroslav Hofmann

Špatně ti slouží Dianemy byly pancéřníčci, až do oficiálního názvosloví z roku 2004 se bralo, že "dianema" je tak trochu jako "xifa". A pak se to změnilo a Dianema je dianema. Logiku v tom nehledej, třeba Hoplosternum byl pancéřníček a je pancéřníček pořád.

Možná by bylo lepší, nejdřív se něco o rybách naučit a pak teprve radit Zlatopásý je totéž jako zelený, ale synonymum, černopásý to není, což je vidět na první pohled i na nekvalitní vložené fotce.
Jaroslav Hofmann

Co takhle vyvinout nějakou minimální vlastní aktivitu, když je to jedna z nejběžnějších ryb vůbec?
rybicky.net/atlasryb/pancernicek_zeleny

Z těch fotek se nedá poznat, zda je to Hypostomus nebo Pterygoplichthys. Spočtěte mu paprsky v hřbetní ploutvi - Pterygoplichthys musí mít za prvním trnem minimálně 10 měkkých (rozvětvených) paprsků, Hypostomus má rozvětvených paprsků jenom 7–8. Pokud je to Hypostomus, tak ho druhově určit jen podle vzhledu prakticky nelze, pod označením "Hypostomus plecostomus" se vozí všechno možné.
Jaroslav Hofmann

Vaši radost musím zkalit, takhle to v přírodě nefunguje. Ze samců blekmol či jiných molinézií se jistě samice nestanou, buďte klidná.
Jaroslav Hofmann

Samozřejmě, že to OT není. Přesně jak píšete, NORMÁLNÍ je chovat samce bojovnice s 2–3 samicemi, to je správný způsob chovu. NENORMÁLNÍ je chovat samotného samce ve společnosti jiných ryb, natož jihoamerických teter. (Ne, že by to nemohlo fungovat, ale nemusí to fungovat.) Výhrady k bojovnici zakouslé do skřelí neonky shrnul Libor Šprysl, to bych se opakoval.
Jaroslav Hofmann

Opravdu moc nečetl. Poprvé se u nás obsáhle o GM rybách psalo v Akva tera fóru 11/2006, s více než 20 fotografiemi včetně GM dánií pruhovaných na titulu. Podruhé v Aquaristiku 6/2010, opět s jednou fotkou na titulu a dalšími více než 10 uvnitř. Potřetí (bez fotky na titulu ) konkrétně o GM dániích v Chovateli 2/2012 - ten článek je i s fotkami dostupný na Aquatabu: www.aquatab.net/…
Kromě toho se GM dánia dala vidět běžně "naživo" na výstavách, burzách a v obchodech tak zhruba v letech 2004–2007.
Jaroslav Hofmann

A pokud jsou oplozené...

Vajíčko a jikra není rozdíl "Jikra" je specifické označení rybího vajíčka. Každá jikra je vajíčko (ale ne každé vajíčko je jikra )

Z tohoto pohledu prakticky neurčitelné. Ryba nejvíc vpravo by možná mohla být samice, ryba nejvíc vlevo samec, ryba uprostřed cokoli. Podívejte se na profil těla shora, ten bude v tomto případě jistější (boky vyklenuté ven - samice, boky rovné - samec).
Jaroslav Hofmann

Kančík rudý (Cichlasoma festae) - samice
rybicky.net/atlasryb/kancik_rudy

Nálevníci jsou samozřejmě klasika, to je všechno správně, ale tady si nějak nejsem jistý, zda v tom nehraje roli taky nevypraný nebo špatně vypraný písek

Kdybyste se snad chtěl někdy trochu vzdělat, tak "blood worms" jsou anglicky patentky. Nitěnky jsou v angličtině "Tubifex", případně "Tubifex worms".

Rád bych kvůli dalším začátečníkům, kteří se začtou do tohoto vlákna, trochu zklidnil hysterii okolo rybí tuberkulózy, která se tu díky dvěma jiným začátečníkům rozpoutala. A nemusela by, kdyby začátečníci četli a kdyby to, co si přečtou, také v praxi používali a dodržovali. Protože není pravda, že by rybí tuberkulóza byla spojena s něčím, co se běžně nedočtete.
1. Rybí tuberkulóza není žádnou novinkou. Poprvé byla zaznamenána zřejmě v roce 1897 a celé 20. století se s ní veterinární medicína kontinuálně setkává, studuje ji, hledá prostředky, jak ji léčit. Původce, bakterie rodu Mycobacterium (nechme stranou, zda se u ryb vyskytuje jen jeden druh nebo několik, zda se ten jeden jmenuje M. piscium nebo M. marinum atd.), je grampozitivní acidorezistentní nepohyblivá tyčinka. Už na konci 40. let byl publikován výsledek výzkumu, který prokázal výskyt acidorezistentních tyčinek (právě acidorezistence je typickým znakem mykobakterií) u 80 % vyšetřovaných ozdobných (tj. akvarijních) ryb (a nebyl to úplně malý vzorek – 288 ryb). Jinými slovy: 80 % akvarijních ryb v době, která neznala importy z asijských pěstíren promořených kdečím, v sobě obsahovalo mykobakterie. A abychom si rozuměli – to nebylo vyšetření nemocných ryb, nýbrž bakteriologický rozbor ryb zdravých. Poté se dokonce začaly objevovat údaje o rozdílné dispozici různých čeledí k tuberkulóze – jako nejcitlivější vycházeli čichavci + další labyrintky a tetry, za nimi pak s postupně klesající vnímavostí duhovky, halančíci, kaprovití, živorodky, cichlidy a okounci. Pravda, kromě sumců moc akvarijních ryb na tuberkulózu nenáchylných nezbývá…
2. Dovolím si citát: „Ichthyopathologové se v poslední době shodují v tom, že rybí tuberkulóza je v akvarijních chovech mimořádně častá. Velmi ji podporují špatné životní podmínky ryb, nádrže přesazené rybami, stará voda přesycená odpadními dusíkatými látkami a jednostranná výživa.“ A nyní objev Ameriky pro nečtoucí začátečníky. Citát je z knihy Stanislava Franka Akvaristika, která vyšla v roce 1984 a dnes je skoro v každém antikvariátu bratru za 50 Kč, o knihovnách nemluvě. A podruhé vyšel téměř identický text pod názvem Sladkovodní akvaristika v roce 2000 (pasáž o tuberkulóze je tam stejná).
3. V bodě 2. je řečeno prakticky vše. Po lopatě: Mykobakterie v rybách jsou, byla by náhoda, kdyby zrovna v těch vašich nebyly. Mykobakterióza propukne v okamžiku, kdy přirozená imunita ryby zeslábne pod určitou kritickou mez. (To ostatně platí pro všechna virová, bakteriální, prvoková nebo plísňová onemocnění.) Příčiny tohoto zeslábnutí viz výše a také v jiných vláknech – řeší se to tady pořád dokola.
4. Komu není rady, tomu není pomoci. To, že se nemá kupovat žádná ryba z akvária, kde plavou nějaké ryby nemocné nebo nepřirozeně vypadající, se píše snad v každé začátečnické příručce, dokonce i v těch v současnosti vydávaných německé provenience, kde je množství informací jinak nepříliš velké. Baletka si podle „všeobecné rady“ (co to, proboha, je? – ne, já o tom nechci diskutovat, to je řečnická otázka) koupí ryby z nádrže s nemocnými. Kolik ryb se může dát do určité nádrže, to je taky běžně dostupná informace. Bikerek má ale rád, „když to tam žije“. Tak proč se o tom pořád bavit dokola?
5. Rybí mykobakterie jsou přenosné na člověka, naštěstí k přenosu nedochází příliš často, spíše vzácně, což ale neznamená, že by bylo zdravé podceňovat prevenci – po práci v akváriu se ruce myjí, v kompletním rozsahu ponoření do vody, třeba až po rameno, používá se mýdlo a teplá voda. Člověk mívá pod pojmem tuberkulóza zafixovaného souchotináře vykašlávajícího krev – rybí mykobakterióza se u člověka projevuje jinak, kožními změnami. Při neodůvodněném začervenání kůže, objevu vřídku apod. v oblastech nořených do akvária vyhledat včas dermatologa a ihned ho informovat o tom, že jde o místo namáčené v akváriu.
6. Ryby s viditelnými příznaky okamžitě odlovit a utratit. Zlepšit podmínky v nádrži a podmínky péče o ryby vůbec. Léčba antibiotiky závisí na stupni nákazy. Pokud už to má velká většina, tak u těch zbylých asi ano + totální předělání akvária s jeho dezinfekcí (rostliny zlikvidovat, substrát zlikvidovat, techniku dezinfikovat stejně jako akvárium). Pokud odchází postupně jedna ryba v řádu týdnů nebo měsíců (což je taky docela běžný průběh) a ostatní jsou bez příznaků, je to spíš zbytečné. V takovém případě stačí zlepšená péče a okamžité odstranění jedince s prvními příznaky. Svého času byl na mykobakterie účinný také Kanamycin, ale netuším, zda se ještě vyrábí a jak se proměnila citlivost mykobakterií.
Jaroslav Hofmann

Dnes budu za černou ovci, ale musím ti oponovat i ve druhém vlákně.
Vytknuto před závorku: bojovnice se páří, proč by se, proboha, nepářily. O tom jsme kdysi spolu diskutovali, vím, že tě nepřesvědčím, ale musím to říct veřejně – na formulaci, že se bojovnice páří, není nic chybného.
A logiku přírody u mláďat labyrintek chápu trošku obráceně. V období, které popisuješ, kdy je potěr těsně u hladiny, nemá ten potěr labyrint, neboli dýchá žábrami, resp. žábrami a celým povrchem těla kyslík rozpuštěný ve vodě. Proto logicky musí být těsně u hladiny, protože v teplých stojatých vodách, kde tyhle ryby žijí v přírodě nejčastěji, je kyslíku opravdu málo, nejvíc ho je u hladiny a s každým centimetrem vody jeho koncentrace klesá. Někdy zhruba v tom 4. týdnu věku se mláďatům vyvine funkční labyrint, takže se mohou „osmělit“ a začít se vydávat trošku do hloubky, protože už jim nevadí, že je tam ve vodě málo rozpuštěného kyslíku. A musí pravidelně plavat zpátky k hladině, aby se nadechla. Jak jsou ty rybičky ve 4. týdnu velké? Sotva centimetr, centimetr a půl ty největší. Čím víc plavou, tím víc spotřebují energie. Jistě, dostanou ji zpátky z krmení, pokud ho mají dost a kvalitního. Ale pokud můžou jenom do dvaceti třiceti centimetrů, mají určitě energetický výdej menší, než plavou-li do padesáti šedesáti centimetrů. Takže dogma určitě výška 20 cm není, ale rozhodně nemůže nižší sloupec vody ničemu uškodit, spíš naopak. A ještě musíš připočítat citovou stránku věci – okoralé srdce zemědělcovo si moc nebere (a oko v nádrži s padesáti slitými výtěry – kolik to je, pět tisíc ryb? – ani nezaznamená), když nějaká rybička nevydrží, citlivá ženská duše piplající jeden výtěr zapláče nad každou mrtvolkou.
Jaroslav Hofmann

Neznalost a neznalost. A vznikne z toho úplně nesmyslná debata. Podobných je tady v jiných vláknech, bohužel, čím dál víc a nestojí za reakci, která je ztrátou času, ale tady mi to nedá, protože Martina Jarošová k tomu opravdu přišla jako slepá k houslím.
Takže, Martino: Neberte si to tak, oni nejsou tak zlí, jak se vám to třeba zdá, oni jen někteří něco nechápou, protože s tím nemají žádnou zkušenost. Udělala jste jedinou „chybu“, za kterou je ale zřetelně vidět jednoduše to, že nevíte, jak tenhle server funguje. Dala jste sem stejný příspěvek dvakrát během čtyř minut, pouze ve druhém případě rozšířený o poslední děkovací větu (v tomhle časovém intervalu se to dalo opravit v původním příspěvku pomocí ikonky tužky, kterou jste v té době u příspěvku měla, ale to už je teď úplně jedno). A tak vám redaktor ten druhý příspěvek označil OT, aby tady nevisely pod sebou oba na věčné časy – jeden zůstane napořád, proti tomu nikdo nic neměl, druhý za pár dnů zmizí. Měla jste na něj jedinou reakci, kterou sám tazatel označil OT, tedy jako dotaz nepodstatný – zda sama raky chováte. S podstatou vaší bakalářské práce nijak nesouvisí, ale jinak je docela legitimní a určitě ne negativní. Stěžovat si v tomto okamžiku (viz váš příspěvek z 23:19) na „tak negativní ohlas“, je mimo mé chápání, protože jste žádný negativní ohlas nezaznamenala – ale zřejmě vás spletlo to označení druhého identického příspěvku jako OT. Jinak vám fandím a přeju vám, aby vám dotazník vyplnilo dost respondentů, protože jenom pak bude mít ta práce opravdu smysl.
No a Libore, promiň, ale jsi mimo mísu, a to tak, že zcela. Jen málokdy přinášejí bakalářské práce originální výzkum. Velmi často jsou to práce čistě literární, neboť student má touto prací prokázat schopnost své práce s odbornou literaturou, schopnost vyhledávat informace, pracovat s nimi, dávat je do souvislostí, vyvozovat z nich určité závěry, přesvědčit, že se celkově orientuje v daném oboru, resp. tématu. Běžné je to, že bakalářská práce slouží následně jako obecný úvod a literární zázemí práce magisterské neboli diplomové, jež už je založena na vlastní odborné práci studenta a přináší jakési nové, dosud nepublikované výsledky. V případě tazatelky se už objevují praktické výsledky v práci bakalářské, což je jistě plus. Tématem té práce je jakási demograficko-sociální studie zájmového chovu raků u nás. Vzhledem k tomuto zadání není ztrátou času dotazník vyplnit, protože ty otázky i nabízené odpovědi jsou postaveny dobře a jakési odpovědi ohledně spektra chovaných druhů, větší či menší oblíbenosti, četnosti odchovů atd. přinesou – pokud bude dostatek respondentů a pokud budou odpovídat pravdivě. Zpracování této práce ale vůbec nesouvisí s tím, zda její autorka je sama praktickou chovatelkou raků. Ona nepíše práci „Optimální podmínky chovu a rozmnožování raků v akváriích“! Obecný dotaz, jaký smysl má vědět, který druh raka se chová nejčastěji nebo kolik chovatelů raky množí, samozřejmě klást můžeš, ale přísluší škole, katedře, vedoucímu práce, nikoli autorce, protože ta si vybírá z vypsaných témat, což je něco jiného, než téma vymýšlet. A naopak takhle postavenou, relativně jednoduchou práci nemůže nikdo použít jako práci doktorskou, tam jsou už nároky přece jenom poněkud jiné (mimochodem – kolega Patoka je primárně inženýr, pak nějaký diplomovaný specialista či co, což jsou tituly, kterým my starší nerozumíme, a doktorand – studuje na dochtora, ale toho anglo-amerického za jménem, ne před jménem).
Jaroslav Hofmann
PS: V rámci neprznění češtiny prosím rané mládí s jedním n.
PPS: Než jsem to napsal, předběhla mě slečna Jarošová odpověďmi - já tak nějak tušil, že to dělá u Patoky, u koho jiného by to na ČZU dělala...

Ale asi by bylo dobré poznamenat, že přídavek chloridu sodného může být účinným a rychlým prostředkem první pomoci v okamžiku, kdy koncentrace dusitanů stoupne v akváriu na kritickou mez, nicméně neřeší problém. Aby si někdo nemyslel, že přisolí vodu a nemusí se o akvárium starat Základem pořád zůstává, že dusitany by měly být nejlépe neměřitelné, maximálně tak do hodonoty 0,1 mg/l - a s jejich koncentrací ve vodě sůl nic nenadělá.
Jaroslav Hofmann

Nejspíš je to mezidruhový kříženec, ale to je opravdu vedlejší.
Jak vypadá skutečný Synodontis schoutedeni se lze podívat tady:
www.planetcatfish.com/…
www.aquatab.net/…
www.aquatab.net/…
Ze "svrchní kůže" nejsem o moc moudřejší než z těch šupin, ale kůži peřovci mají, to zase jo Základem je, aby se každý z nich měl kam schovat a pořád na sebe neviděli. Normálně se peřovci koušou hlavně při tření, ale vystresovaní ve dvaceti litrech bez úkrytů to určitě dokážou taky. Tak jim tam dejte dva květináče, půlky skořápek kokosu nebo něco takového, ať si mají aspoň kam zalézt.

Nechme stranou, že to zřejmě není Schoutedenův, nechme stranou, že ve 20 litrech bez úkrytů opravdu nebudou šťastní, nechme stranou, že si ten druhý určitě nepomlaskával, ale prosím vás - co tomu prvnímu peřovci chybí? Oni peřovci totiž žádné šupiny nemají. Mají kostěný štít, který jim kryje shora hlavu a vybíhá směrem vzad do dvou špiček - jedna je nahoře a směřuje k bázi hřbetní ploutve, druhá zhruba v půlce výšky těla a směřuje za skřelemi na bok - a jinak mají holé tělo kryté kůží bez šupin.
Jaroslav Hofmann

Ještě doplním jednu věc: 25 °C je nejhorší možná teplota k léčbě krupičky, protože je to teplotní optimum, při kterém se kožovec (tak se jmenuje ten parazit, který krupičku způsobuje) nejlépe množí. Ideální je při léčbě zvýšit teplotu minimálně na 28 °C, lépe ke třicitce, protože při takové teplotě se kožovec množit přestává. Pravda, ta dánia, která tam máte s neonkami, nebudou ze třicítky úplně nadšená, ale ona jednak vydrží hodně, jednak na ně stejně asi ten kožovec skočí, divil bych se, kdyby při tomhle masovém ataku neskočil.
Smyslem výměny vody po skončení léčby je odstranit z akvária zbytky léčiva. Tři dny po vymizení příznaků (tj. na žádné rybě už nevidíte ani jednu tečku) je doba, po kterou v akváriu mohou přežít při těch zhruba 25 °C vývojová stadia kožovce mimo ryby, proto se všude uvádějí. Když to uděláte o den dva později, nic se nestane. Pokud výměnou nezpůsobíte rybám teplotní šok, tak můžete klidně vyměnit půlku objemu najednou, ale když vyměníte dvakrát během pár dnů třetinu, tak se taky nic nestane.
Jaroslav Hofmann

Je to Ctenopoma acutirostre.

S pravděpodobností blížící se limitně jistotě není, to se dá poznat i na přiloženém "černochovi v tunelu", ale ono je to vcelku jedno Dost pravděpodobně jde o neurčitelného mezidruhového křížence, kdyby to měl být čistý druh, nabízel by se snad hodně vystresovaný a vybledlý peřovec velkoploutvý (Synodontis velifer), ale moc tomu nevěřím.
Jaroslav Hofmann

Bude. Jednak jste mi neodpověděl na otázku, čemu říkáte "český škvár", jednak evidentně nechápete, nebo nechcete pochopit, rozdíl mezi časopisem a diskusním fórem či zájmovou stránkou. Navíc ani těch fór a zájmových stránek nejsou v češtině stovky,ale to je vedlejší. Stejně jako snaha vysvětlit vám, že článků o tření Parospromenus ornaticauda včetně třecího seriálu na fotkách, o chovu západoafrických cichlid rodu Benitochromis nebo Enigmatochromis, o akvaristicky zajímavých cichlidách z Viktoriina jezera, o ostnáčích rodu Dario... (to jsem jenom sáhnul po pár číslech Akvaristiku) na internetu moc není a v češtině už vůbec ne. Takže na toto téma opravdu s vámi diskusi končím, je to ztráta času.

Tady bude každá diskuse těžká Čemu říkáte "český škvár"? Ty odborně nejméně náročné časopisy, které kdy v Česku vycházely, tedy Akvaristik a v prvních letech své existence Akvárium živě, byly překlady německých časopisů. Ale znovu opakuji to, co jsem napsal do reakce na příspěvek Boba66 - i v těchto časopisech, zcela záměrně koncipovaných a psaných tak, aby je mohl číst kdokoli bez ohledu na věk a vzdělání a aby nemusel nad přečteným příliš přemýšlet, se lze dočíst mnoho věcí, které řada akvaristů nezná (a nemusí to být jen začátečníci, ono stačí třeba to, že zdaleka ne každý se zajímá aktivně sám od sebe o všechny skupiny ryb apod.). A zajímavé je, že on ten papír pořád ještě mrtvý není - a dokonce ani u nás, viz Akvárium živě. A na druhé straně - na tolik vychvalovaném internetu se to časopisy taky nehemží. Jestli on ten problém nebude někde trochu jinde

I ten Aquaristik a Akvárium živě by mnozí účastníci akvaristických diskusních fór potřebovali číst jako prase drbání, protože i tam se píšou informace, které evidentně neznají a nikde nehledají. Ale jinak souhlas, tyto dva časopisy patří svou koncepcí ve spektru akvaristických periodik kamsi na pomezí populáru a lehkého bulváru. AT po téměř celou dobu své existence do roku 2004 patřilo na úplně opačný konec spektra, mezi časopisy velmi kvalitní a seriózní, poslední roky pak byly kvalitativně sice poněkud nevyrovnané, ale nikdy se AT nepřiblížilo té bulvární straně.

Že jsem tak smělý - s kolika časopisy máte zkušenost?

To nejste sám On není časopis jako časopis, a to nejen u nás, ale všude na světě.

S tímhle zase nesouhlasím já. Ano, přibývají i noví akvaristé, ale těch, kteří se opravdu o akvaristiku zajímají hlouběji a mohli by být do budoucna nositeli jisté odbornosti, je mezi nimi jako šafránu. Jejich veškerá aktivita v získávání informací se omezuje na dotaz na diskusním fóru, oni už ani nejsou ochotni si požadovanou informaci zkusit na tom internetu najít. Stačí se podívat na zdejší fórum, které jako redaktor jistě podrobně sledujete.
A myšlenka, že "v dnešní době se na internetu dá vše najít, prohlédnout a přečíst zdarma" je trochu úsměvná. Jednak nedá a jednak u toho, co se najít dá, vzniká zásadní otázka, kterou zejména začátečníci si nejsou (a objektivně ani nemohou být) schopni zodpovědět - zda to, co našli, je taky správně. Viz třeba aktuálně ve vedlejším vlákně běžící diskuse na téma informace ze zdejšího atlasu, že u Pelvicachromis pulcher lze poznat pohlaví podle skvrny na ocasní ploutvi samce a že tato skvrna je jikerná. (Obě informace jsou nesmyslné.)

Kdyby citovaná periodika skoro nikdo nekupoval nebo v nich skoro nikdo nebyl ochoten inzerovat, tak by také nevycházela. Oblažují nás pouze proto, že si je lidé kupují. Aby mohl v tržní ekonomice vycházet jakýkoli časopis, potřebuje dostatek čtenářů nebo dostatek inzerentů nebo sponzora, který ho dotuje, nejlépe kombinaci dvou nebo všech tří těchto podmínek. Akvaristickou velmocí jsme stále ještě, alespoň relativně, v množství vyvážených ryb. Problém je, že profesionální chovatelé, které odchovy ryb živí, nikdy nepatřili k nejnadšenějším čtenářům akvaristických časopisů. Navíc ani jejich počet není takový, že by sami stačili na ekonomické udržení časopisu. Rozhodující část čtenářů tvoří zájmoví akvaristé, které baví dozvídat se nové věci, zkoušet chovat a odchovávat nové druhy, číst si a dívat se na obrázky druhů, které třeba ani nikdy chovat nebudou. Těchto akvaristů velmi rapidně ubylo a v tomto směru jakéhosi intelektuálního zázemí oboru už, navzdory více než stoleté tradici, moc silnou akvaristickou velmocí nejsme. Bohužel.
Jaroslav Hofmann

Je to samec červené (korálové) formy platy skvrnité.

K posílení genu zrovna ne, ale k různé schopnosti albínů přežívat jo.

No, asi hodně věřte. Já bych optimismus kolegyně lucie.aqua nesdílel, zvlášť jestli ta parmička žila dosud opravdu sama, bez jiných ryb v akváriu. Podle fotek jsou vaše sekavky i krunýřovci dost malí, tím hůř, ale bez ohledu na velikost k třenicím o prostor dna mezi sekavkami (krunýřovci zmizí někam jinam, tam to takový problém není) a tou parmičkou bude docházet. Leda by ta parmička byla hodně podražená...
Jaroslav Hofmann

To jsem samozřejmě přehlídnul, vždyť mně bylo divný, proč se ptáš na takovou trivialitu Variabilita malých čísel a podmínek - jestli přijdeš s tvrzením, že všechny výtěry probíhaly úplně stejně, stejnou metodikou a v samostatné vytíračce, odkud jsi jikry ihned po vytření odebral do jiné nádrže pokaždé se stejnou vodou, tak pak už zbývá asi jenom Boží prozřetelnost Ale já mám pár ve společné zarostlé dvěstěčtyřítce, třou se zhruba čtyřikrát do roka, tedy pokud vím, albinotická mláďata zahlédnu tak jednou za tři tření a doroste jich výrazně méně, než kolik jich zahlédnu po rozplavání

Tady nic neotvíráš, to je snadné a dávno známé, jen bych tedy zrovna u tebe jakési drobné povědomí o jednoduché genetice a prvním Mendelovu zákonu očekával Představ si to takhle: Znak "syntéza tyrozinázy" je úplně dominantní, gen má dvě alely, A - funkční alela, a - nefunkční alela. Úplná dominance znamená, že k plnému projevu znaku stačí jedna dominantní alela. Jinými slovy - heterozygoti (Aa) vypadají úplně stejně jako dominantní homozygoti (AA) = jsou černí, jinak vypadají jenom recesivní homozygoti (aa) - jsou albíni. Když zkřížíš černého jedince homozygotního (AA) s černým heterozygotním (Aa), budou všechna mláďata černá, ale půlka z nich (heterozygoti Aa) bude obsahovat recesivnímu alelu a, takže ponese albinismus do dalších generací. Když zkřížíš dva černé heterozygoty (Aa x Aa), bude v potomstvu čtvrtina albínů a tři čtvrtiny černých - z nich ale dvě třetiny budou obsahovat recesivní alelu a, kterou zase ponesou do dalších generací. Kapišto?
Jak jsem tu psal níže, ty poměry platí relativně přesně u velkých čísel, v jednom konkrétním výtěru můžou nastat, ale můžou být taky trochu posunuté, což je třeba ten případ s půlkou albínů v potomstvu dvou černých.

Opravdu nerad používám expresivní výrazy, ale v tomto případě to jinak nejde, omlouvám se. Nuže: Tato vaše promluva je naprostý blábol bez jakékoli znalosti toho, k čemu se vyjadřujete. Je mi líto.
Pro ostatní čtenáře: Věřte, že opravdu se nepopisují nové druhy na základě toho, že mají tečku o milimetr vedle nebo dorůstají o půl centimetru méně.
Jaroslav Hofmann

O mozaicismu nepřemýšlejte, to je prachobyčejný albinismus . A b/ je správně, větší choulostivost, nápadnost (tj. přednostní likvidace predátory) atd. + samozřejmě to, že mendelovské poměry platí v rámci velkých čísel, u jednoho výtěru není čtvrtina jako čtvrtina

Samice nestačí a nemusí to být v předchozí generaci. "Gen pro albinismus" (on je to ve skutečnosti gen zabraňující syntéze hormonu tyrozinázy, která je nezbytná pro syntézu tmavého pigmentu - melaninu) musí vlastnit oba rodiče, jinak se v jejich potomstvu nemůže albín objevit. Ke zkřížení tmavého jedince s albínem může ale klidně dojít před x generacemi.
Jaroslav Hofmann

To není k nepoznání... ani foťákem... to je opravdu albín Prodává se to jako "Gold" (jak jinak ) a fakt to vypadá takhle blbě

A proč je to zajímavé?

Sumíček rodu Mystus je to prakticky stoprocentně a vzhledem k tomu, jaké ryby se u nás objevují, tak je velmi pravděpodobné, že je to notně vystresovaný sumíček indický (Mystus vittatus).
Jaroslav Hofmann

Tady je třeba podotknout, aniž bych chtěl rozdmýchávat jakékoli přiblblé národovectví, že soudruzi na Havaji, bezesporu podepřeni nějakým grantem, objevili v roce 2003 zhruba totéž (v oblasti umělého oplodnění), co Dokoupil napsal do knihy vydané v roce 1981 Ale abychom byli spravedliví - ten citovaný Takeshita se technikou umělého oplodňování lyrovitých mečovek zabýval osobně vlastníma rukama už na konci 60. let.

A teď ta Pandořina skříňka - rozdělil jsem to do dvou odpovědí, aby to nebylo příliš dlouhé. Ony totiž existují náznaky, že s tou tradičně uváděnou letalitou homozygotní lyrovitosti to nemusí být tak, jak si zatím myslíme. Skupina amerických vědkyň a vědců z Havajské univerzity napsala v roce 2003 manuál, jak postupovat při umělém oplodňování lyrovitých mečovek (jojo, na Havaji mají čas zabývat se výrobou manuálů na komerční množení ryb, to by si měli číst tazatelé z jiného aktuálně diskutovaného vlákna . Protože snem každého komerčního množitele lyr je lyra homozygotní, zkoušeli to i oni. Vzali 13 panenských samic F1 vzniklých umělým oplozením a ve zpětném křížení je připustili k normálním nelyrovitým samcům. Podle 1. Mendela je výsledek jasný – je-li lyrovitá samice heterozygotní, bude v potomstvu půlka lyr a půlka normálních, byla-li by homozygotní, bylo by potomstvo komplet lyrovité (heuréka, majlant, dolary, resp. koruny se sypou). No a u 3 samic z těch 13 tvrdí, že potomstvo bylo 100% lyrovité. Dál to nijak nerozebírají, jedna několikacentimetrová černobílá fotečka, kterou to ilustrují, je v pdf zcela nečitelná. Podotýkám, že ten manuál publikovali v roce 2003.
A teď střih – jedním ze čtveřice autorů manuálu byl také Glenn Takeshita. To je člověk, který v roce 1966 opublikoval první článek o lyrovitých mečovkách v americkém akvaristickém časopise TFH, protože z nějakého důvodu to neudělal sám Don Adams, který je považován za prvního chovatele, jenž s lyrami přišel rok předtím. Od té doby Takeshita lyry sleduje, nějak se s nimi zabývá a něco o nich ví. V roce 2008 (pět let po manuálu) odpublikoval v TFH článek, v kterém cosi naznačuje. Do honby za homozygotní lyrou vstoupily mečovky „veiltail“ neboli se závojovou ocasní ploutví – to je znak, který v Evropě používaný mezinárodní standard Xipho-Molly nezná, nevybavuji si, že bych někde u nás takovou mečovku viděl plavat, ale o tom budeš mít lepší přehled ty. To, co zatím odpublikoval (není toho mnoho, tři vrhy), jakoby naznačovalo nějakou genovou interakci, totiž že za přítomnosti nějakého dalšího genu (genů) nemusí být homozygotní sestava lyrovitosti letální, jenže – a to je z komerčního hlediska zatím smůla a nic to neřeší – většina těch ryb ztrácí lyrovitou ocasní ploutev a místo ní má různě zprzněný závoj. Čili teoreticky by mohlo jít o to, že nějaký gen sice „překryje“ letalitu kombinace LL, ale zároveň se projeví „nadřazeně“ i ve fenotypu tak, že původní fenotypový projev L zastře.
Tak – a můžeš začít šlechtit

Myslím, že už jsem to tady jednou někde psal, ale musím to zopakovat - ač založení heterosexuálního, prostě tě miluju, protože otevřít tak dobře Pandořinu skříňku nedokáže nikdo jiný Přiznávám, že jsem včerejší odpověď psal co nejstručněji a nejjednodušeji, neb jsem neměl čas čelit doplňujícím dotazům, a trošku jsem měl i pocit, že odpovídám na věci, které si tazatelka může snadno přečíst a nemusí se na ně ani ptát. Takže: Správná a přesná formulace samozřejmě měla znít: Pokud by se podařilo oplodnění lyrovité samice lyrovitým samcem (které lze provést uměle - JAK???, ale přirozeným způsobem k němu nedochází - A PROČ? - verzálkami naznačuji nabízející se dotazy, na něž se mi nechtělo reagovat), byly by dvě třetiny potomků lyrovitých a tak dál... Ta dlouhá, předlouhá gonopodia lyrovitých samců opravdu oplození schopna nejsou, jde však o čistě mechanickou záležitost, nikoli biologickou. Tím odpovídám na tvůj dotaz - nemyslím, že by někdo dělal takovou studii (proč taky), ale není nejmenší důvod, aby dospívající sameček, který už má zralé spermie a ještě má gonopodium mechanicky schopné oplození, neoplodnil oplodnění schopnou samičku, když se s ní v onom asi nepříliš dlouhém období, kdy jsou splněny obě podmínky, potká. Zůstává otázka, zda takové období splnění obou podmínek (zralé spermie, mechanicky schopné gonopodium) vůbec nastává, a pokud ano, jak je dlouhé.

Gen pro lyrovitost je v "čistokrevné" (homozygotní) sestavě letální. Všechny lyrovité mečovky jsou v lyrovitosti "nečistokrevné" (heterozygotní), mají jeden gen pro lyrovitost a jeden pro normální ploutve. Pokud se podaří oplození lyrovité samice lyrovitým samcem jsou (v rámci velkých čísel) dvě třetiny potomků lyrovitých a třetina s normálními ploutvemi. Běžněji se používá lyrovitá samice a normální samec, v takovém případě je poměr lyrovitých a krátkoploutvých mláďat 1:1. Proč, to vysvětluje první Mendelův zákon. Jinak "lyrovitá" a "závojová" mečovka je něco jiného, termín "závojová" se u mečovek vztahuje pouze k velikosti a tvaru hřbetní ploutve. Ta rozmazaná ryba na dolní fotce je lyrovitá, nikoli závojová.
Jaroslav Hofmann

Monogamie s tím rozhodně nemá nic společného

Pohlaví u mečovek se pozná podle tvaru řitní ploutve, samice mají normální vějířkovitý tvar, samci mají gonopodium (co je to gonopodium, se dá snadno přečíst). U malých mláďat vypadá řitní ploutev u všech jako u samic, gonopodium se tvoří až se začátkem pohlavního dospívání. Podle mečíku na ocasní ploutvi se dá u mečovek poznat pohlaví také, jen u lyrovitých forem se nesmí zaměňovat zesílený mečík samců s prodlouženými krajními paprsky samic. Mečík samců se tvoří rovněž až v dospívání. Na těch přiložených fotkách jsou dvě samice, jedna normální a jedna lyrovitá.

Jenom na doplnění tady té diskuse s Liborem. Ony ty sevelie asi opravdu rostliny neokusují, nicméně do rostlinného akvária, pokud tedy rozumíme pod tímto označením oba totéž, bych je rozhodně nedával. Základní předpoklad k tomu, aby se seveliím dařilo a cítily se dobře, je vytvořit jim v akváriu proud, a to spíše větší, než to bývá v normálních akváriích zvykem. Ideální je použít výkonný vnější filtr, vzhledem k objemu nádrže trochu předimenzovaný, a instalovat ho tak, že nasávání je u jedné boční stěny a výtok u protilehlé. Rostlinné akvárium si naopak se silným prouděním moc nerozumí. Takže do akvária k seveliím rostliny klidně ano, ale sevelie do rostlinného akvária ne.
Jaroslav Hofmann

Díval ses někdy na sevelii zespodu? Neplést s přísavníky (tedy rodem Gastromyzon), pro sevelie je typické, že mají ústa malá. Řasy žerou, ale nikoli obligatorně, běžně se krmí živočišnou potravou, a to tak, že se po ní i třou, rostlinná se dává na doplnění, buď řasy, rostou-li jaké, nebo tablety. Běžně se v akváriích s rostlinami chovají a nezaznamenal jsem zatím nikde stížnost, že by je okusovaly. Což samozřejmě neznamená, že to někdy nemůžou udělat, všechno musí být jednou poprvé

Je to Otothyropsis piribebuy.
Kéž bych to mohl nechat jenom takhle
Ale nemůžu, musím dodat: snad, možná, pravděpodobně. Našla jste si to všechno správně, tedy hlavně ty první dva odkazy, na planetcatfish máte v tom citovaném odkazu jednu z variant, co by to mohlo být, kdyby to nebyl Otothyropsis piribebuy.
Tedy shrnuto: Žádná ryba Otocinclus negros neexistuje, to je špatně napsané obchodní označení Otocinclus sp. „Negros“, pod kterým se ty ryby dovážely. Další označení, pod kterým byly stejné ryby dost známé, bylo LG2. Němci je s oblibou označovali také jako KBO („Kleiner Brauner Oto“ – tedy „malý hnědý otík“). Tyhle rybičky se do Evropy dovážejí už více než 20 let a taky se tu občas množí a pak nastupuje lidová tvořivost při potřebě nějak pojmenovat přinejmenším ten odchov. (A do toho se pletou ještě záměny, záměrně jsem vynechal označení Otocinclus „paulinus“, pod kterým taky byly k vidění, protože dnes Hisonotus paulinus je jiný druh, a taky jsem nezmiňoval popis jejich odchovu už z roku 1992, kde ale byly pojmenovány Otocinclus notatus, což je dnes Hisonotus notatus, zase jiný druh…) Ryby označované jako LG2 byly konečně v roce 2011 vědecky popsány jako Otothyropsis piribebuy. A ty vaše rybičky vypadají dost podobně jako mnohé (ne všechny, ale to je ten problém se záměnami) publikované fotky LG2 i jako ryby vyfotografované přímo v popisu Otothyropsis piribebuy.
Jenže – jenom podle vzhledu na fotce jednoznačné určení těchto malých krunýřovců z podčeledi Hypoptopomatinae nejen do druhu, ale ani do rodu možné není, vždycky tam bude přinejmenším slůvko „pravděpodobně“. Otothyropsis piribebuy je zajímavý tím, že žije v Paraguayi (a možná i na severu Argentiny), zatímco dva druhy dost vzhledově podobné, které jsou asi nejpravděpodobnějšími kandidáty na určení, kdyby to tedy O. piribebuy nebyl, totiž Hisonotus notatus a Hisonotus leucofrenatus, žijí v Brazílii. Kdybychom tedy měli v ruce ryby importované z přírody a znali lokalitu odchytu, bylo by určení snazší. Pokud je původ ryb nevystopovatelný, nepomůže nám to. Rod Otothyropsis je vůči rodu Hisonotus vymezen kombinací několika kosterních znaků, které akvaristé nemají šanci zjistit. Velmi orientačně může pomoci vágní konstatování, že ryby rodu Hisonotus mají protáhlejší vzhled. A k tomu velikost – Otothyropsis piribebuy dorůstá kolem tří, maximálně čtyř centimetrů, oba zmiňované druhy rodu Hisonotus jsou minimálně o centimetr delší, plně vzrostlí jedinci (hlavně samice, samci bývají trochu menší) mají k 5 cm, u H. leucofrenatus i přes 5 cm.
Jaroslav Hofmann

Ono to není ani o těch zdrojích . Zdroj informace o vysokém počtu jiker u Brochis splendens je vcelku snadno vystopovatelný, veřejně známý a navíc ještě velmi hodnověrný. Žil byl v Potsdami v někdejší Německé demokratické republice akvarista, příležitostný akvaristický publicista, fotograf a celoživotní milovník sumců Karl-Heinz Matschke (a snad ještě žije, vloni mu bylo osmdesát a na jaře ještě o sumcích přednášel). V roce 1972 se mu podařil zřejmě prvovýtěr Brochis splendens, který pak v roce 1974 dost podrobně popsal v tehdejším rovněž východoněmeckém časopise Aquarien Terrarien. V tomto článku udává, že měl od dvou párů 900–1100 jiker a posléze v jiném tření od jedné samice 830 jiker. Stejné údaje zahrnul i do velmi příjemné knížečky o pancéřníčcích, kterou sepsal se svou manželkou Erikou a která vyšla poprvé v černobílé podobě v roce 1986 a podruhé už celobarevně v roce 1991. Mezitím jeho údaje rovněž velmi podrobně převzal velmi známý, rovněž původně východoněmecký, odborník na sumce dr. Hanns-Joachim Franke do své knihy Handbuch der Welskunde, vydané poprvé v roce 1985. Dalším specialistou na sumce, který nemohl v německém prostředí tyto práce přehlédnout, je Hans-Georg Evers, jenž odkaz na Matschkeho a údaj o „až 800 jikrách“ zařadil do své knihy Panzerwelse z roku 1994. A takhle se ten údaj šířil dál. Ale Matschke je člověk, u kterého není sebemenší důvod pochybovat o správnosti publikovaných údajů typu počtu jiker ze tření. Problém je, že se dva konkrétní údaje ze dvou konkrétních tření posunuly v některých novějších zdrojích, vesměs internetových, do podoby jediného obecně platného údaje. Což je samozřejmě nepřípustné zjednodušení práce s literárními prameny, které může mít nejrůznější důvody, které tu nemá smysl rozebírat.
Proč existuje taková variabilita v počtu jiker, může každý přemýšlet sám. Jeden údaj je v této souvislosti zajímavý. Matschkeovi také publikovali, že u B. splendens vypozorovali dvě třecí období v roce – jedno v září/říjnu a druhé v lednu/únoru. Když přivedli ryby do tření v květnu, namísto obvyklých cca 800 jiker bylo jiker jen kolem 300 (má to logiku, bylo jich méně zralých), jikry měly asi o 25 % nižší líhnivost, výsledný počet mláďat, která nakonec dorostla do dospělosti, byl méně než poloviční (a co víc, ryby donucené ke květnovému tření se pak další dva roky vůbec netřely, ale to už je jiné přemýšlení). V níže odkazovaném článku píše Brian Walsh, že se mu ryby třely od půlky prosince do května skoro pořád a pak přestaly. Něco se evidentně změnilo, přinejmenším u jeho ryb. Sice udává, že jedna z nich byla z odchytu, u dalších dvou už to zřejmé není… Většina dnešních brochisů v Evropě je z Asie, ne z přírody… A z druhé strany – když se ryby třou víceméně kontinuálně, nemohou logicky mít v jednom tření tolik jiker, jako když se vytřou jednou nebo dvakrát, a pak půl roku nic. Mimochodem, jeden z mála v relativně nedávné minulosti publikovaných článků o odchovu Brochis splendens je ten, který napsal Erik Schiller a vyšel v DATZ 1/2004. Vytřel opakovaně několik párů, průměrný počet jiker v jednom tření udává kolem 250 a ryby se třely v rytmu dvakrát v rozmezí tří týdnů a pak až za více než půl roku. O původu svých ryb (import, asijský odchov) nepíše.
Jaroslav Hofmann

Ti pancéřníčci jsou pancéřníčci Axelrodovi (Corydoras axelrodi). Ryby pod č. 5 jsou tetry červené (Hyphessobrycon flammeus), barevná forma obchodně označovaná jako "orange".
Jaroslav Hofmann

Ono záleží na tom, co se sleduje, resp. co je možné prokázat. Relativně nejsnadnější je anatomické vyšetření, zda dotyčný druh má či nemá strukturu, která může fungovat jako přídatný dýchací orgán. Rozlišuje se sedm různých typů takových struktur a dá se říci, že většina krunýřovců jeden z nich má. „Všichni“ by se dalo říci, kdyby byly zkoumány všechny druhy, což nebyly – při množství druhů krunýřovců je to vcelku pochopitelné. Údajně (nemám k tomu konkrétní citaci) není schopen vzduch využívat lipopter ekvádorský (Lipopterichthys carrioni). Z druhé strany – je několik rodů, kde byly tyto struktury prokázány u všech druhů (k roku 1998, kdy práci na toto téma publikoval J. W. Armbruster) – Otocinclus, Farlowella, Loricaria, Aphanotorulus, Pterygoplichthys a Peckoltia. Druhý stupeň zkoumání je, zda se příslušná anatomická struktura skutečně k dýchání používá, tj. do jaké míry je funkční. To je metodicky náročnější a pracnější, protože to vyžaduje histologické vyšetření tkání, takže takto potvrzených výsledků je málo. No a třetí stupeň je pozorování chování ryb, kde se naráží na různé problémy – většinou pozorují akvaristé, méně vědci; v akváriích se nechovají zdaleka všechny druhy; v přírodě lze dýchání vzduchu (nebo přesně řečeno něco, co tak vypadá) sledovat zpravidla nejlépe za stavu velmi nízké vody a výrazné hypoxie vodního prostředí, což ale nevypovídá nic o tom, jak se stejné ryby chovají v podmínkách normálního prokysličení vody atd. Velmi nízkou schopnost využívání atmosférického kyslíku (i když nějaká tam je) mají třeba sturisomy a chaetostomy.
Jaroslav Hofmann

Ano, je, někteří krunýřovci mají vyvinuté přídatné dýchání stejného nebo velmi podobného typu jako pancéřníčci, rod Otocinclus patří mezi ně.
Jaroslav Hofmann

Já se na ně díval a dospěl jsem k závěru, že by to byla jenom zbytečná slova, ale když jinak nedáte... Ty dvě fotky krásně ilustrují, jak je někdy ošidné určovat rybu z jedné fotky - ony skoro vypadají, jako by na každé byly jiné ryby... Labiosa to podle mého s velkou pravděpodobností není, na labiosy mají tyhle rybičky relativně krátké a vysoké tělo, hlavně na první fotce. Ta první fotka dost svádí ke zlaté formě laliuse, ta druhá k chunám. A taky to může být teoreticky kříženec... Jak říkám, opisuje klasika: Slova, slova, slova...
Ale vážně pro Jupí: nebuď smutná, dobře se o ně starej a v klidu vyčkej, co z nich vyroste, oni ti budou dělat radost, i když nebudeš stoprocentně vědět, co jsou zač (ale chápu, že ten pocit štve, mě by štval taky ) A třeba se to nějak vyvrbí.

No, to tak úplně není. Němci mají vesměs v genech štábní kulturu a úctu k autoritám , takže bývají první, kteří podobné změny respektují a používají v široce dostupných informačních zdrojích (jo, oni mají ještě akvaristické časopisy...). V případě změny jmen u čichavců tomu bylo a je taky tak, a nejen to - byli to právě Němci, kteří tuhle osvětu hojně šířili mezi akvaristy a kteří také zčásti k té změně názvosloví přímo autorsky přispěli. To, že je to bizarní projekt, je osobní názor pana doktora Vierkeho.

malyLibor byl rychlejší, takže už uvedl, že to, co bylo od roku 1923 Colisa, je dnes Trichogaster, to, co bylo od roku 1923 Trichogaster, je dnes Trichopodus. Proč tomu tak je, se tady už před časem diskutovalo, opravil se pak i atlas, bylo to publikováno i česky, pokud si to chcete někde přečíst v ucelené podobě, tak nejlépe tady: www.aquatab.net/…
Jinak by možná bylo dobře, kdybyste maličko přemýšlel o formulacích, které vypouštíte, nic jako „obecné“ znaky a „skryté“ znaky neexistuje, Colisa zrovna nenaplňuje charakteristiku „sběrného rodu“, „systemizátor“ se určitě zabývá něčím úplně jiným než systémem živočichů. Oni potom hlavně ti mladší nebo začínající akvaristé tady získávají trochu zkreslené představy. Mimochodem, včera nebo kdy jste v jiném vlákně tvrdil, že preparát Praedyn používaný v minulosti k hormonální indukci tření ryb, byl testosteron. Tak nebyl, byl to choriogonadotropin, což je sakra rozdíl. (Testosteron je hlavní samčí hormon obratlovců syntetizovaný především ve varlatech, méně v nadledvinách, v menším množství také u samic ve vaječnících. Choriogonadotropin je výlučně samičí hormon savců produkovaný placentou.)
Jaroslav Hofmann

Ač je to s podivem, tak anubisy na baterky (battery) se zatím nevyrábějí Je to Anubias barteri, a to bez ohledu na to, zda to jsou dvě různé rostlinky nebo jedna, což z fotky není jasně patrné. Konkrétně je tam určitě zastoupena varieta "nana", která někdy mívá docela výraznou žilnatinu i na svrchní straně čepelí. Ona varieta s hodně drobnými lístky bez zjevných "rýh" na svrchní straně se někdy označuje doplňkově ještě jako "Bonsai", tedy var. nana "Bonsai". Kultivar "coffeifolia" patří taky do druhu Anubias barteri, listy vpravo mu jsou podobné, ale netroufal bych si je jednoznačně k němu přiřadit. "Coffeifolia" mívá nerovnosti na svrchní straně listů výraznější, ale hlavně má červenohnědé řapíky, což tady zrovna moc nevypadá, že by byly, byť toho moc na té fotce zrovna z těch anubisů vidět není.
Jaroslav Hofmann

OT: To lidem, kterým "na momentky s přáteli bohatě stačí foťák na mobilu", nevysvětlíte

Asi bych to zkusil zítra(tedy dnes, prostě cca po 24 hodinách) znovu, zvlášť pokud tylomelánie vypadala, že v solném roztoku není nějak mimořádně nespokojená. Možná bych ho udělal i o maličko koncentrovanější (a o to pozorněji plže sledoval), protože ty pijavky by se měly ve slané vodě pouštět dost ochotně.

Čekal jsem včera, zda se ozve nějaký plžový specialista nebo někdo, kdo už se s tím u nás vlastnoručně setkal, ale marně. Mezitím to Sid v podstatě trefil, tak to jenom doplním. Na zahraničních fórech se o parazitech na tylomelaniích diskutuje už asi čtyři roky, v podstatě celou dobu, co se významněji vozí. Na těch fotkách toho mnoho vidět není, ale podle všeho je to totéž, co na jiných tylomelániích v jiných zemích - tedy parazitická pijavice vědecky dosud nepopsaná nebo přinejmenším neurčená. Jediná metoda na zlikvidování, naštěstí prý velmi účinná, je solná lázeň. Používá se sůl bez přídavku jódu, vím o dvou konkrétních zkušenostech, které jsou prakticky identické - v jednom případě jedna čajová lžička do 400 ml akvarijní vody, v druhém 2-3 čajové lžičky na litr vody. Plž se vezme za ulitu tak, aby hlava po vylezení směřovala šikmo nahoru, nechá se povylézt a ponoří do slané vody, uvolnění pijavice lze případně pomoci lehkým zatřepáním. Časový faktor: podle jednoho popisu nejvýše pět minut, podle druhého sledovat produkci hlenu - jakmile plž začne viditelně hlen tvořit, okamžitě vyndat (asi bych kombinoval oba údaje). Hodně štěstí
Jaroslav Hofmann

Takhle doslova ne, to není text do atlasu, ale právě jenom příspěvek do diskuse Nicméně večer jsem se snažil udělat nějaké opravy u Melanoides tuberculata a Melanoides granifera, dostal jsem vzkazy z Infoservisu, že informace byly doplněny, ale jaksi je tam nevidím. Takže teď řeším s příslušnými redaktory přes vzkazy, kde je problém.

Snad identická ryba se ve stejné chvíli řeší tady:
rybicky.net/forum/147-copak-je-to-za-rybicku
Takže pro jistotu jen opakuji - rodem Hypostomus si nejsem jist, hřbetní ploutev vypadá, že je dost dlouhá, spočítejte v ní paprsky - viz odkazované téma.
Pro správce: Dotazy na tuto rybu by bylo vhodné přesunout do vlákna "Copak je to za rybičku". Do vlákna "Co je to za druh Ancistruse" se moc nehodí, neb to není rod Ancistrus.
Jaroslav Hofmann

Do druhů bych se nepouštěl, už vůbec ne u zlatých forem, ale rozlišení rodů Hypostomus a Pterygoplichthys je velmi snadné, stačí spočítat paprsky v hřbetní ploutvi. Za prvním nevětveným trnem má rod Hypostomus pouze 7 (výjimečně 8) měkkých rozvětvených paprsků, zatímco u rodu Pterygoplichthys je rozvětvených paprsků vždy nejméně 10, u některých druhů až 14. Paprsky v hřbetní ploutvi se dají spočítat snadno a i u mladých ryb, bohužel z přiložené fotky to možné není. Podle toho, jak dlouhým dojmem působí hřbetní ploutev u této ryby, bych tipoval spíše Pterygoplichthyse, ale to už je věštění.
Jaroslav Hofmann

Psát něco do diskusí na tomto serveru znamená hrách na stěnu házet. Omlouvám se, ale tenhle povzdech už nešlo potlačit. A podruhé se omlouvám těm, kteří si to pamatují, za to, že tu opět opakuji totéž, ale jak vidno, ono to opakování stejně nestačí.
V srpnu jsem do vlákna „Vodní šneci“ napsal přehled způsobů rozmnožování u těch čeledí plžů, jejichž zástupci se nejčastěji chovají ve sladkovodních akváriích. Je to tady:
rybicky.net/forum/1646…
4. 11., tedy ani ne před dvěma týdny, jsem na tento příspěvek odkazoval ve vlákně „Piskořka věžovitá“ (rybicky.net/forum/9364…), když se tam začalo fantazírovat o tom, že piskořka si uchovává sperma do zásoby.
Dnes, kdy se pro změnu v tomto vlákně fantazíruje o hermafroditismu piskořek, nezbývá mi, než ty odkazy zopakovat. (Přitom příslušní diskutující ten příspěvek evidentně četli, protože mi za něj dali kladné palce… )
Piskořky jsou pohlaví odděleného, ale samci se u nich vyskytují jen velmi vzácně. U akvarijních populací se to moc nezkoumá, ale tvrdí se, že v nich se snad ani samci vůbec neobjevují. V přírodě se to ale studuje naopak dost intenzivně, neboť jak Melanoides tuberculata, tak Tarebia granifera jsou poměrně agresivní invazivní druhy. (Druh „granifera“ se ve vědeckých pracích objevuje zpravidla jako Tarebia granifera, nikoliv Melanoides granifera, ale systematiku plžů nesleduji, takže nemám informace o tom, proč.) Jedna podrobná práce studující invazivní populaci Tarebia granifera v jihoafrické provincii KwaZulu-Natal vyšla v roce 2009, tedy relativně nedávno. Tam třeba mezi řádově stovkami pitvaných jedinců nebyl nalezen samec ani jeden. Nicméně v dávnějších pracích z jiných koutů světa byla existence samců, byť v minimálním množství, publikována. Způsob, jímž se piskořky běžně množí, se nazývá partenogeneze, je to vývoj z diplodních neoplozených vajíček.
Jaroslav Hofmann

Myslel jsem si, že už to bylo řečeno mnohokrát a všichni, které to zajímá, o tom vědí, ale jak je zřejmé z aktuální diskuze, tak nevědí (a ještě navíc hledají na internetu nějakým kuriózním způsobem, protože při zadání jen trochu šikovných slov odkazuje Google na Aquatab velmi spolehlivě a rychle ). Takže to napíši ještě jednou.
V roce 1997 začalo Národní muzeum v Praze s projektem „České názvy živočichů“, jehož výstupem je nepravidelně vydávaná řada publikací přinášejících české názvosloví různých skupin živočichů. Pro mořské akvaristy je zajímavý hned první díl z roku 1997 „Houby, koráli a žebernatky“ a pro všechny akvaristy třetí díl „Měkkýši“ z roku 1999. V obou těchto případech bylo ale české názvosloví tvořeno výběrově, tj. není vytvořeno pro všechny existující druhy, ale jen pro vybranou část.
Zcela zásadní je pak pro akvaristy díl pátý „Ryby a rybovití obratlovci“, který začal vycházet v roce 2000. Toto názvosloví je děláno jako úplné, tj. české názvy jsou vytvořeny pro všechny platné druhy k datu uzávěrky. Vzhledem k množství rybích druhů vychází tento pátý díl postupně, rozdělený do chronologicky očíslovaných svazků. Do této chvíle je vydáno sedm svazků a připravuje se osmý, který z různých důvodů zřejmě už bude poslední, tj. obsáhne všechny zbývající, dosud nepublikované druhy, i když by jejich počet odpovídal svazkům minimálně dvěma, možná třem.
Prvních pět svazků vydaných v letech 2000–2007 je k dispozici ke stažení na Aquatabu (www.aquatab.net/…), zbylé dva dosud vydané svazky by se tam měly objevit v budoucnosti ne zcela daleké. Kromě toho se také české názvy postupně doplňují k jednotlivým druhům přímo na Aquatabu, a to nejen platná jména, ale také synonyma (pokud existují). V současné chvíli je na Aquatabu dohromady již přes 17 000 českých názvů (platných a synonym) a jejich doplňování stále pokračuje.
Jaroslav Hofmann

Možná byl trošku problém v ne úplně zřetelném prvním Atttově vyjádření, ale jinak má ve všem pravdu To, co on popisuje, je úplně normální vznik "pozdního" samce - má hned od narození skupinu rybiček, které všechny vypadají jako samice, a najednou jedna z nich vypadá jako samec. To je opravdu běžné a opravdu jsou tihle "pozdní" samci normálně plodní. V podstatě je otázka, zda v takovém případě lze vůbec mluvit o změně pohlaví, zda to není jen zpomalený vývoj. To, o čem mluvíš ty, je skutečná změna pohlaví, kdy se v samce změní již pohlavně aktivní samice, která byla oplodněná, rodila a pak teprve přijde ta změna. A v tomto případě máš pravdu, že je potvrzeno, že takový samec může být plodný, ale není jasné, zda jsou všichni takto vzniklí samci plodní.
Jaroslav Hofmann

Jo jo, jmenuje, už asi sto let (myslím české jméno) - to už generace akvaristů pochopily, že je to normální druh a ne deformant

Když čichavce, tak raději malé druhy. Zakrslé formy u čichavců žádné neexistují, leda by to byla přirozenou cestou vzniklá malformace, a tu bych rozhodně kupovat nedoporučoval
Voda pravidelně měněná samozřejmě, ale přitom stabilní, to je to podstatné u těchto ryb. Jinými slovy, vodu měnit tak, aby po výměně nedošlo k výrazné změně jejích vlastností - což se po běžné výměně, když na to akvarista nemyslí, může snadno stát.
Jaroslav Hofmann

Smiřte se s tím, že ne všechno, co je na těchto stránkách, je pravda. Všechny malé akvarijní parmičky jsou hejnové, šest kusů minimum, lépe deset a více.
Jaroslav Hofmann

Na tvrdosti vody 21,3 °N není divného vůbec nic, jen je to voda pro akvaristiku trochu nešťastná. °N je "německý stupeň tvrdosti" nebo "stupeň německé tvrdosti", tedy česká podoba zkratky dH = deutsche Härte = německá tvrdost. Donedávna se v °N udávala u nás tvrdost vody oficiálně, než se přešlo na mmol/l.
Jaroslav Hofmann

Zřejmě opravdu jen teoreticky Tvrdí se, že samci se vyskytují pravděpodobně jen v přírodě, k jejich vzniku je asi potřeba "cosi", co chov v akváriu nenabízí. Ale nejsem si jist, zda se tím někdy někdo seriózně zabýval.

Nejsou to ještě ani tři měsíce, kdy jsem si dovolil vstoupit do vlákna "Vodní šneci" a napsat tam stručný přehled způsobu rozmnožování nejběžněji chovaných rodů. Nechci se opakovat, dá se to tam snadno přečíst.
rybicky.net/forum/1646…
Netřeba pak fantazírovat o ukládání spermatu apod.
Jaroslav Hofmann

Když pánbůh dopustí...
Byl byste sice asi první na světě, ale všechno musí být jednou poprvé

Dobrý den, nevystavoval a navíc zrovna v loňském Hradci jsem kvůli chřipce nebyl, takže nemám ani katalog. Už asi od roku 2007 vystavuje téměř pokaždé v Hradci i Rychnově nějaké bichiry Zdeněk Friml z Hradce Králové (+možná někdy ještě někdo další, některý katalog není v přiřazení ryb k chovateli úplně jednoznačný), nicméně ani jednou mezi nimi nefiguroval ani Polypterus bichir, ani Polypterus lapradei (chyběl jsem v HK 2008 a HK 2011). Podle katalogů se na těchto výstavách "protočili" P. senegalus, P. ornatipinnis, P. endlicherii a jedna forma vystavovaná jako Polypterus sp.

To je určitě výstižnější

Obtížnost hledání bude souviset také s tím, že Polypterus lapradei není platný druh. Takto pojmenované ryby jsou už dost dlouho řazeny do druhu Polypterus bichir (bichir nilský). Někteří autoři rozlišují u tohoto druhu dva poddruhy - Polypterus bichir bichir a Polypterus bichir lapradei, přičemž "bichir" žije více východně, v Nilu, v jezeře Turkana v Keni, na jihu Etiopie v řece Omo apod., směrem na západ ale zasahuje jeho areál přinejmenším až po jezero Čad a některé řeky, které se do něj vlévají, podle některých zpráv byl však nalezen až v Guineji-Bissau a Ghaně, je ale otázka, zda nešlo o záměnu právě s poddruhem "lapradei". Ten se vyskytuje v západní a střední Africe od Senegalu po Kamerun a Čad, přinejmenším v oblasti jezera Čad se areál výskytu obou poddruhů překrývá. V evropských akváriích se objevuje Polypterus bichir výjimečně a víceméně náhodně.
Jaroslav Hofmann

Rozpadá se nám to na dvě otázky:
1. Identita ryb označovaných „Danio frankei“:
Tyto ryby popsal vědecky v roce 1963 Hermann Meinken jako Brachydanio frankei (používání rodového jména Brachydanio vs. Danio nechme stranou, dnes je to Danio, dřív to bylo Brachydanio a dál to nerozebírejme). Popis vyšel hned na dvou místech – jednak v časopise Aquarien und Terrarien 10/1963 (tj. populárním, nikoli vědeckém časopise), jednak v Mitteilungen der Fischbestimmungsstelle des VDA, tedy „Zprávách určovacího místa ryb VDA“. VDA je Svaz německých akvaristických a teraristických spolků, který už v roce 1925 zřídil ono „určovací místo“, a Meinken byl vedoucím tohoto místa od roku 1949 až do své smrti v roce 1976. Profesí byl základo- a středoškolským učitelem biologie, chemie, fyziky a matematiky, od mládí se věnoval akvaristice a ichtyologii, od konce 20. let až do své smrti pravidelně publikoval různé články a v čele „určovacího místa“ vykonal obrovské množství práce, které bylo tak neopakovatelné, že po jeho smrti VDA skoro na 20 let „určovací místo“ zrušil, protože nebyl nikdo, kdo by ho po Meinkenovi mohl a chtěl odpovídajícím způsobem vést. Nové druhy ryb popisoval Meinken už od 30. let, popsal jich několik desítek. Shrnuto: nebyl to žádný amatér ani začátečník.
Druh Brachydanio frankei byl Meinkenem popsán i přesto, že nebylo známo jeho přírodní naleziště (takové případy nebyly dříve výjimečné – z nejznámějších např. Corydoras schultzei popsaný Meinkenovým krátkodobým předchůdcem ve funkci (1939–1940) Maximilianem Hollym). Původ ryb, podle nichž byl druh popsán, je pro nás mimořádně zajímavý, protože ty ryby pocházely z Prahy. Z odborné veřejnosti je poprvé zaznamenal dr. Stanislav Frank na jaře 1962 v akvaristické prodejně v ulici Politických vězňů. Koupil si je, rozmnožil a chovný pár s několika mláďaty pak dal svému příteli Hannsi-Joachimu Frankemu z Gery. Ten ryby také rozmnožil a několik jich dále předal Meinkenovi, který je následně vědecky popsal a na počest Frankeho pojmenoval. Ještě předtím publikovali o (vědecky dosud nepopsaných) rybách společný článek v Aquarien und Terrarien 10/1962 Frank a Franke.
U nás se o nich zprvu mluvilo jako o „zlatých dániích“ a jejich vzhled i odchov popsal Frank v AT 1/1963. Kuriózní je novinářský článek Petra Kettnera, který vyšel v lednu 1963 ve večerníku Večerní Praha pod názvem „Svět nejmenších rybek“. Autor popisuje tehdejší bránickou pěstírnu (upozornění pro mladší generaci zdejších uživatelů: nejde o ZOO Bráník ) označovanou jako „vývojové středisko“, uvádí, že se tam snaží vypěstovat nové barevné odchylky, které se nevyskytují v přírodě, a že již mají první úspěchy: „Například poddruh zebřičky – Brachydanio rerio Verdani – objevil se v akváriu pražského akvaristy Hrdého zcela náhodně. Tady ji pak zušlechtili. Ten název je tedy po soudruhu Verdanovi, jak jste si jistě všimli. A i za hranicemi je o novou rybičku velký zájem. Zvláště v Německu, kde jí věnovali celé pojednání v odborném časopise.“ Podle tohoto článku, což potvrdil Ivan Petrovický v AT 3/1963, tedy pocházela „zlatá dánia“ z potomstva normálních Brachydanio rerio. V AT 5–6/1964 pak publikoval Ivan Petrovický obsáhlý článek s bohatou fotodokumentací vzhledu jedinců P, F1 a F2 generací o křížení druhů Brachydanio rerio a Brachydanio frankei, v němž potvrdil, že oba druhy jsou vzájemně křižitelné a dávají plně plodné potomstvo. Frank v poznámce k tomuto článku spekuluje, že jsou možné jen dvě varianty – buď jde o mutaci některého již chovaného druhu, nebo o ryby někým dovezené neznámým způsobem ze zahraničí, a vyslovuje obavu, že vzhledem k plodnému křížení obou druhů hrozí, že oba v čisté formě z našich nádrží vymizí.
Od té doby, tedy už skoro 50 let, se táhnou nejen u nás, ale i ve světě, diskuse o tom, co za ryby vlastně je „Danio frankei“, zda to je samostatný druh, nebo barevná, resp. kresebná forma (mutace) druhu „Danio rerio“. Zhruba od počátku 21. století převládá jednoznačný názor, založený na práci čínské ichtyoložky Fang Fang, provdané Kullander, která se dániím věnovala velmi podrobně, že nejde o samostatný druh a jméno „Brachydanio frankei“ je mladším synonymem k „Brachydanio rerio“. Tento názor dále významně posílila práce skupiny japonských molekulárních genetiků (Watanabe a spol.) publikovaná v roce 2006 – tito vědci identifikovali konkrétní gen v genomu Danio rerio, jehož mutace vede ke vzniku tečkované kresby namísto normální pruhované. Zároveň objevili tři různé alely tohoto genu, které způsobují různé vzory tečkované kresby.
Přesto se stále používá, především v komerční sféře, také jméno Danio (Brachydanio) frankei – používání platného jména nelze nikomu nařídit, ale chápejme to tak, že se tímto jménem de facto označuje jako synonymem „tečkovaná mutace Danio rerio“.

2. Identita ryby na obrázku uživatele akva:
Z výkladu ad 1. víme, že je to tečkovaná forma Danio rerio. Hovořit o xantorismu bych se rozpakoval, nic xantorického na rybě nevidím, ryba má normální kresbu, která má jen odlišný odstín od běžné – namísto jasně modré je nafialovělá. Stejně tak bych byl opatrný s odrazem substrátu, jednak se substrát takhle neodráží, jednak na okolních neonkách žádný odraz patrný není. Nafialovělá kresba v kombinaci s načervenalým hřbetem svádí k myšlence, že jde o GM (geneticky modifikovaného) jedince tečkované formy Danio rerio. Ale pozor – zda je to opravdu GMO (geneticky modifikovaný organismus), to lze prokázat jedině vyšetřením pod UV-lampou (a samozřejmě geneticky, ale to je daleko složitější). Pouhým pohledem se to poznat nedá, ten může leda vyvolat dojem, jenže jak známo, dojmy a pojmy není radno míchat. Jinak v obecné rovině by nešlo o nic překvapivého – např. tchaj-wanská firma Taikong má už od roku 2005 v USA patentováno několik křížení transgenních (GM) ryb s rybami „normálními“, tj. geneticky nemodifikovanými. Jedním z nich je křížení „red TK-2“ (jedna z červeně svítících forem GM Danio rerio) s Brachydanio frankei. Jinými slovy, GM jedinci u tečkované formy Danio rerio existují již více let.
Jaroslav Hofmann

Jsou to levatky (Physa), aktivní jsou i za dne.

Já nechtěl tak natvrdo, snažil jsem se to formulovat decentně, aby si někdo nepomyslel, že v tom atlase toho moc správně není Samozřejmě máš pravdu, takže jinak: 500 l je akvárium pro jednoho až dva tak do 20–25 cm délky, čehož dorostou při slušném krmení rychle. Pak musí postupně do většího a do většího, tak 1000 l nebo 3 m délky je minimum pro středně velké adolescenty. Skuteční dospělci se vejdou jenom do mnohametrových nádrží nebo skleníkových bazénů.

Počtěte si:
rybicky.net/atlasryb/antenovec_pruhovany
Správné české jméno je "anténovec pruhovaný", udávaná minimální velikost nádrže 500 l je opravdu hodně minimální, granulemi se dají "ukrmit" jenom mláďata, větší jedinci potřebují ryby a jiné maso, udávaná maximální hmotnost 15 kg je spíše běžná hmotnost dospělých ryb, rekordní zaznamenaný úlovek je 70 kg, jinak informace v atlase sedí.
Jaroslav Hofmann

Na snímku č. 1 je sekavec thajský (Pangio myersi), na snímku č. 2 sekavec sundský (Pangio semicincta). Oba patří spolu s dalšími sedmi druhy do druhové skupiny „kuhlii“. Výskyt vlastního druhu Pangio kuhlii (česky „sekavec příčnopásý“) je však podle dnešních názorů omezen pouze na Jávu, odkud se akvarijní ryby na komerční bázi vyvážejí minimálně, takže vzniká otázka, zda tento skutečný Pangio kuhlii byl vůbec kdy do akvárií dovezen.
Jaroslav Hofmann

Kliknul jsem si na ten uváděný odkaz a následně jsem se znovu přesvědčil, že grafomanie některých jedinců na internetu je bezbřehá. Opravdu doporučuji používat jiný zdroj informací. Proklikal jsem si pár stránek ryb a biologicky v nich není dobře skoro nic, přičemž ponechávám stranou, že autor neumí ani pořádně skloňovat, občas mu uniká, že by věta měla mít nějaký smysl, atd.
Nicméně to, že sekavci patří k rybám, u nichž je vyvinuto střevní dýchání, je pravda. Střevní dýchání je jednou z forem tzv. pomocného nebo přídavného (přídatného) dýchání, které se vyvinulo u některých skupin ryb jako adaptace (přizpůsobení) na život ve vodě se sníženým obsahem kyslíku. Podstatou přídavného dýchání je to, že umožňuje využívat jako zdroj kyslíku vzduch, a ryba tedy není odkázána pouze na kyslík rozpuštěný ve vodě, který přijímá žábrami. V případě střevního dýchání se ryba „nadechne“ ústy vzduchu nad hladinou neboli nabere vzduch do tlamky, polkne ho, vzduch projde trávicím traktem až do střeva, jehož stěna je v určitém úseku velmi hustě prokrvená jemnými vlásečnicemi a často také trochu ztenčená. V tomto místě dojde k okysličení krve, tedy k přechodu kyslíku z prostoru střeva do krve, vzduch pak pokračuje trávicí trubicí dál a vyjde z těla jako bublinka řitním otvorem. Stejný princip střevního dýchání je vyvinutý také u pancéřníčků, ti jsou v tomto směru známější než sekavcovité ryby.
Ke snížení obsahu kyslíku rozpuštěného ve vodě může dojít z několika důvodů. Jedním je prosté zahřátí vody – čím je voda teplejší, tím méně kyslíku je v ní rozpuštěno. Tento důvod sám o sobě s čistotou vody nijak nesouvisí. Druhým důvodem jsou intenzivně probíhající rozkladné procesy, při nichž se spotřebovává kyslík (oxidace). Tento důvod naopak s čistotou vody souvisí – je-li voda organicky znečištěná, začnou se v ní organické látky činností bakterií rozkládat. V první fázi probíhá aerobní rozklad (za přítomnosti kyslíku), při němž se kyslík spotřebovává, a ve vodě ho tedy ubývá. Ve druhé fázi pak následuje rozklad anaerobní (bez přítomnosti kyslíku), ten už s obsahem kyslíku nic neudělá, protože v takovém prostředí už (skoro) žádný kyslík není. Dalším důvodem pak může být příliš velká koncentrace dýchajících (tj. kyslík spotřebovávajících) organismů v malém objemu vody – organismy si kyslík „vydýchají“, začnou hynout, následně se jejich těla začnou rozkládat, což situaci dále zhorší, a následuje ekologická katastrofa.
Jaroslav Hofmann

Ona hlavně žádná varianta "Gold" ve smyslu xantorické mutace s černým okem u pancéřníčka skvrnitého (Corydoras paleatus) neexistuje. Jde o albinotickou formu, která se někdy komerčně označuje "Gold", což je v daném případě označení zavádějící.

No, to nebudou. Okamžitě vrátit do prodejny, nedat se, trvat na tom, že byla kamarádka uvedená v omyl, v nejhorším vyhrožovat povoláním kontroly (veterina, ČOI). Diskutuje se tady o tom aktuálně v jiném vlákně - prodavač, který doporučí kaložrouta do 30 l, by měl dělat něco jiného (slušně řečeno a s vědomím, že třeba v daném obchodě jde prodavači o místo a každou korunu tržby), ale hlavně majitel oné prodejny, toho by se snad patřilo zavřít. A kamarádka by se mohla obtěžovat něco si před cestou do obchodu přečíst. Ano, já vím, je to hrozný stav, když se zákazník ve specializovaném obchodě nemůže spolehnout na radu prodavače, ale v akvaristice to tak, bohužel, v části obchodů je.
Jaroslav Hofmann

Kaložrout skvrnitý - Scatophagus argus
500 litrů, brakická voda, hejno

Za Clariase ve 120 l bych dával zákaz chovu jakýchkoli domácích zvířat když ne na doživotí, tak aspoň na 10 let - a to navzdory tomu, že Vaše akvárium nemá podle rozměrů (pokud je tedy uvádíte správně) ani 120 l, jak tvrdíte tady, ani 110 l, jak tvrdíte v prezentaci, ale 160 l. Ta délka 80 cm je snad ještě strašlivější než objem jako takový. Ale hlavně, že jste spokojený...
Jaroslav Hofmann

Vím, že je to složité, protože tazatelka se kromě rozdílů mezi třemi druhy ptala taky na to, který je nejvhodnější k terčovcům, čili svým způsobem na chov, ale zrovna v tomhle případě mi původní samostatné téma "Brochis - C. aeneus - C. schultzei: jaké jsou rozdíly" (tak nějak to bylo ) připadalo docela výstižné a oprávněné. Teď je to schováno pod obecným tématem "Pancéřníček - chov", i když to o chovu pancéřníčků moc není... Inu, názor...

Pancéřníček smaragdový = Brochis splendens
Pancéřníček zelený = Corydoras aeneus
(Pancéřníček zlatopásý = Corydoras schultzei)
Pro akvaristy naprosto jednoduchý a nezaměnitelný rozlišovací znak mezi pancéřníčky rodů Brochis a Corydoras je počet měkkých (rozvětvených) paprsků v hřbetní ploutvi. U rodu Brochis (pouze 3 druhy) je jich vždy nejméně 10, u rodu Corydoras (počet platných druhů a vědecky nepopsaných forem označených C-kódy, resp. CW-kódy přesahuje 200) jich je nejčastěji 7, rozmezí 6–8.
Brochis splendens je aktuálně platný druh, stejně tak Corydoras aeneus.
Druh Corydoras schultzei je už asi 30 let považován za totožný s druhem Corydoras aeneus (proto jsem ho nahoře dal do závorky), jinými slovy jde o druh neplatný, na základě historické prioroty platí vědecké jméno C. aeneus (a odpovídající české p. zelený).
Ve skutečnosti je to možná všechno jinak, protože v komplexu "aeneus-schultzei" se skrývají ryby různého vzhledu, nejen se zlatým proužkem za hlavou nebo bez něj, ale také tmavé ryby popsané kdysi jako Corydoras venezuelanus nebo ryby s nápadnými zářivými zlatými či zelenavými dlouhými podélnými pruhy, označované často jako "Yellow Laser", "Orange Laser" a "Green Laser". Možné, ba pravděpodobné je, že se pod dnešním označením Corydoras aeneus v nejširším smyslu skrývá hned několik různých druhů. Ale to je na jinou debatu, k Vašemu dotazu platí to, co je o odstavec výše.
"Klasické" formy C. aeneus, tedy jak ta "schultzei" se zlatým proužkem za hlavou, tak ta "aeneus" bez něj, nejsou zrovna extrémně teplomilné, u terčovců na ně bude dost teplo. Více teplomilné jsou právě ony "Laser" formy s tím dlouhým pruhem táhnoucím se skoro po celé délce těla, ty snášejí teploty 26-29 °C určitě lépe. Brochis splendens je na tom teplotně obdobně jako "Laser" aeneus.
A poslední obecná rada Namísto prohledávání často obskurních internetových atlasů neznámého původu je jistější otevřít slušnou knížku
Jaroslav Hofmann

Ano, tihle by měli být O. macrospilus. Ty tečky nad podélným pruhem jsou takový "vedlejší" znak, zkušenosti ukazují, že ne ve všech případech úplně jednoznačný. Hlavní je vzhled skvrny na ocasním násadci, u O. macrospilus jde o skvrny dvě, těsně k sobě přiléhající, první (přední) z nich je okrouhlá, druhá spíše páskovitá nebo srpkovitá - to se mi zdá, že u Vašich rybiček vidím. Další pomocný znak, ne vždy zcela 100%, je kresba v ocasní ploutvi, u O. macrospilus má podobu dvou W, u jemu nejpodobnějšího sesterského druhu O. hoppei bývá jenom jedno W

To, že O. affinis se do akvárií téměř vůbec nedováží, není žádná novinka a psalo se o tom i u nás. Vzhledem k tomu, že odkazované stránky s klíči a přehledy druhů rodu Otocinclus nejsou v češtině, bude možná pro někoho užitečné připomenout článek, který jsem na tohle téma napsal do rubriky Odjinud v AT 2/2001, tedy skoro před 12 lety. Samozřejmě je třeba vzít do úvahy, že zohledňuje stav "otocinklů" na evropském trhu na přelomu století a vůbec nereflektuje druhy, které byly vědecky popsány až po roce 2001. Nicméně citované druhy jsou i dnes těmi, které se vozí nejčastěji.
Jaroslav Hofmann

Jak rozeznat různé druhy krunýřovců rodu Otocinclus
Ingo Seidel publikoval v Aquaristik aktuell již dříve (7-8/2000) článek o systematice, biologii, chovu a odchovu těchto drobných krunýřovců. V č. 11-12/2000 na něj navázal přehledem v současnosti platných druhů včetně upozornění na časté záměny. Ty jsou aktuální i u nás, protože i do ČR se zástupci rodu Otocinclus dovážejí často pod chybnými jmény. Podle revize celého rodu, kterou publikoval v r. 1997 americký ichtyolog Scott A. Schaefer, je platných 13 druhů – osm je jich známo již dlouho (O. vestitus, O. affinis, O. flexilis, O. vittatus, O. hasemani, O. hoppei, O. mariae a O. macrospilus), pět jich nově popsal Schaefer (O. bororo, O. caxarari, O. huaorani, O. mura a O. xakriaba). Nevyjasněné zůstává nadále správné zařazení druhu popsaného r. 1908 jako O. gibbosus, který však do rodu Otocinclus zřejmě nepatří.
Navzdory pojmenováním, pod nimiž se objevují v importech, jsou v posledních letech u nás i v okolních evropských zemích nejčastěji v akváriích chovány druhy O. hoppei a O. macrospilus. V akvaristické literatuře se tato jména prakticky nevyskytují, zato se tam často objevují O. affinis (dovážený výjimečně zřídka), O. vestitus (dovážený příležitostně) a O. vittatus (z této trojice dovážený nejčastěji, ale nikoli v poslední době). Oba v současnosti hojně dovážené druhy, O. hoppei a O. macrospilus, se vyznačují tím, že široký podélný tmavý pruh táhnoucí se od oka směrem k ocasu končí ještě před ocasem a je oddělený od nápadné velké tmavé skvrny na ocasním násadci. Zatímco O. hoppei nemá jinak na těle žádnou kresbu, O. macrospilus má nad podélným pruhem četné tmavé skvrnky. U O. vittatus se široký podélný pruh na těle trochu zužuje, na ocase znovu rozšiřuje, plynule (bez přerušení) přechází do skvrny na ocasním násadci a za ní dále pokračuje až do ocasní ploutve. Na první pohled je mu hodně podobný O. vestitus, který ale má podélný pruh v celém průběhu stejně široký, tj. nezužující se uprostřed těla. O. affinis vypadá naproti tomu úplně jinak – podélný pruh je velmi úzký, bez přerušení zasahuje až na ocasní násadec, kde se nerozšiřuje ve skvrnu; ocasní ploutev má tento druh na rozdíl od předešlých bez kresby.

K přehledu druhů v citovaném článku jenom upřesnění. Druh O. arnoldi, který byl po určitou dobu synonymizován s O. flexilis, byl v roce 2010 revalidován, takže jde opět o platný druh. O. flexilis se už zase uvádí v rodě Otocinclus, nikoli Macrotocinclus. V rodě Macrotocinclus, vytvořeném teprve v roce 2001, tak zůstává pouze M. affinis, a je otázka, jak dlouho. Kladistická studie fylogenetických vztahů mezi jednotlivými druhy "otocinklů" oprávněnost vytvoření takového samostatného rodu pro druh affinis, resp. druhy affinis a flexilis zrovna nepodporuje.
Jaroslav Hofmann

Kdybych si měl vsadit podle téhle jediné fotky, tak Otocinclus macrospilus. Je ale třeba se podívat na další jedince a srovnat jejich kresbu. Zásadní znak, který u této ryby vidím, je oddělení podélného středního pruhu a skvrny, resp. skvrn na ocasním násadci. O. vittatus ani O. vestitus to nemohou být, protože u nich podélný pruh přechází ve skvrnu plynule, bez přerušení. Ale nedá se vyloučit, že jde o klam fotky, proto je třeba se podívat na další ryby. Ani u dalších zde v diskusi zmiňovaných druhů - O. mariae a O. huaorani - není podélný pruh oddělen od skvrny - to je údaj z popisů těchto ryb, nikoli z toho, jaké jméno někdo přiřadí nějaké fotografii na nějakém serveru. (I když třeba planetcatfish má vesměs úroveň výbornou, tak zrovna v tomto případě je u 7 fotografií zveřejněných u druhu O. huaorani na první pohled zřejmé, že na nich jsou minimálně dva různé druhy (?formy) ryb.)
Další znak, který může pomoci, je tvar zadního okraje skrny na ocasním násadci, tedy té její strany, která zasahuje do ocasní ploutve. U O. mariae vybíhá tato skvrna uprostřed takovou tupou špičkou dozadu, tedy pigment se jakoby táhne po prostředních paprscích ocasní ploutve směrem dozadu. U vyfotografované ryby také nic podobného nevidím, i když je trochu problém, že za ocasní ploutví je černé pozadí, takže ta kresba je špatně čitelná.
Jaroslav Hofmann

Albinotická forma tetry kosočtverečné (Hyphessobrycon anisitsi, dříve H. caudovittatus).
Edit: o vteřiny později Ale je to ona.

No, romant asi naráží na informaci v atlase, že se u A. cacatuoides stará o potomstvo samice. Mně ten obrázek samce pečujícího o potomstvo taky moc nesedí, tak přemýšlím, zda ses upsal nebo ti někde plave výjimečný jedinec

Možná jste si všiml, že s termínem „trýznivý chov“ zacházím opatrně a dávám ho do uvozovek. Zcela záměrně, protože jeho naplnění bývá v případech „papoušků“ nebo třeba závojnatek, kde se s ním u některých forem rovněž často operuje, dost obtížně prokazatelné. Kromě toho jde i o to, že je to termín používaný v Německu, a to nejen mezi veřejností a v publicistice, ale také tamním zákonem na ochranu zvířat. Náš zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání takový pojem neužívá. To, co se jím ale myslí (a co se v německém zákonu pod něj shrnuje), uvádí v §13, odst. 3:
„Je zakázáno chovat zvířata v zájmových chovech, jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích zvířat na základě dědičnosti budou zvířatům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány zvířat funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené.“
Tolik teorie. Zastánci toho, že „papoušci“ naplňují podstatu tohoto paragrafu, nebo chcete-li „trýznivého chovu“ (v německém zákoně je popis poškození daleko podrobnější než v našem), uvádějí nejčastěji dvě základní skutečnosti (mimochodem, k odpůrcům chovu „papoušků“ v Německu patřil třeba i u nás dobře známý chovatel cichlid, biolog a publicista Wolfgang Staeck, ale to jen na okraj):
1. zakrnění páteře, zkrácení ocasního násadce, a tím způsobené omezení přirozeného pohybu + vznik nepřirozeného „hroudovitého“ tvaru těla
2. výrazné tvarové znetvoření tlamky (zmenšení a zúžení) do podoby ptačího zobáku (podle toho ostatně vzniklo označení „papouščí ryba“), spojené s tím, že se tlamka nedá úplně zavřít; v kombinaci s omezenou pohyblivostí skřelí vede deformace tlamy k tomu, že ryby nemohou realizovat mnohé prvky přirozeného vnitrodruhového sociálního chování typického pro cichlidy (etologické projevy jako hrozba odtahováním skřelí a svěšováním hrdla, přetlačování tlamkami)
Vzhledem k tomu, že ryby nemluví a nesdělují nám své pocity, je objektivní zhodnocení toho, do jaké míry „papoušci“ uvedenými změnami svého těla trpí, dost obtížné. Proto jsem na začátku říkal, že s pojmem „trýznivý chov“ zacházím v tomto případě opatrně. Cítím tady ale přinejmenším určitý morální apel – člověk si nemá hrát na stvořitele a vytvářet formy jenom proto, že se mu líbí. Proto se také v zahraničí čím dál častěji používají v různých souvislostech spojení „druhově přiměřený“ nebo „druhově vhodný“. A dají se aplikovat i tady, třeba na ony změny projevů sociálního chování. „Papoušci“ nejsou objektivně schopni realizovat „druhově přiměřené“ chování (myšleno ve srovnání se svými rodiči, zástupci přírodních druhů). To, zda jim to ale vadí, zda to pociťují opravdu jako svou újmu, to by nám mohli říci jenom oni…
Samostatnou kapitolu ale tvoří formy, kterým zcela chybí ocasní ploutev, případně i ocasní násadec – takové ryby mají být značně perverzně atraktivní tím, že tvar jejich těla připomíná ležaté srdce. Atraktivní jsou v Asii, která si v podobných zpotvořeninách libuje, a v daném případě už je poškození, a tedy trýznivý chov, neoddiskutovatelné – a to ani neuvažuji o možnosti, že ztráta konce těla není výsledkem křížení, ale mechanického zásahu na rybě v jejím mládí, jak se o tom spekuluje. Tady totiž narážíme na to, co správně, leč v chybné souvislosti zmiňoval Deathbull – že pracovníkům asijských velkochovů pod ruce nevidíme.
A druhá oblast, kde lze trýznění přinejmenším důvodně předpokládat, jsou Liborem Špryslem zmiňované barevné ryby. Jenže zase – pod ruce nevidíme. První barvení „papoušci“ – tehdy ještě prakticky jistě koupelemi – se dostali do Evropy už před více než 10 lety a v čase postupně bledli. Pokud dnes neblednou (nevím, nemám nikde v dosahu žádné nepřirozeně barevné „papoušky“, na které bych se mohl chodit dívat, zda se v čase barevně mění nebo ne, ale Liborovi věřím), budou asijské technologie zřejmě jiné než tehdy. Jak říkám, o tom, že při barvení dochází k „přímému“ týrání barvených ryb, se spekuluje, ale nikdo tajemství jejich vzniku ještě kupodivu z velkochovů ven nevynesl.
Jaroslav Hofmann

K tomu, jak mohou vznikat konkrétní barevné formy "papoušků", možná bude užitečné připomenout ještě jeden už dost letitý text, který vyšel v AT 11/1999. Jsou v něm zrekapitulovány výsledky pokusných mezidruhových křížení, která dělali v 90. letech v Rusku. Ponechávám ho v původní podobě, tedy s tehdy platným vědeckým názvoslovím. I když nikdo opravdu neví, jakým, resp. kolika kříženími vznikají "papoušci" dnes, tehdejší výsledky ukazují, že jejich vytvoření nemusí být nijak komplikované.
Text byl součástí delšího článku o mezidruhových křížencích u ryb:
… Zajímavé informace o mezidruhových křížencích se objevují také v ruském časopise Akvarium. V čísle 4/97 se A. Kočetov zabývá známými „papouščími cichlidami“ - nápadně zbarvenými a vesměs tvarově deformovanými kříženci různých druhů kančíků. První „papouščí cichlidy“ se v Evropě objevily v první polovině devadesátých let z velkoodchoven v jihovýchodní Asii. V moskevské zoo se „papoušci“ pravidelně třeli, ale jikry se buď vůbec nevyvíjely, nebo jen ve zcela zanedbatelném počtu (kolem 1 %). Proto se přistoupilo k pokusnému ověření vzniku těchto hybridů s použitím normálně zbarvených a xantorických, případně albinotických jedinců různých druhů kančíků. Výsledky těchto křížení byly velmi zajímavé. „Červený papoušek“ barevně i tvarově prakticky identický s rybami dováženými z Asie vznikl z křížení červené formy kančíka pyskatého (Amphilophus froebelii, dříve znám jako Cichlasoma labiatum) a albinotické formy kančíka červenookého (Heros severus). „Mléčný“ či „krémový papoušek“ obdobného tvaru těla a bělavě nazlátlé barvy vznikl zkřížením xantorické formy kančíka příčnopruhého (Archocentrus nigrofasciatus) a albinotické formy kančíka červenookého, „béžový papoušek“ světle hnědého zbarvení s několika tmavšími skvrnami zkřížením kančíka červenookého s kančíkem červenohlavým (Vieja synspilum, dříve Cichlasoma synspilum). Podařilo se získat také „papouška-harlekýna“ (plošně žlutohnědě strakatý kříženec kančíka příčnopruhého a žluté formy kančíka citronového - Amphilophus citrinellus) a „žlutostrakatého papouška“, který je žlutý s tmavými skvrnami na ocasním násadci, v ocasní ploutvi a v zadní části ploutve hřbetní a řitní (kříženec kančíka hrbohlavého - Archocentrus spilurus a albinotické formy kančíka červenookého).

Tomu ale klidně věřte. U „papoušků“ dosud žádná genetická modifikace zaznamenána nebyla. To, že se přesně neví, z jakých rodičů tyto ryby vznikají, je jedna věc, to, že existují barvení a tetovaní „papoušci“ druhá, ale genetická modifikace třetí. Ono vytvořit geneticky modifikovaného živočicha není vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. U ryb zatím proběhly genetické modifikace ve dvou směrech. Jedním je práce s genem pro syntézu růstového hormonu – tak vznikli geneticky modifikovaní lososi, kapři a tilápie, tedy ryby zajímavé z produkčního hlediska. A druhým směrem je obohacení rybího genomu o gen z jednoho druhu medúzy, který kóduje syntézu fluoreskujícího proteinu – to jsou ona známá GM dánia (Brachydanio rerio), o kterých se u nás před několika lety hojně diskutovalo, dále byl tento gen vnesen do medak (Oryzias sp.) a do skalár (Pterophyllum scalare). Toť vše, jiné geneticky modifikované ryby zatím známy nejsou.

Pravdou je, že ve východní a jihovýchodní Asii asi "výrobu" kříženců různých kančíků jen tak snadno zastavit nelze, protože jejich popularita přesahuje to, co si dokážeme ve střední Evropě představit A vzhledem k tomu taky nelze předpokládat, že by se neobjevovali i u nás, pokud nebude jejich chov postaven víceméně mimo zákon tak, jak se to stalo v případě geneticky manipulovaných živočichů (v tomto případě ale jedině na základě "trýznivého chovu").
Pro ilustraci připojuji jednu fotku, které pracovně říkám "Noční můra odpůrců trýznivých chovů". Pochází z velmi moderního, rozlehlého a spektrem chovaných ryb unikátního veřejného akvária v zoologické zahradě v Pekingu. Mají tam jesetery čínské, velké arapaimy, úžasné spektrum mořských ryb jen výjimečně chovaných, dokonce třeba i chiméry, nicméně před jednou jedinou nádrží je doslova narváno a čeká se ve frontě, než se k ní může přistoupit - ano, před "papoušky"...
Jaroslav Hofmann

To Deathbull: Fujtajxl to je, geneticky upravený ne. Genetická úprava znamená manipulaci s genomem, zpravidla jeho obohacení o nějaký cizorodý gen. "Papoušci" jsou prostě jenom kříženci.

To RAP: Odchovy kříženců jsou, odhlédnuto od etiky atd., biologicky velmi zajímavé, protože umožňují nejrůznější další studie. U "papoušků" jsou odchovy známé už více než 10 let, zpravidla ale jde o případ, kdy se samice "papouška" vytře se samcem některého "dobrého" druhu, nikoli o skutečné rozmnožení "papoušků", kdy by "papoušci" byli oba rodiče. I v takových případech ale bývá výtěžnost odchovu velmi malá. V letech 1999-2004 jsem o křížení "papoušků" několikrát psal v Akváriu teráriu v rubrice Odjinud, text z čísla 12/2002 popísující jeden takový výtěr sem kopíruji:
Další odchov „papoušků“
O zrůdných křížencích kančíků označovaných nejčastěji jako „papoušci“ jsem v této rubrice psal již v AT 11/99, shodou okolností rovněž na základě ruského článku. V AT 1/00 pak Šíma a Novák přinesli zajímavou informaci o publikovaném plodném křížení oranžového „papouška“ s kančíkem Herichthys carpintis. V. Martynov v ruském časopise Akvarium 3/02 referuje podrobně o křížení oranžového „papouška“ s kančíkem modroskvrnným (Herichthys cyanoguttatus) – vzhledem k velké vzhledové podobnosti druhů H. carpintis a H. cyanoguttatus je možné, že v obou případech se „papoušek“ křížil se stejným druhem, ale to není nejpodstatnější. Ke tření u Martynova došlo asi po roce společného chovu „papoušků“ a kančíků modroskvrnných v jedné nádrži. Pár tvořil samec kančíka modroskvrnného, který zcela odehnal samce „papouška“, a samice „papouška“. Ryby se vytřely do dutiny (kokosová skořápka), jiker bylo kolem 500, voda v době tření měla teplotu 29 °C, pH 7,2 a celkovou tvrdost 11 °N. Martynov jikry odebral do samostatné nádržky a přidal do nádržky metylénovou modř. Do 30 hodin většina jiker zbělela, ale 88 jich pokračovalo ve vývoji. Za 48–50 hodin se vykulily larvy, které se za dalších 5 dnů rozplavaly a začaly přijímat nauplie žábronožek. Ve věku 3 měsíců měřila mláďata 4–5 cm a začínala se zbarvením i tvarem těla podobat kančíku modroskvrnnému. Po určité době oddělil Martynov do samostatné nádrže pár „papoušků“ – ryby se vytřely do písku, samice se o jikry normálně starala, ale během 24 hodin prakticky všechny zbělely.

Jaroslav Hofmann

"...Mzidruhové křížení by nemělo být možné, a pokud k němu dojde, potomstvo by nemělo přežívat nebo by mělo být neplodné. Ovšem u ryb jsou rozdíly mezi druhy zřejmě někdy mnohem menší než by být měly..."

To jsou docela kuriózní formulace Nemělo, nemělo, mělo, měly by - a kdo to určuje? Bůh? Celoplanetární mozek lidstva? O definicích druhu a mezidruhovém křížení se tu diskutovalo v lednu ve vlákně Co je to za živorodku?
rybicky.net/forum/3075…
Zkuste nahlédnout, třeba vám to v něčem trochu pomůže.
Jaroslav Hofmann

Kobylisy prý skončily, takže v tom asi problém nebude

Inu, tady se musím akvarijní produkce z nakladatelství Vašut trochu zastat, a nejen proto, že počínaje rokem 1999 jsem pro toto nakladatelství s výjimkou jedné knížky o rostlinách překládal veškeré nově vydávané akvaristické publikace já, a nejen proto, že aktuálně je toto nakladatelství u nás jediné, které aspoň trochu pravidelně vůbec nějaké akavristické knížky vydává. Obecný problém samozřejmě představuje rozsah a celková koncepce titulů, což je záležitost originálního německého vydavatele. Vysvětlit celou akvaristiku na 64 stránkách, navíc zhusta zaplněných obrázky a dalšími, dnes velmi moderními a žádanými grafickými prvky v podobě různých rámečků, boxů atd., prostě nelze. Je-li však téma omezenější a potká se s kvalitním autorem, vznikne i na 64 stránkách dílko přinejmenším pro začátečníky velmi podnětné – kdyby si třeba někteří uživatelé tohoto fóra prostudovali knížku Behrendtové a Lukhaupa Akvarijní plži (2011), nemuseli by v jiném vlákně řešit, zda je určitý plž hermafrodit nebo ne. Velmi slušný úvod do problematiky představují také Sladkovodní krevety (2008) Lukhaupa a Peknyho. (Ostatně, kdo se o krevety zajímá víc, tak ví, že Lukhaup patří ke světovým špičkám oboru chovatelsky, publicisticky i fotograficky.) Z „pravých“ akvaristických titulů vydaných tímto nakladatelstvím jsou velmi dobré dvě knížky Ines Scheurmannové – Akvarijní rybky (1999) a Sladkovodní akvárium (2001), pravda, obě mají po 144 stranách, což se už dnes moc nenosí
Slušné jsou i Naše akvarijní ryby od Schliewena (2006, 128 stran), pokud někdo hledá základní poučení pro dítě, neudělá chybu s titulem Akvárium–zábava pro děti od Koslowskiho (2010), i když to už je jen těch nešťastných 64 stráneček.
Ten níže citovaný Stadelmann zaznamenal, pokud vím, nějaké negativní čtenářské ohlasy, které pronikly až do nakladatelství, už dávno, takže po 2. vydání z roku 1998 už nikdy znovu nevyšel.
S těmi překladatelskými poznámkami k textu je to dvousečné. Oni se pak třeba najdou i chytrolíni, co si udělají svoje webové stránky, které naplní kompiláty z necitované literatury, záhy dospějí k názoru, že při svém rozhledu a znalostech jsou schopni i recenzovat knížky, a začnou popotahovat překladatele, že chtějí znát původní názory autora (jako by je v celé knížce neměli) a nezajímají je bláboly nějakého překladatele (které jsou jasně označeny v závorce). Ono zprostředkovávat nějaké informace českým akvaristům je práce nevděčná, která už mnohé přestala úplně bavit, což je ale jiná kapitola…
Jaroslav Hofmann

Tak si to shrneme, mí poručíci, jak říkával kapitán Exner
Okružáci (čeleď Planorbidae), levatky (Physidae) a plovatky (Lymnaeidae) jsou všichni hermafroditi, kteří jsou schopni i samooplození. „Schopni i“ znamená, že když se rozhodnou, učiní tak, když se nerozhodnou, neučiní tak a počkají si na výměnu spermií s kolegou/kolegyní. Jak je k aktu samooplození donutit, není známo. Co je známo, ale pouze u okružáků, je skutečnost, že oplozená vajíčka vzniklá samooplozením mají velmi nízkou líhnivost, jen asi 5–6 %.
Piskořky (Thiaridae) jsou odděleného pohlaví, ale téměř výlučně se rozmnožují partenogeneticky, tj. z neoplozených vajíček, jinými slovy, samice se vlastně klonují. To je, prosím pěkně, biologicky setsakra jiný způsob rozmnožování než samooplození.
Rody Brotia a Tylomelania (Pachychilidae) jsou odděleného pohlaví.
No a ještě zbývají z běžně chovaných akvarijních plžů ampulárky (Ampullaridae), o kterých snad už je dnes dostatečně známo, že jsou také odděleného pohlaví, byť se o nich dlouhá desetiletí tvrdilo, že jsou to hermafroditi.
Jaroslav Hofmann

To by se samozřejmě dalo, kdyby se použily veškeré potřebné metody a výsledky zkoumání se srovnaly s originálními popisy, což by tedy mj. znamenalo, že by ona ryba své určení nepřežila Jinak podle vzhledu, zvláště je-li k dispozici jenom fotka a člověk nevidí rybu naživo, to u peřovců ani při znalosti lokality odchytu ne vždy jednoznačně jde. Jako příklad stačí třeba jen potíž při rozlišování Synodontis multipunctata a Synodontis grandiops, rozdíl jednoho paprsku v prsní ploutvi se na živé rybě čile plavající v nádrži určuje blbě a na fotce vidět není...
Jinak tohle teď není pro tebe, ty to máš určitě dávno nastudované , ale možná to zase bude pro někoho z účastníků fóra užitečné, i když je to článek už přes tři roky starý a kdysi kdesi, v jakémsi jiném vlákně, jsem tady už na něj, myslím, jednou odkazoval. Článek o peřovcích, kde o podobných věcech píšu a je v něm mj. taky fotka skutečných Synodontis multipunctata, je tady:
www.aquatab.net/…
(A vyšel ve 2. čísle Akvária terária v roce 2009...)

S tím názvem je to trochu pikantní Ano, podle všech pravidel zoologické nomenklatury platí Ferrarisova změna na ženský rod a koncovku -a, jenže Eschmeyer se v Katalogu ryb z jakéhosi důvodu rozhodl, že ji nebude akceptovat, takže on ponechává u všech dotčených druhů původní koncovku -us. Čímž vzniká tak trochu ... chaos
Co se týká fotek ve zdejším atlase, tak bych se docela nerad sázel, je to trochu věštění. Podle mne není skutečný S. multipunctata na fotkách autora "gringo" a "cap", ale tou první fotkou autora "leonardo" si jist nejsem, tam na první pohled není nic mimořádně nápadného, co by toto určení vylučovalo. Je pravda, že na multipunctata má ta ryba dost vysoké tělo, resp. poměr délky a výšky jejího těla se zdá být trochu menší, než by mohl být, multipunctaty bývají protáhlejší. Ale ryba leží šikmo k objektivu, je mladá... jak říkám, nerad bych se v jejím případě vsázel

Je to blíže neurčitelný peřovec rodu Synodontis. Bližší neurčitelnost je dána kombinací hned několika faktorů - jednak je to mizerná fotka, na které třeba není vidět kresba v ocasní ploutvi, jednak je to vzhledem k velikostnímu poměru s těmi listy vzadu ještě zřejmě dost mladá ryba, u které se může kresba ještě změnit, jednak se u peřovců pouze podle vzhledu mnoho druhů určit nedá a konečně taky proto, že akvaristický trh je u peřovců zamořen mezidruhovými kříženci. Ale při všech těchto výhradách to zrovna na peřovce kukaččího nebo jiný druh z jezera Tanganika moc nevypadá.
Jaroslav Hofmann

Březí ("těhotné") mohou být z podstaty věci pouze samice živorodek, tedy ryb jako paví očko, mečovka, plata, gudea atd. Většina ryb je vejcorodých, vytírá se do vnějšího prostředí a oplozené jikry se vyvíjejí volně ve vodě, po nějaké době se z nich vylíhne plůdek přichycený na místě, ten se ještě po další době rozplave. K takovým rybám patří i dánia a neonky. Samicím se u těchto ryb postupně, jak dospívají, zaplňuje bříško jikrami, ale až na extrémní případy to není nic, co by připomínalo nafouklé břicho při vodnatelnosti. Po pořádném nakrmení se jim břicho zvětší víc Ale ani u jikrami zaplněných samic se nedočkáte porodu, a pokud se tyto ryby ve společenské nádrži vytřou, většinu jiker, larev a čerstvě rozplavaného potěru dospělé ryby sežerou, takže mláďata odchováte spíše výjimečně v počtu několika jednotlivců.
Jaroslav Hofmann

I když kolem nás zuří okurková sezona, pro Braník to neplatí. Malý komentovaný výběr zajímavostí, které tam aktuálně plavou v nádržích (fotografováno v úterý večer), najdou zájemci v tomto článku:
www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

No a kdyby někdo toužil po přece jen lepší kvalitě snímků (případně byl natolik útlocitný, že by si myslel, že krást se nemá ), tak tady:

www.amazon.co.uk/…

případně o 11 let novější a přinejmenším v názvosloví některých skupin výrazně odlišné vydání, pravda, v němčině tady:

www.amazon.de/…

Ano, to je naprosto normální. Tzv. mechová nebo zelená forma parmičky čtyřpruhé je geneticky velmi nestálá, záleží na tom, jak moc geneticky "čistí" jsou oba rodiče. Naprosto běžné je, že v potomstvu dvou mechových rodičů je jen kolem 60 % mechových mláďat, zhruba 20 % mívá normální "divoké" zbarvení se čtyřmi pruhy a zbytek je fenotypově někde mezi.
Jaroslav Hofmann

Ano, tetry krvavé to dělají často. Nedá se říci, že vždycky a za všech okolností, ve hře je spousta faktorů a výjimky jsou v přírodě běžné. Samozřejmě je lepší chovat je ve velké nádrži, ale není to lék. Do jisté míry se dá tohle jejich chování snížit častým krmením živou potravou, což ale dnes není právě obvyklé, ale ani to mu nezabrání úplně. Záleží i na formě, víc okusují ty, co dříve bývávaly Hyphessobrycon callistus, méně ty, co bývaly Hyphessobrycon serpae.
Jaroslav Hofmann

Neonky si běžně ploutve navzájem neokusují, zato tetry krvavé jsou tím, že jiným rybám okusují ploutve, přímo pověstné. Dokonce se to, byť trochu zaobaleně, píše ve zdejším atlase. Takže viník je poměrně evidentní.

O rozdílech mezi druhy Kryptopterus minor a Kryptopterus bicirrhis jsem psal (nepříliš optimisticky) v rubrice Odjinud v Akváriu teráriu 12/2000. Příslušná pasáž zněla takto:

…Problém vztahu druhů Kryptopterus minor a Kryptopterus bicirrhis je jinde. Jde o dva platné, „dobré“ druhy, které si jsou velmi podobné. Sumečka K. bicirrhis popsal vědecky Valenciennes už v r. 1839 z Jávy, druh se vyskytuje i na Sumatře, na Borneu a na Malajském poloostrově. Druh K. minor popsal Tyson Roberts teprve v r. 1989 ze západního Bornea. Podle Robertse se od všech dosud známých druhů rodu Kryptopterus liší K. minor tím, že má „obvykle nebo vždy“ menší počet žaberních tyčinek, paprsků žaberní blány a paprsků prsních a břišních ploutví. Další rozdíl je v počtu tzv. břišních a ocasních obratlů. To je znak, který Roberts považuje ze systematického hlediska u některých skupin ryb za velmi užitečný. První ocasní obratel je ten, jehož hemální trn (směrem dolů k břichu směřující výběžek) zasahuje za první pterygiofor (v těle „ukryté“ tzv. vnitřní paprsky poskytující oporu paprskům ploutevním) řitní ploutve. Všechny obratle před prvním ocasním označuje Roberts jako břišní. Rozdíl v počtu obratlů lze ovšem stanovit pouze na rentgenovém snímku nebo vypreparované kostře, podobně ani žádný z předchozích meristických znaků není dost dobře stanovitelný na živé rybě v akváriu, natož na jejím snímku. V popisu nového druhu K. minor dále Roberts uvádí: „Tento druh je zřejmě nejblíže příbuzný s K. bicirrhis, jako kterého jsem ho nejprve identifikoval. Ačkoli oba druhy žijí v hlavním toku řeky Kapuas a v jejích velkých přítocích a byly loveny převážně při nočním osvětlení, nikdy nebyly uloveny současně. Zřetelně se liší téměř ve všech meristických znacích.“ Určitým vodítkem by snad mohla být i celková délka – největší chycený jedinec K. minor měřil 68,5 mm, zatímco u K. bicirrhis se délka udává zhruba v rozpětí od 67 až do 140 mm. Ovšem pozor – pouhá celková délka k jednoznačnému zařazení do druhu rozhodně nestačí…

Měnit se na tom nemusí dnes nic, jen doplním konkrétní čísla:
Kryptopterus minor:
počet žaberních tyčinek: 10–13
počet paprsků v prsní ploutvi: 8–9
počet paprsků v břišní ploutvi: 5–6
počet břišních a ocasních obratlů: 9–10 + 33–35 = 43–46

Kryptopterus bicirrhis:
počet žaberních tyčinek: 16–21
počet paprsků v prsní ploutvi: 11–13
počet paprsků v břišní ploutvi: 6
počet břišních a ocasních obratlů: 10–11 + 36–38 = 46–49

Jaroslav Hofmann

Maličko nerozumím té vaší příčinné souvislosti "mám pH 7,3, tak nemůžu moc zvyšovat tvrdost" - proč? Ale hlavně, změřte si, prosím, pH v akváriu - ne hned po založení, ale v běžícím akváriu. A změřte si ho jednak ráno a jednak večer. Voda z vodovodu (tedy ve větších městech, tam, kde je dodávána voda vodárensky upravovaná) má pH lehce přes 7 vždycky, to ještě nic neznamená. To pH se ale v akváriu mění. Jak, to závisí na kombinaci množství faktorů (počet a velikost ryb, hustota osázení rostlinami, intenzita osvětlení, dodávání či nedodávání oxidu uhličitého...). Normální je, že v akváriu s rybami a rostlinami pH přes noc klesá, takže ráno je nejnižší, a přes den stoupá, takže večer před zhasnutím osvětlení je nejvyšší. Pokud budete mít ráno nějakých 6,5-6,8 a během dne vám to vystoupá na 7,0-7,2, je to pro mečovky v pořádku. Problém je, pokud máte ráno pH 6 nebo ještě míň a do večera se k sedmi vůbec nevyšplháte. Pak to chce nejlépe přidat hydrogenuhličitan sodný neboli níže citovanou jedlou sodu, čímž trochu zvýšíte uhličitanovou tvrdost (celková se nezmění), zvýšíte alkalitu a hlavně posílíte tzv. pufrační kapacitu vody.

U mečovek a jiných živorodek z alkalických vod Střední Ameriky jde spíše o pH vody než o tvrdost jako takovou. Těmto rybám nevyhovuje dlouhodobý pobyt v kyselé vodě (tj. vodě o pH nižším než 7), voda pro jejich chov by měla mít pH minimálně 7,0, lépe trochu víc. Pokud jste už někdy viděla mečovku, platu nebo třeba blekmolu, jak stojí na místě se staženou ocasní ploutví, ostatními ploutvemi přitisknutými k tělu a komíhá zadní polovinou těla ze strany na stranu, tak takhle vypadá středoamerická živorodka chovaná dlouhodobě v příliš nízkém pH. A ty změny bývají nevratné, jakmile se do tohoto stavu živorodka dostane, už se zpravidla nezlepší, i když se jí vylepší podmínky. A problém je, že v běžném akváriu s rostlinami a velmi měkkou vodou zásadité pH prakticky neudržíte. Proto se doporučuje voda tvrdší, v níž dlouhodobého neutrálního až slabě alkalického pH dosáhnete daleko snadněji.
Jaroslav Hofmann

Problematika definice živočišného druhu se tu v souvislosti s křížením řešila asi před půl rokem v jednom vlákně o živorodkách, je to někde tady:
rybicky.net/forum/3075…

To je taky možné

To, že se pangas dožije 10 let a více, normální je. To, že má někdo dva pangasy v 90 l, normální rozhodně není.

Zmatení pojmů a dojmů v této diskusi je tak obrovské, že mi to nedá, abych ho ještě trochu nezvýšil
Předně: Problematika determinace pohlaví i jen u ryb je tématem přinejmenším na několik desítek stran čítající článek, u živočichů pak na knihu. Opravdu nelze vyvozovat vzájemné souvislosti a odvozovat fungující či nefungující mechanismy v rozptylu ryby – želvy – krokodýli – lvi – lidi, jak to tady průběžně zaznívá.
Omezme se proto jen na ryby a na faktor teploty, který se tu skloňuje nejvíc. Ovlivnění poměru pohlaví teplotou se u ryb dost intenzivně studuje, samozřejmě z důvodů především komerčních, neboť to má své významné dopady v akvakulturách. Před čtyřmi lety byla publikována docela zajímavá práce dvojice španělských autorů z Ústavu mořských věd v Barceloně shrnující, revidující a kriticky hodnotící dosud zveřejněné práce (zdůrazněme, že vědecké) prokazující tzv. teplotně závislé určení pohlaví u 59 druhů ryb (nejen mořských, ale i sladkovodních a brakických). Kritický přístup spočíval zejména ve snaze odlišit opravdu výlučně teplotně závislou determinaci pohlaví od případů, kdy jde o teplotní ovlivnění genotypově závislé determinace pohlaví (tj. pohlaví je primárně určeno genotypem, ale teplota za určitých okolností do toho „vstupuje“ a poměr pohlaví mění). Autoři pro čistě teplotně závislou determinaci pohlaví stanovili dvě kritéria: 1. daný druh nemá pohlavní chromozomy, 2. k posunu poměru pohlaví dochází v rozmezí teplot, s nimiž se organismus setkává během svého vývoje za přirozených podmínek (vysvětlení: jsou známy případy výrazného ovlivnění poměru pohlaví extrémní teplotou, tj. takovou, s níž se organismus v přirozených podmínkách nesetká – tyto případy tedy autoři velmi rozumně také nezahrnují pod hlavičku „teplotně závislá determinace pohlaví“).
A výsledky? Hlavní jsou také dva.
1. Vypadá to, že čistě teplotně závislá determinace pohlaví se u ryb vyskytuje méně často, než se zatím tak nějak předpokládalo. V mnoha případech se totiž ukázalo, že teplota není vnějším faktorem prostředí kontrolujícím určení pohlaví (jak je tomu právě u zde též hojně diskutovaných plazů), nýbrž že za určitých okolností ovlivňuje sexuální diferenciaci na úrovni vývoje gonád – což už je ona souhra s genotypovým pohlavím.
2. Ve všech případech, kde jde opravdu o „čistě“ teplotně závislou determinaci pohlaví, to u ryb funguje tak, že se stoupající teplotou stoupá procento samců. Další dva možné způsoby ovlivnění (a/ se stoupající teplotou stoupá procento samic, b/ jedno pohlaví převažuje při velmi nízkých a velmi vysokých teplotách, druhé pohlaví při středních teplotách) se u ryb neuplatňují.
Z druhů, u nichž podle uvedených kritérií byla popsána „pravá“ teplotně závislá determinace pohlaví, jsou akvaristicky nejvýznamnější cichlidky rodu Apistogramma. Dále dodejme , že tento jev byl popsán také u Hoplosternum littorale, Poeciliopsis lucida a Limia melanogaster. Poslední dva druhy jsou ale živorodky – a u živorodých druhů je obecně sporné, zda vůbec lze o čistě teplotně závislé determinaci pohlaví hovořit.

Edit: Apistogrammy si zaslouží ještě zvláštní komentář, a nejen proto, že Deathbull učebnicově potvrzuje, že výsledky experimentů platí
To, že se stoupající teplotou výrazně stoupá poměr samců v potomstvu, bylo prokázáno u 33 druhů a forem. Období, kdy lze teplotou vody ovlivnit poměr pohlaví, je dlouhé, jde zhruba o 25 dnů od výtěru. Vliv teploty je kumulativní, tj. čím déle působí, tím je posun poměru pohlaví větší. Pokud se změní teplota vody během prvních 72 hodin po výtěru, odpovídá poměr pohlaví změněné teplotě (pokud tedy jikry tu změnu přežijí ) téměř absolutně, změní-li se teplota později, poměr pohlaví se adekvátně posouvá. Ale pozor, kromě teploty ovlivňuje pohlaví u apistogramm výrazně rovněž pH vody, a to tak, že čím je nižší (voda kyselejší), tím větší je podíl samců. Z toho plyne, že jsou-li apistogrammy vytírány ve velmi teplé vodě, jejíž teplotu nelze snížit (buď proto, že to nejde technicky, nebo proto, že se v nižší teplotě ryby netřou), lze se pokusit aspoň trochu zvýšit počet samic v odchovu tím, že se použije voda o vyšším pH (aspoň 6, lépe 6,5 – problém samozřejmě je, že některé druhy se v tomhle pH zase nevytřou).
A abychom to všechno zase trochu znejistili – u 33 druhů sice bylo prokázáno zvyšující se zastoupení samců v potomstvu při zvyšující se teplotě, jenže – už je taky znám přinejmenším jeden druh, u kterého teplota na poměr pohlaví v podstatě nepůsobí vůbec (A. caetei), zatímco pH jednoznačně ano.

Krunýřovci mají pohlavní chromozomy, čili čistě teplotně závislé určení pohlaví u nich nepřipadá v úvahu. Jinak se ale, pokud vím, u těchto ryb nikdo vlivem faktorů prostředí na pohlaví blíže nezabýval.
Jaroslav Hofmann

„Vampire tetra“ je zpravidla zubatice makrelová (Hydrolycus scomberoides), případně jiný druh rodu Hydrolycus. Zubatice makrelové vystavovala letos v únoru na výstavě v Hradci Králové firma Profi Aquarium – to není žádná reklama, zjistil to každý, kdo na výstavu přišel
O dravých tetrách, z velké části právě o zubaticích (kromě nich ještě o tetrách rodu Acestrorhynchus), vyšel podrobný článek v češtině v časopise Aqua Tera Fórum 1/2006. V časopisu Aquaristik vyšel článek pouze o tetře srpkovité (Acestrorhynchus falcatus) v čísle 1/2010. Chov zubatic není sám o sobě nereálný, pokud má akvarista k dispozici minimálně dva metry dlouhou nádrž, dostatek krmných ryb a smíří se s tím, že v nádrži bude mít jenom zubatice. Teoreticky lze se zubaticemi chovat všechny ryby velké natolik, že je zubatice nepovažují za potravu, což ale znamená nádrž vskutku velkoobjemovou, jakou oplývají vesměs jen veřejná akvária. Mladé zubatice lze umístit samozřejmě na přechodnou dobu i do nádrže menší, ale pokud nemá akvarista zajištěnu s jejich růstem nádrž větší, případně domluveno jejich předání do vhodných podmínek jinam, neměl by si je pořizovat vůbec. Nejen vzhledem k aktuálnímu celoevropskému trendu, ale i z hlediska prosté chovatelské zodpovědnosti by si měli i naši akvaristé zvykat na termín „druhově správné podmínky“ – a nejen zvykat, ale také ho naplňovat v praxi.
Jaroslav Hofmann

"...jenomže jméno tý rybičky mi řekl v němčině, a bohužel to jméno se s českým neztotožnuje"
-------
To německé jméno víte? Jinak mně tedy ta ryba tvarem těla a typem kresby připomíná poměrně výrazně jihoamerické cichlidky rodu Apistogramma. Na Anomalochromis thomasi bych moc nesázel
Jaroslav Hofmann

Dost pravděpodobně to jsou parmičky příčnopruhé - Puntius fasciatus. Z akvárií, které máš v prezentaci, jsou pro ně všechny malé. Tyhle parmičky rády plavou a dorůstají přinejmenším kolem 7 cm (v akváriích, v přírodě víc), i padesáticentimetrové akvárium je pro ně malé.

To nikdo neví a věřím, že ani vědět nechce, protože takový konec akvaristiky bychom si asi nepřáli. Návrat do přírody je pochopitelně nemožný, o ten snad ani šílený ochranář zvířat usilovat nechce Ale je pravda, že lidová tvořivost zákonodárců je bezbřehá... Nicméně se mi na to nechce vůbec myslet.

Sice to letí , ale snaha o zavedení pozitivních seznamů akvarijních ryb v Německu ještě ani takhle stará není, to bylo aktuální hlavně na začátku 90. let. Nejsem si ale už jistý, jak moc se to tehdy týkalo i jiných skupin organismů kromě ryb. Tentokrát se to týká všech a na milost by měla být vzata pouze domestikovaná zvířata...

Nevím, jaké dva papíry máte konkrétně na mysli, nicméně ouklejky pruhované se netýká ani CITES, ani seznam druhů vyžadujících zvláštní péči, neb ani na jednom z těchto seznamů není. Je to ale náš domácí druh, který je naší legislativou zařazen mezi silně ohrožené druhy živočichů, což je jedna z kategorií "zvláště chráněných živočichů" podle Zákona na ochranu přírody a krajiny (to je zase jiný zákon). V něm se v §50 píše, že tyto zvláště chráněné živočichy je "zakázáno držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje neboi výměny". Takže ouklejku pruhovanou bez porušení zákona chovat nemůžete.

CITES je mezinárodní úmluva, zařazování a vyřazování jednotlivých druhů v přílohách schvaluje zasedání zástupců všech členských zemí, úmluva se týká ohrožených (tj. vzácných) druhů. Váš návrh by se týkal českého zákona na ochranu zvířat proti týrání, z něhož vychází i vyhláška o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči. Osobně bych ale džina z láhve rozhodně nevypouštěl, ono stačí, co napadne úředníky a některé tzv. ochránce zvířat. Nejsem si jist, jak moc je u nás třeba známo, že v německém parlamentu leží návrh radikálních "zelených" skupin na zákaz chovu všech divokých druhů zvířat... Nemyslím, že by měl šanci projít, ale o něčem to svědčí...

Začal jsem psát ve chvíli, kdy tu byly první tři příspěvky, tedy před 19:25 Než jsem to dopsal, tak se debata maličko posunula jinam, ale myslím, že neuškodí to sem vložit i teď:
Tomas Enderson správně vymezil dvě oblasti, v nichž se u nás objevují „nějaké papíry“, nicméně jinak se to v jeho odpovědi hemží spoustou nepřesností. Už od roku 2008 se u nás nepoužívá dřívější označení „nebezpečné druhy zvířat“, zákon hovoří o „zvířatech vyžadujících zvláštní péči“. V seznamu druhů takových zvířat žádné ryby nejsou, takže u nás je to v tomto směru jednoduché. V některých zemích však určitá taková omezení v chovu vodních živočichů již existují, ne vždy se týkají jen ryb, někdy jde i o vodní želvy nebo třeba raky. Omezení jsou na té úrovni, že chov určitých druhů je zakázán – jde o druhy, které při náhodném „úniku“ do volné přírody mohou být nebezpečné zejména místním ekosystémům a ohrozit přirozeně se vyskytující domácí druhy.
V případě ohrožených druhů se „papírování“ týká těch druhů, které jsou vyjmenovány v přílohách tzv. úmluvy CITES neboli Washingtonské konvence. Při tom je třeba upozornit, že v EU platí přílohy A–D (CITES má přílohy I–III), které obsahují o něco více druhů než vlastní přílohy I–III a trochu jinak je třídí do kategorií. V těchto přílohách už nějaké ryby a paryby jsou, akvaristicky nejznámější jsou ve sladkovodní akvaristice baramundi malajský (Scleropages formosus – příloha A), v mořské všichni koníčci (Hippocampus sp. – příloha B). S termínem „arowana“ je třeba zacházet opatrně, v příloze CITES je baramundi, čili tzv. asijská arowana, zatímco vlastní arowany (jihoamerické ryby rodu Osteoglossum) v příloze nejsou. „Papíry“ jsou nejrůznějšího typu – doklad prokazující původ, registrační list, záznamy o obchodu, záznamy o chovu…, ryby mají oproti jiným skupinám obratlovců určité „úlevy“, nevztahuje se na ně povinnost registrace, u druhů z přílohy B se nemusí vést písemné záznamy o obchodu ani o chovu, u druhů z Přílohy A se nemusí vést písemné záznamy o chovu, pokud chová chovatel maximálně jeden exemplář určité druhu. Podrobné informace o problematice CITES jsou na internetových stránkách MŽP, AOPK a ČIŽP.
Jaroslav Hofmann

To není za pár generací děda s vnučkou, to je často v první generaci bratr se sestrou Ale nejsou - tedy přeně řečeno: uvedené změny chování u tlamovců nejsou výsledkem příbuzenského křížení, protože výchozí situace byla u obou skupin (normální samice a deprivované samice) stejná, tj. ty samice všechny pocházely ze stejného chovu a jejich partneři taky. Otázkou je, jak je to v případě těch dalších ryb, především terčovců a skalár - tam je pravda, že se problémy s přirozeným odchovem často objevují u vyšlechtěných barevných, případně tvarových forem, tedy opravdu právě tam, kde byl v minulosti inbreeding používán zcela záměrně a velmi často. Ale na druhé straně jsou chovatelé, kteří se zase zapřísahají, že ani u těch nejprošlechtěnějších forem se s poruchou rozmnožovacího chování nesetkali a všechny páry jim krásně vodily. Takže ano, v těchto případech by příbuzenské křížení teoreticky mohlo hrát roli, ale prakticky to nikdo neví, protože na experimentální bázi se tím nikdo nezabýval.

Nemyslím, že se Jirka a Libor hledali, až se našli, protože každý píše o něčem úplně jiném. To, co píše Libor, je pravda, která je zčásti ověřená i experimentálně a obecně podložená dlouholetými zkušenostmi akvaristických praktiků. Experimentální ověření včetně potvrzení statisticky významných rozdílů se týká tlamovců. U nich je prokázáno, že samice odchované uměle, bez kontaktu se svou matkou, tj. z „vyklepaných“ jiker, mají po dospění různé poruchy přirozeného rozmnožovacího chování, obecně řečeno projevuje se u nich určitá sociální deprivace. K jejím projevům patří nižší frekvence tření, menší počet jiker v jednom tření a menší (až nulový) počet úspěšně odchovaných mláďat. Tyto projevy se nemusí u jedné konkrétní ryby objevit všechny najednou, nabývají samozřejmě různých hodnot u různých jedinců, tj. konkrétní výsledky se pohybují v určitém rozmezí – to jen na vysvětlenou, kdyby někdo chtěl argumentovat, že zná samici, která byla odchována uměle, ale „sama se tře úplně normálně“ Z ryb, kde nejsou experimentální výsledky, ale akvaristé si poruch rozmnožovacího chování všimli, je to nejmarkantnější u zmiňovaných terčovců a také skalár. Argumenty ve druhém příspěvku (JuraS) typu „jak to, že ryby nežehlí, když se jim žehlí před akváriem“ jsou samozřejmě z jiného světa a s vážně míněnou diskusí nemají nic společného.
Jaroslav Hofmann

Libor má pravdu, jsou to téměř jistě dva samci. Je pravda, že určité rozdíly ve tvaru ploutví u pestřenců červených existují, ale zrovna ta kopinatě prodloužená ocasní ploutev samců se vyvíjí relativně pozdě, nápadná je až opravdu u plně vzrostlých starších jedinců, což ta menší nevybarvená ryba z vaší dvojice ještě není. Daleko dříve je patrný rozdíl v zakončení hřbetní ploutve - nikoli ve tvaru (u obou pohlaví je zašpičatělá), ale v délce - samci mají takový ten "praporek" podstatně delší, dosahuje vždy až nad ocasní ploutev, zpravidla někam k polovině, někdy do dvou třetin nebo skoro až ke konci, zatímco u samic končí špička hřbetní ploutve už nad kořenem ocasní ploutve. A tenhle znak je už u vašich ryb patrný u obou, i ta nevybarvená má typický tvar hřbetní ploutve samce, i když zatím ještě není tak protáhlá jako u větší ryby. Samozřejmě platí i to základní vodítko, které píše Libor - tvar a proporce těla jsou také zřetelně samčí. Viz foto:
samec www.aquatab.net/…
samice www.aquatab.net/…
Jaroslav Hofmann

To je nádherné vyznání lásky, které si perlovky určitě zaslouží, včetně vlídného připomenutí, že ryby opravdu nejsou svině. Ale s druhovým určením je třeba zabrzdit na úrovni: je to perlovka, Hemichromis sp. Víc prostě určit nejde. S perlovkami chovanými v akváriích je v tomto směru velká potíž. Existuje skupina druhů, které mají pět černých skvrn, to jsou H. fasciatus, H. elongatus, případně H. frempongi, pokud ji považujeme za samostatný druh (aktuálně spíš ztotožňována s H. fasciatus). A pak jsou druhy a formy, které mají černých skvrn méně – jednu, dvě nebo tři, vesměs podle věku a okamžité nálady (černá kresba je u ryb nejproměnlivější a jako určovací znak nejošidnější). Ještě relativně dobře se z nich dá poznat H. cristatus, protože má skvrnu uprostřed boků žlutě lemovanou. Totéž platí i pro formu H. sp. Bangui, jež ale má podstatně méně iridioforů (zjednodušeně přeloženo – modrých skvrnek) na těle. A tady končíme. O všech ostatních se dá stručně říci toto: Tradičně v literatuře převažují jména H. bimaculatus a H. lifalili, což ale neznamená, že jsou tyto druhy také doopravdy nejvíce chovány. A taky to neznamená, že to jsou druhy jediné. Naopak – zdá se, že většina akvarijních jasně červených perlovek s poměrně velkým počtem iridioforů a často jakoby jen s jednou skvrnou (tou přední na horním okraji skřelí) je ve skutečnosti Hemichromis guttatus („jakoby“ píšu záměrně – jsou jedinci a situace, kdy H. guttatus má černé skvrny zřetelné dvě nebo i tři). Skutečné H. lifalili a H. bimaculatus se zřejmě chovají v akváriích jen velmi málo. U H. bimaculatus je problém, že její typová lokalita je uvedena „asi Libérie“. Paradoxně, ryby občas v novější době chycené v Libérii či sousední Sierra Leone mají černé skvrny tři, ne dvě, jak navrhuje druhové jméno. H. guttatus a H. lifalili mají odlišný výskyt – první žije v západní Africe od Pobřeží slonoviny po Kamerun, druhá východně a jihovýchodně od ní, ve Středoafrické republice a obou Kongách. Jenže kdo u akvarijních perlovek ví, odkud pocházejí? Pokud nejde o aktuální přímý dovoz, tak nikdo. Samozřejmě jsou u akvarijních populací ve hře i možní mezidruhoví kříženci, jenže když nikdo s jistotou neví, jakého druhu jsou rodiče, těžko pak vynášet v tomto směru soudy.
Jaroslav Hofmann

Postavení samostatného rodu Micropoecilia není zrovna "pevné", někteří ichtyologové ho považují pouze za podrod v rodu Poecilia - aktuálně uvádí tento stav i Eschmeyerův Katalog ryb. Ohledně vzájemného křížení lze odpovědět, že se buď kříží, nebo je to pravděpodobné, nebo se to neví. Opakovaně byla potvrzena možnost křížení Micropoecilia picta x Poecilia wingei, a to se vznikem dále plodného potomstva. Údajně totéž platí i pro křížení Micropoecilia picta x Poecilia reticulata, ale tam je zpráv méně. Jak jsou na tom další druhy rodu Micropoecilia, se moc neví. Když k tomu přičteme velmi snadnou křížitelnost Poecilia reticulata x Poecilia wingei, je určitě na místě opatrnost, tj. nechovat více druhů pohromadě v jedné nádrži. Ostatně, proto je také o mezidruhovém křížení ryb rodu Micropoecilia tak málo zpráv. Tyhle rybičky chovají ve světě velmi často nadšenci, kteří chtějí udržet v akváriích čisté druhy, a představa, že by měli odchovávat křížence, jim není vůbec příjemná. Proto k sobě různé druhy nedávají, takže pak se možnost křížení špatně prokazuje. I když všechno je relativní, druh Poecilia wingei se už podařilo v akváriích zničit docela solidně...
Jaroslav Hofmann

Zřejmě Stylaria lacustris, česky naidka chobotnatá, je to máloštětinatý kroužkovec.

Crossocheilus siamensis i případně jiné podobné druhy jsou docela teritoriální, takže to, že se honí, je normální chování. Zda je to skutečně SAE, se nedá podle fotky jednoznačně říci, řešilo se to tady nepříliš dávno ve vlákně "Co se to děje s rostlinami?"
rybicky.net/forum/8369…
je to tam aktuálně ve spodní části první strany a na začátku druhé, pokud máte příspěvky seřazeny od nejnovějšího zpátky.
Jaroslav Hofmann

Podle téhle jedné fotky těžko říct... Chtělo by to vidět několik jedinců ze stejného hejna, a i pak je otázka, zda by se za to dala dát ruka do ohně. Podle tvaru těla a tvaru tmavé skvrny je to "jasná" heteromorpha, podle zlatého podélného proužku nad tmavou skvrnou a zlaté skvrny před ní je to "jasná" hengeli...

Nechme lingvistické rozbory stranou, ale tentokrát si nějak nerozumíme ani v těch standardech. Samozřejmě, že standard mečovek nebyl zrušen. Smysl toho, co jsem zřejmě ne zcela srozumitelně napsal, byl v tom, že standard nedefinuje popisy konkrétních vyšlechtěných forem - tedy ve standardu nenajdeš informaci, jak vypadá mečovka "Panda" nebo mečovka "Koi" - čímž jsem směřoval k tazatelově otázce, zda ryby, které má, jsou "čistou formou".

Poznámka ke kurzu lidových anatomů :
Skřele (operculum) je útvar srostlý většinou ze čtyř žaberních kostí, jenž zakrývá jako pohyblivé víčko žaberní otvor. Vzhledem k této funkci se někdy o skřelích hovoří také jako o "žaberních víčkách", což je, řekněme, takový lidovější termín. Když skřele chybí, resp. je výrazně zkrácená, jde vždy o stav nepřirozený. Může k tomu dojít v důsledku vývojové vady nebo onemocnění. To "červené prokrvené masíčko" není "na žábrách", to jsou samy žábry, přesněji řečeno žaberní lístky, které vyrůstají na kostech nazývaných žaberní oblouky.

Druh je to mečovka mexická (Xiphophorus helleri). Zda bylo ke vzniku této barevné formy použito před x generacemi křížení s nějakou formou platy skvrnité (Xiphophorus maculatus), se na základě vzhledu nedá určit, ale rozhodně to není vyloučené. Termín "čistá forma" lze vztáhnout jedině k tomu, zda budou ryby dávat potomstvo relativně jednotného vzhledu či nikoliv, což poznáte časem Doby, kdy existovalo pouze několik jasně definovaných barevných forem jako "berlínská", "tuxedo" nebo "wagtail", jsou dávno pryč. Výstavní standard mečovek už řadu let s žádnými názvy barevných a kresebných forem nepracuje, protože těch forem je moc. Název formy je čistě obchodní záležitost. Jinými slovy, určitou vzhledovou formu (kombinaci základního zbarvení a kresby) si každý může označit úplně libovolně, čím zvučnější název, tím zpravidla větší komerční úspěch, tj. prodej koncovým zákazníkům. Vaše ryby mi nejvíc připomínají ty, které u nás byly vystaveny např. v roce 2010 v Hradci Králové jako forma "Panda" (viz foto). Když se ale rozhlédnete po internetu, zjistíte, že se toto jméno u mečovek nepoužívá moc často a objevují se pod ním dost odlišně vypadající ryby, někdy dokonce chybně i ty, které se víceméně pravidelně označují jako forma "Koi".
Jaroslav Hofmann

Nevím, zda nepřicházím s křížkem po funusu, ale jestli ještě máš potomstvo těch panenských samic, tak se u něj zaměř na poměr pohlaví. Lodimu tehdy vyšlo, že v potomstvu panen oplodněných "hermafroditickým" samcem je velmi málo samců - ve 24 sledovaných vrzích bylo samic od 60 do 100 %, celkový průměr vycházel pouze 27 samců na 100 samic.

Libore, buď klidný, není to "pozdní samec". Gratuluji ti k "výjimečné rybě" To je odkaz na citát - Elzo Lodi z katedry zoologie turínské univerzity publikoval v roce 1980 práci, v níž mj. informuje, že "výjimečně se objevují jedinci, kteří jsou nejprve samicemi a rodí mláďata, načež se následně stávají funkčními samci". Vzhledem k tomu, že šlo o výzkum na vysoké škole, tak si mohli dovolit získat pro příslušné pokusy panenské samičky tak, že ihned po porodu rozdělili mláďata do samostatných nádržek po jednom, a tak je odchovali až do pohlavní dospělosti. Pomineme-li variantu, že šlo o neposkvrněné početí, tak v Turíně tedy měli opravdu a nezpochybnitelně panenské samice, které připustili k sekundárnímu samci (což nemění nic na tom, že nevěřím, že centimetrová mečovka ve společnosti stejně starých sourozenců by už mohla být oplozená). Takže i když arrhenoidie u X. helleri vede většinou k neplodným samcům, neplatí to 100%. Koneckonců, u řady mořských ryb je sukcesivní hermafroditismus zcela běžný, tak proč by nemohl existovat alespoň výjimečně i u nějaké ryby sladkovodní?
Jaroslav Hofmann

Dobrý den, obávám se, že jsem ho nikdy neviděl živého , což ale nemusí nic znamenat, protože jsem nikdy neviděl víc věcí Zkusil bych dotaz na Miloše Kroupu (Profi Aquarium Papík).

Zrovna v tomhle případě se leccos zadarmo najít dá, byť už to nezohledňuje nejnovější dostupné preparáty Na začátku 90. let jsme s kolegou dr. Novákem opublikovali velmi podrobný materiál o hormonálním množení ryb jak v češtině (AT), tak v němčině (DATZ), a kromě toho také v češtině i materiál o pravděpodobně prvovýtěru trnovce pancířnatého (Acanthodoras cataphractus) po hormonální stimulaci, což je druh příbuzensky od trnovce bělopruhého nepříliš vzdálený. A hodně z toho je pak v naší knize "Akvaristika" z roku 1996. Ale problém je samozřejmě v tom, že hormonální množení vyžaduje určité penzum teoretických znalostí, jichž lze nabýt studiem, četbou nebo kombinací obojího, a pak postupné získávání praktických zkušeností, nejlépe v kooperaci s někým, kdo už nějaké má...
Jaroslav Hofmann

Tady je pro srovnání tvar hřbetní ploutve u druhu Corydoras aeneus. Albinotickou formu tohoto druhu v digitální podobě v archivu nemám, což je ale v tomto případě jedno, neboť tvar a velikost ploutví jsou u albinotické formy stejné jako u formy normálně zbarvené. Všechny tři fotky vznikly v průběhu let na rychnovské výstavě, a tak na závěr výzva pro všechny uživatele servru - jezděte do Rychnova, uvidíte tam všechno (skoro )

Samice albinotické formy Corydoras paleatus

Albinotické formy druhů Corydoras aeneus a Corydoras paleatus, které se obě objevují pravidelně na trhu, se od sebe neodlišují úplně lehce, základním vodítkem je výška a tvar hřbetní ploutve, případně celkový tvar a proporce těla, a to u samců. Samice obou druhů si jsou hodně podobné. Podle hřbetní ploutve mladého samečka na snímku se domnívám, že jde pravděpodobně o druh Corydoras paleatus. Na C. aeneus je hřbetní ploutev příliš vysoká, zašpičatělá a vzadu strmě klesající. Pro ilustraci přikládám několik snímků. Zde je samec albinotické formy Corydoras paleatus.
Jaroslav Hofmann

O tom, co je to vlastně za rybu, ten úžasný požírač řas, který se označuje jako SAE, a co je to „falešný SAE“, se vedou diskuse už dlouho a zejména na různých akvaristických fórech a serverech u nás i ve světě nabývají podob úžasné lidové tvořivosti. Navzdory jednoznačně se tvářícím závěrům v tom jasno nemá nikdo. Pomineme-li přísavky (rod Gyrinocheilus), které se snad opravdu dají odlišit od ostatních docela snadno, objevují se ve hře se střídavou intenzitou různí zástupci tří rodů – Crossocheilus, Epalzeorhynchos a Garra.
Zaprvé je třeba říci, ať se to někomu líbí nebo ne, že počet vousů ani kresba (šířka či délka podélného pruhu na těle) nejsou rozlišovacím znakem mezi těmito třemi rody. Např. vousky – u rodu Crossocheilus může být jeden nebo dva páry, u rodu Epalzeorhynchos dva páry, u rodu Garra dva, jeden nebo žádný pár. To, co jednoznačně odlišuje rod Garra od ostatních je útvar nazývaný „vnitřní terč“, anglicky „mental disc“ – najdeme ho v pokračování dolního pysku na ventrální straně hlavy. Může být vyvinut různě, rozlišují se tři stupně, v tom nejjednodušším vypadá jenom jako polštářkovitý mozol, v tom nejúplnějším má postranní okraje i zadní okraj a vytváří jakousi přísavku. Epalzeorhynchos ani Crossocheilus nic podobného nemají, vzájemně jsou velmi blízce příbuzné a jejich rozlišení není na základě vzhledu jednoduché, zpravidla se uvádí, že Crossocheilus má mohutnější horní pysk. Mimochodem, Garra cambodgiensis je česky „gara kambodžská“, nikoli parmička jednopruhá, jak tvrdí zdejší atlas. Rod Garra nemá s parmičkami nic společného, vývojově patří do úplně jiné skupiny kaprovitých ryb a nikdy se mu v češtině „parmička“ neříkalo.
Druhým komplikujícím faktorem je nejasné postavení druhu „siamensis“ jako takového. Jsou rozdílné názory na to, zda je to platný druh (česky parmoun siamský) nebo jde o ryby totožné s druhem Crossocheilus oblongus (parmoun širokopruhý); v prvém případě pak jsou ještě rozdílné názory, zda má zůstat v rodě Epalzeorhynchos, v němž byl popsán, nebo zda je oprávněné jeho přeřazení do rodu Crossocheilus, k němuž posléze došlo. A navrch není jisté, zda populace, z níž byl „siamensis“ popsán, dnes vůbec ještě v přírodě žije.
Svého času se odhalením identity těchto ryb zabýval Josef Niederle, který o tom publikoval článek v AT 4/2007 – to je asi ten článek, který má na mysli Václav. Dospěl k závěru, že ruduchy požírá Crossocheilus langei (parmoun Langův) a ruduchy, další řasy a mechy Crossocheilus atrilimes (vědecky popsaný teprve v roce 2000, a proto ještě nezahrnutý v českém názvosloví), přičemž oba se u nás prodávají. Problém je, že onen článek je velmi nepřehledný až zmatečný, obsahující některé velmi svérázné formulace a závěry, a osobně nevím, co si o něm mám myslet.
Obávám se, že zatím nezbývá, než se smířit s faktem, že pod označením Crossocheilus siamensis či SAE se vozí ryby různých druhů, které se mj. liší svou ochotou likvidovat různé typy řas.
Jaroslav Hofmann

3. Křížení: Křížením jedinců dvou různých druhů vzniká mezidruhový kříženec. Ten se může stát druhem až ve chvíli, kdy se začne významně odlišovat od obou druhů výchozích i od všech druhů ostatních, přičemž tento okamžik je závislý na definici druhu, kterou použijeme. Zpravidla jde o řadu generací, po které se musí ten kříženec dál množit mezi sebou. Ale zase to postavím obratem na hlavu – jsou druhy, které vznikají rovnou v první generaci jako potomci mezidruhového křížení. Klasickým příkladem je skokan zelený, což je hybrid skokana skřehotavého a skokana krátkonohého, který má v tělních buňkách geny obou druhů, ale v pohlavních jenom skřehotavého (skoro se bojím dodat, že u nás, zatímco ve východní Evropě má v pohlavních buňkách naopak geny skokana krátkonohého – a neptejte se mne, proč).
Tyhle druhy se označují jako „kleptodruhy“, „kleptospecies“ či „kleptony“ a i ve vědeckém jméně mají vloženu zkratku kl. (Rana kl. esculenta – skokan zelený). (Úplně aktuálně se skokani zelení označují „Pelophylax esculentus complex“ nebo „Pelophylax kl. esculentus“, ale to už jsme jinde…)
Zmiňovaní kopytníci, mezek a mula, jsou neplodní, čili ti nikdy nemohou naplnit jakoukoli definici druhu, protože nejsou schopni se mezi sebou rozmnožovat a vytvářet linii populací se vztahem předek–potomek. U zmiňovaných kříženců kočkovitých šelem je další plodnost omezená – samci jsou uváděni jako neplodní, samice plodné – čili samice se mohou množit, ale jenom s plodným samcem některého z rodičovských druhů, což znamená, že takové potomstvo se bude zase tomuto druhu blížit. Opět nelze naplnit jakoukoli definici druhu – a hlavně jde o ojedinělé případy záměrně člověkem navozené, nikoli o běžný přírodní jev.
Jaroslav Hofmann

2. Definice druhu: Ke konci 90. let kdosi napočítal asi 22 různých konceptů pojmu druh – a to se bavíme o zoologickém přístupu, u botaniků bychom asi našli ještě nějaký ten další přístup. Ještě před takovými 30 lety se převážně uváděla jedna definice druhu, která pracovala s jeho reproduktivní izolací – zjednodušeně, druh je to, co se mezi sebou kříží a co se nekříží s jiným. Základem charakteristiky druhu v tomto smyslu je reproduktivní izolace. Jenže ono se čím dál víc ukazovalo, že to není úplně pravda, že může docházet k mezidruhovému křížení, a co víc, že potomci z mezidruhového křížení nemusí být nutně neplodní. Takže definice reprodukční bariéry se začala posouvat stále víc z absolutní na relativní. Zase velmi laicky – když se potkají, tak spolu teoreticky můžou, ale oni se normálně nepotkají, takže prakticky nemůžou. A to, že se nepotkají, může být dáno geografickou bariérou, periodicitou aktivity (časovou bariérou), etologickou bariérou atd. Tahle tzv. izolační koncepce druhu je pořád nejčastěji uznávanou v teoretické oblasti. Dnes trochu přeformulovaná definuje druh jako skupinu populací, které se mezi sebou mohou rozmnožovat a od ostatních skupin jsou nějakým způsobem reprodukčně izolované. V pozadí jaksi připouští, že mezi dvěma různými druhy může docházet občas ke křížení, ale v přirozených podmínkách je to tak málokdy, že vzniklá výměna genů mezi různými druhy není významná, takže fakticky zůstávají od sebe izolované.
Jenže – a to budiž ukázkou, jak je to v teoretické rovině složité – taky existuje třeba buffonovská koncepce druhu, podle níž je kritériem příslušnosti k jednomu druhu schopnost zplodit plodné potomstvo, a to bez ohledu na cokoli dalšího. Neboli přesný opak toho, co jsem napsal v předchozích větách. Je to svým způsobem extrém, ale je dobré o něm vědět. Definice druhu na základě fenotypové koheze říká, že druh je největší vymezitelná populace, v níž funguje jakýsi mechanismus zajišťující vzájemnou fenotypovou kohezi příslušníků té populace, čili to, že si jsou podobní a vypadají zhruba stejně. Další definice druhu přinesly nové taxonomické přístupy, takže máme např. koncepci evolučního druhu (sekvence populací se vztahem předek-potomek, která se vyvíjí odděleně od podobných linií, má specifické evoluční funkce a tendence) nebo kladistického druhu (pracuje s populacemi podle jejich umístění na fylogenetickém stromu), a nakonec možná taková ještě nejpochopitelnější je koncepce fylogenetického druhu, podle níž je druh nejmenší možný soubor populací se vztahem předek-potomek, který lze podle nějakého diagnostického znaku odlišit od jiných takových souborů.
To vše byly koncepce, s nimiž se pracuje v teorii. V zoologické praxi se pořád nejvíc používá typologická definice druhu založená na tom, že jedinci stejného druhu si jsou vzhledově podobnější než jedinci různých druhů.
Celé to lze shrnout – všichni biologové se shodují, že druhy existují, ale naprosto se neshodnou v tom, co to vlastně „druh“ je za kategorii, proč vlastně existuje, jak ho definovat a jak různé druhy vůči sobě vymezovat.

Uf, to jsme se dostali do docela hluboké vody… Problematika definice druhu je na knížku a navíc od někoho jiného než ode mne.
Ale zkusím několik nutně zjednodušujících tezí, které možná pomohou.
1. Prokaryota (tedy zjednodušeně řekněme bakterie) do této diskuse vůbec netahejme. Jejich taxonomie je úplně jiná než v případě rostlin a zvířat, neplatí u nich prakticky žádná z definic druhu, které se používají u eukaryot (rostliny, živočichové, houby a protisté), což je dáno naprosto odlišným množením (nemají pohlavní množení, ale přitom si vyměňují několika různými mechanismy genetickou informaci, byť se jinak množí nepohlavně…), stavbou atd. atd. Jedna z definic druhu u bakterií třeba spočívá v sekvenční odlišnosti určité nukleové kyseliny – pokud se sekvence 16S ribozomální RNA dané bakterie liší minimálně v 5 % od ostatních známých druhů, je to nový druh… Osobně si myslím, že i tady by se ale mělo zacházet s pojmem druh tak, že patří přirozeným vývojem vzniklým formám, zatímco uměle (člověkem) vytvořená forma by tak být označována neměla, byť nějak definované znaky nového druhu splňuje, ale to je otázka více filozofická než biologická.

Dokončení:
Když se dostaly platy pestré do akvárií, vypuklo jejich bezuzdné křížení, nejen vnitrodruhové, ale občas i mezidruhové, využívající toho, že některé druhy rodu Xiphophorus se mezi sebou kříží velmi ochotně. Takže třeba z platy skvrnité (Xiphophorus maculatus) byl do plat pestrých „vnesen“ plamínek, tedy prodloužené střední paprsky ocasní ploutve, z mečovky mexické (Xiphophorus helleri) zase vysoká hřbetní ploutev (terminologií standardu „praporcová“), která byla u tohoto druhu vyšlechtěna dřív. Ten pán, podle kterého se forma u mečovek i plat někdy označuje, se jmenoval Simpson, nikoli Simson. A vzhledem k tomu, že cíle bylo dosaženo, tedy vyšlechtěné formy zaujaly akvaristickou veřejnost víc než přírodní, chovají se dnes v případě Xiphophorus variatus v akváriích převážně vyšlechtěné formy, zatímco na přírodní se prakticky nedá narazit.
Tak nevím, zda je to teď jasnější, ale snažil jsem se
Jaroslav Hofmann

Jako zapřisáhlý ateista musím upozornit, že člověk není Bůh, pročež nemůže stvořit druh. A jako kdysi dávno vystudovaný biolog, který se snaží se stařeckou marnivostí udržet ve stavu, aby se nemusel stydět za to, že ten diplom má, musím konstatovat, že neexistují „vyšlechtěné druhy“. Takže s trochou hrůzy přemýšlím, co že to čtete za literaturu, kde to píšou…
Ona ta biologie má jako kterákoli jiná věda určitou terminologii, kterou je nutno respektovat, když se o ní píše, protože jinak vznikají nesmysly, které se pak často šíří a opisují a šíří a opisují… Xiphophorus variatus, česky plata pestrá, je druh – bez přívlastků. Vědecky ji popsal pan Meek v roce 1904 jako Platypoecilus variatus, vyskytuje se ve vodách atlantického úmoří Mexika a v mezidobí byla přeřazena do rodu Xiphophorus, takže proto se dnes jmenuje Xiphophorus variatus. To druhové jméno „variatus“ znamená „rozmanitý, variabilní“ – je velmi výstižné, protože různé přírodní populace, především samci, vypadají různě, mají různé zbarvení a různou kresbu. Třeba Angličané říkají tomuto druhu často „Variable Platy“ a i to české jméno „pestrá“ tuto rozmanitost vystihuje docela dobře. Obecně lze říci, že samci z přírody jsou méně pestří, než samci dnes v akváriích chovaných vyšlechtěných forem, přesto ale i u těch přírodních samců může být základní zbarvení různé – šedavé, hnědavé, namodralé, na něm většinou černá kresba tvořená různě velkými, různě rozmístěnými skvrnami. A třeba v řece Axtla ve státě San Luis Potosí byla nalezena populace, jejíž samci vypadají velmi podobně jako u formy Sunset, jen intenzita barev je menší. (Mám na mysli ryby s modravým základním zbarvením, nažloutlým bříškem, kresbou z černých skvrn, žlutavou hřbetní a oranžovou ocasní ploutví. Na internetu se jako Sunset objevují také fotky ryb, které jsou od hlavy plošně sytě žluté, kterážto žluť směrem dozadu tmavne a na ocasním násadci a v ocasní ploutvi přechází v červenou. To je zbarvení, které se podle standardu jmenuje správně „marigold“, je z hlediska genetického recesivní a bylo zachyceno a upevněno šlechtěním.)

Já jsem předesílal, že jsem nechtěl do téhle diskuse vůbec vstupovat, protože už není nic nového, co by se k ní dalo dodat Nicméně když sem vkládáte tuhle fotku, tak by bylo dobré případným zájemcům o tyhle ryby připomenout, že pochází z internetu a zachycuje pouze jednu z několika vzhledově odlišných podob, které se na internetu na fotkách pojmenovaných Puntius binotatus objevují. Jinak tuhle fotku pořídil polský akvarista z Gdaňsku Bogdan Janiczak

Tak nějak

Už jsem ti někdy, Libore, říkal, že kamarádit s tebou je občas opravdová radost? Viděl jsem to tu už dopoledne a rozhodl jsem se do toho nevstupovat, neb mi přišlo, že k tomu nemám co jiného říct, než už tu zaznělo, a jak víš, tak opakování zbytečných slovíček nemám rád. Ale když už jsi mne vyvolal, tak tedy musím, i když tentokrát zklamu asi úplně všechny, kteří se do diskuse o téhle rybě zapojili.
Takže nejdřív zklamu ty, kteří se moc neumí dívat na ryby (to není vůbec nic pejorativního, já se úplně stejně, ba ještě hůř, dívám třeba na auta ) - tohle opravdu není arulius, filamentosus, mahecola, melanostigma, nic z téhle party, ty ryby prostě vypadají jinak proporčně, mají jinak umístěné skvrny na těle a v ploutvích atd.
A teď zklamu ty, kteří věří, že přijde 100% určení. Nepřijde a obávám se, že na základě jedné fotky bez znalosti čehokoli jiného ani nemůže. Tahle ryba je velmi podobná, opravdu hodně, rybě, která se objevila na fotce ve třetím dílu Merguse označená jako Barbus sp. „Sattelfleckbarbe“. V mezičase (bolestně jsem si uvědomil, že od prvního vydání třetího dílu Merguse uplynulo už 22 let) byla ta ryba na základě čehosi, o čem se čtenář nemá šanci dozvědět, přeurčena a ve třetím vydání Fotoindexu z roku 2007 už figuruje jako Puntius binotatus.
Larix zmiňuje variabilitu – určitá variabilita mezi populacemi z různých lokalit existuje u mnoha parmiček, nakonec do druhu Puntius binotatus patří dnes (kromě mnoha jiných původně samostatně popsaných druhů) třeba i ryby popsané původně jako Barbus palavanensis až na Filipínách. Ale u druhu Puntius binotatus je dokonce jeho variabilita mimořádně proslulá. Na ukázku ocituji kousek z popisu Puntius binotatus v knize Tysona R. Robertse The Freshwater Fishes of Western Borneo: „Jde o nejvíce rozšířený a zřejmě nejvariabilnější druh rodu Puntius v jihovýchodní Asii … Vykazuje velkou geografickou variabilitu ve výšce těla a především ve zbarvení.“
Je pravda, že Puntius binotatus je obecně první ryba, na kterou si člověk při pohledu na fotku, kterou tu řešíme, vzpomene. Takže i já bych řekl – je to zřejmě Puntius binotatus. Ale na druhou stranu Larix ví víc než my všichni ostatní dohromady. Zná juvenilní zbarvení oněch ryb, a má-li pocit, že „nesedí“, jak píše, je to na pováženou. Otázka je, s čím to srovnával. Osobně z místa nevím, kam bych šel hledat hodnověrný pramen juvenilního zbarvení Puntius binotatus, možná, že kdysi někdo někde publikoval článek o odchovu, kde mládě vyfotil, ale to nejsem schopen jednoduše najít. A slovní popis nemusí být vždy úplně ono. Když už mám otevřeného toho výše citovaného Robertse, tak tedy: „Mladí jedinci mají nepravidelnou řadu daleko od sebe vzdálených čtyř nebo více tmavých skvrn uprostřed boků a skvrnu na bázi řitní ploutve, která s růstem mizí. Někdy jsou skvrny spojeny do skoro plynulého pruhu vedoucího středem boků. Často mají mladé ryby spojenou dorzální a kaudální skvrnu příčným proužkem se skvrnou ve střední linii boků; občas se taková kresba objevuje na některých lokalitách i u dospělců.“
Na konec jenom poznámku, že platné české jméno Puntius binotatus je parmička zlatolesklá. A sami ichtyologové nejsou jednotní v tom, zda tento druh řadit do rodu Puntius nebo Systomus. Nemám na mysli spor o to, zda část parmiček vyčleňovat do rodu Systomus (Systomus tetrazona zní divně), nýbrž to, že mezi ichtyology, kteří uznávají znovuzavedení rodu Systomus jsou tací, kteří do něj řadí i druh binotatus, zatímco jiní jej ponechávají v rodu Puntius.
Jaroslav Hofmann

Voláte-li po jménech, tady jsou: Heros severus, Heros efasciatus, Heros notatus a Heros spurius jsou čtyři aktuálně platné druhy. K nim dále přistupuje Heros appendiculatus, který je sice momentálně oficiálně ztotožňován s Heros efasciatus (a na základě historické priority tedy platí jméno H. efasciatus, neboť tento druh byl popsán o 15 let dříve než H. appendiculatus), nicméně podezření, že jde o vskutku „dobrý“ druh (tedy jiný, než H. efasciatus), se u něj objevuje opakovaně a v dost intenzivní podobě. A pak ještě barevné lokální formy, u kterých není jasné, zda je lze přiřadit k některému z již popsaných druhů, nebo zda jde o druhy nové – Heros sp. „Rotkeil“ (v anglické jazykové oblasti někdy jako „Red Shoulder“, ale často i tam přebírají německé označení „Rotkeil“), Heros sp. „French Guyana“ (v německé jazykové oblasti jako „Französisch-Guyana“), Heros sp. Guyana (pro změnu z té někdejší Britské), Heros sp. „Tapajós/Santarém“, Heros sp. „Uaupés“, Heros sp. „Iníridae“ (někdy taky „Inirida“). Tenhle výčet druhů a forem, které všechny prošly v posledních letech přinejmenším evropskými, když ne českými akvárii, není určitě vyčerpávající, ale to podstatné v něm je. Čistě podle vzhledu se dá s jistotou (lépe „s velkou pravděpodobností“) určit jen „Rotkeil“. U normálně zbarvených ryb se pak ještě dá podle vzhledu některá forma vymezit od některé jiné, ale nikoli přesně určit (chci tím říci, že se o té rybě dá říci „tohle určitě není xy“, ale nedá se o ní říci „tohle určitě je xy“). U albínů a xantorických jedinců pak nejde ani to. To, že Heros severus je jediný dosud známý druh, který je obligatorně larvofilním tlamovcem, tu už zaznělo, ale to z fotografie není patrné – stejně jako původ ryb, resp. jejich předků (u albínů a xantorických ryb ale stejně nevystopovatelný, protože to jsou ryby z x-generačních chovů, ne z volné přírody).
Takže o rybách na snímcích se dá říci jediné: je to Heros sp. – a jsou-li to opravdu albíni, pak Heros sp. albín. (Na první fotce to vypadá, že mají obě ryby oko černé, na druhé jedna červené a druhá černé – jenže fotografie jsou na určování albínů velmi ošidné. Zatímco pouhým okem člověk vesměs červené oko od černého pozná snadno a bez pochybností, na fotkách není nic mimořádného, že červené oko vypadá černě a naopak – proto ta pochybnost. Xantorické formy v rodu Heros jsou známy také.)
A na konec dvě obecnější poznámky. Systematika a taxonomie neotropických cichlid obecně je složitá, neujasněná a „v pohybu“, neustále upravovaná, doplňovaná a opravovaná novými vědeckými pracemi. Rod Heros pak patří v rámci neotropických cichlid k těm nejméně prozkoumaným…
Tou druhou pobouřím část internetové komunity, ale říkat se to musí pořád dokola. Internet sám o sobě není automatickým zdrojem pravdivých informací. „Vygůgluju-li si“ jakousi stránku a tam si přečtu nějakou větu nebo jméno pod obrázkem, vůbec to neznamená, že ta věta je pravdivá a jméno správné. A taky to neznamená, že ta věta je nepravdivá a jméno špatné, jenže mnozí uživatelé internetu jaksi automaticky předpokládají, že platí varianta a/. Bohužel, neplatí. A bohužel, žijeme v době, kdy hodnověrných ověřených informací z různých důvodů ubývá, a to nejen v akvaristice. Informace se rozmělňují, ředí a rozostřují, snižuje se laťka náročnosti, všechno vlastně stačí tak nějak přibližně, hlavně, že je to hned a zadarmo. Zda je to jeden z příznaků neodvratitelné senektivní fáze vývoje biologického druhu Homo sapiens, je otázkou spíše pro filozofy.
Jaroslav Hofmann

Jsou. Kdyby nebyli, neplavalo by v akváriích tolik údajných "endlerek", které "endlerkami" nejsou.

Ať dělám, co dělám, bakteriální rozpad ploutví tam nevidím, okraj ploutve je hladký, plně vybarvený, nepotrhaný... Čistokrevná Poecilia wingei ("endlerka") to v žádném případě není, je to zřejmě její kříženec s "klasickým" pavím okem (Poecilia reticulata). To "zřejmě" vztahuji k tmavé skvrně na boku, která je v této podobě typická pro P. wingei, jinak bych uvažoval i o tom, že je to "jen" paví oko. Právě přítomnost jednoho (horní nebo dolní) nebo obou mečíků v ocasní ploutvi je jedním z nejtypičtějších znaků kříženců wingei x reticulata. (V tomhle konkrétním případě je ale zřejmé i ze zbarvení, že to není čistá P. wingei.) Samci Poecilia wingei mají v ocasní ploutvi jakoby oba mečíky vyznačené oranžovou kresbou, ale ploutev má rovný zadní okraj, morfologicky na ní žádný mečík není.

A toto je samice čichavce medového
Jaroslav Hofmann

Možná, že tohle trochu pomůže při porovnávání, co komu plave v akváriu
(a kolik je skutečných čichavců medových zde v atlase - moc ne). Toto je samec čichavce medového (to, že je ve svatebním, je jiná věc - ale porovnejte tvar a proporce těla s Vaší rybou), samice bude v následujícím příspěvku. Ryba na Vašem obrázku je nějaká barevně ne moc hezká celoplošně rezavá forma čichavce pyskatého, případně kříženec čichavce pyskatého s něčím...

Chtěl jsem něco podobného psát už v noci, ale protože cichlidy si potřebuji nechat vždycky trochu uležet, tak jsem je...nechal uležet. Byl bych maličko opatrnější, řekl bych, že ne "s největší jistotou", ale s největší pravděpodobností (kterou bych odhadoval tak minimálně na 95 %) je to samice Pelvicachromis pulcher. Těch pár procent nejistoty bych si nechal na to, že samice některých forem P. pulcher a některých forem P. taeniatus si jsou opravdu dost podobné a bez samce je to padesát na padesát. Zároveň ale dodám, že si rozhodně nejsem jist tím, že na fotkách Petra Fišera, které jsou v atlase u Pelvicachromis taeniatus, je opravdu taeniatus. Takhle plošně červenou spodní polovinu boků u samce jsem ještě u taeniatů neviděl, a to ani u formy Nigeria Red, zato u "pulchrů" ano A jinak je naprostá pravda, že P. pulcher a P. taeniatus jsou dva různé druhy, ty zatím nikdo dávat dohromady nechce, i když kdo ví, co za pár let přijde...

Pane Kusmo, je Vám devatenáct let, což je věk, v němž lze odpustit leccos, včetně toho, že nevíte, kdo je kdo v ichtyologii, byť jste se jakýmsi řízením osudu stal "redaktorem" (záměrně to dávám do uvozovek, protože tímto svým projevem jste dal nezpochybnitelně najevo, že žádným redaktorem nejste) serveru, který se zabývá rybami. Ale i v 19 letech by už měl člověk vykazovat alespoň základní míru lidské slušnosti, úcty k druhým a sociální inteligence. Bohužel, Vám tyto vlastnosti poněkud chybí. Možná k nim ještě časem dospějete, ale byl bych moc rád, kdybyste se do té doby neprojevoval veřejně. Když si přečtu, že je pro Vás smrt člověka "prd", tak se prostě za Vás stydím. A nezlobte se, ale já se při pročítání vcelku sympatického serveru stydět nechci.
Základní informace o tom, kdo to byl Joseph S. Nelson a čím se ve své práci zabýval, jsou k dispozici zde: aquatab.net/…
S pozdravem
Jaroslav Hofmann

Ne, že by se dotazů, které odhalují sníženou příčetnost tazatele, neobjevovalo ve fóru dost, ale tentokrát si všichni vtipníci brousí svůj ostrovtip tak trochu zbytečně. Hunter svůj dotaz vcelku jasně dovysvětlil a vcelku snadno se na něj dá odpovědět. Xantoričtí (spíše žlutí než bílí) peřovci se u nás tradičně řadí k druhu Synodontis nigrita a zpravidla se označují jako forma "Gold". Zda to je opravdu druh Synodontis nigrita, se podle vzhledu jednoznačně říct nedá (kacířsky je třeba dodat, že se to někdy nedá říci ani u normálně zbarvených jedinců označovaných tímto jménem). Pravděpodobnost tu je, tento druh se u nás již od 80. let minulého století množí a ta xantorická mutace asi v nějakém dávném odchovu "vypadla", protože je na trhu už roky. Pokud ale Hunterovy ryby vypadají úplně jinak než na přiloženém obrázku, pak to chce tu fotku A kdyby si chtěl někdo něco o peřovcích přečíst, má možnost zde: aquatab.net/…

No, já jsem svého času v nějakém tématu upozorňoval, že všechny fotky u hesla Corydoras rabauti jsou ve skutečnosti Corydoras aeneus, po staru schultzei, což je snad ještě otřesnější nesmysl než u toho melanistiuse, a nestalo se vůbec nic

maru: Corydoras schwartzi - vcelku bez jakýchkoli pochybností, prakticky se 100% jistotou
Felidae S: jednoznačně se o nich dá říci v souvislosti s předchozími diskusními příspěvky jediné: rozhodně to není pancéřníček klínoskvrnný (Corydoras melanistius) - viz níže; podobné ryby se někdy dovážejí z Kolumbie pouze jako Corydoras sp., podobná je forma C87 z brazilské Rio Xingu, C30 rovněž z Brazílie, ale z Amapá, z vědecky již popsaných druhů je vzhledově nejblíž asi Corydoras delphax z Kolumbie (skoro bych to na ně tipoval, ale s jistou mírou nejistoty Problematika variability kresby u C. delphax se tu řešila vloni v říjnu v tématu Pancéřníčci-chov.
A slibovaná poznámka k pancéřníčku klínoskvrnnému: Fotografie ve zdejším atlase u textu "Corydoras melanistius" (ta hlavní od pana Ševčíka) není v žádném případě Corydoras melanistius (bohužel, s tímto nesprávným matoucím určením se dostala i na www.biolib.cz). Fotografii pancéřníčka, který by mohl být opravdovým Corydoras melanistius, přikládám. Je to buď on, nebo Corydoras brevirostris, který byl původně považován za poddruh Corydoras melanistius brevirostris (z toho je zřejmé, že jde o rybu velmi podobnou a příbuznou), ale od roku 2001 je považován za samostatný druh. V každém případě je ze snímku zjevné, že ryba na fotografii ve zdejším atlase nemá s Corydoras melanistius nic společného. A pokud by někdo chtěl položit dotaz, co je to tedy za rybu, předem odpovídám - těžko říct Trochu se podobá Corydoras parallleus, trochu Corydoras schwartzi, trochu C141... A ani druhá fotografie v atlasu u druhu Corydoras melanistius (autor "luksa") tento druh nezobrazuje - v jejím případě jde téměř s jistotou o Corydoras leucomelas.
Jaroslav Hofmann

Tetra Fredcochuova - Boehlkea fredcochui. Chápu-li to správně, je v akváriu svého druhu sama, což bohužel znamená, že se moc neuklidní a nevybarví. I když jsou-li tam jiné podobné tetry a nádrž trochu slušně zarostlá rostlinami, mohla by aspoň trochu V plné kráse vypadá takhle: aquatab.net/…

Je mi líto, ale Corydoras rabauti to opravdu není. U nás se už před několika lety začali ze zcela nepochopitelných důvodů objevovat pod jménem Corydoras rabauti pancéřníčci, kteří ve skutečnosti jsou zřejmě "obyčejný" Corydoras aeneus, tedy pancéřníček zelený, resp. postaru (a dnes neplatně, protože jde o synonymum) Corydoras schultzei - pancéřníček zlatopásý. Přesně to je ryba na fotografii. A přesně to jsou také všechny ryby na fotkách ve zdejším atlase pod heslem Corydoras rabauti - skutečný Corydoras rabauti tam není ani jeden, stejně jako se o Corydoras rabauti nedá napsat, že je to "červenohnědá rybka", jak se o ní tvrdí v textu atlasu.
Jak vypadá doopravdy Corydoras rabauti, se můžete podívat sem:
aquatab.net/… (ryba vpředu)
nebo sem:
www.planetcatfish.com/…
Jaroslav Hofmann

Opravdu je to téměř s jistotou sumíček thajský - Pseudomystus (dříve Leiocassis) siamensis. Fotka je strašná, nejsou na ní vůbec vidět vousky, ale kresba na těle v kombinaci s pravděpodobně průhlednou ocasní ploutví bez kresby mluví pro sumíčka thajského.

Ryba ve výřezu vlevo dole (a rozmazaná vlevo nahoře) je Boehlkea fredcochui - tetra Fredcochuova. (České jméno "tetra modrá" patří podle Českých názvů živočichů V./4. druhu Hemigrammus coeruleus - viz aquatab.net/… a aquatab.net/…) Tou velkou fotografií a výřezem uprostřed nahoře jsem trochu zmaten, to je ta samá ryba v akváriu, do kterého se nesvítí nebo tak něco?

Na sekavce západojávského (Pangio robiginosa) zapomeňte, to je omyl zdejšího atlasu To je druh, který byl popsán v roce 1957 v německém akvaristickém časopise Aquarien und Terrarien-Zeitschrift a od té doby ho prakticky nikdo neviděl, přinejmenším v několika posledních desetiletích - taky když se pokusíte najít jeho fotku, zjistíte, že jediná fotka údajného Pangio robiginosa na světě je na rybicky.net (ve skutečnosti je to jeden z níže uvedené trojice druhů). Jak někdy někdo přišel na to, že vlastní Pangio robiginosa, a ještě o něm napsal, to ví jen on(a) sám (sama). Sekavci rodu Pangio, kteří mají příčně pruhovanou kresbu, se od sebe odlišují velmi obtížně, lépe řečeno - podle vzhledu je od sebe poznat nelze, druhy sekavců se rozlišují podle různých morfologických a anatomických znaků a navíc je důležitá lokalita odchytu. Takže máte buď sekavce příčnopásého (Pangio kuhlii) - ten se objevuje asi nejčastěji, nebo sekavce thajského (Pangio myersi), nebo sekavce sundského (Pangio semicincta). V současnosti jsou tyto tři druhy považovány všechny za platné, ale byly nepříliš vzdálené doby, kdy se jména P. myersi i P. semicincta považovala za synonyma k Pangio kuhlii (a někteří ichtyologové si to asi myslí i dnes) a měla byste determinaci jednodušší Jaroslav Hofmann

Teď koukám, že zatímco v noci byla přímo u příspěvku první ryba, teď je tam ta čtvrtá, podobná Corydoras agassizii. No, vkládal jsem na tento server fotky poprvé a trochu jsem bojoval, než jsem pochopil, že se nedá vložit více fotek k jednomu příspěvku najednou - to bude asi tím. Takže pro úplnost - tady je třetí z jedinců velmi podobných Corydoras delphax a zase s odlišnou kresbou v hřbetní ploutvi.

čtvrtá ryba - tato ryba je poněkud odlišná od ostatních a hodně podobná druhu Corydoras agassizii

třetí ryba

druhá ryba

Problém není až tak s Corydoras punctatus, jako s exportéry ryb na straně jedné a jejich dovozci na straně druhé, jimž ani jedněm příliš nevadí, když prodávají ryby pod nesprávnými jmény. Opravdový Corydoras punctatus vypadá tak, jako na fotografiích na www.planetcatfish.com – čili černá skvrna v hřbetní ploutvi je pouze v její distální části, proximální část ploutve je průhledná, ryby nemají tmavou klínovitou skvrnu na hřbetu u báze hřbetní ploutve, ani zlatý pruh (skvrnu) před ní, ani tmavý pruh přes oko. Kromě toho je docela podstatným údajem také to, že Corydoras punctatus žije v Surinamu – ze Surinamu se ryby příliš nevozí, občas se dostanou do Evropy v rámci individuálního dovozu, ale velkoobchodně ne.
Ryby popisované z Hornbachu („s černou hřbetní ploutví a pruhem přes oči“) se k nám začaly dovážet pod označením Corydoras punctatus z Kolumbie. Velmi se podobají třem druhům: Corydoras agassizii, Corydoras ambiacus a Corydoras delphax. Z těchto tří druhů jediný Corydoras delphax žije v Kolumbii, C. agassizii žije v Brazílii a v Peru, Corydoras ambiacus v Peru. Pro všechny tyto pancéřníčky je typická dost velká variabilita kresby. S vědomím tohoto faktu a s přihlédnutím k uvedenému výskytu považuji za nejpravděpodobnější, že v případě těchto importů jde o Corydoras delphax. Sám jsem počátkem tohoto roku koupil tyto ryby z jednoho z našich největších velkoobchodů – jméno „Corydoras punctatus“, původ importu Kolumbie. Pro dokreslení variability přikládám snímky čtyř jedinců z této desítky – povšimněte si jednak variability tělní kresby, jednak ještě výraznější variability v kresbě hřbetní ploutve. Jedna z těchto čtyř ryb je opravdu velmi hodně podobná Corydoras agassizii, další tři se už docela dobře podobají Corydoras delphax. Ale spekulovat o tom, že by mohlo jít dokonce o směs dvou druhů, se mi příliš nechce, spíše si myslím, že jde skutečně o variabilitu vnitrodruhovou.
Jaroslav Hofmann

No, tak já jsem hotov, ale bojím se, že to Jiří už zabalil. Ač standardně ponocuje déle než já, tak tentokrát jsem ho asi udolal, takže vydání někdy v poledne nejdřív

No, nevím, ale slušní vydavatelé většinou náhodně ztracený výtisk nahrazují... a 390 vs. 594 je docela zajímavý rozdíl, sice už to nejsou dva litry nitěnek jako za mého mládí, ale pár piv pořád jo... asi bych o tom ještě uvažoval