Už jsem ti někdy, Libore, říkal, že kamarádit s tebou je občas opravdová radost?
Viděl jsem to tu už dopoledne a rozhodl jsem se do toho nevstupovat, neb mi přišlo, že k tomu nemám co jiného říct, než už tu zaznělo, a jak víš, tak opakování zbytečných slovíček nemám rád. Ale když už jsi mne vyvolal, tak tedy musím, i když tentokrát zklamu asi úplně všechny, kteří se do diskuse o téhle rybě zapojili.
Takže nejdřív zklamu ty, kteří se moc neumí dívat na ryby (to není vůbec nic pejorativního, já se úplně stejně, ba ještě hůř, dívám třeba na auta
) - tohle opravdu není arulius, filamentosus, mahecola, melanostigma, nic z téhle party, ty ryby prostě vypadají jinak proporčně, mají jinak umístěné skvrny na těle a v ploutvích atd.
A teď zklamu ty, kteří věří, že přijde 100% určení. Nepřijde a obávám se, že na základě jedné fotky bez znalosti čehokoli jiného ani nemůže. Tahle ryba je velmi podobná, opravdu hodně, rybě, která se objevila na fotce ve třetím dílu Merguse označená jako Barbus sp. „Sattelfleckbarbe“. V mezičase (bolestně jsem si uvědomil, že od prvního vydání třetího dílu Merguse uplynulo už 22 let) byla ta ryba na základě čehosi, o čem se čtenář nemá šanci dozvědět, přeurčena a ve třetím vydání Fotoindexu z roku 2007 už figuruje jako Puntius binotatus.
Larix zmiňuje variabilitu – určitá variabilita mezi populacemi z různých lokalit existuje u mnoha parmiček, nakonec do druhu Puntius binotatus patří dnes (kromě mnoha jiných původně samostatně popsaných druhů) třeba i ryby popsané původně jako Barbus palavanensis až na Filipínách. Ale u druhu Puntius binotatus je dokonce jeho variabilita mimořádně proslulá. Na ukázku ocituji kousek z popisu Puntius binotatus v knize Tysona R. Robertse The Freshwater Fishes of Western Borneo: „Jde o nejvíce rozšířený a zřejmě nejvariabilnější druh rodu Puntius v jihovýchodní Asii … Vykazuje velkou geografickou variabilitu ve výšce těla a především ve zbarvení.“
Je pravda, že Puntius binotatus je obecně první ryba, na kterou si člověk při pohledu na fotku, kterou tu řešíme, vzpomene. Takže i já bych řekl – je to zřejmě Puntius binotatus. Ale na druhou stranu Larix ví víc než my všichni ostatní dohromady. Zná juvenilní zbarvení oněch ryb, a má-li pocit, že „nesedí“, jak píše, je to na pováženou. Otázka je, s čím to srovnával. Osobně z místa nevím, kam bych šel hledat hodnověrný pramen juvenilního zbarvení Puntius binotatus, možná, že kdysi někdo někde publikoval článek o odchovu, kde mládě vyfotil, ale to nejsem schopen jednoduše najít. A slovní popis nemusí být vždy úplně ono. Když už mám otevřeného toho výše citovaného Robertse, tak tedy: „Mladí jedinci mají nepravidelnou řadu daleko od sebe vzdálených čtyř nebo více tmavých skvrn uprostřed boků a skvrnu na bázi řitní ploutve, která s růstem mizí. Někdy jsou skvrny spojeny do skoro plynulého pruhu vedoucího středem boků. Často mají mladé ryby spojenou dorzální a kaudální skvrnu příčným proužkem se skvrnou ve střední linii boků; občas se taková kresba objevuje na některých lokalitách i u dospělců.“
Na konec jenom poznámku, že platné české jméno Puntius binotatus je parmička zlatolesklá. A sami ichtyologové nejsou jednotní v tom, zda tento druh řadit do rodu Puntius nebo Systomus. Nemám na mysli spor o to, zda část parmiček vyčleňovat do rodu Systomus (Systomus tetrazona zní divně
), nýbrž to, že mezi ichtyology, kteří uznávají znovuzavedení rodu Systomus jsou tací, kteří do něj řadí i druh binotatus, zatímco jiní jej ponechávají v rodu Puntius.
Jaroslav Hofmann