Samozřejmě, pokud jsou přítomna mláďata, lépe příliš nezasahovat, malinká jsou velice citlivá (plus není moc dobrý nápad stresovat rodiče). S výměnou vody až 100% jsem se možná špatně vyjádřil, nebylo to míněno jako doporučení běžné praxe, spíše že lze dospělého zdravého jedince SA přehodit z jedné vody do jiné i bez přechodu aniž by mu to jakkoli ublížilo. Pokud je to "jednou za uherák", takový prudký přechod pro něj může být dokonce ohromně stimulujícím, rozzáří jej to, výrazné změny dokonce dost prospívají kondici (stabilní podmínky naopak škodí). Je ovšem rozdíl mezi nouzovkou, jež proskočí, a běžnou údržbou.
Valná část střední Ameriky je prostředím plným jednak extrémních sezónních výkyvů, druhak i brutálních lokálních rozdílů - od měkké kyselé vody ve vodách lesního horského prostředí, přes silně zásaditá nížinná jezírka, až po průsaky slané vody hluboko do vnitrozemí... klidně i jen pár desítek kiláků od sebe. U mnoha tamních cichlid díky tomu sledujeme nejen to, že mnohdy jeden a ten samý taxon vesele prosperuje napříč takovým šíleným spektrem (u většiny např JA neslučitelným se životem), leckdy je můžeme potkat dokonce i v brakické vodě (vodí si tam mláďata) a některé jejich taxony z jedné řeky do jiné migrují (mladí jedinci, ještě bez vlastních teritorií) dokonce i podél pobřeží mořem!
Tady malá odbočka při exkursu do jejich evoluce: Cichlidy jsou vývojově mimořádně mladou skupinou paprskoploutvých (z příbuzenstva našich okounů, ti jsou ovšem evolučně mnohem primitivnější), dosud nejsou známy taxonomicky jasně definovatelné nálezy starší pouhých 14 milionů let. Přesto dominují tropickým až subtropickým vodám kontinentů, mezi nimiž jako předěl neleželo moře naposledy někdy od triasu, tzn doby, kdy teprve dinosauři začínali jako relativně malá zvířata. Šířily se tam až mnohem později. Jinými slovy: jde o primárně mořské ryby, jež se sekundárně přizpůsobily sladkovodnímu prostředí. Před cca 5-ti miliony let začaly (již dávno sladkovodní) cichlidy z okruhu tribu Heroini (dle rodu Heros) paleontologicky prokazatelně čile, ze sladkých vod severu jižní Ameriky, osidlovat útesy vrásnící panamské šíje. Jenže ta byla v té době stále ještě jen dlouhým útesem pod úrovní hladiny oceánů! Pak ji horotvorné procesy vytlačily výš (v soudobé Guatemale, Hondurasu a části Nikaragui v průměru cca 1000 m nadmořské výšky), čili se z původně mořských rybek staly nejdřív sladkovodními, potom zas mořskými a pak zase sladkovodními. Nářez, z hlediska nutnosti přizpůsobit se šílené skoky
Úměrně tomu dovede většina kančíků prosperovat v podstatě v čemkoli kapalném na bázi H2O a i jako jednotlivci pendlovat mezi kyselou, neutrální, zásaditou, měkkou, tvrdou, brakickou či (alespoň krátkodobě) slanou vodou, krom ale jediné věci - a to je naprosto zásadní - dusíkatých látek. To je v akváriích obrovský problém!
Prvním ukazatelem je nárůst agresivity, reagují na to jako lakmusový papírek. Jakmile je i zdánlivě čistá voda takto kontaminována, zejména u samců záhy nastoupí vzteklé až vražedné chování. Pak mohou být jako pitbullové na steroidech.
Z toho pramení i jejich mizerná pověst - standardem akvaristiky s rostlinkami je cílem vyvážit vztahy mezi organismy v umělém prostředí jak nejlíp to jde, což už mnozí vynikají akvaristé vymazlili par excelence. Obvykle s vědomím, že prudká změna např u neonek (a kytiček) spolehlivě přivodí pohromu. Tak to nezpochybnitelně je. Čili opatrné malé výměny vody, aby se pokud možno s hodnotami nijak zvlášť nehnulo. Jenže zrovna u těchto potvůrek je všechno úplně naopak
Demoliční četa, akvárko každý den jinak, kytky cíleně likvidují i když je nejí. A ve staré vodě se stávají agresivními.
Pokud dostanou možnost vyřádit se na přesunech písku, dřev a tomu podobně (šutry jsou dobré pro afriky, u kančíků je ale mnohem vhodnější poskytnout jim relativně lehký materiál k přesouvání - ten, který je při podhrabání nezavalí, tzn nezabije... úměrně tomu mi už cca 30 let nesmí větší kameny do akvárií), čímž učiní za dost svým instinktům. Spokojená zvířátka. Plus časté výměny většího objemu vody, dejme tomu třetiny až poloviny dvakrát do týdne. Výsledkem jsou naprosto mírná zvířátka
Technicky: se psem jdu taky dvakrát denně aspoň na hodinu ven, proběhnout se tím pádem s pár konvemi čerstvé vody co třetí den je už docela sranda, za chvíli rutina. Jak jsou ale ty rybičky obratem vděčné, nádherné, mírné a zdravé, to je k nezaplacení. Holt mají svá specifika
Samozřejmě při přechodu na bezrostlinné akva budeš mít patrně z počátku problém s řasami. Stát se to sice nemusí, počítejme ale raději s horším. S řasou nebojuj, není to nepřítel, biologicky zde supluje absentující vyšší rostliny. Jakmile se ustálí na rozumné stabilní úrovni, máš vyhráno - prostředí funguje