ZOO Bráník - akvaristika anebo kafilérie?

Varování: Tento článek není určen osobám očekávajících akvaristická či jakákoli jiná moudra, vědecké či dokonce pravdivé informace. Pokud se přesto takto smýšlející osoba rozhodne tento článek číst, činí tak na vlastní odpovědnost a autor prohlašuje, že necítí sebemenší vinu za případné návaly nevolnosti, záchvaty vzteku či naopak hluboké deprese, kterou takovouto osobu mohou náhle přepadnout pakliže se pohrouží do následujících řádků.

Jakožto častý uživatel těchto stránek a občasný čtenář fóra na nich se nacházejícího, mě na něm zaujal povzdech jisté nejmenované Danily, toho času (spolu)majitelky (nejen)akvaristického obchodu ZOO Bráník, ve kterém si postěžovala přímo takto:

"A tak si výjimečně postěžuju, že slečna, která před půl rokem prošla prvním výběrem na brigádu u nás a po dvou dnech práce u nás jsme se s ní rozloučili, se nechává hlasitě slyšet na akvaristických akcích, že ZOO Braník je hnusné a špinavé místo, kde by nechtěla pracovat ani za milion...."

A tak jsem si řekl, že se pokusím zjistit pravý stav věcí abych si ujasnil, zda jde o zpupné prohlášení novodobé zbohatlice či povzdech zaměstnavatelky sužované odbory a lumenproletariátem a chutě jsem vyrazil napříč Prahou do Bráníka.

Cesta tramvají po podolském nábřeží byla velice příjemná neb byl mimořádně slunečný a teplý den a souběžne s kolejištěm vede po břehu Vltavy cyklostezka plná vilných ženštin pobíhajících či jedoucích zde na kolech či kolečkových bruslích v přiléhavých  šortkách a těsných trikotech často zdobených hlubokými výstřihy, které dodávaly mým pohledům z okna tramvaje takřka mystického zanícení. Inu, o pár stanic jsem přejel ale vědom si nelehkého úkolu, který jsem si zcela dobrovolně na svá bedra naložil, zcela jsem se opanoval a s nepatrným časovám skluzem dorazil do obchodu nesoucího název ZOO Bráník.

Že já blbec radeji nezavítal do vedlejší videopůjčovny....

Energicky jsem stiskl kliku akvaristiky a pak chvilku zkoprnělý dumal nad tím, jakážeto hmota přilepila moji mužnou dlaň na zoxidovaný kov. Naštěstí se mé nejčernější obavy nevyplnily, byla to pouze žvýkačka. Jahodová.

Po letmé očistě dlaně jsem již optimisticky otevřel dveře do obchodu a rázně vkročil dovnitř. Má leštěná polobotka se zabořila do něčeho teplého a měkkého.

Vítej, cizinče! zahlaholil čísi hlas z tmavé místnosti. Pozor na chlévskou mrvu, právě se chystáme trošku přihnojit brambory!

A vskutku: hned u dveří se táhlo napříč obchodem několi řádkú úrodné prsti na jejichž začátku hned u dveří se kouřilo z hromádky kravského hnoje.

Po letmém rozkoukání jsem oraniště ladným skokem přeskočil avšak ouha -dopadl jsem do něčeho žlutého a slizkého, noha se mi podsmýkla a já padl zády rovnou do chumlu mandelinek bramborových.

Někdo vám tu odhodil slupku od banánu, zahlaholil jsem do tmy.

To není žádná slupka, to je závojnatka, která nám před týdnem vyskočila z akvária, nesla se místností odpověď. Mračno masařek kroužících nad onou kašovitou hmotou a lepících svá vajíčka na podešev mé vycházkové boty mimoděk potvrdilo pravdivost této informace.

Rád bych si zde zakoupil nějaké rybičky, pokud je to možné, zkoušel jsem co nejvlídnějším hlasem zatajit pravý důvod své návštěvy.

Jasně, račte si vybrat, pobízela mě anonymní ozvěna která se však naštěstí začala zhmotňovat v lidskou postavu vynořivší se přede mnou zpoza omšelého pultu.

Právě jsem kladla pasti na potkany, letos jich tu máme opravdu pln, informovala mě tajemná postava, ve které jsem díky svému třeskutému intelektu odhalil  majitelku tohoto doupěte.

A kdeže máte ta akvária, optal jsem se nesměle neboť jsem žádné neviděl.

No přece tady, mávla rukou majitelka kamsi do přítmí ponuré jeskyně. A hle, nyní jsem pochopil, že stěna, o které jsem se mylně domníval, že je vytvořena z dubového masívu, jsou vlastně akvarijní stojany přikryté několikamilimetrovou mastnou usazeninou.

Aháá, již slyším bublání vzduchovacích motorků, půjdu po sluchu, zaradoval jsem se nahlas.

Po sluchu jděte ale to bublání, co slyšíte není dúsledkem chodu vzduchovacích motorků ale jedná se o  bahenní plyny uvolňující se z akvárií!

Šel jsem tedy po sluchu a po vůni metanu, indolu, skatolu a dalších aromatických uhlovodíků tvořích se hnilobnými procesy tak dlouho, až jsem narazil nosem do chladného skla.

Nic nevidím, zvolal jsem zoufale.

Majitelka obchodu ke mně přikročila a rukávem své košile (anebo to byl rubáš??) vykroužila na mastné ploše kolečko, kterým se dalo nahlédnouti dovnitř akvarijní nádrže.

Chvilku jsem bezradně civěl dovnitř ale pak jsem se rozkoukal a bodrým hlasem pravil: Z toho hejna pod hladinou si vezmu tak 4-5 kousků!

Majitelka obchodu zabořila částečně pátravý a částečně nedůvěřivý pohled k hladině kam jsem ukazoval a pravila: No nevím, nevím, to nejsou ryby, to jsou vajgly.

Zkusil jsem zvednout své sebevědomí u druhé nádrže: To jsou slupky z pomerančů? pravil jsem mazácky a ukázal na nejasné rozmazané žlutooranžové skvrny za matným sklem.

Ne, to jsou terčovci zněla odpověď.

Zaradoval jsem se, nechal si vylovit 2 terčovce do igelitových pytlíků vonících po housce s mírně zkyslým uherákem a nejistě tápavým krokem jsem zamířil zpět ke dveřím této satanské svatyně, kde jsem tušil kasu.

Zaplatím ty ryby, znělo mé přání.

Majitelka na mě u kasy  již čekala protože zajisté znala nejrůznější zkratky mezi řádky brambor a rybími mršinami ale nyní zcela bezradně brejlila na číselná tlačítka pokladny. Stačil můj letmý pohled a bylo mi jasné proč. Jednotlivá tlačítka byla natolik zalita celistvou krustou špíny, že se nedala identifikovat a tím pádem nebylo možno markovat.

Víte co, pravila po několika minutách marné snahy odloupnout letitou krustu šroubovákem, který se jí zčistajasna objevil v ruce, já vám dám ty ryby na dluh a vy mi pak na oplátku pomůžete s bramborama po sklizni do krechtu.

S touto nabídkou nešlo nesouhlasit a tak jsme se rozloučili.

Já bláhový se domníval, že to nejhorší mám již za sebou...

Doma jsem zakoupené terčovce vypustil do chlouby mého obýváku:15-ti litrového akvária. Jste zachráněni, milánkové, vyrval jsem vás z hlubin morového doupětě, nyní se již nemusíte ničeho obávat! konejšil jsem rybky, které po dlouhé době opět spatřily denní světlo. Byly očividně unavené protože si odevzdaně lehly na bok. Tu jsem strnul neboť jsem na skřelích, na břiše a dokonce i na hřbetu jedné z ryb spatřil tmavé tečky.

Proboha, zvolal jsem nevěřícně, ta ženština má dokonce špinavé i ryby!!!

Ale neboj se, maličký, pravil jsem tomu špindírovi, když jsem jej pokládal do umyvadla, zase z tebe bude fešák!

Nebyl... a to jsem zkusil vše. Mýdlovou vodu. Myčku na nádobí, valchu a dokonce i automatickou pračku. Ty skvrny se ani nehly a terčovec byl pořád jak prase. Ta špína byla jednoduše zažraná do kůže a ať jsem dělal, co jsem dělal, nic nepomohlo.

Tak mě napadlo, jestli je ta babizna náhodou ryby nekérkuje. Třeba je ve své zvrácené mysli považuje za trestance a tak jim tetuje čísla či co. V kosměťáku si s tím ale dozajista poradí. Hned zítra ráno tam vyrazím, pokud to bude zapotřebí. Dal jsem totiž toho špinavce přes noc do Sava a tak je možné, že ránou už bude zářivě čistoskvoucí. Chudáček maličký..Ještě že se nakonec dostal do těch správných rukou!!!

Dovětek: Do tohoto článku ukryl autor mezi hromady blábolů jednu pravdivou informaci, která se týká jeho poslední návštěvy ZOO Bráník. Ta je však natolik

nevěrohodná, že nemáte šanci jí odhalit;-)