Články » Egerie, Elodea, Hydrila a Lag... Konkrétně 
Egerie, Elodea, Hydrila a Lag... Konkrétně
Egeria, Elodea, Hydrila a Lagarosiphon
alias douška, vodní mor, přeslice a spirálovka
Tento příspěvek je druhou částí článku o velmi životaschopných a oblíbených submerzních rostlinách: Egerie, Elodea, Hydrila a Lag... OBECNĚ.
Obr. č. 1 promo obrázek
Rozčlenění druhů:
Egeria (douška)
Z celé skupiny je tato rostlina nejrozšířenější druh mezi českými a slovenskými akvaristy. Zároveň je jednou z nejpoužívanějších akvarijních rostlin celkově. Ne nadarmo nese jméno po římské bohyni (nymfě) pramenů a jezer. Podle některých pramenů je však přiřazována do rodu Elodea, k čemuž se přiklání i slovenské názvosloví oba rody shodně označující „vodomor“. V češtině se můžeme setkat ještě s názvem marovinka.
Egeria densa (douška hustolistá)
Již mnohokrát zmiňovaný nejrozšířenější zástupce ze jmenované skupiny rostlin. Může se vyskytovat v pestré škále barev od žlutozelené až skoro oranžové po tmavě zelenou. Nejčastěji ji uvidíme na cedulkách v obchodě s lístky vzhůru k hladině. Při abstraktní představě ji můžeme považovat za takové dlouhé „poupě“. Mnohem častěji nám však vytváří delší, do široka rozprostřené přesleny působící trochu masivnějším dojmem. V přeslenech rostou nejčastěji čtyři listy (minimální počet tři a maximální šest). Konce lístků přechází se zaoblením do krátké špičky.
Větvení u ní není příliš častým úkazem, spíše roste do výšky a otáčí se za nejsilnějším zdrojem světla.. Mnohdy pouští výhonky ze stran až po ustřihnutí špičky mateční rostliny.
Nevytváří ani příliš bohatý kořenový systém. V substrátu povětšinou pouští pouze jeden kořen, ke kterému se občas přidávají tzv. vzdušné kořeny vyrůstající různě po stonku. Tyto kořeny míří přímo ke dnu, do kterého se časem zakotví.
Egeria densa roste lépe v tvrdší vodě než v měkké a kyselé. Ráda si dopřává větší množství světla a je-li část zastíněná, tak i když zbytek rostliny bude dál dobře prospívat, daná část rychle uhnije.
Může dobře prospívat o teplotě od 16 do 26 °C. Proudění vody není na škodu, i přes křehký stonek se rostlina v takových podmínkách neláme, ale jen ohýbá.
Sehnat ji můžeme v podstatě v téměř každém zverimexu s akvaristikou.
Fotografii poskytl National Institute of Water & Atmospheric Research, Bugwood.org
Egeria najas (douška dlouholistá)
I když se to z názvu tak nemusí jevit, jedná se o půvabný drobnější druh Egeria, který asi nejlépe padne do nanoakvarií. Na fotografiích působí masivnější než skutečně je, neboť v reálu se dá přirovnat až k travnímu žebříčku.
Jeho barva bývá svěže zelená, občas můžeme zaznamenat hnědý či až načervenalý stonek.
V přeslenech roste nejčastěji čtyři až pět listů. Od ostatních rostlin ze skupiny ji bezpečně poznáme podle zoubků, které má po hraně každý jednotlivý lístek.
Na rozdíl od Egerií densa má radši měkčí vodu, ale má i daleko větší nároky na světlo. To kompenzuje větší tolerancí teploty, to od 11 do 26 °C.
Sehnat ji můžeme v lepších akvaristikách.
Fotografii poskytl Aquatic plant centeral, www.aquaticplantcentral.com
Elodea (vodní mor)
Jméno Elodea pochází z řeckého helodes, což znamená bahnitý. Neboť tyto rostliny často rostou v bahnitých jezerech a močálech. Jedná se o studenomilné rostliny, díky čemuž jsou vhodnější spíše do jezírek než akvárií. Jejich potřeba světla je nižší než u Egerií ale i Elodeám se daří lépe v tvrdší vodě.
Elodea Canadensis (vodní mor kanadský)
Tato Elodea v akvarijním prostředí mívá lístky zbarvené do svěží zelené, v přírodě se projevují spíše jako tmavší, stonek je z pravidla o několik odstínů světlejší a dosti tenký.
Jednotlivé přesleny mají od sebe často větší vzdálenost než u Egerie, záleží však na množství světla. Přesleny mohou růst i velice blízko u sebe a pak celá rostlina působí nesmírně dekorativně.
V jednom přeslenu rostou nejčastěji tři lístky, můžou však růst i čtyři. Lístky jsou krátké (nejkratší ze všech zmíněných druhů), tvrdší a na koncích téměř kulaté s mírným prohnutím dozadu. Občas si jednotlivé přesely na těchto rostlinách můžeme abstraktně představit jako korálky na šňůrce.
Často se větví, cca po každých sedmi centimetrech. Také kořenový systém je bohatší. Ve dně roste několik holých kořenů a ze stonku též vyrůstají tzv. vzduchové kořeny, které na rozdíl od Egerie nerostou rovnou ke dnu, ale různě se kroutí v prostoru kolem rostliny.
Dobře rostoucí může být ve vodě o teplotě od 12 do 22 °C. Pokud je pěstována v jezírku, které zamrzá, je lepší aby přezimovávala v akváriu. Má radši stojatou vodu, ale přežívá i proudění. Její stonek se neohýbá tolik jako u Egeria a v případě silnějšího tlaku se láme.
Sehnat ji lze i u nás ve volné přírodě, v poslední době se však objevuje stále méně.
Fotografii poskytl National Institute of Water & Atmospheric Research, Bugwood.org
Elodea nuttallii (vodní mor americký)
Nuttallii bývá zbarvená do žlutozelené či světlezelené barvy, navíc se na některých částech objevuje přecházení do červené. Červenání se projevuje nejčastěji v místě větvení, ve špičkách rostlin a nebo v místech vyrůstání lístku ze stonku.
Z jednoho přeslenu vyrůstají pouze tři lístky. Lístky samotné jsou skoro dvakrát delší než u Canadensis, o to ale křehčí. Často se tyto lístky vyskytují různorodě pokroucené a jsou zakončené špičkou. Při abstraktní představě díky zmíněnému kroucení lístků může působit jak z chuchvalců trávy.
U Elodea nuttalli můžeme někdy pozorovat i vícenásobné větvení z jednoho místa, podmínkou to však není. Co se kořenů týče, mohu jen předpokládat, že je na tom jako Canadensis. Žádné informace se mi o nich bohužel nepodařilo najít. Rozhodně však pouští vzduchové kořeny.
Škála teplot ve který prosperuje je velmi široká, od 10 do 25 °C, ve zbytku informací se shoduje s Elodea Canadensis.
K sehnání je stejně jako Elodea Canadensis.
Fotografii poskytl National Institute of Water & Atmospheric Research, Bugwood.org
Hydrilla (přeslice)
Jméno Hydrilla, jak si mnozí snadno domyslí, pochází z řeckého „hydro“, tedy voda. Má pouze jediného zástupce rodu na celém světě.
Hydrilla verticillata (přeslice vodní)
Hydrila může mít sytě zelenou až zelenomodrou barvu, vystavená větší intenzitě světla se však může měnit na žlutou až hnědou. Slabší osvětlení jí prospívá více.
Je spojením hned několika již zmíněných rostlin. Má ráda tvrdší vodu a je podobně masivní jako Egeria densa. Také se však vyznačuje zoubky na stranách lístků stejně s Egeria najas. Jednotlivé přesleny pak mohou být od sebe daleko, tak jak u Elodea Canadensis.
V jednom přeslenu roste pět převážně rovných lístků (údajně by tento počet však mohl vzrůst i na devět).
Staré stonky neuhnívají, pouze z nich opadávají lístky, ale živiny jimi stále prochází do vzrostlých výhonků. Opadané stonky se nadále drží spíše u dna. Větvení této rostliny tak není vůbec výjimečné.
Kořenový systém je v substrátu bohatý a plný rozmanitých kořínků. Občas můžeme nalézt na konci nejmohutnějšího kořenu hlízy. Hlízy jsou využívány jako zásobárna živin v nepříznivých obdobích. Občas se na rostlině objevují i vzdušné kořeny, které jsou však dosti tenké a krátké.
Tolerovaná teplota je od 13 do 28 °C.
Sehnat se u nás dá nejčastěji internetu.
Fotografii poskytl National Institute of Water & Atmospheric Research, Bugwood.org
Lagarosiphon (spirálovka)
Na rozdíl od ostatních zde zmíněných rostlin, tyto pochází z Afriky. Samotný název je pak znovu z řečtiny a dal by se přeložit jako „tenká trubka“.
Lagarosiphon major (spirálovka větší)
Podle mě je Lagarosiphon major ta nejmohutnější a nejkrásnější rostlina z celé této skupiny. Její barva je jasně zelená s trochu světlejším stonkem.
Při abstraktní představě ji můžeme vnímat jako plynnou látku prorážející si vodou cestu k hladině.
Od ostatních rostlin v této skupině se liší hlavně tím, že její listy nerostou v přeslenech, ale po celém stonku ve tvaru jakýchsi hustých spirálek. Hladké podlouhlé lístky jsou zatočené dozadu a svými konci se téměř dotýkají stonku.
Větvení se u této rostliny neprojevuje moc často, zato kořenový systém je bohatý a to i když kořeny nerostou příliš do hloubky, ale do stran.
Jako ostatní tyto rostliny má radši tvrdší vodu, ale ani s měkkou vodou nemá problémy. Aspoň ji to lehce brzdí v růstu.
Obvykle nevyžaduje příliš světla. V zimě bychom jí ho však měli dopřávat více, protože při menší intenzitě staví, přes zimní roční období, svůj růst.
Dobře prosperuje v teplotách od 16 do 26 °C.
I tato rostlina se u nás sežene nejlépe na internetu.
Fotografii poskytl National Institute of Water & Atmospheric Research, Bugwood.org
Lagarosiphon Madagascariensis (spirálovka madagaskarská)
Tento Lagarosiphon je tu zmíněn pouze pro úplnost, neboť díky svým tenkým dlouhým listům a křehké stavbě, je zaměnitelný spíše s druhy jako Ludwigia inclinata var. verticillata 'Cuba' (zakucelka var. verticillata 'Cuba') nebo Najas guadalupensis (řečanka guadalupensis). Od rostlin, kterým je zasvěcen tento článek, je však dobře odlišitelný.
Občas s těmito rostlinami bývá chybně zaměňována ještě Rotala rotundifolia (kolovka Indická), obzvláště roste-li v málo osvětleném místě a strádá. Odlišnost této rostliny je však patrná na první pohled.
Možnosti umístění v akváriu:
Sázená do substrátu
Nejčastější zasazení této rostliny v nádržích bývá právě vnořením do substrátu. Po několika dnech tyto rostliny ale můžeme nalézt plavající na hladině.
Je to dáno tím, že většina těchto rostlin nesnese stín a dříve než si stačí vytvořit kotvící kořínek od části schované v substrátu uhnije.
Na takové sázení pomáhá vzít několik stonků, přivázat je k sobě a vnořit do substrátu celý tento trs.
Nejúčinnější však bývá vzít odmaštěnou matičku, rostlinu lehce obalit kolem stonku nějakým měkkým materiálem a provléct ji matičkou. Rostlina už nebude plavat k hladině ani hnít a brzy se ke dnu ukotví kořínky.
Jako pozadí
Zakrytí nějaké techniky, nebo k vytvoření pozadí vysázením do tzv. „záclony“, je nejčastější účel této rostliny v našich nádržích. Rostlinu na tyto účely můžeme sázet dle předešlých návodů.
Vytváření záclon těmito rostlinami však není příliš pohodlné. Protože po dosazení hladiny rostou rychle i na ní, musí se často zastřihávat. Tím začnou tvořit bohaté větvení a lineární vzhled záclon se brzy změní v klasické trsy těchto rostlin. Mě osobně se beztak tyto trsy líbí nejvíce.
Plovoucí
Není žádnou výjimkou když si někdo nechá tyto rostliny jen volně plavat po hladině. Rostlinám to vůbec nevadí a díky větší blízkosti ke světlu se může některým dařit i lépe.
Bohužel volně plavající na hladině vypadají dobře jen v hustém porostu a v takovém případě zas nebudou propouštět světlo ostatním rostlinám. Další nevýhodou je, že dříve či později začnou pouštět nevzhledné kořeny které se vám budou přes celý vodní sloupec snažit natáhnout až k substrátu, aby se v něm následně ukotvily.
Lépe vypadá, když rostlinu rovnou zasadíme a necháme ji, aby si k hladině sama dorostla a teprve potom po ní její stále rostoucí špička plula.
Trávníček
Na trávníčky jsou tyto rostliny téměř nepoužitelné. Museli by se na něj využívat špičky rostlin, které by se sázely hluboko do substrátu. Často bychom řešili uhnití, věčně bychom museli zastřihávat (i když u krátkých stonků trvá delší dobu než opět porostou) a brzy by to nebylo pěkné na pohled.
Přichycená k dekoraci
Vcelku pohodlná možnost, kdy stonek obtočíme či přivážeme k dekoraci. Musíme se však vyvarovat toho, aby některé části zůstaly ve stínu. Také bychom měli počítat s tím, že za nějakou dobu budeme rostlinu obnovovat, neboť staré stonky nevypadají tak dobře jako nové.
Vsunutá do trsu rostlin
Další pohodlná a praktická možnost umístění do nádrže, kterou se zahušťují trsy těchto rostlin, ale také tak lze oživit trsy rostlin zcela jiných. Jednotlivý stonek prostě vezmeme a umístíme tak, aby se udržel v nějakém trsu. On později sám vyhodí kořínek, kterým se na místě ukotví nastálo.
Pěstována v jezírku
Tyto rostliny se v jezírkách běžně pěstují a nebývají s nimi takto větší potíže. Většinou se jen volně pohodí na hladinu a nechají se svému osudu, aby se samy ukotvily.
Zkrmování těmito rostlinami
V tomto případě se samozřejmě nejedná o druh sázení, ale o opomenuté téma.
Často někteří akvaristé nalézají stonky s ustupujícími listy po celé rostlině a předpokládají, že jim tato rostlina strádá po nějaké látce. Ve skutečnosti jen posluhuje jako zpestření stravy nějakému obyvateli v akváriu.
Pokud chceme tuto rostlinu od nájezdů jedlíka uchránit, tak bychom měli přikrmovat okurkou či salátovými listy.
V případě že uvažujeme o pěstování této rostliny na zkrmování, musím poznamenat, že mizí většinou jen listy a stonky bez povšimnutí zůstávají.
UPOZORNĚNÍ: Všechny zmíněné rostliny by akvaristé nikdy neměli vyhazovat do přírodních vodních ploch. Radši je někomu darujte, vyhoďte do odpadků nebo nechte někde uschnout. Důvod je jejich životaschopnost a nekontrolovatelný růst, díky kterému pak mohou utlačovat domovské druhy a tím výrazně narušit biologickou rovnováhu. V zahraničí dokonce existují organizace snažící se regulovat růst těchto rostlin mimo jejich domovinu.
Ať vám to kvete! Ez
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 26x • Nelíbilo se: 1x • Zveřejněno: 15.02.2012 • Upraveno: 19.02.2012 • Přečteno: 1296x
Schválili: Johan 30.11.12 • Bob66 13.01.13 • alpaka 14.01.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Rostliny
| 04.02.2017 |  | Sadenie jemných rastliniek do liaporu pomocou hrebeňa | 678x |
| 01.09.2012 | | Hnojení pomocí Easy-Life | 1622x |
| 22.01.2014 | | Výroba drop checkeru po domácku | 1191x |
| 20.12.2013 | | Jak předcházet rozpadu listů u cryptocoryne. | 2873x |
| 29.06.2011 | | Kryptokoryny - možná příčina uhnívajících listů | 1734x |
| 30.12.2023 | | Malý atlas mechů | 2668x |
| 02.09.2012 | | Akvarijní rostliny - nedostatek živin a jak hnojit | 4840x |
| 23.09.2011 | | Řasokoule ve formě koberečku v akváriu | 2989x |
| 26.01.2008 | | PMDD | 14724x |
| 25.09.2018 | | Jak (ne)nakoupit (ne)akvarijní rostliny | 1301x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 27.12.2012 | | Igelitky jako pozadí? | 2445x |
| 15.02.2012 | | Egerie, Elodea, Hydrila a Lag... Obecně | 1140x |