Články » Řasy a podobné organismy v akváriu    

Řasy a podobné organismy v akváriu

Tento článek vznikl v krátké chvíli jako kostra pro budoucí rozvíjení. Budu rád za případné připomínky, které se budu snažit do článku zakomponovat. Většina kalamitní řasy napadá akvárium v jeho prvních fázích a akvária začínajících akvaristů. Někdy jsou tak vytrvalé, že mohou od tohoto koníčku i odradit. Článek by měl uvést do základní problematiky řas v akváriu a pomoci je rozlišovat a pochopit, proč vznikají, a že ne vždy jsou pro akvárium a rostliny nebezpečné.

Kde je voda, světlo a živiny, tam se objevují organismy, které tohoto místa využívají. Při pěstování vodních rostlin využíváme těchto tří faktorů a změnou poměru a zastoupením konzumentů těchto faktorů ovlivňujeme růst rostlin i vzhled akvária. Ovšem ne vždy je námi zvolený poměr ideální a mohou nastat problémy s růstem rostlin a nebo i invazí řas, nálevníků, baktérií a jiných mikroorganismů využívajících prostor mezi námi pěstovanými rostlinami a jimi využívanými faktory prostředí.

Při pěstování rostlin dělají největší problémy řasy. Jsou to autotrofní (fotosyntetizující) a některé v menší míře i heterotrofní organismy. Ve všech akváriích se vyskytují a ve většině z nich se jedná o řasy, které jdou vidět už i pouhým okem. Při prvním zpozorováním řasy není potřeba hned panikařit. Některé mají i estetickou hodnotu a jsou záměrně pěstovány, nutno podotknout, že kdyby se většina řas dala držet na uzdě a v krátké době neexpandovaly na rostliny, byly by krásnou dekorací i v rostlinných nádržích. Je tedy potřeba rozlišovat ty řasy, které mohou mít pro akvárium a rostliny do budoucna škodlivý účinek a ty, které tento malý ekosystém dokonce obohatí. V akváriích jsou většinou vítány tmavě zelené porosty krátkých zelených řas a v některých případech i kratší druhy tmavě hnědých ruduch.

Při výskytu nežádoucích řas je prvních krokem zjištění, o jaké řasy se jedná. „Poznání svého nepřítele je polovina bitvy.“ Pro akvaristické účely není nutností poznání druhů řas, mnohdy stačí pouze skupina. Je určitou tradicí rozlišovat pouze: zelené řasy, sinice, ruduchy, rozsivky (hnědé řasy) a zákaly – ty ovšem mohou být způsobeny i různými druhy nálevníků.

Nejlepší prevence proti nadměrnému výskytu řas je dostatečné množství zdravých rostlin. Ty dokáží řasám konkurovat a nejspíše je i aktivně potlačovat natolik, že se jejich výskyt omezuje pouze na holé kameny či v menší míře na skle. Stále více akvaristů používá k boji a k prevenci tzv. řasožrouty. Jedná se o různé druhy krevet, plžů a ryb. Opravdu je tento směr účinný a některé druhy dokáží udržet akvárium řasy prosté. I když dokáží živočichové žeroucí řasu dokáží být účinní, neměly by být hlavní zbraní, ale pouze jako doplněk. V principu totiž zůstává, že nadměrný výskyt řas značí nedostatečný růst rostlin, resp. některý z faktorů prostředí jimi není dostatečně využíván. Toto ale neznamená, že aby se akvárium mohlo řasám bránit, musí rostliny růst na maximum možného. I při pomalém růstu rostlin, nemusí zbýt pro řasy místo. A v tom je ten fígl, udělat takové prostředí, kde jsou všechny složky plně využívány v rovnováze a ničeho není málo, ale ani nepřebývá. Řasy nebývají příčinou špatného růstu rostlin. Nýbrž jsou jakýmsi ukazatelem zhoršených životních podmínek pro vyšší rostliny. Většina řas napadá pouze staré či nemocné listy – nemocnými listy se myslí i listy nové, které trpí nedostatkem výživy či světla, a zvláště při napadení těchto listů lze usuzovat na špatné životní podmínky, např. špatné osvětlení nebo začínajícího přesycení vody minerálními a organickými látkami.

1.Rozsivky (Třída Bacillariophyceae)

Akvaristy nazývané hnědé řasy (Kdybychom byly úplně přesní, tak je toto pojmenování nesprávné. České označení hnědé řasy je používané pro třídu Fucophyceae. Tato třída jsou výlučně mořské řasy). Jedná se jednobuněčné řasy s buněčnou stěnou vytvářející dvě miskovité poloviny – jednu menší a druhou větší vytvářející víčko. Buněčná stěna je inkrustována oxidem křemičitým dělající schránky pevné, tvrdé a nádherně tvarované. V akváriích se s nimi setkáváme hlavně jako s hnědými, trochu drhnoucí povlaky na rostlinách, skle a dně. Vyskytují se nejčastěji v nově založených akváriích s nadbytkem fosforu a křemičitanů nebo v nádržích s nedostatkem světla. Z nově založených nádrží většinou sami zanedlouho zmizí. Dá se tomu pomoci přidáním na intenzitě osvětlení a odsáváním, některé ovšem pevně přirůstají, a tak se z rostlin těžko mechanicky odstraňují. Pokud z nádrží povlaky rozsivek nemizí, bývá na vině nízká intenzita osvětlení. To se stává v nádržích osvětlených převážně denním světlem, kdy se objevují při krátících či krátkých podzimních a zimních měsících. V literatuře je jako dobrá ryba pro omezování růstu rozsivek doporučován Ancistrus.

 

Obr. 2:  Nádrže s nízkým redoxpotenciálem a vysokým organickým znečištěním porůstají veškerá místa, včetně rostlin, povlaky hub, bakterií a rozsivek. Vlivem velkého organického znečištění narůstající kolonie bakterií ucpávají filtrační média a při sníženém průtoku filtru se rychlost rozrůstání tohoto povlaku po akváriu ještě zrychluje. Bez rychlého zásahu mohou rychle odumřít všechny rostliny. Výměna většiny vody několik dnů po sobě, vyčištění filtru a tím zvýšení proudu v nádrži tyto povlaky rychle zničí. Nicméně je nutné zjistit, proč bylo akváriu znečištěné. a-b) Povlaky sinic a hub porůstající špatně rostoucí rostliny a dekoraci v akváriu. c) Neškodná sedentární rozsivka typicky porůstá žabí vlas.

2.Sinice (Oddělení Cyanobacteria)

Akvaristy nazývané „modrá řasa“. Vytváří slizovité zelenomodré kolonie porůstající dno i rostliny, někdy zapáchají po bahně. Barva ovšem může být i jiná. Kromě přisedlých, vyskytují se i planktonní sinice, vytvářející zelené zákaly (tzv. vodní květ), tyto zákaly mohou tvořit i zelené řasy. Zákaly sinic od zelených řas poznáme pomocí jednoduchého pokusu. Odebereme trochu vody, kterou necháme na světle odstát. Pokud se vytvoří zelený povlak na hladině, jedná se o sinice, pokud voda zůstane celá zelená, je zákal způsoben zelenými řasami.

Velmi často se vyskytují v nově založených nádržích s ještě nevyváženým příjmem dusíku a fosforu. Na povlaky sinic jsou náchylnější nádrže s tvrdší čerstvou vodou a dobře osvětlená místa. Časté jsou sinice, které dokáží přijímat atomární dusík, a tak nastupují hlavně, když je vysoký obsah fosforečnanů a nízký dusičnanů. Toho je často docíleno jednorázovým zvýšeným obsahem dusičnanů, které rostliny velmi brzy spotřebují a zbude tak vyšší hodnota fosforečnanů. Proto do nádrží nepatří dekorace z kostí! Velmi častá je sinice rodu Oscillatoria, která se nejprve objevuje těsně pod substrátem  na osluněné stěně akvária (obr. 2) a poté i na dně a rostlinách. Výskyt v substrátu bývá u starších nádrží často prvním  příznakem možného napadení sinic, ale ne vždy se dál rozrůstají. Sinice expandují velmi rychle a při větším zarůstu sinicí jsou pro rostliny i ryby nebezpečné.

Sinice nepřirůstají k substrátu a dají se velmi snadno oddělit od napadených listů. Mnohdy stačí jen mechanické odsávání z listů a dna, ale to nikdy nemůže být tak precizní, aby se zničily všechny částečky řasy, ale pro napadené rostliny je to velmi důležité. Rostliny se dají podpořit častější výměnou vody a ustálenějším přidáváním dusíku. Někdy se na potlačení sinic používají nejrůznější antibiotika. Tímto se ovšem řeší pouze následek, ne příčina. D. Walstad (1999) popisuje, že někdy již po prvním použití dochází k rezistenci sinic na antibiotika (erytromycin, kanamycin). Rataj (1972) doporučuje měnit odsátou vodu s povlaky sinic za vodu měkkou a na minimálně 6-10 dní  změnit zastíněním světelný režim v nádrži.

Velmi dobře porosty sinic likvidují měkkýši (Septaria porcellana, Ampularia) a ryby (SAE, mollinésie), velmi dobře a rychle likvidují sinice i pulci žab, sinice ve vodním sloupci konzumují planktonní korýši (Dafnia).

Obr. 3: Velmi častá sinice Oscillatoria splendida. – 3a) Přítomná v bohatě fosforem zásobeným dnech a na povrchu substrátu, dekorací i rostlin; 3b) mikroskoskopická fotografie této sinice.

3.Ruduchy (Oddělení Rhodophyta)

Tyto řasy se vyskytují hlavně v těch akváriích, které jsou méně osvětlené, s vyšším obsahem fosforečnanů, přerybněné, některé druhy mají rády i silný proud. Často jsou k rostlinám silně přirostlé ,a tak je ani nelze mechanicky odstraňovat. Ovšem stejně jako dvě předchozí skupiny jsou velmi citlivé na prostředí s velmi dobře rostoucími rostlinami, a to i plovoucími!

Černá štětičkovitá řasa

Vytváří krátké, bohatě větvené měkké tmavohnědé polštáře na listech, dekoraci a nejčastěji vývodu či při nasávací trubce filtru. Často se nejprve vyskytne v těch místech v akváriu, kde je silnější proud. Sice se nemusí šířit dále (je to relativně háklivá řasa), ale dá se to brát jako první ukazatel možného dalšího šíření. Jejímu objevení přispívá vysoký stav fosforečnanů, železa a kumulující se nerozložené látky. Pravidelné výměny vody jsou dostatečnou prevencí.

Nejčastěji se v akváriích vyskytuje rod Chantransia (syn. Audouinella), který se v přírodě vyskytuje v metafytonu (sliz vytvořený různými organismy) sladkovodních tůní. Má 2-15 mm vysoké, nepravidelně rozvětvené stélky, rozmnožuje se pouze monosporami. Ale mohou být pouze stádium životního cyklu rodu Lemanea nebo Batrachospermum (Starmach, 1977 in Kalina 2005).

 

Obr. 4: Černá štětičkovitá řasa – rod Chantransia. – 4a Vytváří heboučké husté polštáře na dekoraci a rostlinách; 4b-c mikroskopická fotografie

Černá vousatá řasa

Typ řasy napadající rostliny v akváriích se neměněnou vodou a vysokou rybí osádkou. Pravděpodobně se jedná o malé formy jeleního parohu - viz níže.

Jelení paroh

Obr. 5: Ruducha rodu Compsopogon také zvaná jako jelení paroh. Vyskytuje v relativně dobře osvětlených akváriích na starších listech – silně k nim přirůstá a nedá se tak mechanicky odstranit.

Velmi pevně přichycená ruducha připomínající jelení paroh. Má šedavou až bělavou barvu (čím tmavší, tím je na tom hůře). Nejčastěji roste na listech rostlin, nejdříve napadá ty nejstarší. Vyskytuje se v dobře osvětlených nádržích při vyšším pH a vyšší rybí osádkou. Pravidelné výměny vody a mírné zastínění plovoucími rostlinami tuto řasu spolehlivě potlačuje.

Obr. 6 demonstruje postup ústupu jeleního parohu (rod Compsopogon). Fotografie navazují na předcházející (kde je vyfocená po odhalení z prostříhaných rostlin a tím se jí změnilo prostředí). První fotografie po dalších 3 dnech. Měla více světla k růstu a začala se rozrůstat, ale zároveň byla vytlačena lépe rostoucí rostlinou. Obr. 2 – po dalších 2 dnech. Obr. 3 – další den poté (5. den od pořízení první fotografie).

K růstu této řasy došlo k akváriu s vysokými dávkami hnojení a nízkým poměrem dusíku ku fosforu. Po prostříhání akvária nedošlo k omezení hnojení, tak se hodnoty živin dostaly velmi vysoko (NO₃ na více než 50 mg/l), a i přesto ruducha sama po pár dnech zmizela.

Ploché přisedlé ruduchy

Občas se v akváriu objeví i různé přisedlé ruduchy. Rostou na všech pevných předmětech. Nerostou příliš rychle, tak zdravé širokolisté rostliny neohrožují. Skla nádrží mohou sice trochu hyzdit, ale při běžné údržbě se snadno odstraní, a ani zde nepředstavují problém. Nejčastější je Hildenbrandia rivularis, která je jediným sladkovodním druhem z řádu Hildebrandiales. V přírodě se vyskytuje na mírně zastíněných kamenech v pomalu tekoucích vodách, kde vytváří ploché porosty. V akváriích roste ve starší slabě osvětlené tvrdší vodě.

4.Zelené řasy (oddělení Chlorophyta )

Tato skupina patří mezi nejproblémovější, ale zároveň obsahuje i řadu velmi dekorativních zástupců a dokonce i záměrně pěstované druhy řas, jako tzv. řasokouli (Cladophora aegarophila) a pro vytíračky různé parožnatky. Do nádrží se dostávají hlavně pomocí fragmentů stélek zanesených na rostlinách a s rybami. Sice se v přírodě i v akváriu většinou rozmnožují vegetativně pomocí fragmentů stélek, vytvářejí i mikroskopické spóry. Jsou vzhledově velmi různorodé, od planktonních jednobuněčných řas, přes dlouhé vláknité řasy až po velmi složité stélky char, které jsou velmi podobné vyšším rostlinám. Zelené řasy mají ze všech ostatních řas k vyšším rostlinám nejblíže, a tak jejich výskyt signalizuje dobré světelné podmínky pro růst akvarijních rostlin. Vyskytují se pouze v dobře osvětlených nádržích. Rostou na dekoraci, sklech a rostlinách, k nimž některé silně přirůstají a nedají se mechanicky odstranit. Jejich potlačení za pomoci rostlin je zdlouhavé a ne vždy účinné, nicméně je to nejcitlivější a dlouhodobě nejlepší prostředek. Většině druhů vyhovují nádrže s nedostatkem živin a intenzivnějším osvětlením. Jsou důležitou součástí potravy pro řasožravé ryby, jako jsou živorodky, ale některé jsou velmi tvrdé, dokonce tvrdší než listy pěstovaných rostlin. Přispívají k odbourávání odpadních látek a k okysličování nádrže. S touto skupinou se v akváriích setkáváme nejčastěji, a tak se rozlišuje nejvíce skupin.

Zelená přisedlá řasa

Obr. 7: Zelené přisedlé řasy pokrývají dobře osvětlená místa na listech rostlin, dekoraci i sklu. Často jsou při silnějším zárůstu napadány různými houbami.

Tato řasa jako jedna z prvních osidluje stěny akvárií a staré osvětlené listy. Rostliny přímo neohrožuje, ale slouží jako podklad pro jiné druhy zelených řas a také snižuje estetickou hodnotu akvária. Z předního skla jde s trochou síly odstranit houbičkou nebo škrabkou, ale opravdovým problémem je na starých listech, např. na druzích rodu Anubias a Echinodorus či listech nových na pomalu rostoucích rostlinách. Samozřejmě pomůže zastínění, ale mnohem lepší je podpořit růst rostlin (což se ovšem týká všech druhů řas).

Zelená vláknitá řasa

Vyskytují se v dobře osvětlených nádržích, protože vyžadují podobné podmínky jako pěstované druhy rostlin.

Krátká přisedlá zelená řasa

Obr. 8: a-Přisedlá krátká zelená řasa (Oedogonium capillare, který je běžný v metafytonu rybníků a tůní) dokáže vytvářet příjemně vypadající svěže zelené koberečky. Je velmi vítaným zpestřením jídelníčku živorodek. Často se na ní pasou různé druhy krevetek – vybírají z ní detrit. b- mikroskopická fotografie.

Vytváří na povrchu listů a na předmětech v akváriu jemné a velmi krátké trávníčky. Bývá neškodná a naopak se stává vhodným doplňkem stravy živorodek, plžů a krevetek.

Při větší invazi nepěkně zarůstá i ty nejjemnější listy rostlin. Kromě podpory růstu oxidem uhličitým a živinami (nebo naopak přistíněním) zde mají v boji své místo i řasožrouti - obzvláště živorodky a krevetky.

Vláknité chomáče řas

Jedná se o poměrně neškodné řasy, většinou přichycené na dekoraci (hlavně dřevě) a ulitách šneků. Vyrůstají z jednoho místa a následně se stromečkovitě větví a tím připomíná některé druhy ruduch. Tyto řasy jsou podobné pěstované řasokouli. Dokonce při určité péči při odstranění od substrátu a nechání v blízkosti filtru začne podobné, ale menší koule, vytvářet.

 

Obr. 9: Chomáče vláknité řasy Cladophora glomerata bývají bezproblémové a velmi dekorativní. Jsou podobné a příbuzné pěstovanému druhu Cladophora aegagrophila. - a: chomáč řas bývá přirostlý pouze na jednom místě; b: takovéto porosty řasy bývají často navštěvovány a čištěny krevetkami.

Obr. 10: Často pěstovaná řasy Cladophora aegagrophila – a: při roztrhání se vytvářejí menší kouličky; b: řasokoule se dá roztrhat a připevnit na dekoraci, vytváří pak svěže zelené porosty, c: detail stélek řasokoule.

 

Dlouhá vláknitá řasa

Nejproblémovější skupina vůbec. Delší druhy řas, jako je žabí vlas, můžeme namotávat na špejli a mechanicky odstraňovat. Pomáhá snížení intenzity osvětlení, např. plovoucími rostlinami či rychle rostoucími rostlinami. Často způsobují usazování vápence na místech, kam přisedají a tím nám ulehčují boj. Značí, že v nádrži je nízký či kolísavý obsah volného oxidu uhličitého a často i makroživin, jejich přidáním velmi podpoříte rostiny. Dále se dá bojovat s pomocí peroxidu vodíku.

V akváriích se vyskytuje spoustu druhů těchto řas. Jedním z velmi hojných jsou různé druhy rodu Cladophora, která jsou v přírodě hojné v prokysličených tekoucích vodách, kde pevně přirůstají na kameny. Vlákna jsou drsná a bohatě větvená. Dále kratší přirostlé řasy téhož rodu. S tropickými rostlinami se do akvárií dostal i tropický rod Pithophora, který zarůstá spíše neudržované, slaběji osvětlené nádrže s tvrdší vodou. Často zmiňovaný rod Spirogyra se akváriích prakticky nevyskytuje.

Obr. 11: Zelené vláknité řasy jsou velmi časté a boj s nimi není jednoduchý. Některé ale dokáží akvárium zpestřit. – a: Některé vláknité řasy jsou kratší a nedají se namotávat špejlí. Při dostatečném prostoru vytvářejí dekorativní polštáře. b: největší problémy vláknité řasy dělají při zarůstání do mechů a játrovek. c) Cladophora dokáže být nepříjemným protivníkem. Obzvláště v dobře osvětlených nádržích. d) Mikroskopická fotografie vláknité řasy rodu Oedogonium. e): Mikroskopická fotografie dlouhé vláknité řasy Cladophora, zvanou žabí vlas. Je velmi často porůstána rozsivkami a je na omak drsná. A nebo jako zde porostlé sinicí rodu Chamaesiphon f) zelená vláknitá řasa rodu Pithophora.

 

Obr. 12: Při nedostatku makroživin a vysoké intenzitě osvětlení se na špatně rostoucích rostlinách objevuje hustý povlak z vláknitých řas. Nejvíce jsou zastoupeny zelené vláknité řasy jako Claophora či Oedogonium, ale spolu s nimi rostou i ruduchy a rozsivky. a) Odedna odtržená Limnophila sessiliflora vyfocená v nádrži s minimem dusičnanů těsně pod světlem. b) Ta samá rostlina pod mikroskopem. Povlak řas je tvořen minimálně čtyřmi na první pohled odlišitelnými zelenými řasami a ruduchou rodu Compsopogon. c) Porosty rozsivek na zelené řase.

Obr.13: V nádržích s nízkým obsahem makroživin se mohou objevovat křehké chomáče našedlé řasy. Samotná řasa se snadno mechanicky odstraňuje.

 

Parožnatky (třída Charophyceae)

Obr.14 : Parožnatky v čistých vodách vytvářejí husté porosty. b) Některé druhy jsou typické pro tvrdé mělké vody. Jako např. Chara connivens

Tyto řasy jsou nejpodobnější vyšším rostlinám, mají vzpřímené, v substrátu rhizoidy přichycené stélky, dosahující i více jak 50 cm. Stélka nese v pravidelných intervalech přesleny bočních větví. Většina druhů patří do rodů Nitella a Chara. Rostou ve sladkovodních nádržích s měkčí vodou. V tůních a jezerech mohou vytvářet husté porosty poskytující úkryty a potravu rybám.  V akváriích se vyskytují pouze jako pěstované, nikdy nejsou kalamitní, byť se mohou stát plevelem. Dají se s úspěchem použít jako rostliny do vytíraček. Jsou citlivé na zvýšený obsah fosforečnanů.

5.Zákaly

Projevují se zeleným až hnědým zakalením vody. Způsobují je hlavně zelené řasy, sinice a nálevníci (hnědé či béžově-zelené zákaly). Nejčastěji se objevují v nově založených akváriích, ale pozor, neplést se zákalem vzniklým při napouštění a zvíření dna. =) Tento první zákal velmi často během 5-10 dnů sám zmizí, ale mnohdy může dlouho přetrvávat a stát se nepříjemným soupeřem. Časté výměny vody dočasně pomohou, ale po opětovném namnožení řasy se voda opět stane neprůhledná.  Čerstvá voda obsahuje množství zárodků mikroorganismůa dostatek živin pro jejich rozvoj, a tak zákalu spíše pomáhá. Zákaly tvořené řasou a sinicí jsou jasně zelené. Známe je i z eutrofních vodních nádrží v přírodě, kde v pozdním létě vytváří vodní květ. Původce těchto dvou zákalů poznáme při jednoduchém pokusu. Planktonní sinice obsahují specializované buňky sloužící k nadnášení. Nabereme vodu a necháme na světlém místě odstát. Pokud zákal zůstane v celém vodním sloupci, jedná se o zelené řasy, pokud se bude hromadit u hladiny, je tvořen sinicemi.

Vytvoření zákalu napomáhá vyšší koncentrace makro živin ve vodním sloupci a dostatek osvětlení. Po snížení osvětlení nebo vyčerpání živin sám ustupuje. Potlačení zákalu tedy pomáhá zatemnit  akvárium po dobu několika dnů, prohánět vodu UV lampou, filtrovat přes ječmennou slámu, přidání algicidů apod. Většinou se jedná o drastické metody, a tudíž je nemohu doporučit. Dočasné vyvarování se přímému slunečnímu oslunění a snížení intenzity umělého osvětlení situaci zlepší. Jako druhý krok je nutné snížit obsah živin ve vodním sloupci, hlavně dusíku a fosforu, přidáním plovoucích nebo rychle rostoucích rostlin. Hynoucí zákal mění svou barvu z zelené na hnědou. To pro to, že umírající řasy požírají množící se nálevníci. Rozkládající se řasy a namnožení nálevníci spotřebovávají rozpuštěný kyslík a tím mohou být nebezpeční akvarijním rybám.

Obr. 15: Zelený zákal tvořený hlavně řasami rodu Tetraspora, ale i mnohými dalšími. V živinami bohatých a osvětlených vodách tak vznikají tmavě zelené zákaly.

6.Slepá hladina

Když se na hladině utváří slabý povlak, který hladinu tvoří neprůhlednou, mluvíme o tzv. slepé hladině. Jedná o biofilm tvořený různými organickými látkami a organismů přikrmujících se na něm - hlavně bakterie. Velmi často se tvoří v nově založených nádrží. Často se také říká, že příčinou jejího vzniku je velká prašnost vzduchu a usazování prachu na nehybné hladině. Ale už jen z charakteru, co slepou hladinu tvoří, je zřejmé, že pravým důsledkem jejího vzniku je nevyváženost akvária, kdy bakterie rostoucí ve filtru a na "dekoracích" akvária nejsou schopny rozkládat aminokyseliny a lipidy, které se pak usazují na hladině.

7.Organismy připomínající řasy

V akváriích se kromě řas vyskytuje celá řada dalších organismů, které si většina akvaristů s řasami splete. Jedná se o různé mechovky, houby, plísně a polypovce.  Většinou je to pouze chvilková záležitost a sami zmizí.

Z mechovek se často vyskytuje větší Plumatella repens a další druhy, které nedosahují takové velikosti. Porůstají rostliny, ale většinou nejsou kalamitní a za čas zmizí, a nebo se omezí na několik málo listů. Někdy se na rostlinách vyskytnou bílé, beztvaré, ale tvrdší útvary. Jedná se o živočichy patřící do hub – většinou houba říční. Nejsou ničemu nebezpeční. Stačí napadené části rostlin vyjmout. Starší dřevo po čase prorůstají různé druhy hub a pod vodou připomínají ruduchy. Jsou neškodné, ale při přerůstání poněkud nevzhledné. Zde pomůže jen vyvaření. Někdy se vyskytnou i příbuzné houbám, hlenky a plísně. Plísně porůstají nové dřevěné dekorace a jsou velmi časté v nově založených nádržích. Jsou bílé nebo průhledné a jemné. Není potřeba s nimi nijak bojovat. První ryby, krevety a plži si na nich rádi pochutnají, ale i v nádržích bez ryb sami do 5 týdnů mizí. Zcela výjimečně se na dekoraci vyskytnou hlenky, nejčastěji rod Physarum. Jedná se o světlé placaté útvary utvářené z jemných až tlustých vláken. Není nebezpečná a také sama brzy zmizí. Předměty napadené houbou nemá cenu nijak dezinfikovat. Obsahují různé cukry a bílkoviny, které jsou houbami rozkládány a využívány. Po vyčerpání těchto látek houby sami mizí a svojí existencí čistí akvárium.

9

Obr. 16: Mechovky jsou zřídkaví návštěvníci akvárií.

8.Použitá literatura

Rataj K. (1983): Akvaristika začíná u rostlin. – Svépomoc, Olomouc

Walstad D. L. (1999): Ecology of the planted aquarium: a practical mannual and scientific treatise for the home aquarist. – Echinodorus publishing, Chapel Hill: 194 s.

Kalina T. & Váňa J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. – Karolinum, Praha: 606 s.

9.Doporučená literatura

http://planta.aquariana.cz/rasy_01.htm

http://www.bubblesaquarium.com/images/home%20mid_photo/Article%20on%20Algae/freshwater_algae.htm

http://www.horacovoakvarium.cz/clanek_rasy_svetlo_a_ziviny.htm

http://www.horacovoakvarium.cz/clanek_ruducha.htm

http://www.sinicearasy.cz/

http://www.sci.muni.cz/botany/studium/nr-rasy.htm

http://www.keweenawalgae.mtu.edu/

http://www.acquariofiliaemicroscopia.it/movimentocianom.html

 

10. Zajímavé fotografie z akvarijního mikrosvěta

 

I. Rozsivky

obr. I. - Rozsivky jsou v akváriích velmi časté. Ne vždy jsou vidět. a) hnědý povlak na stěnách akvária či dekoraci způsobují přisedlé rozsivky. Takto vypadají pod mikroskopem. b) penátní rozsivka Tabellaria fenestrata. c) penátní rozsivka Fragilaria ulna.

II. Sinice

Obr. II.: V akváriích se vyskutuje několik druhů sinic tvořící povlaky na dnu a rostlinách.

III. Ruduchy

Obr. III.: Některé ruduchy jsou v akváriích vítané, jako velmi dekorativní červená Hildenbrandia rivularis. Jiné, jako jelení paroh, jsou často proklínané.

IV. Zelenné řasy

Obr. IV.: V akváriích se vyskytuje velké množství zelených vláknitých řas.

V. Ostatní

Obr. V.: Kromě pouhým okem viditelných řas se v akváriích vyskytuje celá řada drobných organizmů a řas. Porůstají každé volné místo a poskytují první potravu rybímu potěru.

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Líbilo se: 268x • Nelíbilo se: 3x • Zveřejněno: 25.11.2011 • Upraveno: 29.12.2012 • Přečteno: 22967x

Schválili: invalida 29.12.12 • romant 29.12.12 • Kusma 29.12.12 • Haimdol 29.12.12 • alpaka 31.12.12 • Bob66 04.01.13

Související články

Žádné související články

Další články z rubriky Rostliny

26.07.2012		Okřehek v akváriu	2748x
30.12.2023		Malý atlas mechů	2770x
16.06.2021		Rostlinné akvárium - založení, strategie hnojení, sestřih do finální podoby	386x
29.06.2011		Kryptokoryny - možná příčina uhnívajících listů	1739x
08.06.2012		Jávský mech vs. Singapurský mech	2072x
16.11.2021		Akvarijní rostliny - nákup, vybalení, ošetření a sázení	270x
25.03.2016		Nákup rostlin v Aqua-Daho Šumperk	146x
03.06.2006		Plovoucí rostliny	24017x
07.02.2016		Pár slov o kryptokorynách	1474x
20.12.2013		Jak předcházet rozpadu listů u cryptocoryne.	2882x

Komentáře návštěvníků

Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

Další články tohoto autora

30.12.2023		Malý atlas mechů	2770x
08.12.2013		Jak začít s akvaristikou	15383x
09.02.2013		Po letech na výstavě v HK (2013) (část 2)	559x
09.02.2013		Po letech na výstavě v HK (2013) (část 1)	659x
26.07.2012		Okřehek v akváriu	2748x
27.02.2011		Oxid uhličitý - formy, distribuce, přidávání	5191x