Od parmiček až k pokoji plném zvířat - 1. část - Jak to všechno začalo
Články » Od parmiček až k pokoji plném zvířat - 1. část - Jak to všechno začalo 
Od parmiček až k pokoji plném zvířat - 1. část - Jak to všechno začalo
Psalo se léto 2010 a já opět část svých prázdnin trávil u své babičky nedaleko Frýdku-Místku. Jak už to tak každý rok bývá, na začátku srpna jsem „slavil“ svátek a babička mi tedy samozřejmě chtěla něco dát, ovšem nevěděla co. Vydali jsme se tehdy s babičkou a mou, o něco mladší sestrou do nedalekého města, kde jsem si měl vybrat nějaký dárek. Nebylo překvapením, že, když jsme vystoupili z přehřátého autobusu, tak kroky mých dvou společnic ihned směřovaly k rákosníkům (místní slangový název pro vietnamce - neberte to jako urážku, či rasismus). Po pár minutách už měly obě dvě vybráno a mě se snažily taky ukecat na nějakej ten hadřík, ovšem dokázal jsem vzdorovat a nyní jsem za to rád, protože bych tady asi teď neseděl a nepsal tento článek. Inu poté, co jsme obešli pár podobných obchodů a měli už dostatečně plné tašky, tak jsme se vydali cestou na autobus. Po cestě jsme se shodli, že bude nejlepší, když dostanu na ten svátek nějaké peníze, když jsem si nic nevybral, a sám si potom něco koupím. A teď nežertuji, když napíšu, že poté, co babička dořekla tuto větu, uběhly asi tři, či dokonce jen dvě sekundy a já spatřil zverimex. Už od mala jsme měli doma nějaké zvíře - králíka, psa, kočky, křečky, strašilky, papouška a v tu dobu jsme měli již několik let našeho druhého psa - Samika. Zverimex byl pro mě místo, kam jsem chodil vždycky strašně rád, ovšem ještě větší radost byla, když jsem si odtamtud nesl domů nějaké to zvíře. Neváhal jsem tedy ani vteřinu a vydal se i s ostatními podívat dovnitř. Poté, co jsem vstoupil, ucítil jsem již známou vůni (pro někoho smrad), jenž je charakteristický pro každý obchod podobného typu. Ale ještě krásnější byl ten pohled na několik akvárek nemalých rozměrů s množstvím ryb různých velikostí, tvarů, barev a také i cen. :-D Nebylo tajemstvím, že jakožto milovník zvířat bych se nějaké té rybce doma nebránil, čehož si také všimla i babička, která mi po několika minutách, kdy jsem se kochal, navrhla, že mi nějakou rybku teda koupí k tomu svátku. Nad takovou nabídkou jsem opravdu moc dlouho nepřemýšlel a ihned si s ní „plácl“. Řekli jsme si, že by byla hezká nějaká taková koule s jednou, či dvěma malými rybkami. Bohužel (nyní bych řekl spíš bohudík) už žádnou neměli, tudíž jsme museli vzít malé akvárko standardního kvádrovitého tvaru, jehož obsah byl, jak jsem se později dozvěděl, 7 litrů. Následovala pro nás nejzajímavější část nákupu, a to výběr ryb. Dost se nám líbila skalára, ale na to nám prodavačka řekla, že bychom si museli pořídit filtr a my jsme nechtěli příliš investovat, tudíž jsme řekli, že se tedy podíváme po nějaké jiné rybě (za toto rozhodnutí jsem rovněž rád, ovšem je nutno přiznat, že do akvárka takového objemu se nehodí žádné ryby). Uběhlo pár sekund, než jsem se dostal k onomu osudnému akváriu, kde plavaly Parmičky mechové. Zeptal jsem se tedy, jestli by tyto ryby byly vhodné do toho akvária a kolik bych jich tam popřípadě mohl mít. „Do takového akvária tak tři.“, s úsměvěm odpověděla prodavačka. Nebylo tedy nač čekat, vzali jsme je. Dál jsme si koupili ještě jemné bílé kamínky na dno, námi neznámou rostlinku (Ceratophyllum demersum) a krmení. Poté už jsme tedy vyrazili přes celé město směrem na autobusové nádraží. Po cestě jsem byl cílem více než jedné zvědavé tváře - přece jen, každý den nechodí po městě 13-ti letý exot s akvárkem, sáčkem s rybami a nadšeným úsměvem od ucha k uchu. Využil jsem tedy situace, nahodil drsný pohled, narovnal se a zatnul břicho a hrdě si to valil k již výše zmiňovanému autobusu.
Po necelé hodině jsme už konečně dorazili domů (k babičce) a já se těšil, asi jako malé dítě na Vánoce, až konečně vypustím ryby do akvárka. Vzal jsem tedy několik litrů odstáté vody, kterou měla babička původně na zalévání květin, a napustil jsem alespoň částečně akvárko. Potom jsem propral kamínky a o chvíli později je dal do akvárka, stejně tak i onu neznámou rostlinu. O pár okamžiků později přišla ta chvíle, kdy jsem se rozhodl ryby konečně vpustit do vody. Ovšem předcházel tomu poměrně dlouhý proslov z mé strany o důležitosti tohoto okamžiku atp. Co taky čekat od někoho, o kom se říká, že je jeho ukecanost stejná jako vesmír - nekonečná. Když jsem si všiml, že mých pár slov k této, pro mě významné události, nikdo neposlouchá a nevysílá to ani žádná z českých televizních stanic, tak jsem uvážil, že bude nejlepší ty ryby už netrápit v sáčku a pustit je do akvárka. Několik dalších minut, možná hodin, jsem sledoval jak si plavou, ze začátku byly hodně vyplašené, ale po chvíli se rozplavaly po celém akvárku (no, moc si v tom akvárku teda nezaplavaly - vzhledem k jeho velikosti).
Další den jsem musel řešit dva problémy. Rodiče nevěděli, že jsem dostal ryby, tudíž vzhledem k tomu, že jsme v ten samý den odpoledne odjížděli domů, tak bylo vhodné je na to alespoň trošku psychicky připravit. A aby toho nebylo málo, tak se mi voda v akvárku, jak už bývá zvykem při nově založené nádrži, mírně zakalila do bíla (tehdy jsem samozřejmě nevěděl, že je to normální). Začal jsem to tedy řešit, tak jak by to řešil asi každý na mém místě - vyměnil jsem asi polovinu vody, což mi nakonec alespoň částečně pomohlo. Docela jsem měl strach i z následného převozu domů. Přece jen, bydlím nedaleko Kroměříže, což je tedy z místa bydliště mé babičky zhruba 150 km, takže necelé ty dvě hodiny v autě by se mohly projevit na stavu ryb. Nezbývalo mi ale nic jiného než to risknout a doufat, že ryby přežijí cestu bez jakékoliv újmy na zdraví. Trošku jsem taktizoval a tak jsem zavolal mamce, abych jí oznámil, jaký dáreček jsem dostal k svátku, až v průběhu naší cesty domů. Přece jen, mamka neměla na výběr, když už jsem ty ryby vezl s sebou, a já si řekl, že buď to přijme, anebo několik následujících nocí strávím pod širákem. Naštěstí jsem měl tu výhodu, že zrovna mamka, co se týče zvířat, nebyla v mládí o moc lepší (ba dokonce někdy slýchávám, že i horší) než já. Takže jsem to měl díky naší „ústní dohodě“ schváleno a už mi nic nebránilo, abych mohl naplno přemýšlet, kam jen si to akvárko u sebe v pokoji dám. Když už jsem to měl tedy promyšlené, tak mě sestra v autě vzbudila (jak je toho přemýšlení moc, tak to toho člověka i unaví, co si budeme nalhávat), že už jsme doma.
Když jsem následně ve svém pokoji svolal tiskovou konferenci, při příležitosti představení mých nových nájemníků, tak se mi to opět vymklo kontrole a žvanil jsem několik minut, dokud mě mamka doslova nezaskočila otázkami typu: „A jak často se má měnit voda?, Jak teplá má být ta voda ? A nepotřebujou opravdu ten filtr ? apod.“ V tu chvíli jsem si uvědomil, že o těch rybách či o akvaristice vím opravdu kulové. Zasedl jsem tedy do světa internetu, rozjel všeznalého strejdu Googla a už hledal co a jak. Nemusel jsem přečíst mnoho článků, abych si uvědomil, že mé akvárko je naprosto nevyhovující, že potřebuju věci jako jsou odkalovač, o kterém jsem třeba nikdy předtím neslyšel, a mnoho dalších. Především mi tedy chyběly znalosti a zkušenosti, které mají obecně při chovu zvířat cenu nad zlato, a troufám si říct, že po zkušenostech i s jinými zvířaty to, hlavně u akvaristiky, platí dvojnásobně. Postupem času jsem se dostal i na tento web, který se pro mě na nějaký čas stal doslova „domovskou stránkou“. Trávil jsem zde i několik hodin denně čtením různých článků, diskuzí a celkově získáváním znalostí, které jsem potřeboval, abych v chovu ryb mohl pokračovat i nadále. V dalších dnech jsem učinil hned několik zásadních kroků. Když pominu to, že jsem na netu studoval víc než na nějakou pololetku, tak to bylo především zakoupení filtru. Koupil jsem obyčejný bublifuk s malým kompresorem, což dle mého bylo v akvárku o tak malém objemu ideálním řešením. Následně jsem si doma vyrobil z PET láhve a hadice malý odkalovač, díky kterému jsem mohl alespoň trošku udržet nádrž čistou. Po pár dnech, když jsem si uvědomil, že to takhle asi moc fungovat nebude, jsem si uvědomil, že nejspíš bude potřeba koupit větší akvárko. To sebou neslo i řadu problémů: jak to jen ukecám doma, kam ho dám apod. Měl jsem to štěstí, že jak už jsem se výše zmiňoval, moje máma měla ke zvířatům stejný vztah jako já, takže jsem jí tak nějak přesvědčil a my se začali poohlížet po nějakém tom větším akváriu. Jakožto v té době ještě přistěhovalec jsem absolutně nevěděl, kde tady sehnat nějaké to akvárko - ještě že máme ten internet. V nedaleké Kroměříži jsem si našel hned několik zverimexů, do kterých jsme zavolali a zeptali se, zda mají nějaká akvárka na prodej. Kladnou odpověď jsme dostali až asi ve třetím obchodě, kde měli akvarijní set Aquael. Akvárko o rozměru 60x30x30, filtr, topítko. Tehdy jsem si říkal, jaká to není výhra, přece jen sehnat akvárium, které se vám přesně vleze na jednu skříňku a k tomu má už i filtr a mnou dosud nepoznané topítko. Ještě v ten den večer jsme sedli do auta a vydali se pro něj. Mlčky jsem tedy seděl na zadním sedadle a jen se usmíval jak měsíček na hnoji, abych náhodou neřekl něco nevhodného, co by mohlo ovlivnit nákup mého, doslova vysněného, akvárka. Jakmile jsme dorazili do obchodu a na otázku, zda-li ještě mají ten set, nám prodavačka odpověděla, že ano. Tak jsem se zaradoval asi jako hokejista, když vyhraje Stanley Cup, nebo fotbalista Ligu Mistrů. Rovnou jsme koupili i několik dalších Parmiček - mechové i čtyřpruhé. A k tomu i několik rostlinek, nějaký ten substrát na dno, síťku a prodavačkou vnucenou chemii, která je údajně nutná při zakládání akvária. Když jsem následně doma akvárko vytáhl z krabice, tak jsem čuměl jak péro z gauče, a to doslova. Říkal jsem si, jaké to mám obří akvárko (v porovnání se 7 litrovým prckem to opravdu bylo obří, ale dneska už na to mám opravdu odlišný pohled). Akvárko jsem tedy vyčistil a připravil pro ryby, napustil jsem je odstátou vodou a vypustil ryby. Ano, toto byl opravdu hodně odvážný tah, bohužel v tom prvním – malém - akváriu už dále být nemohly, tudíž jsem musel riskovat. A jsem rád, že se mi to nevymstilo...
A to je pro dnešek vše. Omlouvám se za všechny gramatické, stylistické nebo interpunkční chyby. Vymlouvat se na věk je asi mimo mísu. Každopádně prosím, abyste chyby, pokud to bude možné, alespoň částečně přehlíželi. (pozn.: gramatické chyby redakce opravila.) Chtěl bych ještě poděkovat všem, kteří si tento článek alespoň rozklikli, a hlavně těm, kteří se odhodlali a alespoň kousíček či dokonce vše si přečetli. A úplně na závěr bych dodal, že toto, co jste si výše mohli přečíst, je jen část mého příběhu s akvaristikou. Pokud se vám to tedy líbilo, nebo prostě z jakéhokoliv jiného důvodu byste si rádi přečetli, co se dělo dál, tak napište do komentářů. Přece jen by bylo zbytečné psát, pokud to nikoho nezajímá a nikdo to nečte. Přeji Vám tedy krásný zbytek dne :) MGK - Dominik
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 34x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 06.08.2013 • Upraveno: 07.08.2013 • Přečteno: 760x
Schválili: Mrakoplash 07.08.13 • alpaka 07.08.13 • Kytka 07.08.13 • romant 08.08.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Zábava
| 10.04.2012 | | Proč si nepořizovat mořský akvárko... | 1172x |
| 08.10.2010 | | Nepovedenej čtvereček..pozdravit? | 1628x |
| 10.06.2014 | | Můj první rak | 60x |
| 24.01.2012 | | Sehnala jsem akvárko | 709x |
| 28.09.2011 | | ZOO Bráník - akvaristika anebo kafilérie? | 1861x |
| 11.02.2007 | | Akvaristický výlet do Hradce Králové-10/02/2007 | 761x |
| 12.12.2011 | | Rodič neakvarista a jiný pohromy... | 780x |
| 01.06.2011 | | Kterak si aquarium udržovati v čistotě bez velké náročnosti na čas Váš, Choti Vaší neb Vaší panské služebné.. | 1382x |
| 12.04.2012 | | Moderní komunikační kanály a jejich význam pro akvaristy | 510x |
| 15.02.2009 | | Obří akvárium HK | 2823x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 20.08.2013 | | Od parmiček až k pokoji plnému zvířat - 2. část - Terčovci | 488x |