Od parmiček až k pokoji plnému zvířat - 2. část - Terčovci
Články » Od parmiček až k pokoji plnému zvířat - 2. část - Terčovci 
Od parmiček až k pokoji plnému zvířat - 2. část - Terčovci
S mým „velkým” akváriem přišly také první velké problémy, na které jsem nemusel čekat moc dlouho. V naprostém klidu jsem si ve svém Lamborghini projížděl zatáčkou k mému třípatrovému domu s myšlenkou, že dnes tu svou krásku zaparkuji před barákem, když v tom mě náhle probudila máma větou, cituji: „Teče ti akvárko! Všude je plno vody!”. Chtěl jsem si tedy taky zahrát na vtipného a odvětil jsem jí s naprostým klidem v hlase: „To znamená, že mám jít do plavek ?”. Jakmile jsem si všiml, že se máma ani trochu neusmála, což se stává málokdy, věděl jsem tedy, že se nejedná o nějaký rádoby vtípek člověka, jenž má na vlajce svého státu javorový list. Neváhal jsem poněkud ve spěchu opustit svou postel a jít se podívat na místo činu. Jakmile jsem přiběhl k akvárku a viděl jsem všude kolem plno vody, tak to se mnou málem praštilo. Nebylo nač čekat, okamžitě jsem akvárko ještě trochu vypustil tak, aby voda už dále netekla ven. Měl jsem jediné štěstí, že to teklo asi 10 cm pod hladinou, tudíž by mi to nevypustilo celou nádrž. Jakmile jsem uklidil všechnu tu spoušť, kterou mi v pokoji ona velká voda způsobila, rozhodli jsme se, že zavoláme do obchodu v němž jsme celý set koupili a požádáme je o reklamaci. Úroveň mé stydlivosti byla v té době ještě větší, než Mount Everest, tudíž jsem požádal, nebo přesněji řečeno ukecal mamku, ať tam zavolá za mě. Byli jsme tak naivní, že jsme si dokonce mysleli, že by nám mohli po dobu reklamace půjčit nějakou náhradní nádrž, do které bychom všechny ryby přestěhovali. Samozřejmě, jak už bývá zvykem, když se daří, tak se daří. Paní prodavačka, se kterou jsme telefonicky mluvili nás pochopitelně uzemnila a rázně vysvětlila, že zapůjčení nějakého náhradního akvária není vůbec jejich povinnost a také něco o tom, že oni pouze zprostředkovávají obchod s těmi akvárii apod. Samou rozzuřeností jsem danou paní prodavačku proklel do kozího bobku. I když, nutno dodat, že ve skutečnosti z mé strany možná padaly i silnější slova. Ale pššt...
Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se spolehnout sám na sebe a akvárium si nějak „opravit” sám. Opět jsem vytáhl své skoro ještě mokré 7-mi litrové akvárko a přelovil jsem do něj všechny ryby. Samozřejmě bylo nutné vytáhnout i rostliny, substrát a techniku. Následně jsem vzal, a teď pozor, klasický průhledný silikon, který jsme měli doma a přelepil jím všechny spoje. Teď si asi opět říkáte, že to byl poměrně riskantní tah a že jsem měl vzít radši přímo silikon na akvária. Ano, možná to bylo riskantní, ale za pár dní to budou 3 roky a akvárko od té doby nepustilo ani kapku. Je sice pravda, že momentálně už jej neobývají ryby a tudíž není napuštěné (k tomu všemu se postupně dostaneme), ale i tak si myslím, že vydrželo dost. Následující den jsem akvárko napustil částečně původní vodou, kterou jsem měl uschovanou v kýblech a zbytek dopustil čerstvou. Poté jsem do akvárka dal dno, rostliny a vše potřebné a o pár minut později se dostalo i na ryby, které celou tuto akci přežily bez jakékoliv újmy na zdraví.
Celý den jsem měl zkaženou náladu, ono se taky nebylo čemu divit. Ráno se vzbudíte, že vám teče akvárko, pak si uvědomíte, že za pár dní vám končí prázdniny a v neposlední řadě si chcete jít přečíst zase nějaký ten akvaristický článeček na netu a zrovna jako naschvál je venku bouřka a vám internet nechce fungovat. Po pár hodinách, když se počasí venku konečně umoudřilo, jsem si zasedl k už fungujícímu internetu, vzal míšu a na Googlu zase hledal něco, co jsem ještě nečetl. Po několika minutách takovéhoto surfování, jsem se dostal na stránky Akva burzy v Ostravě. Po shlédnutí několika mála fotek jsem byl rozhodnut, že podobnou akci musím v brzké době navštívit. Podíval jsem se tedy, kdy se tato pro mě „slavnost akvaristiky ” koná. Následně jsem zjistil, že další burza se bude konat za necelé tři týdny. „To mám tak akorát čas na to, abych to doma ukecal”, řekl jsem si. Byl jsem odhodlán se na tu burzu dostat, navíc mi bylo slíbeno, že v září pojedeme k babičce, jež sídlí nedaleko od Ostravy. Tento fakt mi tedy příjemně nahrával do karet. Můj plán tedy byl ukecat to doma, abych se na tu akci za každou cenu dostal. Začal jsem tedy tím, že jsem šel umýt nádobí (ne že bych to normálně nedělal, spíš nebylo obvyklé, aby se u nás něco udělalo, jen tak, samo od sebe). Trvalo to pár hodin, během kterých jsem si ještě uklidil, již tak dost uklizený pokoj, vysál celý dům a znova umyl už jednou umyté nádobí, ale stálo to za to. Večer přišla máma a oznámila mi, že pojedeme k babičce, no a já už jen tak udělal nějaký ten návrh, že jsem slyšel o nějaké akvaristické akci v OV a bylo hotovo.
O 3 týdny později jsme se tedy vydali na burzu. Předcházelo tomu několik hodin chození po pokoji a hledání mých všelijakých finančních úspor, šeků a kreditek. Nakonec jsem našel pouze několik málo desetikorun, jednu stravenku a nějaký peníze z monopoly. Po příjezdu na burzu, jsem byl ohromen už jen tím počtem lidí, kteří tam jsou. Byl jsem přímo nadšený, že jsem mezi několika stovkami mých spoluobčanů, z různých koutů republiky, se kterými mám společnou jednu věc - vášeň v plavající ryby ve skleněné nádobě. Ovšem jako chleba z tašky jsem koukal až poté, co jsme prošli přes kasu a já poprvé spatřil to množství akvárií s různými druhy ryb. Možná jsem byl v tu chvíli za vrchního exota, ale když jste viděli maximálně 5-6 akvárií pohromadě a nyní jich vidíte snad stovku, tak vás to nemůže nechat chladným. Pomalu, ale hlavně pozorně, jsem si prohlížel všechny ty nádherné ryby, krevety, rostliny a mnoho dalších. Jak už jsem se výše zmínil, můj rozpočet nebyl zrovna to, čím bych se mohl chlubit, ale i tak jsem si řekl, že z takového akce neodejdu bez toho, aniž bych si něco koupil. A jak jsem řekl, tak se i stalo. U jednoho nejmenovaného prodejce jsem si vybral dva plže Tylomelania gemmifera. Tomu následovala pro mě velmi komická situace, když jsem si chystal peněženku, že tedy zaplatím a prodejce na mě začal mluvit polsky. Bohužel já uměl polsky pouze dvě slova - „baba přebytečná” a „labužník prdelovy” (opravdu nevím, jak se to správně píše :D). Jako žena nevypadal ani zdaleka, tudíž říct mu, že je tchyně by bylo od věci. No a co se týče mého druhého slova, které umím, tak si myslím, že by nebylo zrovna nejlepší tomu pánovi hned odvětit, že je homosexuální orientace. Neřekl jsem tedy radši nic, pouze jsem se usmál, tvářil se, že mu rozumím a doufal, že to nebyla otázka. Naštěstí mi to vyšlo, pánovi jsem dal své doslova celoživotní úspory a úzkou cestičkou mezi stoly s akvárii jsem se odebral k východu, kde na mě čekali naši. Udělal jsem jen pár kroků, když najednou přede mnou byla skupinka lidí, hledících do jednoho akvárka větších rozměrů. Musel jsem se tedy taky podívat, co je tam tak zajímavého, že mi kvůli tomu museli zablokovat celou cestu. Stálo mě hodně sil, se tam nějak vecpat, abych viděl alespoň trošku, ovšem ten pohled stál za to. V akváriu bylo několik placatých ryb syté červené barvy, které si elegantně, klidným tempem plavaly sem a tam po nádrži, a každá chvíle, kdy se na ně člověk mohl dívat, byla jako odměna za všechny ty bezesné noci, kdy jsem studoval tuto vědu. Něco tak nádherného jsem opravdu nikdy neviděl. Řekl jsem si, že si musím zapamatovat jméno této nádherné rybky a až budu doma, tak si o tomto druhu něco najdu. Terčovec, tak zněl název tohoto krasavce.
Asi nemusím zmiňovat, že když jsem po několika dnech opět zasedl k internetu, tak první, co jsem udělal, bylo, že jsem si vygooglil onu překrásnou rybu. Tato ryba mě natolik uchvátila, že jsem se o ní chtěl dozvědět stále víc a víc. Nestačilo mi vědět pouze, jak vypadá, jak chce teplou vodu atp. Chtěl jsem o ni vědět naprosto všechno, a tak jsem tedy tak nějak zmírnil čtení článků o zakládání akva a začátcích v akvaristice, ale vrhl jsem se rovnou na metu nejvyšší - chov terčovců. Byla jen otázka času, než jsem si umínil, že tyhle ryby prostě musím mít. Dělal jsem vše pro to, abych byl schopen chovu těchto nádherných tvorů. Je ale potřeba říct, že i když se každý den učíte, studujete tu akvaristiku i několik hodin denně, nikdy, opakuji nikdy, se to nevyrovná vlastním zkušenostem a už vůbec ne zkušenostem z praxe, tedy z chovu ryb. Ale vysvětlujte to, tehdy 13-ti letému klukovi, který si prostě za každým svým cílem šel, ať to stojí co to stojí. Bylo mi více než jasné, že na chov terčovců, bych potřeboval nové, mnohem větší akvárium. Po přečtení mnoha článků, jsem uvážil, že 200 litrové akvárko by snad mělo alespoň na ty 3-4 dospělé kusy stačit. V tu dobu jsme doma, tak nějak kolektivně konzultovali, kdo by co chtěl na Vánoce. Tady asi není potřeba psát, že já chtěl onu nádrž na mé vysněné ryby. Překvapením pro mě bylo, když jsem od rodičů slyšel, že můj návrh byl přijat, ale bude záležet na ceně. Já se tedy snažil na internetu najít nějaký dobrý obchod, kde bych akvárium i s příslušenstvím sehnal za co nejméně. Opět dočasné šetření peněženky vyhrálo nad zdravým rozumem a já o pár týdnů později s odborným dohledem v podobě mé mámy objednával své, v pořadí třetí akvárium, 200l SET ! Tzn. že kromě akvária o rozměrech 100 × 40 × 50 (D × Š × V) bylo v ceně i topítko, údajně velice kvalitní a výkonný filtr a kryt s osvětlením 2× 30 W. Jakmile jsem viděl, tu oku lahodící větu, že objednávka byla přijata, zmocnila se mě taková radost, že jsem se i dokonce šel učit na test z matiky, kterou jsem, tak jako asi většina lidí, nesnášel.
I když celý komplet pánové z PPL přivezli už na začátku prosince, tak já na akvárko do Štědrého večera nesměl ani sáhnout, přece bych si nezkazil radost, že ne ? Akvárko leželo v rohu našeho ne příliš prostorného obýváku, tudíž ať jsem se snažil jakkoliv, ta magická síla, které z něj sršela, vždy přitahovala můj pohled. Byly to opravdu těžké dny, ale nakonec jsem to vydržel a už na Štěpána jsem lítal po domě s kýblem a nádrž napouštěl. Nádrž jsem měl tedy, už ke konci roku připravenou a nic nebránilo tomu, abych si na začátku února mohl dojet na burzu, tentokráte do Brna, nakoupit zbývající drobnosti a samozřejmě také rostliny a nějaké první nájemníky. Na burzu jsem vstupoval s výrazem už ostříleného nakupujícího na podobných akcích. Musím říct, že na rozdíl od burzy v Ostravě, byla tato akce poněkud menších rozměrů, naopak větší rozměry měla má peněženka, která ovšem při následném odchodu z burzy čítala už jen pár korun. Nakoupil jsem si tedy všechny potřebné věci - velkou síťku, vitamíny, mražené krmivo, vločkové krmivo, granule a spoustu dalšího. K poměrně velkému množství mnou neznámých rostlin jsem pořídil také první osazenstvo nádrže. Byli jimi 4 ancistrusi, 6 pancéřníčků skvrnitých a 3 parmičky černopruhé, též zvané siamské. Ještě v ten den, jsem celou nádrž osázel rostlinami a vypustil všechny ryby. Poté si pamatuji jen to, že jsem večer strávil koukáním na poloprázdné akvárko, při popíjení kofoly na počest mých 14-tých narozenin.
V následujících dnech jsem se konečně vrhl na shánění terčovců. Netrvalo moc dlouho, než jsem narazil na jednoho pána z Olomouce, jenž měl na prodej několik mladých ryb ve velikosti 3-4 cm. Nutno říct, že radost byla o to větší, jelikož se jednalo o mou preferovanou variantu terčovce, tedy Pigeon Blood. Domluvil jsem se tedy s panem chovatelem, kdy si pro ryby přijedu a opět se bylo na co těšit. Když konečně nastal osudný „den D”, tak jak už u mě bývalo zvykem, když se na něco těším, nemohl jsem dospat. Byla sobota ráno a já si vytahoval batoh, do kterého jsem dal deku, aby při následném převozu rybám moc neklesla teplota vody. Přeci jen, byl únor, venku teploty něco málo nad nulou, takže takovéto opatření bylo víceméně nezbytné. Po necelé hodině cesty jsme konečně dorazili na místo předání. Musím přiznat, že ze začátku jsem byl poněkud stydlivý, na vše jsem pouze buď kývl hlavou a nebo řekl, v dnešní době poněkud hodně populární „hmmm”. Po pár minutách jsem se ovšem oklepal z prvotní ustrašenosti, a jak už u mě bývá zvykem, dal jsem se s mým protějškem do poměrně dlouhé debaty o terčovcích a akvaristice obecně. Jakmile jsme přišli do sklepa, kde se akvárium s rybami nacházelo, zavládl ve mě jakýsi pocit štěstí a radosti. Ono se taky není čemu divit, terčovce jsem chtěl a na tuhle chvíli jsem pár měsíců čekal jako na Boží smilování, takže ta radost byla opravdu veliká. Původně jsem plánoval koupi 4 ryb, ale netrvalo dlouho a prodejce mě ukecal na 6. Takže jsem si tedy vybral ryby a následně jsme šli nahoru do bytu, kde jsem měl ještě dostat nějaké hovězí srdce do začátku a zároveň se podívat na jeho okrasné akvárko. Vyjeli jsme tedy několik pater nahoru a vstoupili do námi naprosto neznámého bytu. Prošli jsme velmi malou chodbičkou rovnou do obýváku ve kterém byla hlavní dominantou 720 litrů objemná nádrž, nádherně osázená rostlinami a obývaná obrovským hejnem asi 200 neonek a několika dospělými terčovci různých barev. Za těch několik měsíců, co jsem se akvaristikou zabýval, jsem viděl již mnoho velkých a krásný nádrží, ale tato byla pro mě rozhodně nejzajímavější. Akvárko podobných rozměrů s takovým nádherným osázením rostlinami a ještě lepším výběrem ryb se opravdu nevidí jen tak někde. Po několika minutách, když už jsme byli na odchodu, mi bylo docela líto, že tam nemůžu ještě na chvíli zůstat, protože pozorovat očividně spokojené ryby, jak si proplouvají takovouto prostornou nádrží byla opravdu pastva pro oči.
Jakmile jsem doma rozbalil sáček s rybami, začal jsem do něj, jak se ve všech mnou přečtených článcích psalo, pomalu přilívat vodu z akvária, aby ryby neutrpěly tzv. pH šok. Samozřejmě jsem si od chovatele předem zjistil, jaké hodnoty má voda, v níž byly ryby chovány a musím říct, že se hodnotám mé vody moc nelišila - tvrdá s poměrně vysokým pH, které činilo něco kolem 7,2. Po chvíli jsem se konečně odhodlal a ryby vypustil do nádrže. Stalo se to co jsem čekal a čeho jsem si i tak trochu bál. Ryby okamžitě zalezly za kořen a dle jejich zbarvení byly pod očividným stresem a opustit klidné místo za kořenem tedy nepřicházelo v úvahu. Nechal jsem je tedy na pokoji, s tím, že jim dám několik dní čas a uvidím jak se to vyvine.
Počkal jsem tedy několik dní, ovšem terčovci nejevili žádné známky toho, že by se najednou měli uklidnit a plavat si po nádrži, nežrali a jakmile na chvíli jen trošku vyplavali zpoza kořene, tak se stačilo jen, z několik metrů vzdálené sedačky, podrbat za uchem a oni opět zalezli za kořen. Bylo mi tedy naprosto jasné, že něco není v pořádku. Neváhal jsem a ihned telefonicky kontaktoval chovatele od nějž jsem ryby kupoval. Ten mě uklidňoval slovy, že je to normální, že jim mám dát čas a hlavně je nechat v klidu. Udělal jsem tedy, jak pán pověděl a výsledkem bylo, že po několika dnech jsem během víkendu z akvária vylovil 4 terčovce mrtvé. Upřímně řečeno, takhle jsem si svůj začátek s těmito rybami rozhodně nepředstavoval. Na druhou stranu mi bylo jasné, že dva terčovce v akva nechat nemůžu, začal jsem se tedy poohlížet po nějakých dalších na opětovné doplnění hejna. Absolutně jsem to nechápal, ale zbývající dva terčovci najednou bez jakýkoliv předešlých náznaků hodili stres za hlavu a vesele si začaly proplouvat nádrží a ani se nějak nebáli. Pro mě to bylo (a do teď je) naprosto nepochopitelné. Přeci jen, když jsou v hejnu tak se spíše nebudou bát a budou prozkoumávat nádrž, ale oni místo toho byli zalezlí. No a nyní, když byli jen dva, tak se konečně odhodlali vyplout a důkladně prozkoumat celé akvárko.
O pár dní později, jsem vyrazil k chovateli pro své, v pořadí již druhé, terčovce. Tentokrát byly našim cílem terčovci hnědé barvy - San Merah. Nejmenovaný chovatel, k němuž jsme měli namířeno bydlel poblíž Prostějova, tudíž cesta k němu byla poměrně rychlá. Tento pán, na rozdíl od prvního chovatele u kterého jsem byl, se odchovu terčovců věnoval v poněkud větších rozměrech. V jeho akváriích se prohánělo několik variací těchto nádherných ryb, jmenovitě tedy např. Red Tyrkys, Pigeon blood, Marlboro red, Blue Diamond, White red, či Leopard Snake skin a především, zde né moc rozšíření a mnou velmi obdivovaní San Merah. Abych akvárko zbytečně moc nepřerybnil, koupil jsem na doplnění pouze 4 ryby. Ve velikosti něco málo přes 3 cm, které byly jediné, jenž pan chovatel měl aktuálně určené k prodeji.
Doma jsem postupoval úplně stejně jako při vpuštění předešlých terčáků. Když se po několika dnech ryby aklimatizovaly, tak jsem měl pochopitelnou radost a myslel jsem, že už mám všechny problémy za sebou. Ale nebylo tomu tak...
Tito terčovci se mi opravdu líbili. Možná byli trochu špičatější, než by ideální terčák měl být, ale já byl rád, za to že vůbec nějaké tyto krále sladkovodních akvárií vlastním. Bohužel, mi po několika měsících, důsledkem mé nedbalosti, ne příliš velkému množství znalostí a pozdnímu řešení problémů 3 uhynuli. Následně jsem tedy vlastnil 2 pigeony a jednoho San Merah, což ani zdaleka nebylo to, co jsem si před několika mála měsíci představoval.
Po několika dalších týdnech, jsem se rozhodl, že to ještě jednou risknu a pořídím si nějaké další terčovce. Rodiče už mi ovšem nechtěli sponzorovat další drahý nákup ryb, které následně stejně uhynou. Ovšem, dostal jsem nabídku, jít přes prázdniny, alespoň na měsíc na brigádu. I když se mi teda nějak nadvakrát nechtělo, tak kvůli rybám jsem byl ochoten část svých prázdnin obětovat makáním na stavbě a vydělat si nějakou tu korunku na nové ryby, krmení a vše potřebné k tomu. Nakonec se mi podařilo ještě doma ukecat nějakou tu půjčku v podobě asi dvou tisíc na nákup nových ryb. A jelikož jsem na konci června domů přinesl vysvědčení, jenž předčilo i mé původní očekávání, tak mi byly odpuštěny úroky. Jako v pořadí třetího a snad i posledního, chovatele od nějž jsem chtěl koupit ryby, jsem zvolil chovatele z obce Slatinky nedaleko od Olomouce. Od kterého jsem si odvezl 5 terčů Pigeon blood ve velikosti kolem 8 cm, ale také mnoho velmi cenných rad, zkušeností a tipů. Nutno ještě dodat, že akvárko, jsem v tu dobu, pro lepší a kvalitnější údržbu a také větší přehled o dění v nádrži nechal naprosto bez písku na dně a rostlin. Všechno jsem vyhodil, zůstal pouze kořen a květináč s jednou rostlinou. Řekl jsem si, že když to takhle dělají velcí chovatelé a funguje jim to, tak že by to mohlo fungovat i mě a já mohl v akva udržet větší čistotu a mít vše pevně pod kontrolou. K tomu všemu jsem začal měnit obden asi 50 litrů vody, čímž jsem chtěl dosáhnout lepší prevence před nemocemi všeho druhu.
Musím říct, že ač akvárko napohled nebylo žádný skvost, tak se mi tento tah opravdu vyplatil. Navíc díky preventivnímu použití léčiv firmy Aquar, které mi pan prodejce doporučil (a já je taky doporučuji), jsem měl jistotu, že úhyn ryb na nějakou nemoc by snad neměl hrozit.
O několik málo dní později, mi už začala brigáda, na kterou jsem se opravdu nesmírně „těšil”. Když to řeknu na rovinu, vstávání před pátou hodinou ráno opravdu nebylo to, co bych o prázdninách potřeboval. Navíc 12 hodin strávených prací v tom horku, zatímco se mí vrstevníci válejí na koupališti, mi na nadšení taky moc nepřidalo. A když jsem večer kolem 19-té hodiny dorazil domů, vydal jsem se do koupelny pro kýble a hadici, a šel měnit vodu. Jakmile jsem to dodělal, byl jsem rád, když jsem se osprchoval, navečeřel a došel do postele. A takto jsem fungoval asi měsíc. Nic, co by mi mohl někdo závidět, ale co bych pro své miláčky neudělal, že ?
Na závěr bych rád poděkoval všem, za kladné ohodnocení mého předešlého článku. Něco takového jsem opravdu nečekal, mile jste mě překvapili. Doufám, že se Vám toto pokračování líbilo, alespoň tak, jako předešlý díl. Všechny ryby, které je možno vidět na výše uvedených fotkách, tak byly a některé stále ještě jsou mé, tzn. že se nejedná o nějaké ilustrativní fotografie stažené z Googlu apod.
V mém příběhu jsme se posunuli až k létu 2011, což ještě ani zdaleka není konec mého „putování” akvaristikou. V plánu je ještě jeden, či možná dva díly (záleží jak moc se rozepíšu :D). Každopádně už teď mohu prozradit, že se v následujících měsících zase posunu o úroveň výš, přibudou další ryby, starosti, povinnosti, ale také první úspěchy a zkušenosti. Pro dnešek, to je, ale vše. Přeji vám tedy krásný zbytek dne a u dalšího pokračování na viděnou :)
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 13x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 12.08.2013 • Upraveno: 20.08.2013 • Přečteno: 490x
Schválili: romant 20.08.13 • Haimdol 21.08.13 • Mrakoplash 22.08.13 • alpaka 03.09.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Zábava
| 01.01.2012 | | Bilance... | 513x |
| 16.01.2013 | | Jací jsme, aneb akvarijní abeceda... | 72x |
| 15.06.2011 | | Vejlet a jak se něco povedlo a něco mínˇ... | 583x |
| 29.03.2015 | | ZOO MOŘSKÝ SVĚT Praha výstaviště | 404x |
| 16.02.2013 | | Řasokoule surprise | 39x |
| 04.01.2012 | | Říše zvaná akvaristika a její hranice... | 646x |
| 22.02.2011 | | Ekonomicky a různý jiný fígle... | 1410x |
| 17.07.2012 | | Detektivka... | 770x |
| 02.12.2010 | | Zaměněný písmeno a vězni skla | 1830x |
| 02.02.2011 | | Tuctero zásad k dodržení, při činnosti bohulibé která jest se aquaristikou zove.. | 1054x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 07.08.2013 | | Od parmiček až k pokoji plném zvířat - 1. část - Jak to všechno začalo | 761x |