Kolísání CO2 není pro akvárko moc dobré. Tomuto závěru tak úplně nerozumím. V jakém smyslu a [konkrétně] za jakých podmínek? Kolísá-li mi CO2 v akvárku v rozmezí např. 10-40 mg/l, pak v tom velký problém nevidím. Něco jiného ale může být kolísání, kdy se mi CO2 úplně vyčerpá (nebo poklesne pod minimální koncentraci, kterou některé druhy rostliny vyžadují ... tzv. kompenzační bod). Další případ, kdy to může některých druhům rostlin vadit, je, když to jsou tzv. uživatelů HCO3, které krmím oxidem uhličitým, a ten pak dojde (viz můj další příspěvek, který sem se právě chystal vložit). Rád se nechám každopádně poučit.
Edit: Obecně se vodní rostliny dělí na tzv.
striktní (či obligátní) uživatele CO2 vs.
uživatele HCO3. Pro představu: Striktních uživatelů CO2 je prý něco kolem 70%, zbytek připadá na uživatele HCO3. Zdá se tedy, že ve vodním prostředí převládají spíše rostliny, které vyžadují uhlík ve formě CO2. Pokud jde o způsoby získávání CO2, tak tu máme (1) rostliny, které mají přístup k
atmosférickému CO2 (typicky např. plovoučky); (2) rostliny, které většinu CO2 získávají z
organického sedimentu (typicky např. rostliny rodu eriocaulon, isoetes, littorella nebo lobelia); a konečně (3) rostliny, které jsou odkázané na
CO2 rozpuštěný ve vodě (převážně stonkovky). Určitá část rostlin si pak ještě vytvořila určité podpůrné mechanismy, kterými je schopná si příjem nedostatkového CO2 tzv. naboostovat. V čisté vodě, která je v kontaktu s atmosférickým vzduchem, bude koncentrace CO2 pod 1 mg/l (přesněji 0,6 mg/l). V přírodních vodách, kde do hry vstupují dýchající živočichové, bakterie a rozklad organické hmoty, se bude koncentrace rozpuštěného CO2 pohybovat zhruba
do 5 mg/l (výjimečně i více). Pro představu: V přírodních organických sedimentech, kde dochází k přirozenému rozkladu organické hmoty až na CO2, se prý koncentrace CO2 [v půdním roztoku] pohybuje v rozmezí asi
20-40 mg/l => viz tento článek:
doi.org/… (takové množství má tedy v přírodě běžně k dispozici ta druhá skupina rostlin). A pokud jde o tu skupinu uživatelů HCO3, tak tam vědci přišli na několik zajímavých věcí: (a) všichni uživatelé HCO3, které doposud zkoumali, využívají HCO3 jen jako
nouzový zdroj uhlíku ... jinými slovy, dávají přednost CO2, ale protože toho bývá v jejich okolí zpravidla velmi málo (= nedostatečné množství), naučili se využívat náhradní zdroj = HCO3; (b) tyto rostliny zpravidla potřebují mít ve vodě určité
minimální množství HCO3 (pro různé druhy rostlin je to různé, ale pohybujete se to prý někde v rozmezí 20-40 mg/l čili zhruba někde kolem 1-2°dKH), a to dokonce i v případě, že jim zajistíme dostatek CO2; (c) pokud tyto rostliny krmíme velkým množstvím CO2 (kolem 20-40 mg/l), a pak jim náhle tento zdroj uhlíku dojde, trvá jim prý několik dní až týdnů (!), než se zase přeorientují zpátky na příjem HCO3 ... vědci to přirovnávají ke
zdrogování, při němž si rostlina vytvoří velmi rychle [v řádu hodin!] návyk na CO2, a když jí ho pak seberete, dostane absťák a trvá jí poměrně dlouho, než to překoná. Poslední informaci, kterou zde uvedu pro ty, které to zajímá, je, že rychlost růstu (a s tím související příjem živin) u rostlin neprobíhá lineárně, ale
logaritmicky, což zjednodušeně řečeno znamená, že dáte-li rostlině např. 2 mg/l CO2, bude růst [dejme tomu] 20% rychlostí; dáte-li jí dvojnásobné množství (= 4 mg/l), bude růst už 50% rychlostí; pak se to ale překlopí a růst se začne zpomalovat, takže při 10 mg/l bude růst sice 90% rychlostí, ale budete-li z ní chtít vyždímat maximum (tj. 100% růst), musíte jí dát třeba i 30 mg/l. V ekonomii se to označuje výstižným výrazem „zákon klesajících výnosů“. Při přesažení určité hranice (vědci uvádějí obvykle něco kolem 40 mg/l) pak začíná docházet k otravě. Pro názornost přikládám odkaz na graf:
golias.net/…. Pro ty, co nad tím trochu popřemýšlí, z toho může vyplynout celá řada užitečných poznatků pro pěstování akvarijních rostlin, ale to už záleží na vás, jak s tím naložíte.