To jsem si zas jednou dal.
Tak jsem si předevčírem vyrobil plastovou láhev na kvašení burčáku a jako vedlejší produkt mi to mělo dělat CO2 do akvárka. Furt tady všichni melou o jeho důležitosti, tak jsem si řekl: "Libore, jsi šikovný kluk, dokázal jsi sestavit skříňku akvasetu Denerle bez větších problémů, dokonce jsi dokázal vymyslet, sestavit a zprovoznit i Hamburger mattenfilter, tak pro tebe nebude nic těžkého vyrobit flašku, v které se to bude kvasit tak, aby z toho bylo něco užitečného a navíc to dodalo do akvárka ten tolik vychvalovaný kysličník uhličitý".
Inu, dokázal jsem si, že mám pravdu a flašku vyrobit zvládnu. Pak jsem se dočetl, že lepší je udělat ještě jednu, průchozí, která slouží jako filtr čehosi, co vzniká při kvašení a zalepuje to difuzér. No, z chemie jsem míval jedničky a obzvláště biochemie a kvasné procesy mi na střední docela šly, přesto netuším, co že to tam může vznikat, ale nešť. Vyrobím tedy i tuhle věcičku. Hlavně jako pojistku. Už jsem zažil na vlastní kůži, co dokáže kvasný proces, je-li rychlejší, než očekáváme, a jsem přesvědčen, že rybky ani rostlinky by neměly radost z alkoholu uvnitř akva. A jak jsem řekl, tak jsem i učinil - pojistná láhev je vyrobena a silikon schne.
Co dělat, než dostatečně zatvrdne? No to je jasné Umístíme hadičky. Tak jsem tedy natáhl hadičky a připevnil difusér. Profi, od nějaké super firmy, z lipového dřívka. Jenže, sviňa, plave. A co včil? No co by. Má to být umístěno někde u výpusti filtru, tak hadičky zachytíme nahoře o rampu a svedeme ji nenápadně rožkem akva dolů, kde fifusér připevníme ke dnu kamínkem. Jak jsem řekl, tak jsem vykonal.... jenže ouha. Difusér s hadičkou plnou vzduchu jsou dobří plavci. Inu, co se dá dělat. Dáme větší kamínek. Ještě větší. A ještě. Nakonec se to napočtvrté podařilo. Sláva.
Co teď? Silikon je sviňa líná, neschne a neschne. Tak jdem na chytré fórum prostudovat nějaká relevantní vlákna. A hele, biokvas. Pěkný název, třeba se tam dozvím něco nového a praktického. A není to dlouhé...
Až dosud bylo vše dobře. Ale za otevření toho vlákna bych si nakopal. Až do té chvíle jsem se těšil, jak si budu vyrábět saké a jako vedlejší produkt budu foukat rostlinkám tak prospěšné CO2. Ale v tom atraceném vlákně jsem našel jeden pitomý odkaz -
www.akvarko.cz/… A jak už jsem zvídavej, tak jsem si ho rozklikl a přečetl. A to jsem neměl dělat za nic na světě. V pohádkách poznátě, když zloduch či zlobaba špatně radí princi či hloupému Honzovi něco, co mu nepřinese nic dobrého, ale tady se to poznat nedá. Tento odkaz je tak vychvalovaný, že si ho člověk prostě z hlouposti otevře a pak je zle.
Stalo se to i mně. Po přečtení první části článku jsem byl rozpačitý. Moudří a zkušení mi doporučují začít bublat a přidávat ten skvělý kysličník, ale proč? Pouhé kouknutí do tabulky jakéhosi Tillmana mi ukazuje, že mám kysličníku dostatek. No, asi ten Tillman nebyl akvarista a přece necouvnu teď, kdy už mám vyrobenu láhev i filtrační láhev, nastudované recepty na saké, přepočítané na dvoulitrovou láhev.... Kdepak, jdu do toho. Ale přečtu si druhou část, tam určitě moudře autor poradí, jakou náplň si namíchat. Jojo, snyku, zlatý oči.
Kdybych čekal návod na to, jak si vyrobit kvalitní a chutný burčák, byl bych velmi zklamán. Ale zklamán jsem i tak. Druhá část článku se nevěnuje výrobě kvalitního burčáku, ale vysvětlování toho, proč tímto způsobem CO2 nevyrábět a že je vlastně nejlepší CO2 ani do akvárka nepřidávat. Sakra, a je to tady. A já to říkal pořád. No ale co včil? Když už mám vše vymyšleno, vyrobeno, přichystáno? No nic. Rybky v akva skoro žádné, snad je tedy změnami pH nebudu nijak stresovat a přeci si aspoň vyzkouším, jestli to opravdu funguje, jestli se sníží pH a zvýší CO2 a hlavně - jestli to saké bude tak dobré, jak jsme dělávali v kanystru od destilky na vojně. Tak šup do flašky rýži, lžičku kvasnic, nějaký ten cukr, tymián, zázvor, muškát, skořici, vanilku, hřebíček a nové koření, zalít 1,5 litrem vody a zašpuntovat. Uvidíme, jestli začne bublat dřív, než uschne silikon na fitru. Snad to nebude příliš bouřlivé Inu, jsem zvědav na ráno a poté za 6 týdnů na stáčení saké. Ono se vše nesmí brát moc vážně a člověk se musí občas pokusit brát život s úsměvem.
A tak tedy Oishii desu!