Nemůžu si odpustit popis dnešního rozhovoru při návštěvě v akvaristice Nuselská. Slečna - blondýna, tak kolem třiceti k prodavači: "Mám doma třicetilitrové akvárko, v něm několik neonek, dvě betty, pak jmenovala ještě něco dalšího. Jedna neonka mi spáchala sebevraždu skokem z nádrže, tak chci novou a ještě bych si tam ráda pořídila nějaké další rybky, které tam můžu dát?"
Prodavač: "To by bylo dlouhý jmenování, já vám radši řeknu, který tam dát nemůžete. Tyhle, tyhle a tyhle (ukazoval na tlamovce, gibbouše - výstavní kus měl přes 30 cm a čichavce), všechno ostatní tam jde."
Tiše jsem se za zády prodavače ujišťovala, že vážně řekla třicet a že jsem se nepřeslechla.
Prodavač v klidu vylovil neonku a slečna si mezitím vybrala vzrostlé Xify - samce a samici.
Ještě si vybrala nějaké dvě rostliny, ale to už jsem neměla sílu sledovat které. Plastové naštěstí nebyly.
Na můj dotaz, jestli má minutku, že bych jí před obchodem ráda něco řekla, odvětila, že moc spěchá.
Potkaly jsme se o pár minut a pár metrů dále na zastávce tramvaje.
Když jsem jí sdělila, že rybky, které má doma a ty, které si k nim ještě nese, nejsou do tak malé nádrže vhodné, zírala na mne jak na UFO. Na můj dotaz, zda o tom něco četla, vypadala, že neví, co je to knížka a k čemu je to dobrý. Prý proto chodí do odborného obchodu, aby jí poradili. A ještě dodala, že zatím vše, co jí poradili v té prodejně, funguje skvěle. Ráda bych si s jejíma rybkama někdy pokecala.
Opravdu je mi líto, že bylo ve středověku zrušeno veřejné lynčování
