Kaši z trávy určitě nedávej, odlož experimentování na dobu, kdy nabydeš vlastní základní zkušenosti s klasickým vedením chovu a praxí již podloženými osvědčenými postupy.
Kdo chce být úspěšný, tak si bez zbrklosti nejdřív zajistí zdroj krmení a poté teprve nasype vajíčka do vody - dá líhnout žábronožky.
Tak zvanou zelenou vodu obsahující hlavně vznášející se jednobuněčné řasy není obtížné si vypěstovat a netřeba k tomu mít akvárko navíc, stačí i skleněné, případně průhledné plastové láhve, které vodou naplněné a vyváženým poměrem živin obohacené stačí v letní době postavit k oknu se slunečním osvitem, nebo se kdekoli jinde umístěné i přes období zimy ozáří podobně, jako u akvárií a to s intenzitou osvětlení, které vyžadují na světlo náročnější pěstované hladinové ( plovoucí ) rostliny.
Do lahví se zavede mírné vzduchování s vhodným nadkrytím ( průsvitná fólie, celofán ), ať při praskání bublinek neprská obsah mimo láhve ( - podobný systém, co se praktikuje k líhnutí Artemia salina ). Svítit se může nepřetržitě u větší rychlé spotřeby, nebo 14 - 16 hodin ( třeba přes noc ). Láhev z níž se voda odebere k nakrmení, se opět novou vodou s živinami naplní a zaočkuje jednobuněčným nálevem.
Otázku čím hnojit - obohatit živinami vodu v lahvích, možno řešit využitím plného hnojiva ( i se stopovými prvky ) určeného pro hydroponické pěstování rostlin, nebo i ta co pro akvaristiku jsou nabízena. Velmi důležité je nepřehnojit, jinak se roztok v kultivačních nádržích, lahvích stane toxický. Raději z počátku opatrně dávkovat hnojivo v menších dávkách , než udává přiložený návod pro jeden litr vody . Záleží na druhu a koncentraci přípravku.
Ještě, kde vzít vhodný základ k pěstování 'zelené vody'.
Buď u jiného chovatele - v budoucnu by se správně měla automaticky v přibaleném vzorku posílat spolu s násadou vajíček a nebo osobně navštívit místa, jenž se podobají biotopům s přirozeným výskytem lupenonohých korýšů a zde si kultivační médium opatřit.
V přírodě se nabízejí nejvhodnější naleziště v malých ničím nestíněných periodických loužích s krátkou dobou trvání ( týden - deset dní ), jenž jsou více vzdálené od trvalejších větších vodních ploch a mimo dosah rozlivů - záplav ze stálých říčních toků, takže se v takové "izolované" krátkodobé nádržce stíhá vyvíjet hlavně jednobuněčná flóra i fauna a voda není z okolí příliš infikována různými patogeny a jinými nežádoucími živočichy.
Z těch louží se v době sucha odebere trochu prsti - prachu ze dna a po zalití plus splnění ostatních podmínek získáme kýžený výsledek.
Někdy nemusíme nikam chodit a voda se nám doma sama požadovaně zabarví, viz případy zelených zákalů u nově založených nebo přehnojených akvarijních nádrží.
Chov a využití sladkovodních žábronožek má u nás ještě konkurenčně velký neobsazený prostor s komerčními možnostmi, protože dlouho nebylo všeobecně k dispozici dostatek publikovaných a víceletou praxí podložených informací.
V ohledu využití pro odchov rybích potěrů i dospělých ryb, může chovu žábronožek u nás konkurovat prozatím snad jen kaluženka klínohlavá - Moina macrocopa, se kterou mám dost vlastních zkušeností. Její výhodou je stálé samostatné množení a nepřerušované ranější " sklizně " .
Už musím psaní ukončit. Tento příspěvěk není určen jen pro annis, ale všem co plánují věnovat se chovu žábronožek pro zábavu i k zajištění kvalitní výživy svých 'chovanců'.
Foto : nabraná voda z venkovní nádrže - barva nemusí být bezpodmínečně temně zelená, k nakrmení korýšů stačí a je i mnohdy vhodnější jen takto světle zabarvená.
Edit: Ještě jsem zapoměl dodat, nepřehánějte to s tou hustotou líhnutí v malém obsahu, protože je tím ovlivněna samotná kvalita vývoje.