O akvaristice, ramkách, thomaskách a "přirozeném odchovu"
Články » O akvaristice, ramkách, thomaskách a "přirozeném odchovu" 
O akvaristice, ramkách, thomaskách a "přirozeném odchovu"
A máme tu zase předjaří. Někteří z nás (já) se ještě nevzpamatovali z vánočních depresí a už útočí jarní únava, chřipky a rozjímání spojené s nuceným, ale milovaným, pobytem v posteli. Ač mne vlastní tělo zrazuje a síly opouští, mozek pracuje a chtěl by bilancovat a činit vyrovnání. V poslední době se zdá, že mým přátelům a ojedinělým, zato věrným příznivcům mých prezentací, dlužím čím dál víc "keců" a odpovědí a reakcí na komentáře, dotazy a podněty.
Jedním z posledních hřebíčků byl pro mne už druhý, velmi milý komentář na mé prezentaci Zelená. V němž chovatel s mnoha zkušenostmi, krásnými rybami a akváriem, člověk, kterého si velmi vážím, v podstatě sdílí mou radost z "přirozeného" odchovu ve "společenské" nádrži. Chtěla jsem mu poděkovat, napsat k tomu pár slov a pak jsem najednou psala a psala, a protože jsem s tím nepočítala, došla mi baterie a komentář zase zůstal bez odpovědi. Takže ho píšu tady do článků, protože to prostě článek je.
Mé první Mikrogeophagus ramirezi z Pet-shopu, u kterých to vše začalo.
Když jsem si pořídila své v pořadí druhé ramirézy, musím přiznat, že jsem ve skutečnosti ani na nějaký odchov nepomýšlela. Byla jsem frustrovaná ze svého prvního neúspěchu s nimi, vydržely mi asi tři měsíce a už se nikdy nedozvím, jestli jejich zkázu zapříčinil nematod a bičíkovec, nebo má hysterie. Mým cílem bylo poskytnout novým rybám optimální podmínky, nedělat zbytečné chyby a udržet je alespoň půl roku. I když - určitě jsem po odchovu podvědomě toužila… Možná vznikla myšlenka, že by nebylo špatné mít „vlastní ryby“, o kterých bych věděla, jakou preferují stravu, co jim dělá dobře, čím si prošly a jak jsou vlastně staré. Jak bych vysvětlila udržovanou násadu trepky a soupravu sítí na plankton? Ale byla to moc vysoká meta, jaksi jsem si nepřipouštěla, že bych měla takové štěstí. Díky mému „sebevědomí“ jsem připravena spíše na katastrofy všeho druhu, než na úspěchy. Proto se jevím jako člověk neplánující, jenž své kroky vede instinktivně a z náhlých popudů, jak správně podotknul můj další akvaristický kamarád.
Dala jsem dva nové páry do patřičně vyhřáté, zarostlé a od posledního ramčího exitu ladem ležící nádržky, kam jsem před těmi třemi měsíci frustrovaně vlila všechny své „snahy“ o dokonalou, živou vodu… Takže tam byla voda převařená, voda přemrzlá z lesní studánky, trocha destilky… Než jsem ji opět zabydlela, předpisově jsem třetinu vody vyměnila za odstátou vodovodní. Podle údajů z vodáren i dle mých tehdejších opravdu pečlivých a pravidelných měření 10 -12 dGH, dusičnany kolem 23, ph lehce přes 7… Když se za pár dnů v nádržce objevil obláček a druhý pár byl namačkaný u hladiny v opačném rohu se sbalenými kufry, nemohla jsem se na to vykašlat. I když jsem v žádný úspěch nedoufala, dělala jsem, co jsem musela a co jsem díky měsícům tráveným na internetu věděla. Odlovila přebytečný pár, začala přikrmovat trepkou, dala líhnout žábronožku, abych zjistila, že je moc velká, otravovala celou rodinu, aby se mnou chodili a jezdili na výpravy za planktonem. Sehnala jsem si sadu sítek na jeho třídění… Já vlastně nevím, kdo koho odchoval a vychoval. Přijde mi, že tyhle ryby hodně postrčily, doučily a naučily mne. Uskutečnily moje tajné sny a donutily mě převést načtenou teorii v praxi. A každou chybu, zapomenutí a zpanikaření jsme společně zaplatili. Kdo se zajímá o odchov potěru ví, že se krmí často a dost, v umělých podmínkách se nespotřebovaná potrava několikrát denně odsává… Kdo se zajímá o ryby, které střeží a pečují o své mladé, ví o tom, jak je důležité ryby zbytečně nestresovat, aby se potěru nezbavily. Takže jsem krmila, nezasahovala, doufala, že filtr a rostliny pracují, ale přece jenom ve mně rostl strach o kvalitu vody. To, že jsem neznala složení a hodnoty v okamžiku vykulení, to, že jsem zpanikařila, že akvárium přestává vypadat hezky, tudíž se mi určitě kazí voda, způsobilo, že jsem úplně zbytečně vyměnila asi třetinu vody za odstátou vodovodní a sama se tak připravila o minimálně polovinu potěru. Až později jsem se dozvěděla, že vody s odlišnými parametry se může přidávat jen lžíce denně. Už v této ne společenské nádržce jsem si všimla, že rodiče musí neukázněný potěr neustále hlídat, protože jako všechny děti, má sklon se ztrácet, zabíhat a dostávat se do prekérních situací. Jednou se například celé hejníčko nasoukalo do úzké škvíry mezi molitanem a sklem. Rodiče, kteří za nimi nemohli, vyšilovali před filtrem a mladí se bezradně zasekávali čím dál víc. A to se stalo ve dne. To, co mladí vyváděli v noci po zhasnutí, když je rodiče ráno úzkostlivě hledali a naháněli po všech čertech, se ani nechci domýšlet. Také veškeré další ztráty, které jsem zaznamenala, proběhly v noci. Naučila jsem se i v noci přisvěcovat slabou led lampičkou a myslím, že se to vyplatilo.
Mikrogeophagus ramirezi po rozplavání, matka je pase na chomáčích vláknité řasy.
Ramirka cca měsíc stará.
Ramirky měsíc a kousek.
Hlavně jsem si na to vzpomněla při podobné situaci, když se mi v noci začaly ztrácet malé Anomalochromis thomasi, které jsem vlastně pořídila díky diskutujícím na tomto fóru. Byly doporučeny začátečníkovi, jako méně náročná, méně choulostivá a náchylná alternativa Mikrogeophagus ramirezi. Navíc zaznělo, že ve společenské nádrži jsou schopny jakési samoobnovy populace bez výrazných zásahů chovatele, podobně, jako třeba paví očka. S tím naprosto souhlasím. Já sice věrna svému stylu - vyděšená a úzkostná překotně zakrmovala trepku, oprašovala síta a líhla žábronožku – vše bylo super a vše jim moc chutnalo, ale na druhou stranu jsem si všimla, že velkou část krmné dávky skutečně zajišťují a předpřipravují rodiče. Takže prťousi vyrůstali z velké části na Tetra discus a Sera discus gran. Proto byl jejich přechod na suchou potravu naprosto bez problémů. Vlastně tam žádný přechod ani nebyl. Na rozdíl od ramiréz, které mi suché znechuceně plivaly ještě po měsíci. Oproti ramkám je potěr thomasek naprosto kompatibilní s mojí tvrdostí vody (10 dGH), takže problémy s vodou nenastaly. Měnila jsem po kýblu vody několikrát týdně, ovšem i tak bylo akváriumm zařaseno a zadetritováno k nepoznání. Bála jsem se a nechtěla ryby zbytečně vyrušovat. Do koukatelného stavu ho dostávám dodnes. Kdo z toho stavu neuvěřitelně profitoval a v hromadách hrabanky likvidoval umírající žábronožku a nadbytečný plankton, byli sekavci. Ukázali se jako ideální společníci pro tuto situaci. Problém odchovu spočíval hlavně v tom, že nádrž skutečně BYLA společenská. A přestože jsem před vykulením mladých zcela náhodně poslala dál většinu malých ryb (endlerky, neonky obecné, kardinálky) do vhodnější a méně vytápěné nádrže, nějaké kousky a další dva páry thomasek mi tam zůstaly a velmi rády si, hlavně při zmatku kolem krmení, při úleku rodičů a v noci, zobly nějaké zbloudilé mládě. Víceméně vše o odchovu thomasek je v mé prezentaci Zelená.
Anomalochromi thomasi po rozplavání
Thomasky cca 3,5 měsíce
Čímž se dostávám k jádru věci… Pro mne je zrození a udržení živého tvora v takto umělém prostředí zázrak. Vždy byl a bude. A důkaz prosperity, víry a touhy po (nějaké) budoucnosti. Myslím, že to mne nikdy neomrzí a dělá mi to neskutečnou radost. To, že mne okouzlily zrovna cichlidky, to že jsem měla a mám možnost sledovat, jak se rodiče namlouvají, pak se u hlídání jiker střídají a kolikrát pohádají a pošťouchají, to jak spolu komunikují a strategicky fungují při hlídání, jak jsou malé rybičky roztomilé, hravé a zlobivé, jak dospívají, machrují, párují se, s věkem se zklidňují a moudří, aby pak odešly do ústraní… To mi dalo, mimo pěkné, překvapivé a dobrodružné zážitky, poznání. Já tyhle ryby skutečně znám. Zdálky poznám, že odešel termostat, poznám, že bude třeba vyměnit vodu, poznám, že s ní není něco v pořádku, poznám, kdy je ryba nemocná a potřebuje léčit, vím, kdy je ryba nemocná a léčit už nemá smysl… Vidím, kdy ryba začíná stárnout a vidím, že její cesta je u konce… A přestože jsem z generace, která byla důsledně varovávána před polidšťováním zvířat a ač sama sebe kolikrát pasuji na tuplovaného cvoka, skláním se nad jejich inteligencí a sociálními dovednostmi a nevidím mnoho rozdílů mezi mojí a rybí rodinou, mezi jejich a našimi životy.
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 57x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 07.03.2016 • Upraveno: 07.03.2016 • Přečteno: 968x
Schválili: romant 07.03.16 • rak 07.03.16 • vaaclav 07.03.16
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Ryby
| 10.04.2013 | | Mykobakterióza ryb (Tuberkulóza) | 777x |
| 12.01.2013 | | Odchovej si vlastního Otocincla. | 2622x |
| 21.03.2011 | | Ichthyophthirius multifiliis (Krupička) | 2836x |
| 19.01.2012 | | Aklimatizace akvarijních ryb | 1768x |
| 29.09.2010 | | Párové chování velkých cichlid | 1843x |
| 23.02.2013 | | Tetra císařská - opomíjený klenot | 2172x |
| 03.06.2006 | | Rozmnožování ryb | 22071x |
| 30.10.2010 | | Krunýřovci rodu Otocinclus | 5437x |
| 26.05.2009 | | Pôrodnička v hlavnom/odchovnom akváriu | 3030x |
| 21.02.2023 | | Čichavec zlatý - zázračná příroda. | 7x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 07.04.2015 | | Moje zkušenost - Mikrogeophagus ramirezi | 1748x |