Jak jsme s tátou začínali aneb jak (ne)zakládat akvárium

Články » Jak jsme s tátou začínali aneb jak (ne)zakládat akvárium    

Jak jsme s tátou začínali aneb jak (ne)zakládat akvárium

Tento článek je vzpomínkou na mého tátu, milovníka akvaristiky a velkého akvaristu – koníčkáře, a na naše společné akvaristické začátky.

První akvárium jsem spatřil u svého strýce, který se věnoval akvaristice, už jako úplně malinký prcek. A ihned mi vodní svět učaroval. Vždy, když jsem u něj byl – a byl jsem tam často, bydlel pár kroků od nás - jsem seděl a hleděl na rybičky. Asi jsem už uměl mluvit, protože jsem naše stále otravoval, že chci akvárium, ale nevím, tuto etapu si nepamatuji. Rozhodně se mi je tehdy přesvědčit nepodařilo, protože jsme bydleli v bytě 1+1 bez vody a bez záchodu, jak už to tak tehdy bylo. Co se mi ale podařilo, bylo vymámení slibu, že jakmile se přestěhujeme, tak mi rybičky pořídí.

A pak přišel den D. Přestěhovali jsme se do nového bytu na sídlišti. No, sídliště… Několik dokončených a spousta rozestavěných paneláků a mateřská škola a jesle uprostřed spousty bahna. Ale za několik let z toho pak bylo skutečně sídliště. Mne netrápilo bahno ani nepřítomnost jakékoliv občanské vybavenosti, já si pamatoval, co mi naši slíbili, a k jejich malé radosti jsem jim to usilovně připomínal. A protože můj táta byl skutečný chlap a razil heslo, že sliby se musí plnit, především když člověk slíbí něco vlastnímu dítěti, objevily se u nás doma, k mé obrovské radosti, rybičky.

Kdo by ale čekal, že to bylo nějaké miníčko plné rybek, mýlil by se. V té době byl v módě jiný nesmysl – skleněné koule. A jedna taková se objevila na okně v obýváku, plná vody a tří nebo čtyř rybiček. Byly krásné, červené a plavaly celý den kolem dokola. Druhý den už plavaly všechny vzhůru nohama a tatínek je odnesl se slovy, že jsou nemocné, k panu doktorovi. Asi byly opravdu hodně nemocné, protože, když je tatínek donesl od pana doktora, tak byly nějaké menší, nebyly tak moc červené, ale měly na sobě i černou barvu. Nemoc jim však zůstala, protože druhý den ráno zase plavaly bříškama nahoru na hladině. Tak je tatínek vzal zase k doktorovi a říkal mamince, že pozve bráchu, aby mu poradil. Odpoledne už měly rybičky lepší barvy, byly červené a dokonce jedna i žlutá. Pan doktor si dal záležet.

Večer se ozval před panelákem pod okny dětského pokoje na provizorní cestě velký hluk a já věděl, že se to u nás, cestou z rozvozu, zastavil strejda ve svém obrovském autě. Vystřelil jsem z postele a běžel ke dveřím na chodbu. Strejdu jsem měl moc rád – byl legrační, říkal legrační věci a slova, co se nesmí říkat, a nádherně smrděl tabákem a byl jen o kousek větší než já. Stál jsem u dveří na chodbu a dlouho poslouchal ta zakázaná slova, která strejda pronášel. Bydleli jsme totiž v šestém patře, a přestože už jsme tam bydleli nějaký čas, zapomněli tam soudruzi namontovat výtah. Ale i ten se asi po dvou letech objevil, ale první desetiletí stejně skoro nejezdil… ale to je jiná písnička.

Když strejda dorazil do výšin našeho bytu, tak vtrhl, jak měl ve zvyku, i v botách do obýváku a usadil se na gauči (další věc, kterou jsem na něm miloval – nikdy se nezouval, takže mu nikdy nesmrděly nohy jako ostatním návštěvám. Moje máma měla kupodivu jiný názor). Strejda seděl na gauči, já čekal, kdy začne povídat jako jindy, ale on jen seděl, poslouchal tatínkovo povídání o nemocných rybičkách a mračil se čím dál víc na naši skleněnou kouli. Když se ho táta poté, co mu povyprávěl vše, zeptal, jestli mu pomůže s těma nemocnýma rybičkama, jen pokýval hlavou a požádal o igelitový pytlík a kýbl. Poté, co mu tyto věci byly užaslou maminkou vydány, přistoupil ke kouli, vylil větší část vody do kýble, menší i s rybkama do pytlíku, kouli podal mámě se slovy, ať si do ní vysadí šnytlik. Tátovi řekl, že je to slovo, co se nesmí říkat, a ať chvíli počká, že si rybky jen odveze a za chvíli se vrátí. Ale ať přijde dolů, že on už po těch schodech podruhé ten den nepoleze.

Nevěděl jsem příliš, co si o tom myslet, a neměl jsem ani čas přemýšlet – byl jsem opět zahnán do postele, ze které jsem ale zase vystartoval, když zvonil strejda. Tatínek šel dolů a za chvíli byl zpět. Místo našich rybiček ale nesl hromadu nějakých knih s obrázkama. Nezahnal mne do postele, ale začal mi ukazovat obrázky a mluvit o akváriích. Moc jsem tomu nerozuměl, nicméně pochopil jsem, že strejda si naše nemocné rybičky vzal a že rybičky se vyléčí, až tatínek udělá takové akvárium, jak má strejda a o jakých se mluví v těch knihách.

Druhý den přijel tatínek z práce později a přivezl podivné kovové konstrukce. Vysvětloval mi, že to budou akvária, ale já věděl, že si dělá legraci. Jak by to mohla být akvária? Vždyť by mu všechna voda utekla. Ale tatínek si dál vedl svou a až do noci zůstal ve sklepě v nepoužívané sušárně, prý to železo natírá. Pak byl ve sklepě ještě několik večerů a potom zase přišel na návštěvu strejda. Spolu s tatínkem vynesli ze sklepa stojan a dvě akvária. Říkal jsem si, že jsem pašák, když jsem tatínka odhalil, jak si ze mne dělal srandu. Tohle byla akvária, a ne ty železné cosi. Tohle bylo skleněné v krásném zeleném rámu a bylo to obrovské. Se strejdou tam nasypali písek, který strejda dovezl ve dvou kýblech, a do něj vysypali rostliny. Pak tam nalili vodu a dali tam takový legrační váleček, ze kterého šly bubliny a srandovně šplouchal… prý filtr nebo co. No a pak to strčili do žárovky šňůru a ono se to rozsvítilo.

Maminka říkala, že je to škaredě kalné a že něco takového v obýváku nechce, ale já okouzleně seděl a hleděl na naše první akvárka. To, že v nich nejsou rybičky, mi strejda s tatínkem vysvětlili tak, že rybičky se ještě musí léčit, ale za týden že už budou taky u nás. A byly. Je pravda, že akvária se pak musela ještě několikrát stěhovat, protože jim nevyhovovalo stát přímo pod oknem a ani potom vedle okna, prošly jimi různé rybičky a za dva tři roky potom tatínek udělal akvária nová, větší, ale toto byla naše dvě první akvária, měla 100 a 80 litrů, byla obrovská a udělala ze mne a z mého táty velké kamarády a zároveň velké nadšence pro akvaristiku.

Sdílet tento článek na Facebooku
(na svém profilu nebo ve skupinách, ve kterých jste členem)

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení

Líbilo se: 118x • Nelíbilo se: 2x • Zveřejněno: 15.08.2012 • Upraveno: 15.08.2012 • Přečteno: 2163x

Schválili: Bob66 10.01.13

Související články

Další články z rubriky Začínáme

27.09.2015		Jak jsem se rychle zbavil zeleného zákalu + edit2	710x
12.07.2015		Jaké je nejlepší krmivo pro akvarijní ryby?	193x
27.01.2008		Kolik rybiček si mohu dát do akvária	27503x
21.10.2019		Hnojení značkou SEACHEM	96x
13.01.2012		Jak skoroakvarista z neakvaristy vzešel...	885x
05.08.2012		Chtěl/a bych akvárko... jsem tady dobře?	1290x
27.05.2012		Jak jsem se dostala k akvárku, aneb chybama se člověk učí	63x
22.10.2012		Rostliny - od začátku do konce	144x
03.06.2006		Založení akvária	69342x
10.11.2011		Proč? Proč ? Proč... aneb běžná schůzka s capartama...	1374x

Komentáře návštěvníků

Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

Další články tohoto autora