Přihlaste se a využijte web naplno RYBICKY.NET »

Jak jsme s tátou začínali aneb jak (ne)zakládat akvárium

 

Články » Jak jsme s tátou začínali aneb jak (ne)zakládat akvárium   Vytisknout tuto stránku 

Jak jsme s tátou začínali aneb jak (ne)zakládat akvárium

Publikováno: 15.08.2012 • Autor: © malyLibor • Rubrika: Začínáme

Tento článek je vzpomínkou na mého tátu, milovníka akvaristiky a velkého akvaristu – koníčkáře, a na naše společné akvaristické začátky.

První akvárium jsem spatřil u svého strýce, který se věnoval akvaristice, už jako úplně malinký prcek. A ihned mi vodní svět učaroval. Vždy, když jsem u něj byl – a byl jsem tam často, bydlel pár kroků od nás - jsem seděl a hleděl na rybičky. Asi jsem už uměl mluvit, protože jsem naše stále otravoval, že chci akvárium, ale nevím, tuto etapu si nepamatuji. Rozhodně se mi je tehdy přesvědčit nepodařilo, protože jsme bydleli v bytě 1+1 bez vody a bez záchodu, jak už to tak tehdy bylo. Co se mi ale podařilo, bylo vymámení slibu, že jakmile se přestěhujeme, tak mi rybičky pořídí.

A pak přišel den D. Přestěhovali jsme se do nového bytu na sídlišti. No, sídliště… Několik dokončených a spousta rozestavěných paneláků a mateřská škola a jesle uprostřed spousty bahna. Ale za několik let z toho pak bylo skutečně sídliště. Mne netrápilo bahno ani nepřítomnost jakékoliv občanské vybavenosti, já si pamatoval, co mi naši slíbili, a k jejich malé radosti jsem jim to usilovně připomínal. A protože můj táta byl skutečný chlap a razil heslo, že sliby se musí plnit, především když člověk slíbí něco vlastnímu dítěti, objevily se u nás doma, k mé obrovské radosti, rybičky.

Kdo by ale čekal, že to bylo nějaké miníčko plné rybek, mýlil by se. V té době byl v módě jiný nesmysl – skleněné koule. A jedna taková se objevila na okně v obýváku, plná vody a tří nebo čtyř rybiček. Byly krásné, červené a plavaly celý den kolem dokola. Druhý den už plavaly všechny vzhůru nohama a tatínek je odnesl se slovy, že jsou nemocné, k panu doktorovi. Asi byly opravdu hodně nemocné, protože, když je tatínek donesl od pana doktora, tak byly nějaké menší, nebyly tak moc červené, ale měly na sobě i černou barvu. Nemoc jim však zůstala, protože druhý den ráno zase plavaly bříškama nahoru na hladině. Tak je tatínek vzal zase k doktorovi a říkal mamince, že pozve bráchu, aby mu poradil. Odpoledne už měly rybičky lepší barvy, byly červené a dokonce jedna i žlutá. Pan doktor si dal záležet.

Večer se ozval před panelákem pod okny dětského pokoje na provizorní cestě velký hluk a já věděl, že se to u nás, cestou z rozvozu, zastavil strejda ve svém obrovském autě. Vystřelil jsem z postele a běžel ke dveřím na chodbu. Strejdu jsem měl moc rád – byl legrační, říkal legrační věci a slova, co se nesmí říkat, a nádherně smrděl tabákem a byl jen o kousek větší než já. Stál jsem u dveří na chodbu a dlouho poslouchal ta zakázaná slova, která strejda pronášel. Bydleli jsme totiž v šestém patře, a přestože už jsme tam bydleli nějaký čas, zapomněli tam soudruzi namontovat výtah. Ale i ten se asi po dvou letech objevil, ale první desetiletí stejně skoro nejezdil… ale to je jiná písnička.

Když strejda dorazil do výšin našeho bytu, tak vtrhl, jak měl ve zvyku, i v botách do obýváku a usadil se na gauči (další věc, kterou jsem na něm miloval – nikdy se nezouval, takže mu nikdy nesmrděly nohy jako ostatním návštěvám. Moje máma měla kupodivu jiný názor). Strejda seděl na gauči, já čekal, kdy začne povídat jako jindy, ale on jen seděl, poslouchal tatínkovo povídání o nemocných rybičkách a mračil se čím dál víc na naši skleněnou kouli. Když se ho táta poté, co mu povyprávěl vše, zeptal, jestli mu pomůže s těma nemocnýma rybičkama, jen pokýval hlavou a požádal o igelitový pytlík a kýbl. Poté, co mu tyto věci byly užaslou maminkou vydány, přistoupil ke kouli, vylil větší část vody do kýble, menší i s rybkama do pytlíku, kouli podal mámě se slovy, ať si do ní vysadí šnytlik. Tátovi řekl, že je to slovo, co se nesmí říkat, a ať chvíli počká, že si rybky jen odveze a za chvíli se vrátí. Ale ať přijde dolů, že on už po těch schodech podruhé ten den nepoleze.

Nevěděl jsem příliš, co si o tom myslet, a neměl jsem ani čas přemýšlet – byl jsem opět zahnán do postele, ze které jsem ale zase vystartoval, když zvonil strejda. Tatínek šel dolů a za chvíli byl zpět. Místo našich rybiček ale nesl hromadu nějakých knih s obrázkama. Nezahnal mne do postele, ale začal mi ukazovat obrázky a mluvit o akváriích. Moc jsem tomu nerozuměl, nicméně pochopil jsem, že strejda si naše nemocné rybičky vzal a že rybičky se vyléčí, až tatínek udělá takové akvárium, jak má strejda a o jakých se mluví v těch knihách.

Druhý den přijel tatínek z práce později a přivezl podivné kovové konstrukce. Vysvětloval mi, že to budou akvária, ale já věděl, že si dělá legraci. Jak by to mohla být akvária? Vždyť by mu všechna voda utekla. Ale tatínek si dál vedl svou a až do noci zůstal ve sklepě v nepoužívané sušárně, prý to železo natírá. Pak byl ve sklepě ještě několik večerů a potom zase přišel na návštěvu strejda. Spolu s tatínkem vynesli ze sklepa stojan a dvě akvária. Říkal jsem si, že jsem pašák, když jsem tatínka odhalil, jak si ze mne dělal srandu. Tohle byla akvária, a ne ty železné cosi. Tohle bylo skleněné v krásném zeleném rámu a bylo to obrovské. Se strejdou tam nasypali písek, který strejda dovezl ve dvou kýblech, a do něj vysypali rostliny. Pak tam nalili vodu a dali tam takový legrační váleček, ze kterého šly bubliny a srandovně šplouchal… prý filtr nebo co. No a pak to strčili do žárovky šňůru a ono se to rozsvítilo.

Maminka říkala, že je to škaredě kalné a že něco takového v obýváku nechce, ale já okouzleně seděl a hleděl na naše první akvárka. To, že v nich nejsou rybičky, mi strejda s tatínkem vysvětlili tak, že rybičky se ještě musí léčit, ale za týden že už budou taky u nás. A byly. Je pravda, že akvária se pak musela ještě několikrát stěhovat, protože jim nevyhovovalo stát přímo pod oknem a ani potom vedle okna, prošly jimi různé rybičky a za dva tři roky potom tatínek udělal akvária nová, větší, ale toto byla naše dvě první akvária, měla 100 a 80 litrů, byla obrovská a udělala ze mne a z mého táty velké kamarády a zároveň velké nadšence pro akvaristiku.

 

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení
*****

Líbilo se: 147x Nelíbilo se: 2x Zveřejněno: 15.08.2012 Upraveno: 15.08.2012 Přečteno: 1725x

Schválili: Bob66 ** 10.01.13

Související články
Žádné související články
Další články z rubriky Začínáme
29.01.2015*****Zdarma a nezávazně vyzkoušejte nové prémiové krmivo Dennerle – Ryba je kámoš, ne žrádlo1037x
08.03.2012*****Moje anabáze353x
10.08.2015*****Moje "poprvé" aneb dlouhá story o mém začátku až po současnost18x
27.01.2008*****Kolik rybiček si mohu dát do akvária26655x
23.01.2011*****Založení akvárka z pohledu začátečníka4496x
07.03.2015*****Jak začal můj chov axolotlů - pokračování355x
25.04.2017*****Atman 201 a upevnění bioakvacitu151x
24.02.2011*****Souvislosti v akváriu2118x
13.09.2014*****Jak jsem pořídil "úsporně" větší akvárko83x
03.06.2006*****Založení akvária68920x

Komentáře návštěvníků
Celkem: 40 záznamů přidat komentář Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

[40] AliceCullen® 10.03.2017
Pěkné čtení.

Upravit [39] ® 27.12.2016
Moc krásný článek :-) Jako bych to viděla :-)

[38] Zavlast® 29.01.2016
Moc hezky napsáno, skoro až slza ukápla...fakt

[37] Irahayes® 28.05.2015
Článek spustil moje vlastní vzpomínky.
Táta tenkrát přinesl 20 l elementku a vytápění a osvětlení vyřešil následujícím způsobem : zkrátil krycí sklo, uvolněný prostor zakryl deklíkem z překližky se zabudovanou objímkou a žárovkou šedesátkou, ( 220 V ) kterou ponořil do vody. Tahle šílenost sloužila pár let, dokud táta neumřel a já nedostal rozum. Dodnes se divím, že to nikoho nezabilo...

[36] Maty® 23.05.2015
super článek. Dobře se to čte.

Upravit [35] ® 26.04.2015
Naozaj pekne napísané ;-)

Upravit [34] ® 10.04.2015
Potlesk krasna cetba a vzpominku na detsvi strejdu akvaristu mám podobne

[33] secrof74® 15.09.2013
Začínal jsem hodně podobně. pěkné..

[32] Designer® 03.08.2013
Trosku mi to pripomelo "Mikulasovy patalie" :D . Prima pocteni.

[31] vondr001® 06.04.2013
Moc pěkný. :)

[30] Mykci® 02.03.2013
Úchvatný článek...krásná nostalgie... :o)

[29] Mikifr0sty® 22.02.2013
Jo, podobné zkušenosti mám i já - trefný článek, pěkně napsáno!!!

[28] LinaDee® 17.02.2013
Kouzelný článek, škoda, že mi takové hezké rodinné zkušenosti chybí.

[27] hubkal® 12.01.2013
Nádherné vyprávění

[26] Ondrasss® 02.01.2013
Pekny pribeh

Upravit [25] ® 17.12.2012
no to je krásný vyprávění :) početla jsem si, moc pěkně psané :D

[24] zordix® 17.12.2012
Ano. I mé začátky stály zbytečně život několika rybek :( Při následné kritice některých nádrží by si autoři měli vzpomenout, jestli taky nemají máslo na hlavě.

[23] predator3313® 22.10.2012
:D kdyby to začínalo Bylo nebylo..tak by to byla upe pohadka..:) moc pěkné čteníčko

[22] SlavekB® 21.09.2012
pěkné čtení

[21] Wrata® 28.08.2012
Super,taky si pamatuju tyhle začátky..akorát já si přinesl lávhev od okurek a otec to trochu pozvedl,takže jsem nakonec meli kolem 30 nádrží! :)
Jinak užásnej styl vyprávění jak od Poláčka bylo nás pět..Libore měl by ses tím živit :)

Jen trochu nehápu to hvězdičkový "oceňování" , vždyť se to líbí všem kdo to četli..hvězd to má mít 5!

[20] Ad@m® 22.08.2012
Komu by sa takýto článok nepáčil. Akoby som čítal o sebe, o mojich začiatkov s akvaristikou, ako mi tatino pomáhal a ako sme sa vďaka tomu zblížili. Jeden z najkrajších článkov na týchto stránkach. Zábavný, poučný a každému blízky. Libor, paráda :potlesk: !

[19] konvalinka® 21.08.2012
Přidávám se k již vysloveným chválám. Docela jsem se pobavila a zavzpomínala si na své první akva. Pár litrů v pokojíčku na stole, hned pod oknem. Neustále zelené od řas a protože jsem ho neměla přikryté, pořád jsem nechápala kam mi ty rybky pořád mizí. Až když jsem pořádně uklízela a luxovala i za stolem, našla jsem hromadný hrob všech těch nebožátek, kterým se asi společnost plastových rostlinek a živých řas nelíbila. Tohle vyprávění znal i můj přítel, kterého jsem dlouho přemlouvala, abychom si akvárium pořídili (cca před čtyřmi lety). Dlouho jsem musela být hodná a sbírat body (a to mi bylo 26), než jsem ho dokázala přesvědčit. Po mém neustálém vyprávění o rybičkách a krevetkách v práci mají akva další dvě kolegyně. :o) Jsem ráda, že se mi je podařilo přesvědčit, že zde neplatí čím menší, tím méně práce. :o)

[18] patamatix® 19.08.2012
Pěkně odvyprávěné,hned jsem se vrátil do dětství.

[17] lucie.aqua® 18.08.2012
Parádní článek a bezvadně se mi čtou všechny ty komentáře, v kolika lidech ožily vzpomínky! Taky jsem měla s bráchou akvárko, připadalo mi obrovské, dnes tipuji, že mohlo mít okolo 160 litrů. Už si přesně nepamatuji, co jsme tam chovali za ryby, ale určitě pancéřníčky kropenaté a čichavce. A Libore, knihy Zdeňka Šmída jsem milovala! Jsem ráda, žes mi ho připomněl, musím si o něho zase něco přečíst.

[16] toni® 17.08.2012
skvely!...je to krasne napsany a myslim ze to dokazuje,ze se i z maleho pokusu udelat diteti radost,dokaze vyvinout opravdovy konicek!:-)

[15] ivaha® 16.08.2012
Haimdol: tak to je bezva :o)

[14] Silent® 16.08.2012
Přesunul jsem tento článek do vhodnější sekce "začínáme".

[13] grunda® 16.08.2012
jako bych viděl sám sebe, 25 let zpáky, akorát já jsem neměl kouli, ale slenici od okurek schovanou pod postelí, aby ji mamka nenašla

[12] PetrP2B® 16.08.2012
Takové příběhy rád čtu, začínal jsem s tatíkem podobně, ikdyž u nás bylo rovnou akvárium asi 25l, ale tenkrát se dělaly svépomocí filtry a vlastně skoro vše okolo akvária.

[11] ivaha® 15.08.2012
Jupí, máš pravdu, až teď po Tvým příspěvku koukám, že je to v rubrice Ostatní. Určitě by článek mohl patřit do Začínáme, je tu lehkou formou podáno, že např. malý akvárko není pro začátečníky a další jiný věci.

[10] KarlosS® 15.08.2012
Moc pěkný, já jako kluk musel po večerech škrábat játra (myslím, že perlovkám a akarám) a moc nadšený jsem z toho nebyl. Dnes jsem samozřejmě jinej nadšenec:-). Táta, když se dnes chodí ke mě občas kouknout na akvárka, tak se mu ty moje rybky zdaj moc malý - ať si prej pořídím pořádný ryby:-).

Koukám, že všichni strejdové jsou stejný...:)

[9] Jupí® 15.08.2012
Opravdu krásný článek skoro mi i ukápla slza já před 30 lety byla ještě dávno na houbách tak nevím jaké to tenkrát bylo , ale možná bych si to taky dokázala představit. Protože mám taky takového strýčka ... Ale možná by ten článek seděl více do "Začínáme" . Ale moc hezké.

Upravit [8] ® 15.08.2012
Libore, fakt jsem si vzpomněl na dětství. Výborný!!!!

[7] koikapor® 15.08.2012
parádny článok

[6] Žabka® 15.08.2012
Krásne počítanie :)

[5] savan® 15.08.2012
Naozaj krásne napísaný článok,spomienky ma preniesli asi o 30 rokov späť keď sme s bratrom velmi podobne začínali.Libore,vo mne nostalgiu prebudí málokto,ale tebe sa to podarilo

[4] romant® 15.08.2012
To je retro u kterýho se moc pěkně vzpomíná. Taky tak, taky tak, začínal jsem s flaškou vod vokurek a mám jí dodnes, to je neskutečný když na to člověk zavzpomíná, tak si uvědomí že nemládnem. Holt syrová akvaristika dnešním začátečníkům pravěká, ale ta nejlepší škola.

[3] ivaha® 15.08.2012
Krásný vyprávění :-)
Mě to dětský okouzlení nebylo dopřáno (měli jsme jen andulky a křečky, pak u babičky psy, slepice a králíky - rybičky mi doma nedovolili). Ale pamatuju, jak ukrutně jsem záviděla kamarádce - její starší brácha měl paví očka a já k nim furt chodila na návštěvu ;o)

[2] Cosmogagy® 15.08.2012
škoda že mně tady tohle minulo, holt jsem mladší generace :-)
já když jsem byl děcko tak mamka přinesla cca 20L elementku, měli jsme tam bublifuk (běžel jen přes den), plastový kytky, spousty šneků a spousty gupek :-) i tak jsem na to vydržel čučet hodiny a hodiny :-)
když mi bylo asi 10 tak se to zrušilo, a s akvárkama jsem začal až já sám, po více než deseti letech :-)

[1] Silent® 15.08.2012
Jako bych viděl sám sebe před takovými třiceti lety.

Další články tohoto autora
Žádné další články

© RYBICKY.NET - http://rybicky.net/clanky/1028-jak-jsme-s-tatou-zacinali-aneb-jak-nezakladat-akvarium