Jak jsem se rozhodl začít

Jak se ze mě stal akvarista?

Zatím nestal, osobně za akvaristu považuji hrdého majitele mnoha akvárek, kterému počet jeho svěřenců stabilně stoupá, aniž by si je musel kupovat. Tedy člověka, který živým tvorečkům umí vytvořit prostředí, v němž se budou cítit jako doma.

Ale po dlouhých letech od svého předchozího akvária jsem pojal za svou myšlenku pořídit si kousek živé přírody i k sobě domů, konkrétně na psací stůl do pracovny. A protože mám přírodu rád, tak jsem samozřejmě nechtěl postupovat systémem pokus/omyl, který jsem zažil u některých svých přátel, jako reakci na dětské žadonění: „Mami (tati) já bych chtěl(a) rybičku. Na můj vkus až příliš velká spousta těchto žadonění končila komicky malou nádržkou, ve které smutně plavala buď Beta nebo Zlatá rybka, přičemž jediné hodnocení spokojenosti rybky a úspěšnosti „chovu“ spočívalo v prostém konstatování „ještě žije / už ne“.

Já jsem se rozhodl postupovat zodpovědně a nejdříve nasát co nejvíc užitečných informací. Pořídil jsem si prázdné akvárium, které se svými rozměry na můj psací stůl hodilo. Vyšel mi rozměr metr šířka, tři čtvrtě metru výška a čtvrt metru hloubka.

Druhým krokem bylo zvolení těch správných živých obyvatel, aby spolu dobře vycházeli a nepovažovali jeden druhého za oběd. Rozhodl sem se tedy využít znalostí těch nejpovolanějších a navštívil nejmenovaný obchod se zvířaty v útrobách nejmenovaného nákupního centra.

Pan prodavač byl nesmírně ochotný a na všechny mé otázky nadšeně odpovídal. Nicméně poté, co jsem pochopil, že podle jeho výkladu spolu v jednom akváriu vycházejí úplně všechny rybky, které mi může prodat a to dokonce v jakémkoliv množství, jsem pojal podezření, že dotyčný svůj výuční list prodavače získal v autobazaru Monte Carlo u pana Čtvrtníčka osobně. Taktně jsem se omluvil, vyklidil pole a svou zvědavost přesměroval na internet.

Ani na internetu to nebylo úplně jednoduché, respektive bylo nesmírně jednoduché najít návody na ten nejlepší způsob, jak udržovat akvárium zdravé a čisté, ale většina těch návodů byla vždy na stránkách dodavatelů různých chemických koktejlů, které by to měly dělat za mě.

Začal jsem se tedy po informacích pídit v okruhu svých přátel a známých, o nichž jsem věděl, že akvárium mají nebo měli. Zjistil jsem, že jsem objevil přímo zlatý důl informací. Poctivě jsem si vše zapisoval přesvědčen, že správnou kombinací se ze mne stane akvaristický génius. Hlavně jsem se zaměřil na informace, co nikdy nesmím udělat, protože by to rybky zahubilo. Tomuto tématu jsem věnoval lví podíl své výzvědné činnosti, tedy až do okamžiku, než jsem zjistil, že víceméně neexistuje nic, co by někomu z mých známých rybičky nezahubilo. Začalo ve mně klíčit podezření, že ta chyba bude někde jinde, než si moji známí často myslí.

V tu chvíli jsem se přeorientoval na akvaristická fóra a videa jednotlivých akvaristů a tam jsem zjistil, že všichni dělají něco, co nikdo z mých přátel nedělá – testují vodu v akváriu a tím pádem znají její složení a kvalitu. Po krátkém zamyšlení mi to testování začalo dávat smysl a sadu testů jsem si pořídil také.

V tu dobu už jsem měl i jasno, že ve svém akváriu chci ryby malé, tedy do velikosti cca 3,5 cm, hejnové a mírné. Už jsem totiž věděl, že velká a barevná ryba sice vypadá úžasně, ale do mého akvária o čistém objemu cca 120 l se jich vejde nepoměrně méně než rybek malých. Také už jsem věděl, že každá voda je jiná a že akvárium je nutno tzv. „zaběhnout“, tedy nějakou dobu provozovat osázené, ale bez ryb. Tento záběh už u mě cca měsíc probíhal, díky čemuž jsem i znal parametry vody v něm.

A tehdy už byl jenom krůček k vypsání soutěže o „Zelenou kartu“ do mého akvária. Podmínky byly jednoduché:

• Být šťastný a spokojený ve vodě Ph 6,6 takřka bez tvrdosti

• Umět se v této vodě i rozmnožovat

• Nerýt ve dně a neničit rostlinky

• Nežrat spolubydlící

• Hovět si při teplotě 25 – 27°C

• Líbit se mi

• Vycházet s trpasličími krevetkami (tento bod byl přidán poté, co jsem na ně poprvé na internetu narazil a zjistil, že ony samy ostatní body splňují)

Vítězně z této soutěže vyšli následující kandidáti:

Samozřejmě krevetky Neocaridina davidi

Neonka modrá Paracheirodon simulans

Duhounek paskův Pseudomugil paskai

Vedlejšími vítězi soutěže se stali ještě:

Ancistrus sp. varianta Gold longfin, je sice větší, ale potřeboval jsem někoho, kdo mi bude pomáhat s řasou a splňuje i mou představu dominantní a dobře vypadající ryby

Plži, které považuji za přirozenou součást vodního ekosystému a takové ty vděčné popeláře uklízející po ostatních.

A posledním nečekaným vítězem se stali upíří krabi. Kvůli nim jsem dokonce akvárium ještě jednou upravoval, tedy doplnil nadvodní patro s kouskem souše a z akvária se stalo paludárium. No a hned jak bylo hotovo, tak jsem mohl „Záběh“ zahájit znovu.

Momentálně už v akváriu první zástupci vítězů spokojeně vegetí a čekají na budoucí příjezd krabíků.