Články » Jak začal můj chov Axolotlů 
Jak začal můj chov Axolotlů
Asi jako většina lidí používám dost často větu "JÁ CHCI" nebo "TO MUSÍM MÍT".
A tuto větu jsem použila i po zhlédnutí obrázků Axolotla Mexického. Začala jsem tedy pátrat po informacích o tomto tvorovi. Po nastudování pro mě dostačujících informací jsem doma naznačila, jakou další "havěť" si hodlám donést domů. Reakce byla následující.Táta :" A jééé další zvířata."... Mamka: "Víš ty co, dělej si co chceš ... mně je to už jedno."
A tím debata skončila. Na jednu stranu jsem byla ráda, že to rodičům nevadí a nezakázali mi je, protože jak se znám, tak bych si je i přes jejich zákaz stejně pořídila, 
ale na druhou stranu mě trochu mrzelo, že se ani nezeptali, co to je ten Axolotl. 
Nechala jsem rodičům pro jistotu měsíc na rozmyšlenou, ale jejich názor se nezměnil.
Takže povolení ke stavbě dalšího akvária jsem měla, tak jsem se s chutí do toho následující den dala. Vyndala jsem si jedno z "nouzových" akvárek (70x40x50), umyla od prachu a pavučin, vypláchla ho a dala na místo. Následovalo proprání a přidání písku na dno. Když už jsem měla skleněnou nádobu i s pískem připravenou, napustila jsem ji do půlky vodou z jiného akvária a nasázela nějaké ty rostlinky, které jsem měla v přebytečném množství v jiných akváriích a o kterých jsem věděla, že budou snášet chladnější vodu. Po nasázení rostlinek jsem akvárium doplnila vodou, zakryla sklem a nechala být, aby se zaběhlo. Po týdnu jsem do něj dala čerstvě narozený potěr od pavích oček a tři krunýřovce pardálí, kteří mi dělali neplechu v jiném akváriu (vyrývali nově zasázené kytky). Konečně, když už se kytky chytily a řádně zakořenily, jsem chtěla zas krunýřovce vrátit zpět do "jejich" akvária, jenže v den, který jsem se na to chystala, mi do toho něco vlezlo a krunýřovci museli počkat.
Následující den za mnou přišel otec, že můj bratranec nám bude vracet akvárium, co měl půjčený na chov vodní želvy, a jestli ho budu na něco chtít, nebo jestli ho má zlikvidovat. Akvárium o rozměrech 120x50x40 - to bych musela být úplně hloupá, abych ho nechala zlikvidovat. Jen co to táta dořekl, hned jsem si představila krásnou velkou nádrž s axolotlama. Takže moje odpověď byla jasná...akvárko ke mě! Jelikož můj otec patří mezi lidi, co musí mít všechno honem, rychle, tak to bylo i s tímto akváriem. Během pár dnů akvárium dorazilo i se stojanem ke mně domů v dost slušném stavu, což mě mile překvapilo. A začal otcův styl honem, rychle. :-) Akvárium jsem vysprchovala pod teplou vodou a za pomoci táty jsme je dali na místo, kde už čekal stojan. Dál už jsem díky bohu pokračovala sama. Začala jsem tím, že jsem začala rušit původní připravené akvárium, vyndala kytky, odlovila ryby, vypustila si vodu do kýblů a schovala si jí napotom. Odkalila jsem dno a začala ho přendávat do velkého akvária pomocí plastové lopatky, samozřejmě toho bylo málo, tak jsem dno dosypala dalším štěrkem, který jsem měla v zásobách. Dno bylo hotové, pokračovala jsem dál sázením kytek a nakonec napuštění vody. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi něco dost důležitého chybí. Chyběla mi krycí skla. Kombinace volně otevřené akvárium a kocouři nejdou dohromady. Jelikož jsem tam potřebovala vrátit rybky, napustila jsem akvárium jen do půlky. Kocouři se kupodivu akvária nevšímali, což jsem byla ráda, protože jsem neměla v plánu jim zpestřovat jídelníček pavími očky. V ten den jsem si ještě naměřila krycí skla, abych mohla druhý den ráno hned vyrazit je nechat uříznout. Následující den jsem vyrazila směr Kladno do sklenářství Sklospol, kde mám velmi dobré zkušenosti a mohu se na ně, co se týče přesnosti, spolehnout. Po vstupu, pozdravu a oznámení své objednávky, že bych potřebovala krycí skla na akvárium o síle skla 8 mm v takových tvarech (měla jsem s sebou nákresy na papíru i s rozměry), na mě paní za pultem koukala podivně. Tak jsem teda začala vysvětlovat, že mám kocoury a že bych nerada, aby mi skočili na akvárium a ono by to pod nimi prasklo, proto to chci nechat vyříznout z tak silného skla. Po tomhle vysvětlení paní už začala koukat lépe. To bylo pro mě dobré znamení, že to pochopila. Chvilku něco sepisovala a pak po mě chtěla zálohu. Po zaplacení zálohy, mi oznámila, že skla budou až v pondělí 30.října po 10 hodině. Tato zpráva mě sice moc nepotěšila, ale nedalo se nic jiného dělat, než počkat do pondělí. Tak jsem se od čtvrtečního odpoledne modlila, aby kocouři nedostali blbý nápad se podívat do akvária. V pondělí jsem se sebrala a jela na Kladno pro skla. Ve Sklospol mě potěšili, že už to pro mě měli hotové a připravené. K záloze jsem doplatila zbytek a frčela spokojená zpátky domů. Cestou domů jsem se ještě stavila v Obi, kde jsem koupila květináč, ze kterého jsem plánovala udělat úkryty. Doma jsem vybalila skla z fólie, ve které byla zabalena, a dala je do vany na opláchnutí. Při té příležitosti jsem si všimla, že jsou ještě pomalovaná fixou. Došla jsem si pro líh a smyla fixu, opláchla skla vodou a nechala okapat a uschnout. Mezitím, co mi skla usychala ve vaně, došla jsem si namočit květináč do kýble. Skla už byla sušší a dala se bez problému přenést k akváriu. Přeleštila jsem a vložila zadní část skla na akvárium, došla jsem si pro hadici a napustila jsem akvárium. Přeleštila přední části skel, zakryla a už se jen kochala a byla ráda, že už to mám, až na pár detailů, hotové. Asi po týdnu jsem se pustila do květináče (budoucích úkrytů), jelikož nemám ráda všelijaké elektronický nářadí krom horkovzdušné pistole, odstraňování dna květináče jsem prováděla ručně za pomoci své šikovnosti a kladívka. Když jsem měla vytlučeno, pilníkem jsem zahladila ostré hrany, opláchla květináč a ponořila ho do akvária. Nyní mi už chyběly jen ty potvůrky.
11.10.2013 jsem si udělala čas a nafotila pár fotek akvária s tím, že založím další prezentaci zde na webových stránkách - rybicky.net, kde mám prezentace i svých ostatních akvárií. Prezentace byla založená a už jsem jen čekala. Návštěvnost stoupala, přibyl i nějaký ten komentář, negativa od ostatních žádná nebyla, byla jsem sama se sebou spokojená. Teď už sehnat jen Axíky. Začala jsem teda pátrat po netu, kde se dají sehnat. Objevila jsem hned šest stránek, kde je nabízeli ve velikosti 8 - 10 cm pro mě za rozumnou cenu 100 - 180 Kč. Ze šesti stránek se mi počet omezil jen na tři v mém okolí (další tři stránky byly z okolí Olomouce a to by se mi fakt nevyplatilo si pro ně dojet takovou dálku). Z mých třech okolních jsem na dvě stránky psala mail, zda vůbec Axolotly mají a na té třetí je měli jako stálou nabídku s tím, že se museli objednat do pátku do 15 hodin. Následující úterý bylo zboží k vyzvednutí (tuto stránku jsem si nechala jako poslední variantu, kdybych je jinde nesehnala). Večer jsem kontrolovala maily a na můj mail ohledně axolotlů mi odpověděla jedna akvaristika, a to akvaristika Zoo Braník s tím, že axolotly mají skladem. S radostí, že si druhý den pro ně konečně pojedu, jsem šla spokojeně spát. Následující den 24.10. jsem sedla do auta a jela do Zoo Braník. Při vstupu do obchodu jsem pozdravila a pelášila si to dál. Po prohlédnutí celého krámku jsem stále axolotly neviděla, :-( pro jistotu jsem se šla podívat ještě jednou, výsledek byl stejný. Šla jsem teda ke kase, kde stál pán, který mě přivítal při příchodu a vedle něj stál ještě jeden. Neváhala jsem a zeptala se zda opravdu axolotly mají. Pánové mě ujišťovali, že je opravdu mají a jeden z nich mi je šel ukázat. Měli pravdu, axolotly opravdu měli v nádrži na zemi, kam jsem se nepodívala, protože jsem celou dobu koukala do výše svých očí a nahoru 
. Po prohrábnutí nádrže mi pán oznámil, že mají jednoho světlého a dva tmavé. Chvilku jsem váhala, jestli si je mám vzít všechny nebo jen dva. Když se mě pán zeptal, jestli je budu chtít, odpověděla jsem mu, že ano, a na otázku jaké, jsem váhala, jestli říct všechny nebo jen světlého s tmavým. No, ve finále jsem poprosila o světlého a tmavého ale toho tmavého, kterého jsem tam nechala osamotě, mi bylo líto. V akvaristice jsem si vzala ještě nějaký rybičky do jiného akvária, zaplatila a jela domů. Doma jsem vypustila rybičky do akvária a přemýšlela, zda mám dát axíky už do připraveného akvária, nebo si je zatím dát do jiného k potěru a chvilku je pozorovat. Rozhodla jsem se, že je dám zatím do jiného akvária a budu je pozorovat. Vypustila jsem je do akvária a dala jim nažrat, protože pohled na ně ze shora byl otřesný - hlavička a provázek, ze kterého trčely nožičky. Cpali se pěkně a čím víc se cpali, tím se zakulacovali.
Večer, ještě než jsem šla spát, jsem si je zkontrolovala, zda je vše v pořádku. Další den jsem musela do práce, moc se mi je nechtělo opouštět, ale musela jsem. Načež jsem ráno, ještě předtím, než mi zazvonil budík, měla mnohem nepříjemnější budíček. Zničeho nic rána, jak když padá obraz se stěny a rozbije se sklo. Tak to mě vzbudilo a než jsem se stihla rozhlédnout po pokoji, co se vůbec stalo, z akvária mi tekla boční stěnou voda proudem. Vyskočila jsem z postele a přitiskla se celou svou vahou na stěnu akvária, modlila se, aby se mi to nevyvalilo komplet celé. Jak jsem tam byla tak celá opřená, začala jsem volat na tátu přes strop o patro výš. Volání jsem si 2x zopakovala a zjistila jsem, že to nemá smysl. Shýbla jsem se, vypojila všechny kabely ze zásuvky a rozběhla se pro hadici. Cestou pro hadici, kterou mám ob místnost, jsem si zkusila znova zavolat na tátu, zase nic. Hodila jsem tedy jeden konec do akvária a běžela ke druhému konci, natáhla, po chvilce začala voda téct z hadice a já běžela opět zpátky do pokoje, který byl už z větší části vytopený a znova jsem se přitiskla k akváriu, abych omezila proud toku vody z boku. Při té příležitosti jsem proklínala hadici, že je tak úzká, že to vůbec neubývá. Asi po 10 minutách ke mě přišla mamka se slovy, co mi je, že se jí zdálo, že křičím. Já se slovy honem rychle pojď sem, pojď mi pomoc. Mamka přišla a stoupla si mezi futra. To už jsem na ní viděla, tak jsem jí navedla, kde najde kýbl a ať mi jde pomoc, že musíme co nejvíc a co nejrychleji dostat tu vodu z akvária. Mamka zavolala ještě jednou a tátu, který už KONEČNĚ reagoval a přišel. Když vešel, položil mi dost hloupou otázku "co jsem s tím akváriem dělala", ale i přesto se chopil dalšího kýble a přiložil ruku k dílu. Když jsme se dostali do fáze, kde akvárium už neteklo, zbýval asi tak patnácti centimetrový sloupek vody, přestali jsme odčerpávat vodu a pustili jsme se do vytírání mé plovoucí podlahy, která byla v tu chvíli už opravdu plovoucí. Když bylo i to hotové, táta ke mě promluvil se slovy, ať to akvárko vypustím komplet celé s tím, že se ho pokusíme slepit. Já už ale musela do práce, tak že na nějakou dlouhou debatu nebyl čas, oblékla jsem se a vyrazila směr práce.
Dny 26.10. a 27.10. jsem strávila v práci, takže jsem na akvárko neměla čas, protože jsem jezdila domů až skoro o půlnoci. V pondělí 28.10. jsem se ale už do akvária pustila a vůbec mě to nebavilo. Akvárium jsem připravila přesně tak, jak chtěl táta, aby jak přijede, mohl ho rovnou slepit. Tak se i stalo. Táta přijel a šlo se rovnou přestěhovat a slepit akvárium. V úterý 29.10. jsme udělali testovací napuštění, abychom zjistili, zda je to dobře slepené. V tomto stavu (plně napuštěné) jsme nechali akvárium až do pátku. V pátek jsem akvárium opět vypustila, přemístili jsme je na původní místo a začalo to opět znovu.
Znovu jsem si zakládala akvárium s tím, že při napouštění jsem použila vodu ze zaběhlého akvária.
V akváriu si už od 8.11. spokojeně plavou dva axolotlové a 11.11. k nim přibyl ještě jeden. Byl to 15 centimetrový světlý sameček v trochu zuboženým stavu. Cestou do práce jsem šla jinudy, než co chodívám, protože jsem se potřebovala zastavit v rybářských potřebách pro žížalky. Mezi tím, co paní šla dozadu pro žížaly, já jsem se rozhlížela po krámě a zahlédla nádrž, ve které plavaly jakési ryby a u nich axík. Po chvilce pozorování dostal axík tak 10 útoků od ryb. A jak jsem se na něj koukala, tak neměl "třásně" na žábrách a chyběly mu všechny prsty. Mezi tím přikráčela paní prodavačka s mističkou žížal a ptala se mě, co dalšího bych si přála. Na to jsem jí odpověděla jen jedno. Ať vyndá axe z nádrže a dá ho do jiného samostatného akvárka, že ho ryby oďobávají a jestli ona si toho nevšimla, tak já ano. Na to mi paní řekla, že ho nemá kam jinam dát. V tu chvíli to ve mě začalo vzteky bublat a paní prodavačku jsem doslova seřvala na tři doby, ta se rozklepala se slovy, že pokavaď vím o někom, kdo by se ho ujal, ať si pro něj příjde, nebo jestli ho nechci rovnou já. Samozřejmě, že jsem ho tam nenechala a vzala si ho s sebou.
Během pěti dnů se samečkovi začaly žábry i prsty obnovovat, po třech týdnech se z něj stal naprostý fešák.
Když už jsem měla dva světlý axíky, řekla jsem si, že zarovnám na sudý počet a seženu si ještě jednoho tmavého. Začala jsem tedy pátrat po internetu po tmavým axolotlovi. Po pár minutách brouzdání internetem jsem narazila na odkaz s tmavým axolotlem z Plzně, kde měli v nabídce i zlaté axolotly (gold albino pearl), které jsem chtěla hned na začátku ještě dřív, než jsem si pořídila své první axíky. Neváhala jsem a objednala si tedy jednoho tmavého a dva zlaté s tím, že si pro ně osobně dojedu do Plzně. Objednávka odeslána, čekala jsem jen na odpověď ze strany prodejce. Té jsem se dočkala ještě tentýž den. Po hodině od objednání mi volal pán se slovy - že bohužel zlatý axe už nemají a posledního tmavého si vzala paní vedoucí k sobě do kanceláře a není prodejní, ale že zkusí paní vedoucí přemluvit zda, by ho prodala, a že mi dá ještě během dne vědět, jak to dopadlo. Jak pán slíbil, tak slovo dodržel. Po půl hodině mi volal dobrou zprávu - paní vedoucí byla ochotná axíka prodat. S pánem jsem se domluvila na další den, že si pro axíka přijedu na určitou hodinu i místo. Další den ráno 10.10.2013 jsem vzala auto, navigaci a vyrazila směr Plzeň. Když jsem dojela na smluvené místo, zavolala jsem pánovi, se kterým jsem byla domluvená na předání. Po pár minutách jsem zahlédla přicházejícího pána ke mě, v ruce měl sáček a v něm se plácal axík. Axíka jsem zaplatila, dala si ho do kýble, který jsem si vzala sebou, s pánem jsem se rozloučila, sedla do auta a jela směr domov. Po příjezdu domů jsem dala axíka i s pytlíkem do akvária, aby se teplotní rozdíl vody srovnal a axík neměl tak velký šok. Zhruba po hodině jsem už axíka přemístila z pytle do nádrže.
18.12.2013 mě budí divný zvuk, jako kdyby někde něco kapalo. Ano, kapalo. Mě akvárium s axolotlama. Takže ranní rozcvička s únikem vody z akvária neskončila, jen si dala pauzu. Rychle jsem se převlékla z nočního oděvu a šla rovnou pro hadici, abych mohla vysát vodu. Při té příležitost,i kdy se mi vysávala voda z nádrže do kanálu jsem zkoumala, kde to tentokrát teče. Během chvilky jsem na to přišla. Bylo to tentokrát na druhé straně, než minule, přibližně v půlce výšky nádrže. Axíky jsem si pro jistotu odlovila, dala do nouzového akvárka (70x40x50) a začala jsem odstraňovat starý silikon. Po odstranění jsem spár utřela lihem, pak do sucha a nanesla novou vrstvu silikonu, kterou jsem nechala zaschnout. Další den se nádrž napustila a axíci se vrátili zpátky.
29.12.2013 jsem chtěla axikům zpestřit jídelníček. Přidala do nádrže pár kousků pavích oček a čekala jsem na reakci axiků. Reakce byla lenivá, axíci si rybiček nevšímali. Žádné zpestření nebylo.
4.3.2014 se mi stala nehoda. Světlá axice mi vyskočila (prchla) z nádrže. Okraj nádrže je ve výšce 120 cm a dopad byl na plovoucí podlahu, ani nevím, jak dlouho byla na suchu, protože jsem v 5 odpoledne opustila pokoj a vrátila se až po 8 večer. Každopádně po nalezení ještě žila, sice měla tělíčko šedivo-fialové takové vysušené, žábry slepené a kdyby nehnula nohama, myslela bych, že je už po ní. Po vložení do nádrže tělo axice vypadalo, jako když má člověk popraskané rty. Začala se maličko pohybovat, pak se zastavila, vyplivla jednu obří bublinu - to jsem si řekla, že to byla její poslední bublina a ono ne, pokračovala dál v pomalé chůzi. Když si odkráčela kolečko po nádrži, opět vyplivla bublinu a zůstala stát. V tu chvíli se do ní pustila paví očka a začala jí oďobávat. To se mi nelíbilo, a tak jsem axici odlovila a dala na samotku do většího kýble. Doufala jsem, že se z toho holka dostane, bylo by jí škoda. Do dnes si myslím, že měla víc štěstí než rozumu. Díky bohu, že kocouři měli spací nemoc a nevšimli se jí a že já jsem je šla ještě jednou nakrmit a všimla si, že mi tam chybí.
Takhle na samotce si pobyla celkem osmnáct dní. Nechtěla žrát, nehýbala se. Čekala jsem, jestli se z toho vůbec dostane, nebo to vzdá, ale zvládla to. Po jedenácti dnech od nehody začala žrát a začal se jí obnovovat lem. Tělíčko už neměla popraskané a i nějaký ten pohyb provedla. 22.3.2014 jsem jí vrátila mezi ostatní. Samotka jí nesvědčila, byla taková nesvá. Když jsem jí vrátila, začala s velikou chutí plavat po nádrži. Sice lem není ještě tak dokonalý, jako ho mívala kdysi, ale je to na dobré cestě k úplnému uzdravení.
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 12x • Nelíbilo se: 6x • Zveřejněno: 16.11.2013 • Upraveno: 13.04.2014 • Přečteno: 672x
Schválili: alpaka 27.01.14 • romant 13.04.14 • vaaclav 14.04.14 • Heimdall 14.04.14 • Danila 17.04.14 • rak 17.04.14
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Začínáme
| 21.08.2012 | | Návrat ztraceného syna. | 86x |
| 07.03.2015 | | Jak začal můj chov axolotlů - pokračování | 422x |
| 30.03.2023 | | Krmení akvarijních rybiček: tipy a rady | 288x |
| 22.12.2014 | | Firma Macenauer představila novinky v akvaristice | 764x |
| 02.03.2022 | | Soutěž o nejhezčí akvárium Česka a Slovenska | 164x |
| 29.04.2013 | | Jak člověk může dojít k myšlence na akvárko | 69x |
| 11.11.2010 | | Začínáme s akvaristikou - zakládání akvária | 5125x |
| 27.01.2008 | | Kolik rybiček si mohu dát do akvária | 27517x |
| 10.11.2013 | | Jak se shání korýši | 580x |
| 05.09.2015 | | Wroclaw či Vratislav - pastva pro oči akvaristy | 697x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 29.03.2015 | | ZOO MOŘSKÝ SVĚT Praha výstaviště | 404x |
| 07.03.2015 | | Jak začal můj chov axolotlů - pokračování | 422x |
| 29.06.2014 | | Výstava - Pod hladinou Vltavy | 244x |