Z mé strany nezaznělo o rybách ani slovo.
Ještě k vašemu výroku:
jeden myslel a víš co se mu stalo
Takže stručně k příjmu železa rostlinami: (abyste se příště tolik nedivil...
)
Rostliny přijímají železo jako Fe2+, Fe3+, (pak je v buňce převáděno na chelátovou formu), nebo ve formě Fe-chelátů, (a to buď chelátů, ve kterých se vyskytují ve vnějším prostředí, /t.j. přírodních nebo umělých/ nebo chelátů produkovaných endogenními chelátory rostlin).
V rostlinách se železo pohybuje většinou ve formě chelátů, do komplexu je transportováno citráty nebo maláty.
V rostlině je ale Fe2+ snadno oxidováno na Fe3+; pro využití v látkové výměně musí být železo v listech opět redukováno. (Tento děj probíhá při ozáření světlem o vlnové délce od 420 nm.)
Fe se také může z chelátu uvolnit a zůstat ve volných prostorách pletiv v metabolicky inaktivní formě, což způsobuje tzv. indukovanou chlorózu.
Je dobré vědět, že příznaky případného deficitu se objevují u mladých listů, zatímco starší listy a tkáně jsou zelené. Rostlina neumí v případě potřeby přesunout již dříve zabudované železo do nových listů.
Neméně důležité je uvědomit si, že dostupnost a využitelnost železa závisí na mnoha faktorech.
Nízké pH, nízký obsah kyslíku a mnoho organických chelátů využitelnost železa zvyšují.
Snižuje se následkem vyššího pH (již nad pH 6,5), vyšší alkality a provzdušnění, kdy se Fe vysráží ve formě karbonátů.
Dále se snižuje vinou vysokého obsahu fosfátů a nitrátů.
Fe-II-fosfáty se vysrážejí z roztoku a nemohou být rostlinami přijaty:
12Fe2+ + 8PO43- + 3O2- <---> 2Fe2O3 + 8FePO4
Nitráty (NO3-) rostliny přijímají výměnou za OH- nebo HCO3-, což vyvolává zvýšení pH a důsledkem je snížení dostupnosti Fe.
Existuje také antagonismus mezi Fe2+ na straně jedné a Ca2+ a Mg2+ na straně druhé. Z toho vyplývá, že vysoká tvrdost omezuje dostupnost Fe.
Podobně existuje antagonismus mezi Cu a Fe. Také nadbytek Cu vede k nedostatku Fe.
A proč se na jednom stanovišti (třeba akváriu) některým rostlinám daří dobře, přičemž jiné vykazují nedostatek Fe?
Na alkalických zeminách lze nalézt zejména rostliny, které díky vylučování chelátotvorných látek dokážou vázat železo do komplexů. Tento děj není závislý na hodnotách pH.
Jiné rostliny zase reagují na nedostatek železa snížením prodlužovacího růstu kořenů, zesílením kořenových špiček (zvýšení membránových ploch) a nárůstem kořenového vlášení.
Zesílí se vylučování H+ iontů a tím se aktivně sníží hodnota pH.
Zároveň platí, že v alkalickém prostředí budou tyto protony pufrovány a strategie příjmu železa bude v závislosti na pH více nebo méně neúspěšná.
A také platí, že citlivost různých druhů rostlin vůči celé škále rušivých působení je rozdílná, proto některé rostliny nedostatek Fe vykazují, jiné obdivuhodně rostou.
Z předchozího vyplývá - a to bych chtěl zdůraznit - že
obsah Fe v samotné akvarijní vodě není měřítkem jeho dostupnosti rostlinám.
Ale jak už jsem uvedl v jednom ze svých předchozích vstupů - při evidentním deficitu Fe (projevy chlorózy) je možné využít přihnojení hnojivem s chelatizovaným Fe.
Zjednodušené shrnutí:
Příčinami nedostatku Fe v akváriu mohou být:
1. absolutní nedostatek Fe (není obsaženo v surové vodě, minimální přísun krmivy ryb)
2. nedostatek
dostupného Fe z důvodu:
a) vysokého obsahu nitrátů
b) vysokého obsah fosfátů
c) špatného osvětlení
d) vysoké alkality
e) vysoké tvrdosti
f) vysokého pH
Závěrem musím připomenout, že při nízkých hodnotách pH a nedostatku kyslíku může dojít naopak k přehnojení Fe a následným otravám rostlin, které se projeví obvykle tím, že staré listy hnědnou a odumírají.
K těm pozinkovaným maticím zase někdy jindy.