Výroba lízátek a chipsů pro krevetky

Pestrá a vyvážená strava je jednou z klíčových součástí úspěšného chovu a odchovu nejen ryb, ale i našich bezobratlých přátel. Jednou z oblíbených možností, jak zpestřit jídelníček nejen krevetkám, ale i šnekům, jsou lízátka. Vyrábí se v celé paletě barev a chutí, a svým tvarem a umístěním v akváriu, poskytují prostor k hodování velkého množství krevetek najednou. Pokud chcete svým bezobratlým svěřencům dopřávat tuto oblíbenou pochoutku častěji a finančně se přitom nezruinovat, případně chcete mít kontrolu nad přesným složením lízátkové směsi, anebo si to prostě jenom chcete vyzkoušet vyrobit sami...

Klidně můžete, nic na tom není.

Příprava suché směsi

Prvním krokem je příprava surovin na namíchání směsi, která bude tvořit obal špejlí.

Suroviny je možné rozdělit do tří základních skupin:

• rostlinné - spirulina, špenát, kopřiva, pampeliška, jitrocel, okřehek, brusinka, řepa, mrkev, paprika, ...
• živočišné - odskořápkované artémie, sušení červi a jiný hmyz, rybí moučky, některé druhy pelet na ryby, ...
• aditiva - rouskový pyl, vaječná skořápka, Bacter AE, ...

Samostatnou skupinu tvoří pojiva, která drží směs pohromadě na špejli a patří sem například vaječný bílek a agar.

Směsi si můžete připravovat čistě rostlinné, živočišné nebo je můžete různě kombinovat. Fantazii se meze nekladou.

Od jara do podzimu můžete sbírat a následně sušit listy kopřiv, pampelišek, jitrocelu, a jiných bylin. Nasušit si můžete i vypěstované nebo koupené listy špenátu, případně doma v akváriu vypěstovaný okřehek. Důležitým pomocníkem pro zpracování hrubě rozemnutého sušeného materiálu do podoby jemného prášku je elektrický grinder / mlýnek na kávu. Mlýnek taky využijete pro rozemletí vaječných skořápek. Pokud jste rybář nebo máte nějakého známého ve svém okruhu, jistě seženete k rozemletí třeba hrst kvalitních halibutích pelet.

Tip: Mnoho ingrediencí je možno zakoupit na eshopech už v podobě prášku, čímž si ušetříte spoustu času.

Osobně dávám do každé směsi vždy jako zdravý základ včelí rouskový pyl. Jeho drobné hrudky se mi osvědčilo rozemlít raději ručně v keramickém moždíři než v kávomlýnku, který se jím příšerně zanáší a stejně ho nenamele dobře. Pyl seženete u včelaře nebo se dá koupit na eshopech. Když mám všechny potřebné suroviny namleté, začnu si je dávkovat do plastové misky pomocí odměrky (20ml), abych dovedl popsat procentuální podíl použitých ingrediencí.

Příklad rostlinné směsi

• 1x včelí pyl (20%)
• 1x spirulina (20 %)
• 1x směs kopřivy a pampelišky (20%)
• 2x špenát (40%)

Příklad živočišné směsi

• 1x včelí pyl (25%)
• 1x odskořápkovaná artemie (25%)
• 1x mleté červené halibut peletky (25%)
• 1x paprika (25%)

Směs v plastové misce dobře promíchám lžičkou, a buď misku opatřím víčkem a uskladním pro pozdější použití, nebo můžu rovnou přistoupit k druhému kroku a tím je samotná výroba lízátek. Vyzkoušel jsem dvě pojiva a dvě metody, jejichž přednosti a slabiny popíšu níže.

Výroba lízátek - metoda I.

Jako pojivo je použit vaječný bílek, který si oddělíte od žloutku do vyšší skleničky. Připravíte si špejle a směs, kterou vysypete na mělký talíř nebo dostatečně velký tác. Skleničku s bílkem lehce nakloníte, vezmete špejli a důkladně jí otáčením v bílku namočíte. Okapete a vyválíte nebo za pomalého otáčení nad táckem zasypete suchou směsí. Takto pokračujete, dokud lízátek nemáte dostatek nebo vám nedojde materiál :-)

Tip: Skořápku od vajíčka nevyhazujte. Můžete ji použít jako další aditivum do směsi pro podporu růstu krunýře u krevetek. Skořápky jen zbavte tenké blanky, rozlámejte na menší kousky a v kávomlýnku rozemelte na prášek. Do směsí uvedených výše dávám cca čajovou lžičku.

Hotová lízátka je potřeba nechat ideálně alespoň do druhého dne zaschnout. Dalo by se to asi urychlit použitím trouby zapnuté na nízký výkon, to jsem ale neměl možnost vyzkoušet, protože žádnou troubu momentálně nemám.

Výhody:

• nemusíte nic kupovat (pokud oželíte pyl), většinu věcí máte doma a zbytek si natrháte a nasušíte
• vypadají pěkně
• rychlost přípravy
• práce se suchou směsí
• uděláte jen tolik lízatek, kolik potřebujete

Nevýhody:

• rychlé uvolňování směsi z lízátka, obvykle je do deseti minut holá špejle

Možná by delší výdrž pod vodou zajistilo zapečení v troubě, případně zkusit udělat třeba dvojobal a pak to ještě zapéct, nevím. Každopádně jsem se touto metodou víc již nezabýval a začal jsem testovat jiné pojivo a jinou metodu výroby.

Výroba lízátek - metoda II.

Tato metoda je trochu pracnější, vyžaduje větší přípravu a rovněž i nějaký ten nákup. Výsledek ale za tu trochu námahy stojí.

Budete potřebovat agar (želírovací prostředek na bázi mořské řasy, k dostání na eshopech), nějakou úzkou delší nádobu na namáčení špejlí a kus polystyrenu (z krabice od nějakého spotřebiče), který poslouží jako pracovní plocha a držák na zkumavku a hotová lízátka.

Kde sehnat zkumavku na namáčení špejlí?

Dlouho jsem sháněl po lékárnách a prodejnách se zdravotnickým materiálem vhodnou dlouhou zkumavku, ale všude měli jen krátké plastové (na moč). Nakonec mi při návštěvě hračkářství se synem padly do oka takové ty velké bublifuky v podlouhlých průhledných lahvičkách a vedle měli ještě o něco menší velikost. To bylo přesně ono. Vzal jsem za 40 korun ideální délku a průměr na namáčení špejlí. Doma jsem hned odšrouboval tučňáka, který byl naroubovaný na víčko a odlamovacím nožem odřízl horní užší část se závitem. Voilà, zkumavka je na světě!

Postup výroby

Nejprve si nachystejte pracovní prostor v podobě polystyrenové desky, do které si udělejte otvor (pokud tam už nějaký takový vhodný není) který bude sloužit jako držák na zkumavku. Zkumavku tam rovnou můžete umístit do svislé polohy.

Druhým krokem je příprava agarové emulze. Kromě vařiče budete potřebovat malý kastrůlek, jednu větší odměrku na vodu a později na směs (250 ml, ideálně se "zobáčkem" na odlévání tekutiny), a malou sadu lžičkových odměrek. Přesné dávkování agarového prášku ku vodě zaručí požadovanou pojivost ve výsledné směsi a také to, jak dlouho směs vydrží na špejli pod vodou.

Doporučuji začít poměrem jednu zarovnanou čtvrtinu lžičky (nejmenší z odměrek, cca 1,5 ml) agaru rozpustit ve 250 ml studené vody. Při tomto poměru vydrží lízátka pod vodou podle počtu strávníků od jedné hodiny až po cca 12 hodin. Čím více vody přidáte, tím bude směs méně kompaktní a ze špejlí se odplaví rychleji.

Vodu s rozpuštěným agarem přivedete za stálého míchání k varu a varem necháte projít asi dvě minuty. Poté kastrůlek odstavíte z ohně a do větší odměrky si odsypete lízátkovou směs po rysku 50 ml. Ještě horkou agarovou emulzi začnete pomalu přilévat do odměrky se směsí a lžičkou důkladně rozmíchávat, až se zastavíte s hotovou emulzí na rysce 100 ml. Výsledkem by měla být hodně řídká až tekutá kašička. Tu ihned přelijete do zkumavky a začnete namáčet špejle. Pracujete rychle, než směs začne vlivem stydnutí želírovat a tuhnout. Pro dokonalé nanesení emulze na špejli ji doporučuji při vytahování ze zkumavky několikrát protočit / promnout mezi palcem a ukazovákem. Namočené špejle po té zapichujte ostrým koncem do polystyrenu, kde budou postupně schnout. Jak namáčíte špejle, tak emulze ve zkumavce postupně ubývá, takže zhruba co každých pět lízátek je potřeba lžičkou doplnit z odměrky emulzi kousek pod okraj zkumavky. Takto postupujete, dokud nespotřebujete veškerou namíchanou emulzi z odměrky a lízátka jsou namáčená alespoň do poloviny. Z této dávky jich bývá okolo 50 ks. Ve zkumavce zbyde ještě trochu emulze, kterou můžeme využít na výrobu chipsů.

Výhody:

• směs na špejli opravdu drží
• poměrem agaru k vodě ladíte jak dlouho bude držet
• vypadají pěkně
• z jedné emulze máte spolu s chipsy 2 v 1

Nevýhody:

• nutný nákup minimálně agaru
• pracnější postup
• lízátek / chipsů uděláte jen tolik, kolik si namícháte agarové emulze.

Zdánlivě to tedy vypadá, že druhá metoda má širší výčet nevýhod, ovšem všechny tyto nevýhody jsou přebity velkým trumfem v podobě dlouhé trvanlivosti pod vodou a možnosti tu délku rozpadu (poločas rozpadu :) ovlivnit.

Výroba chipsů

Po výrobě lízátek mi vždy zbyde trochu hotové emulze na dně zkumavky, kterou obrátím dnem vzhůru nad dopředu připravenou roztaženou potravinářskou fólií a krouživým pohybem špejlí po obvodu zkumavky vycintám zbytek obsahu na fólii.

Starou kreditkou (v mém případě starou dárkovou kartou) potom rozetřu zbytek emulze do cca půl milimetru tenké vrstvičky po celé ploše fólie a nechám do druhého dne zaschnout. Druhý den vrstvičku, která vypadá jak rozpraskaná vyprahlá země, sesypu / odrolím do kelímku a mám další formu potravy pro krevety a šneky.

Oba výrobky , jak lízátka tak chipsy, při krmení potom kombinuji a střídám i různé příchuti, aby to měly krevetky pestré.