Články » Akvarista kutil    

Akvarista kutil

… aneb takhle už raději ne!

 

Jako takřka každý nápad, který se v průběhu své realizace poněkud zvrhl, začal i tento poměrně nevinnou otázkou. Ta v tomto případě zněla: „Nechceš raka?“ V náhlém impulsu jsem začátkem měsíce června léta páně 2012 počala procházet internetové stránky ve snaze najít si nějaké informace o tomto, pro mě doposud akvaristicky neznámém, tvoru. Moje nadšení stoupalo úměrně množství nově nabitých znalostí. Od raka jsem se dostala ke studiu krevetek, pak k prohlížení fotek mně známých i méně známých rybek, abych následně zakotvila u několikadenního okouzlení akvarijními rostlinami.

Naštěstí se nemělo jednat o mé první akvárko. Díky tomu jsem z hvězdných výšin mého momentálního opojení akvarijním světem dokázala klesnout k pouhému: „doma mi zahálí 40l stará nádrž“. Od myšlenky nebylo daleko k činům. Hned v neděli jsem ji šla najít. Úspěšně.

Napuštění a krátkodobé pozorování kvůli ověření těsnosti po letech mi dalo dostatek času, abych přemýšlela o tom, jak si ho vybavit. Starý akvarijní štěrk, který jsem doma našla, pár rostlinek a z kamenů poskládaná jeskyňka nevypadaly vedle v posledních pár dnech zhlédnutých fotek nijak zvlášť vábně.

Moje mysl zabloudila k té spoustě akvárií, které jejich majitelé ozdobili ručně vyrobenými originálními dekoracemi. Když to zvládli oni, tak bych to měla zvládnout také.

Myšlenka byla matkou činu a v tomto případě i předzvěstí mojí zkázy…

 

Tentokrát jsem se na netu cíleně zaměřila na akvarijní dekorace. Vize po pár dnech (2.7.) byla jasná. Vždycky se mi líbila akvária zarostlá rostlinami od jednoho konce k druhému. A ze zeleně by mohly vyčnívat šedavé skály. S nějakým světlým pozadím to bude vypadat úchvatně.

(4.7.) Přiznám se, že moje manuální zručnost není příliš velká, proto jsem se rozhodla ověřit si nejprve své právě nabité teoretické znalosti na malém kousku polystyrénu, který jsem vytáhla z krabice, „kdoví od čeho“. První pokusy s nožem opravdu nestály za nic. Polystyren sice byl podle očekávání úplně po celém pokoji, ale můj výtvor se podobal spíše než přírodnímu útvaru něčemu od Picassa. Naštěstí jsem si vzpomněla, že mám ve skříni pájku. A s ní už to šlo jako po másle.

Je na čase dát se do toho pořádně. Jinými slovy – sehnat si vše potřebné a připravit si pracovní prostředí. Takže pořádný kus polystyrenu, epoxid, barvu na skálu, lepidlo, řezací nástroje, pájku, obvazy, náplasti, peroxid vodíku na vyčištění případných ran, nabít telefon pro případ nutnosti přivolání záchranky a hasičů…

Všechno si sehnat trvalo přeci jen o trochu déle, než jsem čekala. Hlavně proto, že epoxidové lepidlo je jak se zdá značně nedostatkovým zbožím. Místo něj jsem po pár dnech rozmýšlení vzala lak. Navíc jsem se rozhodla, že skály místo nabarvení na šedo budou vysypané světlým pískem. Nicméně všechno je připraveno a může se jít takříkajíc bastlit (16.7.)…

Tedy nemůže, protože už je večer, takže zase až zítra.

(17.7.) Vize je jasná. Velká skála, jako dominanta, s místem, kam půjde usadit nějaká malá rostlinka a pokud možno i s malou jeskyňkou někde dole, kam by se mohly schovat rybky.

… a samozřejmě nějaký inspirující film k práci.

 

Práce šla pěkně od ruky a večer už byl hotovo. No ano, i já jsem si byla schopna připustit, že je to skála stále poněkud hranatózního tvaru, ale utěšovala jsem se tím, že až to obroste rostlinami, tak to bude vypadat dobře.

Do druhého dne mě ovšem napadl nápad… a bohužel, jako ještě několikrát během stavby akvária jsem se ani tomuto neubránila. Na co stavět jeskyňku z kamenů, když si můžu cokoliv vytvořit z polystyrenu. Respektive proč skončit jen u jedné skály, když se díky pájce ten polystyren opracovává tak snadno.

Raději jsem si v hlavě nejprve ujasnila, jak by to mělo vypadat. Ale už v pátek (20. 7.) jsem se zase na to vrhla. Vize byla jasná. Opěrná zeď napravo od hlavní skály. Také s otvorem pro rostliny. A mezi oběma skalními útvary cosi miskovitého tvaru, co bude sloužit jednak jako strop jeskyňky, a jednak jako květináček pro nějakou nízkou rostlinku.

Jeden poznatek z celé akce: spálené lepidlo smrdí hůř než spálený polystyren.

 

Na stole vypadal celý skalní útvar dobře. Proto mě zajímalo, jak to bude vypadat v akváriu. Přiznám se, že mě tak trochu začalo vrtat hlavou, jestli jsem s velikostí těch skal nepřestřelila. Ono přeci jen 40l akvárko není moc velké (50 × 25 cm). Ale ouha. Jeden by nevěřil, jak náročné je utopit skály.

Než vypouštět a napouštět vodu nadvakrát – jednou na ověření vizuálního efektu a pak na kontrolu změny kvality vody – tak bude lepší skály nejprve nalakovat a pak vše odzkoušet takříkajíc z jedné vody načisto. (23. 7.)

(30. 7.) Jakmile byl lak patřičně vytvrzen (a omyt) a ze skal přestal opadávat v závějích písek, bylo na čase vyzkoušet, jak se bude chovat ve vodním prostředí.

S patřičnou zátěží se mi podařilo udržet skály pod vodou. A po pár dnech jsem mohla s jistotou říct, že se s vodou nic neděje. (3. 8.)

Očitá zkouška a měřící zkouška dopadly tedy úspěšně. Přišel čas na poněkud drsnější metody. Lak není nic, co by se běžně v akváriu používalo. Uvědomovala jsem si, že se z něj mohou do vody vylouhovat látky, které měřením neodhalím.

Kdyby pohledy mohli zabíjet, tak by prodavač v akvaristice, kterému jsem přiznala, že si jdu koupit nějakou levnou testovací rybičku, teď nejspíš seděl za vraždu. Takhle jsem si při odchodu z obchodu připadala jako vrah já. Na svou obranu musím říct, že jsem si vybrala nejslabší rybku z hejna. Každý den až do pátku jsem ji pozorovala, abych ji v případě nutnosti přendala do čisté vody. A v pátek jsem ji, spokojena, že akvárko je asi přijatelné pro rybky, zdravou a bez nějakých viditelných problémů odvezla do jiného akvária, kde žila spokojeně ještě další ¾ rok. (10. 8.)

A přišla dovolená a já se už těšila, jak po návratu přilepím skály a budu mít na co koukat. Jenže…

Když jsem se tak zamyslela nad osázením akvária (a samozřejmě když jsem k tomu četla patřičné množství diskuzí a článků), tak mi začalo vrtat hlavou osvětlení. Původně bylo akvárko přikryté jen skleněnou deskou přesahující přes okraje. To opravdu nebyla moc velká paráda. Vyžilo tenkrát s nenáročnými kytkami, jen s denním světlem a sem tam přisvícením lampičkou večer. Jenže, když se usiluje o hustý porost rostlin, tak tohle asi stačit nebude. (asi, možná, snad… určitě …)

Protože jsem se však na napuštění a osázení hodně těšila, tak jsem si moc starostí nepřipouštěla. Koneckonců jedná se o standardní velikost aqua, takže by neměl být problém dojet do Hornbachu a koupit kryt. A do toho krytu pak nějakou lepší zářivku.

(27. 8.) Opravdu nemilé překvapení mě však čekalo na místě. Dát přes tisíc korun za plastový rozvrzaný výlisek, byť s elektroinstalací, se mi opravdu nechtělo. Koneckonců, kdybych si připlatila, tak mám celý set.

Následujících 14 dnů jsem se snažila vymyslet nějaké řešení. To se původně zaobíralo myšlenkou koupit jen nějaké akvaristické svítítko. Jenže se mi nedařilo sehnat nic o délce 50, resp. třeba 45 cm. Buď byly příliš krátké, nebo příliš dlouhé. Nebo hodně nahoře. Nebo se upínaly na okraj akvária, čemuž bránilo to mé přečuhující sklo. Nebo svítili na můj vkus málo. Nebo…

(10. 9.) Už jsem začala ztrácet naději na nějaké rozumné řešení a v duchu jsem se psychicky připravovala na to, že každé krmení bude doprovázet VRZ VRZ, když mé oči zabloudily ke skalám, které se poklidně vznášely na hladině. (Jak typické místo pro skály, že?!) Proč bych vlastně neměla být schopná udělat si vlastní osvětlení akvária?

A zase jsem se vrátila k procházení internetu. Oprášila jsem svoje fyzikální znalosti a zabředla jsem do počítání celé té anabáze ohledně světla a elektriky. Původní plán zahrnující nějakou zářivkovou trubici vzal rychle zasvé. Ale co mě doopravdy zaujalo, byly LEDky.

Tedy řeknu Vám, že celá ta věda ohledně toho, jaké světlo ty akvarijní rostliny vlastně potřebují, je opravdu vyšší dívčí. Naštěstí u mě opět zvítězil zdravý rozum (ha ha) a z kombinace různobarevných ledek, které jsem měla vypsány a které jsem měla v plánu v přesně daných rozestupech rozmístit do předem jasně určených pozic tak, abych dostala co nejlepší výsledek, jsem se vrátila jen ke kombinaci studená a teplá bílá.

Už už jsem klikla na tlačítko koupit pro pár LEDkových světel, když mě napadlo, že když už si stejně budu hrát amatérsky s elektrikou, tak by pro mě mohla být snazší cesta pomocí LED pásek. Chvilka počítání, chvilka rozmýšlení a mám vybráno. 80 cm LED pásky 5050 studeného světla a 20 cm LED pásky 5050 teplého světla. Obojí ve voděodolném provedení.

Nakonec to teda stejně dopadlo tak, že toho teplého světla mám 40 cm, ale alespoň to dobře symetricky vypadá. (17.9.) Teď už jen vymyslet na co to zavěsit. Princip jednoduchý: LED 5050 jsou výkonové diody a potřebují chlazení. Z toho důvodu se lepí na hliníkové lišty. Ty lišty se pak dají na nějakou stoličku.

No jo, ono se řekne nějaká stolička, ale z čeho. Když už jsem v příslušných kutilsky zaměřených obchodech (a to včetně kuchyňských potřeb) objevila něco, co by šlo jako stolička použít, tak jsem byla zklamána náchylností ke korozi, nebo nestabilitou.

Když jsem tak procházela různé obchody, tak mi vrtalo hlavou i krycí sklo. Přeci jen vypadá akvárko lépe, pokud je něčím opticky zakončené. Samozřejmě samostatnou kapitolou jsou otevřená akvária, ale to je věc jiná.

Oslovil mě kutilský duch. Respektive jakmile jsem zahlédla příhodné umělohmotné L lišty (2 × 1 cm a 1 × 1 cm obojí v délce dvou metrů), tak mi bylo jasné, jak to bude ve finále vypadat. Stačilo jen naměřit, nařezat a slepit. (24.9.)… No jo, ono se řekne naměřit a nařezat. Zjistila jsem, že moje měření ve stylu takhle nějak to říznu, je opravdu nedostatečné. Kór když jsem pak řezy ještě brousila. Jeden by neřekl, co udělá jeden milimetr. Zvlášť když chybí v rohu z obou stran. Ještě štěstí, že celou tu fušeřinu nakonec skryla tapeta.

No nic, snadnější část je hotová. Zpátky ke světlu. Vlastně, když tak o tom přemýšlím, tak bych si mohla udělat i vlastní filtr. Externí filtr, abych byla přesná. Vím, že takhle malé akvárko se většinou obhospodařuje vnitřním filtrem, ale mě se prostě ta krabice, co se dává dovnitř, nelíbí. Nehledě na to, že když se musí vyčistit, tak opadá při jeho vyndávání většina svinčíku zpátky do vody. A když už jsme u toho, tak by se vlastně ta voda, co bude hnaná z filtru, dala použít i jako chlazení těch výkonnostních diod. To vůbec není špatný nápad…

Takže se jde zpátky na net nastudovat, jak vlastně lze postavit externí filtr.

(8. 10.) Vize opět ujasněna. Materiál sehnán. Bude to snadné. Na akváriu bude postavena nádoba, ve které bude čerpadlo. Eheim Compaq 300 má na nasávání mřížku a na výpusť nasadím hadici. Když před něj dám patřičné množství filtračních hmot, tak se nebude zanášet nasátým sajrajtem. Voda se bude do nádoby dostávat pomocí podtlaku. A čistá voda bude hnána do soustavy hadic, které půjdou přes ty hliníkové lišty.

(15. 10.) Podařilo se mi objevit způsob jakým udělat stabilní stojánek na světlo. Nevím, k čemu se tyhle zahnuté věci používají normálně, ale vím, na co se hodí mě. :-) Jde se pájet, řezat a šroubovat. No přiznám se, že nemít pomoc mého okolí s řezáním a pájením, tak bych v tomto bodě asi skončila. Tímto jim děkuji. Ale výsledek opravdu vypadá luxusně. (A hlavně stojí.)

 

Teď už jen pásky a spoje opatlat akvarijním silikonem. Sice jsou voděodolné, ale další vrstva izolace neuškodí. (16.10.)

Světlo je hotové, jde se na filtr.

(22. 10.) Hadice pro celou soustavu naměřeny a nařezány. Bohužel trochu kazí celkový vizuální efekt stojánku, ale pokud voda odvede alespoň zlomek tepla, tak budu spokojená. Jako filtrační nádobu jsem použila klasickou dózu na potraviny. A podle toho taky vypadal výsledek. Čerpadlo do ní nasávalo bez problémů vzduch.

Následují ne dny, týdny, ale měsíce pokusů o utěsnění. Další a další vrstvy měnily kdysi úhledné obdélníkové krabice – přiznám se, že jsem jich zkusila postupně několik – v nevzhledně vypadající koule či jiné patvary. Jako těsnící materiál mi posloužila různá lepidla, silikon, umělá hmota z tavné pistole, různé pásky, těsnící kroužky a další i méně pravděpodobné materiály. Například jsem zjistila, že elektrikářská páska opravdu netěsní, když je mokrá. A to ani v několikacentimetrové vrstvě. Vrstvy silikon /vteřinové lepidlo/ umělá hmota /silikon/ těsnící páska taky netěsní, když se špatně chytne ta úplně nejspodnější vrstva. No člověk se stále učí.  Celou práci navíc komplikovalo i to, že se do filtru přeci jen musí jednou za čas vlézt kvůli jeho vyčistění, takže se víko nesmí přilepit úplně.

Trochu mě mrzí, že na rozdíl od ostatních komponent jsem filtr v průběhu úprav nefotila, ale na svoji obranu musím říct, že se jednalo o poněkud mokrou záležitost a ani můj mobil, ani foťák nejsou voděodolné. Každopádně je zajímavé teď prohrabat mojí skříň v kuchyni, protože mám spoustu dóz na potraviny s třemi záhadnými otvory ve víku (asi útok umělo-hmotno-žravých termitů).

Konečně nastal den, který jsem si do svých poznámek zapsala červeným písmem: den 24. 6. 2013. Všimněte si, že optimismus dokáže být vlastnost lehce zkázonosná a dlouhodobá. Poté, co jsem opustila vizi, že filtrační nádoba bude stát na akváriu a umístila ji (ke své nechuti) na stůl vedle, tak, aby se voda dovnitř nenasávala podtlakem, ale spadala přepadem z důvodů snahy o vyrovnání hladiny, se mi konečně podařilo vytvořit soustavu, která neteče, ani nenasává vzduch. Nezbývá, než nechat pár dnů filtr běžet, aby se vše zdárně otestovalo.

Stejně je to zvláštní. Když je nádoba na akváriu, tak je za hodinu pokles hladiny asi 1,5 cm. Vedle akvária po zapnutí čerpadla klesne hladina v první chvíli asi o 1mm, ale pak už se ani nehne. Jde o jednu z fyzikálních záhad přírody. Musím se přiznat, že v pídění po vyřešení této záhady jsem se dostala až k teorii o stlačitelnosti vody a kapaliny.

Můžu s klidem v duši říct, že filtrace funguje (neteče, nenasává vzduch), světlo svítí, skály jsou připravené… napadla mě takřka kacířská myšlenka: „Že by konečně po roce byl čas vybrat si rostlinky?“ Skoro se mi tomu nechce ani věřit. (28.6.)

Jde se na to. Nápad zajít do akvaristiky a vybrat si, co zrovna mají, jsem zamítla ihned. Když už jsem se s tím akváriem tak dlouho patlala, tak i na tohle půjdu vědecky. Do užšího výběru podle pH, tvrdosti a růstu se dostalo 116 kandidátů. Když vezmu v úvahu 40 l, tak mám i tak z čeho vybírat.

(24. 7.) Zvolila jsem pěstírnu a jde se objednat. Aqua - Daho má v popisu, že pokud daná rostlina momentálně není k dispozici, tak lze zaměnit. Což ovšem není varianta pro mě. Zvlášť když si ty rostliny tak pečlivě vyberu. Dvě neměli. Proto jsem do objednávky připsala, že si počkám. Ovšem pokud by měla být dodací lhůta delší než dva měsíce, tak ať mě raději kontaktují. S klidem v duši, že mám ještě tak 14 dnů (až dva měsíce), než vypěstují ty, co nemají, jsem odklepla objednávku.

Jaké bylo moje překvapení, když mi ani ne do 10 min volali. Jednu z vysněných rostlin vozí až z Afriky… ale jenom na jaře. Já jsem sice ochotná si počkat, ale čekat další rok se mi fakt nechce. Takže holt bez ní. A je tu další problém. Ty rostliny totiž přivezou už zítra! (25.7.)

No tak s tím jsem opravdu nepočítala. Po tak dlouhé době, kdy veškerou činnost kolem akvária nepočítám na minuty, hodiny, ale na dny až týdny (měsíce, nebo taky už vlastně roky), je tahle zpráva pro mě poněkud stresující. Nezbývá mi, než udělat poslední úpravy během jednoho odpoledne. Takže rychle přilepit na zadní stěnu tapetu. Oblepit tou samou tapetou i ty lišty. Na dekl přilepit držadla, aby se lépe zvedal. Skály vrazit do akvária…

Skály. Jak pravdivá je teorie, že vše v životě jde v kruzích nebo ve spirálách. Během celé té anabáze se světlem a s filtrem jsem skály vyndala a osušila… a přilepila nikoli ke dnu akvária, ale ke skleněné desce. Teoreticky by na jedné straně té desky měly být moje skály a na druhé nějaké hezké přírodní šutry, které by tu desku zatížily. Ovšem člověk míní… a bohužel občas míní navzdor všem fyzikálním principům i zjevným faktům.

Můj skalní útvar plaval, přestože byla deska zatížena hromadou kamenů a nakonec i přes to, že byla hromada kamenů vyrovnána i přímo na nich.

Co všechno mé skály unesou ...

Nakonec mi nezbývalo než skály opravdu přilepit ke dnu akvária. (A bohužel se tím zbavit možnosti s nimi relativně volně manipulovat v případě nutnosti.) Naštěstí podle návodu stačí na vytvrzení silikonového lepidla 24 hodin. Takže to akorát stihnu.

 

A je tu den D - 25. července. Den, který budu považovat za den založení mého akvária, protože bude osázeno a napuštěno. Je to dobrý pocit. Od prvotního impulzu uběhl více než rok a já se slavnostním pocitem vybaluji rostliny (Musím podotknout, že to jsou opravdu nádherné kousky).

Když jsem zakládala své první akvárium, tak ve všech akvaristických knihách, které se mi podařilo tehdy sehnat, stálo, že akvarijní štěrk slouží jen a pouze k uchycení kořenů vodních rostlin. Doba pokročila a pod štěrk se dávají různé výživné substráty. Přiznám se, že mě to zlákalo a pod dojmem očekávané husté spleti rostlin jsem si koupila Deponit mix a nasypala ho do akvária. Navrch přišly drobné černé kamínky. A začala jsem sázet.

A po pár hodinách úmorné práce i napouštět. Jakmile přesáhla hladina v aqua filtr o zhruba 10 cm, tak jsem ho zapnula. A k mé spokojenosti se vše krásně rozeběhlo. Vítězství! Poněkud slabší průtok vody jsem připočítala na vrub zatím malému rozdílu hladin. Zhruba ve 2 hod v noci jsem si konečně mohla sednout a kochat se krásným novým čerstvě napuštěným a osázeným akváriem. Byl to dobrý pocit.

Vím, že mnoho čtenářů tohoto článku v tomto okamžiku již očekává věty krátce shrnující šťastnou situaci po pár dnech provozu, kdy akvárko těsní, rostlinky prospívají, světlo svítí a filtr filtruje. Bohužel je musím zklamat.

Přesně v okamžiku, kdy jsem si sedla, abych se pokochala skvěle osázeným akváriem společně s uklizeným okolím, jsem si totiž uvědomila, že musím ještě zkontrolovat výkon té filtrace…

Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že z vyústění celého komplexu sice voda proudí, ale jedna z nasávacích hadic je plná vzduchu a je v ní jen malý čůrek vody. Hned mi svitlo, že toto asi bude kámen úrazu. Hladina ve filtrační nádobě se sice za celou dobu nehnula, ale výkon bohužel neodpovídal očekávání.

Složitými pohyby a chvaty, které by asi nezahanbily ani zkušeného maséra, jsem začala přívodní hadice kroutit a ohýbat, abych z nich dostala vzduch. To se mi posléze k mé radosti podařilo. Ona radost mě však vzápětí přešla, když jsem zpozorovala, že hladina ve filtrační nádobě začala prudce stoupat. Během pár sekund začala proudit voda po stole a já musela narychlo zachraňovat situaci.

Jaké následky mělo moje rozhodnutí rychle filtraci vypnout, si asi domyslí každý sám, vezme-li v úvahu, že hladina akvária byla mnohem výš než tekoucí filtrační nádoba. Následující hodinka byla vyplněna mými pokusy přimět filtrační nádobu, aby těsnila tak jako při testech. Bohužel marně.

Když jsem snad již po patnácté sušila stůl, tak mi došlo, že jsem svůj boj prohrála. Byla jsem zdrcena. Myšlenka na podstoupení celé té anabáze při vytváření vlastní filtrace znovu se mi v hlavě zatřepetala opravdu jen na okamžik. Sice existuje ještě prý kvalitnější nádoba, která lépe těsní, ale…

Zvídavý čtenář teď již jistě tuší, kde jsem v celé té několikaměsíční anabázi udělala při stavbě filtru chybu. Nedostatečný rozdíl hladiny vod při zkouškách a nedostatečný výkon čerpadla, které odvádí přebytečnou vodu (a koneckonců i nedostatečné těsnění). Vlastně si myslím, že jsem čerpadlo neustálými pokusy i trochu spálila, neboť ne vždy se mi jej podařilo vypnout dříve, než začalo nasávat vzduch. Výkon má opravdu viditelně menší, než když bylo nové.

Mé vítězství se proměnilo v prohru.

Nezbývá mi než konstatovat, že světlo svítí. Skály obrůstají v akváriu zelení. A já si půjdu v sobotu koupit už hotový, profesionálně udělaný filtr.

 

(27. 7. den D+2) Zjistila jsem, že jeden z mála zvuků, které mě dokážou ráno spolehlivě vymrštit z postele a uvést do stavu 100% pozornosti je zvláštní cvaknutí skla. První moje myšlenka byla, že prasklo sklo nádrže. Ta druhá zněla: „Krucinál!“ Sklo bylo neporušené, bohužel moje skály se rozhodly následovat svého vzoru ve filmu Avatar a ono ošidné cvaknutí byl jejich náraz do krytu akvária po odlepení ode dna. Jak to vypadalo, si můžete asi představit, když vezmete do úvahy, že veškerý substrát byl volně rozptýlen ve vodním sloupci vlivem tohoto nečekaného geologického posunu. Neváhám dokonce říci, že vše bylo nyní kvalitně pohnojeno.

Když se nad tím zamyslím, tak akvárium ve stylu Avataru – tj. se skálami, které by byly obrostlé zelení, ale vznášely se u hladiny akvária, by bylo velmi zajímavé. Muselo by se velmi pečlivě zvolit kam umístit osvětlení. Možná si to zvolím jako svůj další projekt. Nicméně v tomto případě to rozhodně nebylo žádoucí.

Odjela jsem pro filtr - JBL e 701 Greenline. Možná trochu předimenzované na 40 l, ale mám ho u druhého akvária a naprostá spokojenost. A po návratu mě čekala chuťovka s vyklizením celého akvária, jeho vysušením a opětovným vlepením skal. Nevím, jestli je Mamut zrovna to nejlepší lepidlo do akvárií, ale drží.

Navíc jsem zjistila, že oddělení černých drobných kamínků od substrátu, který obsahuje jíl a kamínky zhruba té samé velikosti je práce pro popelku. Ne že by mě to nelákalo, ale… ano, vlastně neláká. Po pár minutách práce jsem to vzdala a nové dno akvária tvoří už jen čistý černý štěrk. Tolik k pokusům se dnem. Bude se zase přihnojovat klasicky.

 

(12. 8., D+18) Nyní si konečně dovolím říct vytoužené věty: Skály jsou pevně přichycené ke dnu. Světlo svítí. Filtrace filtruje. Kytky utěšeně rostou. Je to snad konec?…

P.S.: To, jestli voda v hadicích proudící z filtrace opravdu odvádí alespoň trochu tepla od LED pásků, je stále diskutabilní, ale já pevně věřím, že tomu tak je.

P.P.S.: Něco tomu stále chybí… a jo vlastně: RYBIČKY… a možná nějak zakrytovat to světlo… a možná ještě…

 

A tady je výsledek ...

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Líbilo se: 21x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 14.08.2013 • Upraveno: 14.08.2013 • Přečteno: 788x

Schválili: romant 14.08.13 • alpaka 15.08.13 • Haimdol 21.08.13 • Mrakoplash 22.08.13

Související články

Žádné související články

Další články z rubriky Ostatní

12.11.2011		Akvaristika a hviezdne vojny	582x
25.11.2022		Akvaristický kalendář, který musíte mít	197x
23.09.2013		Akvaristika, aneb co si o ní myslím a jak na ni pohlížím	830x
09.04.2021		Nezvaní hosté – Parazité? Potrava? Pomocníci?	7449x
22.11.2011		Kdo nečte Akvárium živě, nemůže být dobrý akvarista	824x
07.11.2010		Gelová krmiva - nové trendy v akvaristice?	1875x
10.01.2011		Jak jsem se stal akvaristou :-)	1142x
22.01.2018		Porovnání cen eshopů ČR vs. Čína	1138x
07.02.2011		Díl 1. - Mé 12 litrové přerybněné akvárko	1915x
03.06.2006		Jak sestrojit skříňku do 1500 Kč	14384x

Komentáře návštěvníků

Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

Další články tohoto autora

Žádné další články