Článek o sladkovodních rejnocích, který právě vyšel na AQUATABu (www.aquatab.net), je posledním dílem volného seriálu, který jsem psal pro časopis Chovatel, kde vycházel od března 2011 do dubna 2022, s několika krátkými pauzami měsíc co měsíc, v posledním roce ob měsíc. Jeho cílem bylo představit, samozřejmě zdaleka ne úplně, sortiment sladkovodních akvarijních ryb, které se u nás chovají v posledních 20 letech. Úmyslně jsem jednotlivé díly, kterých je dohromady 108, nepsal podle identické šablony, a tak je někde více informací taxonomických, jinde zase chovatelských. To, že celkový rozsah textů je více než 640 normostran, málokomu něco řekne, stejně jako údaj, že to představuje 175 186 slov. Ale co považuji za podstatné, je to, že na AQUATABu, kde byly mnohé články oproti tištěné verzi doplňovány o další snímky, je v tomto seriálu celkem 1406 fotek (až na jediný snímek geneticky modifikovaných dánií autorských) a na nich 1110 různých druhů a forem akvarijních ryb. Kdyby se těch 108 článků vzalo dohromady a vyšlo v knížce (k čemuž nikdy nedojde), vzniklo by zdaleka nejobsáhlejší původní české akvaristické dílo - to ale není důležité. Důležité je, že je kompletně dostupné zdarma na AQUATABu pro každého, kdo má o akvarijní ryby zájem.
Na AQUATABu vyšel nový článek věnovaný sladkovodním rejnokům: 
Dlouho jsem se nikde k ničemu nevyjádřil, ale tohle už mi nedá. Ochrana přírody je jedna věc a o tom žádná. Pokud to ale tihle umětelé dokáží dohnat až tak daleko, jak si sami představují, vůbec jim nedochází, že defacto tato veškerá zvířata odsoudí naprosto nemilosrdně do záhuby. Dokud bude možné je doma a v klidu chovat, množit, předávat dále lidem s podobným zaměřením, budou zvířata "živá"! I když někdy v nevhodných podmínkách (když se kácí les, .... atd.). Jakmile se jim podaří prosadit takový zákaz, stačí myslím jedna generace a lidé na ně zapomenou. Jakmile se tohle stane, bude defacto každému normálnímu jednci naprosto jedno, jesli ono zvíře někde na druhé polokouli a nbo třeba 200 km ode mne ještě existuje nebo ne. Letos jsem v rámci práce na jedné knížce hodně důkladně studoval poměry v Indonézii. Ačkoliv jsem si do té doby lechtal svoje ego tím, že je znám docela dobře. Byl jsem z nejnovějších poznatků naprosto šokován. Určitě si každý z vás všiml, jak vypadá krajina u nás po hysterii s kůrovcem (stačí se podívat na kteroukoliv leteckou mapu ČR). Borneo, Jáva, Sumatra, ale i kontinetální část jihovýchodní Asie (a to nemluvím o Amazonii), vypadají naprosto děsivě. Kdo dokáže alespoň částečně ochránt faunu a floru těchto oblastí? Samozřejmě chovatelé severní polokoule, kteří mají zájem takové živé entity chovat, množit, udržovat a předávat dále dalším podobně zaměřeným lidem a dokázali si k tomu vyvinout patřičné technologie. Snažit se o těchto svých chráněncích pokud možno do hloubky vzdělávat, atd. Pokud ochranáři toto zamezí a chovy zakážou, propadnou se ony živé entity do zapomění a jakmile nikoho nebudou interesovat, zmizí nenávratně tak, jako zmizelo mnoho druhů jiných živých entit.Zpět na obsah sekce Ostatní • Zobrazeno 381864x