Bob66 napsal: Že by se Oodinium léčilo entizolem slyším poprvé
Ale ano,i tato metoda existuje.To co jsem zde zkopíroval,jsou původní stránky Jirky Rejfíře,čili Aquar.cz.Myslím,že vypovídající hodnotu mají stále.
Piscinoodinióza
Syn: Oodinióza ryb.
Onemocnění bylo poprvé popsáno u plůdku ryb druhu Colisa lalia (Schaperclaus 1951 - který současně určil za původce parazitózy ektoparazitickou obrněnku Piscinoodinium pillularis.
V našich podmínkách se choroba vyskytuje převážně v chovu akvarijních tropických ryb a méně často u ryb v přírodních vodách a rybnících. V posledních letech byla choroba diagnostikována i u plůdku kapra. Potenciální příčinou nákazy je plankton lovený v rybnících.
Popis - původcem parazitózy jsou obrněnky z rodu Piscinoodinium. Ve sladkých vodách všech kontinentů parazituje obrněnka Piscinoodinium pillulare (Bauer 1991). Na americkém kontinentu byla popsána obrněnka P. limneticum (Jakobs). Základním druhem napadajícím mořské ryby je Amylloodinium ocellatum (mořslé oodinium). Patří mezi nejčastější a nejnebezpečnější choroby mořských ryb. Invazní stádia obrněnky hledají hostitele, přisedají na povrch ryb kde se fixují pomocí tenkých vláken (rhizoidů) a cizopasí v epiteliálních buňkách kůže, ploutví a někdy i žáber ryb. Podle druhu měří dorostlý jedinec (trofont) 0,05-0,1 mm. Tvar těla je oválný, hruškovitý a zúžený k přisedlému konci. Při mikroskopickém pozorování je zřetelně vidět oválné jádro asi 0,01 mm velké, plasma je silně světlolomná, vyplněná četnými kulovitými inklusemi. U starších, dorostlých jedinců je plasma vybarvena žlutohnědě lipochromovým pigmentem. Po periodě růstu na rybách (obvykle 5-8 dnů při teplotě 25 oC ) se vyvinutý trofont z hostitele uvolní, padá ke dnu, kde se zapouzdří do kulovité slizovité schránky a vzniká tomont.. V této schránce se každý tomont rozdělí intenzivním dělením na 64 nebo 128 malých buněk, ty se opět dělí a vzniká 128 nebo 256 tomitů, které se diferencují na dinospory . Na rozdíl od dospělého jedince se dinospory, pomocí dvou bičíků, velice intenzivně pohybují a vyhledávají hostitele. Při teplotě 25 oC trvá tato perioda jen 6-8 hodin V tomto stadiu jsou obrněnky asi 0,02 mm velké a pokud nenajdou do 24 hodin hostitele tak hynou.
K zamoření prostředídochází nejčastěji
a) napadenými rybami
b) vodou, ne starší než 24 hodin, zamořenou invazními stádii
c) předměty s cystóznými stádii dělících se cizopasníků.
V poslední době se uvádějí překvapivé úvahy o přenosu onemocnění přes cysty mořského korýše Artemia salina.Tento jev byl popsán u chovu pavích oček. V tomto případě by muselo některé vývojové stádium parazita přežít vysoké teploty a suché prostředí a poté se adaptovat na sladkovodní osmotické prostředí. Dále se předpokládá, že některá ze stádií parazita může přežít i v rychle vysušené rašelině kontaminované předchozím chovem (např. napadenými halančíky). Nověji byl zjištěn přenos parazitů na jikrách halančíhů uchovávaných po řadu týdnů ve vlhké rašelině.
K invazi dochází přímým, akutním napadením kůže nebo žáber ryb.
Vnímavost je značná a hostitelem cizopasníků může být mnoho druhů tropických i našich ryb. V naší laboratoři, během 10. let bylo onemocnění diagnostikováno hlavně u plůdku ryb a v několika přípdech i u dospělých ryb například u následujících čeledí a druhů:
Anabantidae (lezounovití) labirintky Colisa lalia - plůdek do 0,5 cm, Betta splendes - dorůstající ryby Macropodus opercularis - plůdek - 0,5-1 cm, Trichogaster pectoralis - plůdek - do 1 cm, Trichogaster leeri - dospělé ryby -10 cm, Trichogaster trichopterus - plůdek 1 cm
Cichlidae ( vrubozobcovití) - cichlidy Apistogramma borellii - plůdek 0,5 cm Pterophyllum altum - plůdek 0,5-1 cm Pterophyllum scalare.
Cyprinodontidae ( vejcorodí halančíkovití) Nothobranchius sp. (s anuálním vývinem jiker).
Ciprinidae (kaprovití) Tanichthys albonubes - plůdek do 1 cm, Brachydanio frankei - plůdek, dospělé ryb, Barbus conchonius - plůdek ryb, Barbus tetrazona - plůdek do 1 cm Rasbora heteromorpha - plůdek do 1 cm, Rasbora taeniata - dospělé ryby.
Characidae ( američtí trnobřichovití) tetry Hemigrammus bleheri - plůdek do 1 cm, Hemigrammus rodwayi, Hyphessobricon erithrostigma, Paracheirodon axelrod, Paracheirodon innesi - plůdek do 1 cm.
Poeciliidae ( živorodkovití) Poecilia latipina - plůdek do 0,5 cm, Poecilia reticulata - dospělé ryby, Poecilia velifera a dalších druhů ryb. Z tohoto výčtu je zřejmá široká vnímavost parazita.
Podmiňující faktory jsou pro vznik choroby velmi důležité. Nejlepší podmínky pro invazi a reinvazi cizopasníků
jsou:
1. teplota vody 22-25 o C.
2. velký počet ryb, zvláště nahloučení plůdku po vykulení.
3. neutrální prostředí pH.
4. stojatá voda s nízkou hladinou.
Vznnik a průběh onemocnění je chronický. Napadení bývá velmi intenzivní a opakovanými reinvazemi dosahuje intenzita invazí ohromného množství. Kůže těla a ploutví je často nepadana ve velkém rozsahu. Invazní stádia vyhledávají hostitele a zvlášť místa na těle, která jsou chráněná před vodním prouděním jako jsou nosní důlky, okolí očí, za párovými ploutvemi a pod. Při masinvním napadení jsou nalezeny na celém těle a dokonce žábrách. Invazní stadia zapouštějí své rhizoidy hluboko do kůže a způsobují rozsáhlé distrofické změny zvláště epidermis. V místech napadení často pozorujeme mírnou hyperplasii epidermálních buněk a valovité ztluštění epidermis. Při napadení žaber dochází k výrazné hyperplasii vícevrstevnatého žaberního epitelu. Kožní a žaberní defekty jsou po opuštění parazita predilekčním místem pro infekci bakteriemi (Aeromonas spp. Pseudomonas spp. atd.)nebo plísněmi (Saprolegnióza ryb).
Příznaky onemocnění jsou patrné až v pokročilém stádiu nemoci.
1. pomalý růst plůdku ryb
2. ryby se otírají o rostliny nebo o předměty v nádrži
3. nechutenství - se dostavuje až ve velmi pokročilém stádiu
4. ryby před úhynem jsou ve většině případů vyhublé a ztrácejí přirozenou pigmantaci.
5. Při pozorování kůže ryb můžeme pozorovat na těle a ploutvích našedlý sametový nádech až povlak a v místech, kde na jednom místě parazituje více jedinců i malé bílé tečky ( zde vidíme valovité ztluštění epidermis), na rozhraní viditelnosti.
6. postupné hynutí malého a mladého plůdku v krátkém časovém úseku.
Patologické změny - po ohledání uhynulých ryb nejsou již zřetelné. Makroskopickou prohlídkou nevidíme na uhynulých rybách žádné výrazné změny.
Diagnóza onemocnění se provádí mikroskopickým vyšetřením seškrabu kůže nebo žaber) ryb. Na seškrabu kůže vidíme velké množství vejčitých až hruškovitých ale i kulovitých tmavých, žlutohnědých útvarů různé velikosti. Parazitóza je pozorovatelná již při zvětšení 100x.
Diferenciální diagnóza onemocnění je nutná k odlišení od jiných parazitóz kůže např. tečkovité útvary mohou být i po ichtyoftirióze, šedavé povlaky mohou vznikat i při ichtyobodóze, trichodinóze ale i při chilodonelóze ryb. Odlišení provedeme důkladným mikroskopickým vyšetřením.
Terapie je účinná ale problematická především k citlivosti používaných chemoterapeutik. Léčbou jsou postihována pouze pohyblivá stádia parazitů. Proto doporučuji jen dlouhodobé koupele jinak dochází často k recidívám. Při diagnóze onemocnění doporučujeme :
1. Postupně zvýšit teplotu vody min. o dva oC a dále na horní mez snášenlivosti na 33 oC –3 4 oC po dobu 24 – 36 hodin.
2. Nekrmit čerstvým cyklopem (ani mraženým) - potenciální nákaza.
3. Zavést intenzivní filtraci se vzduchováním) s vývodem na hladinu ( pohyb vody v nádrži).
4. Zkontrolujeme obsah amoniaku (alkalické vody s pH nad 7,5) a zvláště obsah dusitanů u u všech typů vod a v případě, že je koncentrace těchto toxických látek nad hranicí snášenlivosti provedeme postupnou, částečnou výměnu vody v nádrži.
5. Provést terapii - dlouhodá lázeň.
Dlouhodobé koupele pro všechny skupiny ryb.
Metoda a) v roztoku chininchloridu. Rozpustíme 1,0 g chininchloridu ve 100 ml destilované vody a po 10 ml dávkujeme na hladinu nádrže. 100 ml 1 % ního roztoku chininchloridu vystačí na 100 litrů léčebné lázně. Dále platí body 1 až 5 v odstavci Terapie. Tento postup zopakujeme vždy po 36 hodinách až do potlačení parazitózy.
Dlouhodobé koupele pro méně citlivé ryby.
Metoda b) v roztoku síranu měďnatého CuSO4 . 5H2O v koncentraci 1.5 mg/l po dobu minimálně 12 hodin. V 1 l destilované vody rozpustíme 1 gram síranu měďnatého a dávkujeme 150 ml na 100 l vody ( 1,5 ml na 1 litr). Ryby ponecháme v lázni minimálně 12 hodin.
Metoda c) v kombinovaném roztoku síranu měďnatého, methylenové modři a kyseliny citronové.
Postup přípravy roztoků a terapie: V jednom litru destilované vody rozpustíme 4 g CuSO4.5H2O, 0,25 g kyseliny citronové a 2,5 g methylenové modři. Pro vícedenní koupel dávkujeme 20 ml roztoku na 100 l vody. Ryby ponecháme v lázni minimálně dva dny (BASSLEER 1983).
Sloučeniny mědi a ostatní roztoky uvedené v metodě b) a c) použjeme jen v alkalicky reagujících vodách s pH nad 7,5. Bohužel platí, že s klesající hodnotou pH stoupá toxicita mědi a methylenové modři.
Metoda d) v roztoku Entizolu nebo dimetridazolu v kombinaci s roztokem malachitové zeleně-oxalátu a jodidu draselného.
Roztok č.1: 0,5 g metronidazolu resp.chloridu dimetridazolu rozpustíme ve 100 ml destilované vody okyselené nejlépe 0,1 g kyseliny citronové.
Roztok č.2: v jednom litru destilované nebo demineralizované vody rozpustíme 0,3 g malachitové zeleně - oxalátu a 0,2 g KJ(jodidu draselného). Doporučuji použít komerčně vyráběná léčiva např. Kostapur (Sera), KontraIck (TetraMedica) nebo TERAP IDG (AQUAR), které mají podobné složení. Do nádrže k napadeným rybám nalijeme roztok č.1 v dávce 50 ml roztoku na 50 l vody. Po jedné hodině od nadávkování roztoku č.1 nadávkujeme roztok č. 2 v následujícím časovém rozpětí. Každou čtvrtou hodinu nadávkujeme do nádrže 1 ml roztoku č. 2 (Kostapur, TERAP IDG) na 50 l vody po dobu 24 hodin tj. 6 dávek po čtyřech hodinách. V nádržích osázených rostlinami s pískovým dnem a kořeny je potřeba dávku směsi zvýšit až na dvojnásobek tj. 2 ml na 50 l vody. Při reinvazi léčení ryb opakujeme.
Po ukončení léčebné kůry provedeme postupnou výměnu vody, max. po 1/3 objemu nádrže a výměnu filtrů (filtrační hmoty). Pro tyto případy si v nekontaminovaných nádržích permanentně aktivujeme filtrační hnotu nitrifikačními bakteriemi).
Při testování různých metod potlačování parazitózy jsme zaznamenali negativní vliv slunečního záření na vývoj parazita. Se vzrůstající intenzitou světla se významně snižoval i počet napadených ryb. Při přímém slunečním osvětlení až o 80 %. Při umělém osvětlení jsme ústup parazitózy zaznamenali až při předním přímém osvětlení nádrží žárovkou o výkonu 80 - 100 W. Jak jsme zjistili, platí to zjištění obecně pro všechny patogenní prvoky. Proto doporučuji: Při napadení ryb piscinoodiniózou zvyšit intenzitu osvětlení nádrží.
Prevence spočívá ve znalosti bionomie druhů ryb, ve dvou až třítýdenní karanténě nově nakoupených ryb a v pravidelných prohlídkách kůže a ploutví ryb pod lupou. Po dobu karantény ryby nekrmíme právě naloveným planktonem. Nalovený plankton umístíme do mělké nádoby s co největším povrchem hladiny (lavor) a umístíme v temnu a chladnu. Plankton zkrmujeme až po 24 hodinách kdy infekční stádia parazitů (dinospory) již nežijí. Odstátý plankton ještě před zkrmením důkladně propláchneme, nejlépe ve vhodném sítku pod sprchou, a teprve potom zkrmujeme.