Z hlediska výživy rostlin, přesněji obsahu elementů v jejich sušině, je poměr Ca:Mg [hmotnostní] asi 2,5:1 u dvouděložných (většina stonkovek), a podstatně nižší, snad 1,5:1 u jednoděložných (většina růžicových rostlin).
Vhodný obsah vápníku v akvarijní vodě ale nemůžeme odvozovat pouze ze vztahu s hořčíkem. Podle toho co jsem četl, vápník je zrovna ten kation, který snadno "předbíhají ve frontě" ostatní kationty.
Přednostně je přijímán pochopitelně draslík, a jeho nadbytek omezuje příjem Na, Mg a Ca.
Veliký význam má forma dodávaného dusíku. Amonium omezuje příjem všech kationtů, a vápník stojí na konci řady. (Týká se i močoviny.)
Jako kation se v této souvislosti chová i proton, H+. Což znamená, že při nižším pH bychom měli mít ve vodě víc vápníku.
A ač to vypadá paradoxně, zdá se, že na příjem kationtu vápníku nepříznivě působí vyšší koncentrace uhličitanových aniontů. Přesněji ne na příjem, ale na transport z kořenů do prýtů. Nezapomeň že rostliny neumějí vyvázat a znovu použít vápník, který již jednou použily a někam umístily. Tzn. že speciálně příjem vápníku musí být nerušený, nepřerušovaný.
---
Vím jaký řešíš problém a vím že máš ve vodě vápníku "dost". Přesto pokládám za možné, že souhra popsaných i dalších možných faktorů může způsobit, že vápník je rostlinami špatně přijímán - a nebo špatně transportován z kořenů do prýtů - a že se to projeví deformacemi růstových vrcholů.
A larixova zkušenost s přidáváním přednostně "síranového" vápníku se zajímavě shoduje s tím, co jsem četl a zde zmínil o uhličitanech. Čili že pokud bys přidal vápník ve formě CaCO3, mohl by ten uhličitan do jisté míry negovat přínos z přidaného vápníku. Síran zřejmě tolik nevadí, přinejmenším do té doby, než se někde dočtu, že vadí taky.