K perleťovce:
Do druhové skupiny „Satanoperca-jurupari“ patří pět druhů v současnosti uznávaných jako platné – Satanoperca jurupari (Heckel 1840), Satanoperca pappaterra (Heckel 1840), Satanoperca leucosticta (Müller & Troschel 1849), Satanoperca mapiritensis (Fernández-Yépez 1950) a Satanoperca rhynchitis Kullander 2012 – a k tomu několik dalších forem obchodně označovaných jako Satanoperca sp. „Negro-Alto Orinoco“, Satanoperca sp. „Red Lips“, Satanoperca sp. „Xingu“, Satanoperca sp. „Tapajos“ a Satanoperca sp. „Araguaia-Paraná“. Nepopsané formy nechme pro tuto chvíli stranou. Z platných druhů se nejsnáze jednoznačně pozná Satanoperca pappaterra (česky perleťovka zeměžrout), která má tmavé skvrny pod hřbetní ploutví a tmavý podélný pás táhnoucí se středem boků, který se manifestuje v různé intenzitě. Zůstávají čtyři druhy – dva bez bílé kresby na hlavě (Satanoperca jurupari – perleťovka čertovská a Satanoperca rhynchitis – perleťovka rypáková) a dva s bílou kresbou na hlavě (Satanoperca leucosticta – perleťovka puntíkatá a Satanoperca mapiritensis – perleťovka mapiritská). Hlavním diagnostickým znakem pro druhové určení je u těchto čtyř druhů lokalita původu v kombinaci s tím, zda jde o jedince s kresbou na hlavě nebo bez ní. Konkrétně u druhů s kresbou žije Satanoperca mapiritensis v dolním Orinoku, Satanoperca leucosticta ve vodách Guyanského štítu tekoucích z východní Venezuely do Guyany, v Guyaně, části Surinamu a pronikla i do Rio Branco na severu Brazílie ve státě Roraima. Jestliže je daný import pojmenován v případě předmětných ryb „Satanoperca leucosticta“, není a priori žádný důvod tomuto určení nevěřit. Na cestě od lovce k akvaristovi se může stát s označením ryb leccos, ale přesto je třeba vycházet z toho, že exportéři nemají důvod (většinou) ryby označovat chybně a že vědí, kde byly dané ryby vytaženy z vody, protože v daném případě (leucosticta vs. mapiritensis) jde o docela velké vzdálenosti.
Kromě lokality původu nebyly žádné rozlišovací znaky mezi oběma druhy na taxonomické úrovni publikovány. V akvaristické literatuře se objevují dva (nechme stranou spekulace, jak a kdy vznikly, zda při jejich vymezení nemohla hrát roli záměna, resp. chybné určení jedinců – to prostě nevyřešíme): Satanoperca leucosticta má bílou kresbu po celé hlavě, tj. na tvářích i skřelích, a má šedé nebarevné pysky; Satanoperca mapiritensis má bílou kresbu výraznější na skřelích než na tvářích a má pysky světle oranžové. Předmětné ryby mají nápadnou kresbu na celé hlavě (tedy i na tvářích) a nemají oranžové pysky. Takže i podle těchto akvaristických rozdílů je to Satanoperca leucosticta.
A teď si to trošku zkomplikujeme, abychom měli o čem přemýšlet. Gosse ve své revizi rodu Geophagus publikované v roce 1976 považoval ryby obou těchto druhů za totožné s druhem Satanoperca jurupari, na základě historické priority pak platilo pro všechny tyto ryby nejstarší použitelné jméno, tedy Satanoperca jurupari. S. leucosticta i S. mapiritensis zmizely z jeviště, což u prvního druhu trvalo do roku 1989, u druhého až do konce 90. let. Ano, platnost obou druhů byla opět obnovena, ale jakési důvody Gosse pro spojení měl. Nedávno vstoupila i do rodu Satanoperca molekulární genetika. V roce 2012 byla publikována práce zabývající se fylogenezí všech druhů rodu Satanoperca na základě sekvencí šesti lokusů mitochondriální DNA (Willis et al.: Species-level phylogeny of „Satanʼs perches“ based on discordant gene trees. Molecular Phylogenetics and Evolution 63 (3) 798–808). Její výsledky jsou zajímavé – potvrdila oprávněnost samostatného druhu Satanoperca leucosticta, ale nic takového nepotvrdila pro ryby označované jako Satanoperca mapiritensis, jejichž výsledky spadají mezi ryby označované Satanoperca jurupari, takže se začalo pracovně hovořit o „Satanoperca jurupari sensu lato“, kterýžto taxon zahrnuje jak Satanoperca jurupari, tak Satanoperca mapiritensis. Zcela jistě je potřeba další výzkum, protože uvedená studie byla pouze první vlaštovkou a tak, jak byla koncipována, nemohla přinést detailní odpověď na otázku vztahu S. jurupari vs. S. mapiritensis. Ale kdyby se v budoucnu potvrdilo, že jde opravdu o jeden druh, platilo by starší jméno S. jurupari a S. mapiritensis by znovu „zmizela“.
Kromě uvedeného článku Willise a spol. stojí za přečtení také Kullanderův taxonomický přehled rodu Satanoperca z Francouzské Guyany spojený s popisem nového druhu Satanoperca rhynchitis (Kullander, S. 2012: A taxonomic review of Satanoperca from French Guiana, South America, with description of a new species. Cybium 36 (1), 247 –262). Velmi dobře jsou taxonomické otázky i problémy s určováním popsány na kartách druhů Satanoperca leucosticta a Satanoperca mapiritensis na
www.seriouslyfish.com.
K panakovi:
Ano, je velmi pravděpodobné, že jde o „klasického“ panaka černopruhého (Panaque nigrolineatus), tedy L 190, nejen vzhledem k barvě oka, ale i směru vedení černých proužků v párových ploutvích (rovnoběžně s paprsky).
Jaroslav Hofmann