Souboj betta vs krevetky

Někdy v létě roku 2009 si přítel pořídil asi 20l akvárium. Pěkně si jej založil, přikoupil rybičky, rostlinky. Jenomže po nějakém čase mu začalo být akvárko malé. A tak si pořídil ještě jedno, 100l (které dnes už mimochodem taky nemá, vyměnil jej za 500l :D). A kam že dal to 20l? Pokud hádáte, že mně jako své právoplatné přítelkyni a dědičce, tak hádáte správně.

Inu, akvárium mi bylo slíbeno, v červnu nebo červenci 2010 jsme se vypravili na aquaburzu v Ostravě a koupili mi (jak naivně) bojovnici a několik krásných krevetek Crystal red. Nadšeně jsem si ihned do zařízeného akvária všechny živočichy umístila a tleskala ručičkama. Ráno jsem se probudila, na hodinkách odpočítávala vteřiny do odbytí deváté hodiny, kdy se rozsvěcuje osvětlení. A konečně. Akvárium zalilo světlo. Bojovnice spokojeně plavala, jen pupek se mi zdál trošku větší, než měla den předtím. Nu což, zřejmě požrala vločky, které jsem jí tam večer hodila, kdyby náhodou i přes cestovatelský stres měla hlad. Jenže ejhle. Moje krásné krevetky jsem nikde nemohla najít!

Po dvou dnech neúspěšného pátrání jsem konečně něco objevila. Plovoucí roztrhanou "kůži" krevetky, po chvilce i další. Ještě několik dní jsem v sobě každé ráno zažíhala plamínek naděje, abych po řádném prozkoumání akvária plamínek udusala a další ráno jej křesala zase. Po dvou týdnech jsem jej udusala navždy.

I přesto pro mě akvárium nepřestalo být úžasným odpočinkem. Sežrání krevetek jsem vzala jako zákon přírody a při pohledu na spokojenou napapanou bettu jsem se i usmála, jak je ta příroda zajímavá:-)

Od té doby se starám o mého bojovníka jak jen to dobře jde. Několik měsíců poté (v září), co jsem akvárium dostala, mě popadl amok a já vytrhala polovinu rostlinstva pod záminkou estetického prokouknutí akvária, čehož jsem o pár dní později začala litovat, a ještě více po pár měsících, kdy protrhané rostlinky pořád ne a ne obrazit. Hlavou jsem tloukla o zeď, modlila se (já ateista) před akváriem, ať rostlinky rostou. Nic. Až asi před čtrnácti dny (skoro 4 měsíce po mém trhacím amoku!) se jim konečně začalo dařit! Všude se začínají plazit nové výhonky, malé rostlinečky vyrostly asi o sedm centimetrů a mám pocit, že i bojovník je čím dál větší a krásnější:-)

Také jsem do akvária přidala piskořky, které se vesele množí, a člověk by i řekl, že přemnožují:-)

Má radost z prosperujícího akvária je veliká:-)

A co víc, dnes jsem jako obvykle vyměňovala vodu, přidala si novou větvičku a několik minut se kochala nádherou toho malého světa. Když tu náhle: Krásně vybarvená Crystal red krevetka si to štrádovala po listech kryptokorýny, jako by se nechumelilo! a kousek za ní se krčila další, o něco menší! Moje radost byla obrovská! Ti dva prďolové se dokázali před bojovnicí schovávat tak dokonale, že jsem je od června neviděla! Ty dva drobky jsem si ihned nafotila a celý den jsem každou chvíli nakukovala do akvárka, jestli se mi to náhodou nezdálo. Nezdálo! Jsou tam, šikulové! Zobou si, cupitají nožičkama a tváří se, jako by tam byly celou tu dobu! Teda, ony tam byly, ale chápejte, já je měla půl roku za andělíčky ve vodním nebi!:-D

Tento článek asi není přínosný, tedy určitě, leč...chtěla jsem se podělit o mou radost :-) třeba Vám taky vykouzlí úsměv na tváři:-) a dodám: Nikdy nepodceňujte krevetky:-p