Přihlaste se a využijte web naplno RYBICKY.NET »

Poznámky k výživě rostlin. 11. Přechodné kovy

 

Články » Poznámky k výživě rostlin. 11. Přechodné kovy   Vytisknout tuto stránku 

Poznámky k výživě rostlin. 11. Přechodné kovy

Publikováno: 15.01.2018 • Autor: © Maq • Rubrika: Rostliny

 

Z prvků označovaných jako přechodné kovy patří mezi esenciální prvky molybden (Mo), mangan (Mn), železo (Fe), nikl (Ni), měď (Cu) a zinek (Zn)[1]. K důležitým vlastnostem přechodných kovů patří jejich schopnost měnit oxidační číslo (valenci, mocenství; přijímat nebo odevzdávat elektrony) a tvořit komplexní sloučeniny. Od toho je odvozena jejich schopnost působit jako katalyzátory, tedy jako látky umožňující nebo urychlující chemické reakce, aniž by se přitom samy změnily.

Ano, chápu, zatím je to dost nesrozumitelné a nezdá se to důležité. Význam to však má. V živých organismech jako katalyzátory fungují enzymy; bez nich by řada fyziologických procesů vůbec nemohla probíhat. Ve spoustě enzymů je klíčovým atomem právě některý ze jmenovaných přechodných kovů, a to ne ledajaký, nýbrž právě jeden jediný konkrétní. Organismus, v našem případě akvarijní rostlina, jej tedy nezbytně potřebuje, avšak protože enzymy jsou sice vydatně používány, přitom však nejsou spotřebovávány, potřeba těchto kovů pro život je velmi nízká. Všechny proto patří mezi mikroprvky a v množství vyšším než nepatrném jsou pro rostliny (i další akvarijní organismy) toxické.

Fyziologickými funkcemi jednotlivých přechodných kovů si pokud možno nebudeme zatěžovat hlavu a přejdeme rovnou k tomu, co můžeme vidět:

 

Projevy nedostatku a toxicity

Molybden: Bez něj rostliny nedokáží asimilovat dusičnany. Proto při nedostatku molybdenu jsou nejnápadnější symptomy nedostatku dusíku, zakrslý vzrůst a chloróza mladých listů. U dvouděložných rostlin lze pozorovat silné zmenšení a deformace listů (nitkovitost). Vyskytuje se též lokální chloróza a nekróza podél hlavních cév dospělých listů.

Toxicita molybdenu se projevuje deformacemi listů a zlatožlutým zabarvením pletiv prýtu.

Mangan: U dvouděložných rostlin je zřetelným projeven nedostatku Mn mezižeberní chloróza mladších listů, u jednoděložných pak zelenavě šedé skvrny na starších listech.

Toxicita Mn se u mnoha rostlin projevuje hnědými skvrnami na dospělých listech, dalšími symptomy jsou mezicévní chloróza a nekróza a ztráta apikální dominance a zvýšená tvorba postranních výhonů ("koště"). Zejména u dvouděložných jsou tyto defekty často doprovázeny deformacemi mladých listů ("pomačkané" listy), což je symptom typický pro nedostatek Ca. Mn toxicita indukuje deficienci dalších živin, jako jsou Ca, Mg, Fe a Zn.

Železo: Při nedostatku Fe klesá koncentrace chlorofylu v listech. Projevem je stejnoměrná chloróza (bledá až bílá barva) nejmladších listů.

Toxicita železa se projevuje červenohnědými skvrnami na listech, které se rozrůstají, až ztmavnou nebo zhnědnou celé listy. Starší listy rychleji odumírají.

Nikl: Je-li niklu nedostatek, rostliny nedokáží asimilovat močovinu[2], a močovina pak může na rostliny působit toxicky, což se projevuje výraznou nekrózou listových špiček.

Toxicita niklu se projevuje podobně jako deficit železa nebo zinku.

Měď: Mezi symptomy nedostatku mědi patří zakrslý růst, deformované mladé listy, chloróza a nekróza počínající v apikálním meristému a postupující k okrajům listů, bělení mladých listů. Zvýšená tvorba postranních výhonů je sekundárním symptomem vyplývajícím z nekrózy apikálního meristému.

Toxicita Cu obvykle postihuje růst kořenů dříve než růst prýtů. Na listech se projevuje chloróza podobná jako při deficitu železa.

Zinek: Typickým projevem nedostatku zinku u dvouděložných rostlin je zakrslý růst díky zkracování internodií (rozetování) a prudké zmenšování listů. Je-li deficience výrazná, odumírají růstové vrcholy. Celkem často jsou tyto symptomy doprovázeny chlorózou, a to buď jasně ohraničenou nebo rozptýlenou. Na silném světle jsou tyto příznaky obvykle více patrné. U trav dochází k omezení prodlužování prýtů a objevují se bělavě hnědé nekrotické skvrny na středně starých listech, zatímco mladé listy zůstávají žlutozelené, bez nekrózy.

Toxicita zinku se projevuje nejdříve inhibicí prodlužování prýtů. Často se vyskytuje i chloróza mladých listů; ta může být výsledkem indukované deficience Mg nebo Fe, protože zinek dokáže jejich příjem omezovat. Pozorována byla i inhibice příjmu manganu.

Obecně platí, že přechodné kovy jsou mezi sebou často v kompetičním vztahu, čili nadbytek jednoho omezuje příjem druhého. Není tedy vůbec snadné dávkovat všechny mikroprvky současně ve vhodném množství.

 

Kolik je "mikro"?

Než začneme mikroprvky hnojit, udělejme si představu, kolik mikroživin rostliny přibližně potřebují. Odčerpají-li rostliny z vody denně 1 mg/ℓ dusičnanů (NO3-, to je 0,226 mg/ℓ dusíku) - což je docela pravděpodobná spotřeba v akváriu středně osázeném a osvětleném a bez sycení CO2 - pak budou potřebovat přibližně následující množství mikroprvků[3]:

PRVEK

SPOTŘEBA

PMDD

PRAHA

STAČÍ NA

chlór (Cl)

1,7 µg/ℓ

-

22400 µg/ℓ

36 let

bór (B)

0,35 µg/ℓ

8,5 µg/ℓ

25 µg/ℓ

71 dnů

železo (Fe)

1,8 µg/ℓ

63 µg/ℓ

80 µg/ℓ

44 dnů

mangan (Mn)

0,88 µg/ℓ

42 µg/ℓ

2 µg/ℓ

2 dny

zinek (Zn)

0,32 µg/ℓ

8,7 µg/ℓ

neuvádí se

?

měď (Cu)

0,10 µg/ℓ

8,7 µg/ℓ

3 µg/ℓ

30 dnů

molybden (Mo)

0,0015 µg/ℓ

2,1 µg/ℓ

neuvádí se

?

nikl (Ni)

0,0009 µg/ℓ

-

0,9 µg/ℓ

2 roky

Spotřeba "dle Marschnera" je ve druhém sloupci. Může být až trojnásobná, pokud vám bujně roste hodně rostlin (zejména při sycení CO2), a tedy spotřebují více dusíku (ekv. 3 mg/ℓ NO3- denně) a s ním i ostatních živin, včetně mikroprvků.

Do třetího sloupce jsem dosadil denní dávku mikroprvků při hnojení metodou "PMDD s Tenso Cocktail", jak je popsána zde: http://akvarijni-hnojivo.cz/pmdd-s-tenso-cocktail-koupit-3 .

Do čtvrtého sloupce jsem dosadil obsah daného prvku v pražské vodovodní vodě dle údajů získaných zde: http://www.pvk.cz/res/archive/1770/219033.pdf?seek=1512481267 , a do pátého sloupce výpočet, na jakou dobu při zadané spotřebě "dle Marschnera" uvedená koncentrace postačuje.

Na příkladu vidíme, že pokud pravidelně měníme vodu, většinu mikroprvků dodáme v dostatečném až nadbytečném množství. Pražákům by mělo stačit hlídat mangan a možná zinek. A přesto nedostatek mikroprvků často zjistíme a musíme jimi hnojit. Je tomu ale skutečně tak?

Deficit železa akvaristé dobře znají a umějí rozpoznat. Občas zaznamenáme i deficit bóru. Ale pokud jde o ty ostatní, až příliš často slyšíme/čteme diagnózu "je to nedostatek (některého z) mikroprvků". Přiznejme si, že to z nás mluví bezradnost - něco je v nepořádku, a když nemůžeme nalézt příčinu, svedeme to na mikroprvky.

Taková diagnóza může být samozřejmě i správná. Ale čím více se věcí zabývám, tím více jsem přesvědčený, že nadbytek je problémem mnohem častěji než nedostatek[4].

 

Problémem není množství, jde o dostupnost

Nejprve vyřídíme molybden. Molybden je mezi přechodnými kovy výjimkou v tom ohledu, že je rostlinami přijímán jako anion ve formě molybdenanu (MoO42-, nejčastěji se ke hnojení používá výborně rozpustný molybdenan sodný, Na2MoO4). Jeho příjem je potlačován chemicky podobnými sírany (SO42-). Těch míváme ve vodě obvykle hodně, ale zda to v akváriu může reálně způsobit problémy s molybdenem, nemám tušení.

Ostatní přechodné kovy se vyskytují jako kationty proměnlivého mocenství a v různých sloučeninách. Od toho se odvíjí jejich vrtkavost; v závislosti na podmínkách vytvářejí různé sloučeniny a jsou lépe či hůře pro rostliny dostupné.

Povídání o dostupnosti začněme konstatováním triviálním, leč zásadním: Rostlina může přijímat (a dále asimilovat) pouze plyny, vodu a látky rozpuštěné ve vodě. A právě přechodné kovy mají sklon vytvářet ve vodě sloučeniny, které jsou špatně až velmi špatně rozpustné. Taková sloučenina se vysráží a její malinké částečky zapadnou do dna[5]. Bez ohledu jak malinké ty částečky jsou, dokud se nerozpustí, rostliny z nich nemají nic (v dobrém ani zlém - nezapomínejme, že přechodné kovy jsou všechny více či méně jedovaté).

Železo je ještě o stupeň záludnější než ostatní. Ve vodě dobře prokysličené při běžném pH bleskurychle vytváří nejen soli, ale ještě spíše velmi špatně rozpustné oxidy a hydroxidy (v zásadě je to rez). Chemické chování železa je jedinečné, ohromně zajímavé, ale také složité, a tak vás ušetřím únavného výkladu. Pro naši praxi z toho všeho vyplývá jeden jednoduchý, zato však zásadní poznatek: podle ne/dostatku železa se nedá usuzovat na ne/dostatek žádné jiné živiny.

 

Cheláty

Špatné rozpustnosti přechodných kovů někdy čelíme jejich chelatováním. Co to je? Existují látky (většinou organické kyseliny), které mají schopnost vytvářet s kovy zvláštní, takzvané komplexní sloučeniny. Taková sloučenina svým aniontem (ligandem) jakoby obklopí kovový kation a zabrání mu vytvořit sloučeninu jinou, hůře rozpustnou. Chelatovaný kov tedy ve vodě vydrží déle v rozpuštěném stavu.

Nejznámějším chelatantem je EDTA (kyselina ethylendiamintetraoctová) a je to látka umělá. Existují i další, a nebudu je tady rozebírat, akvaristické weby jsou zpráv o nich plné. Tamtéž se ovšem vyskytují i zprávy některých akvaristů, že ty umělé chelatanty tak či onak negativně působí na život v akváriu. Netroufám si v této věci vyslovovat nějaký názor[6].

Napadlo vás někdy, jak to dělají rostliny v přírodě, kde žádnou EDTA nemají? Nepotřebují ji, protože existují chelatanty přírodní. Jsou to například huminové látky, anebo i jednoduché organické kyseliny (citrónová, jablečná aj.). Různé chelatanty umějí vylučovat půdní mikroorganismy, aby se dostaly k vysráženým přechodným kovům, a dokonce to dělají i samotné rostliny; v případě potřeby vylučují z kořenů např. kyselinu citrónovou a pěkně si tak rozpustí a zpřístupní třeba železo. Rostliny se druhově výrazně liší v této schopnosti špatně dostupné kovy z půdy získávat, a proto na některých půdách některé rostliny nikdy nerostou, zatímco jiné tam nemají problémy[7].

Umělé chelatanty vznikly na poptávku farmářů, protože ti často chtějí pěstovat své plodiny na půdách, kde by si bez lidské pomoci neporadily. To platí na poli. Ohledně pěstování rostlin ve vodních kulturách, tedy hydroponii[8], ale odborníci zjistili něco jiného: Rostliny přijímají lépe přechodné kovy dodané v iontové podobě (tedy jako kationty běžných solí) než chelatované. Určitě námět k zamyšlení...

 

Co ovlivňuje dostupnost?

Pokud jsme si až dosud správně rozuměli, shodneme se na tom, že nejde ani tak o to, jak přechodné kovy do akvária dostat, jako spíše o to, aby byly rostlinám dostupné. Co tedy dostupnost ovlivňuje?

Budeme se zajímat především o akvarijní dno, protože i pokud používáme cheláty, významná část přechodných kovů se určitě v nějakém okamžiku vysráží a zapadne do dna. A snad právě zde je vhodné poznamenat, že množství těchto prvků ve dně nesnížíme výměnami vody a mohou se nám ve dně hromadit. Nelze vyloučit, že taková kumulace může být (dílčí) příčinou, proč někdy akvária "záhadně" kolabují po několika letech bezproblémového provozu.

(1) Redox. Dvojmocné železo (Fe2+) a dvojmocný mangan (Mn2+) mají sklon vytvářet lépe rozpustné sloučeniny, než tytéž kovy ve vícemocném stavu (Fe3+, Mn4+, aj.). Pomáhá tedy nízký redox, to jest prostředí, ve kterém se kovy redukují, snižuje se jejich oxidační číslo. My ovšem v akváriu chceme vysoký redox, tedy prostředí aerobní, s vysokým obsahem kyslíku[9]. Ne však bezvýhradně.

V sedimentech na dně přírodních vod běžně převládá hypoxické (s nedostatkem kyslíku) až anoxické (bez kyslíku) prostředí. Proto bahno smrdí hnilobou a sirovodíkem, je tam nízký redox a převládají anaerobní pochody (anaerobní dekompozice je hnití). Kyslík do takových sedimentů přivádějí kořeny vodních rostlin. Rostliny okysličují bezprostřední okolí svých kořenů, aby se neotrávily hnilobnými produkty. Přitom ovšem některé z nich, například právě redukované železo a mangan, se rostlinám hodí. Do určitého množství, to je třeba zdůraznit.

Proto[10] není správné tvrdit, že chceme v akvarijním dně udržet bezezbytku aerobní prostředí, a proto zřejmě půdní filtry nejsou tím ideálním řešením. Ideálním řešením je dobře osázená nádrž se dnem bohatě prorostlým kořeny rostlin, ve kterém je bohatý mikrobiální život se zastoupením aerobních i anaerobních pochodů. V takovém dně doslova na milimetrech redox (i pH) výrazně kolísá a je tam všechno k mání, nic však v nebezpečném nadbytku.

(2) pH. Nízké pH dostupnost přechodných kovů zvyšuje, protože jejich soli se lépe rozpouštějí. Na zásaditých a dobře provzdušněných (typicky vápencových) půdách je dostupnost přechodných kovů vždy špatná a jen některé rostliny si s tím umějí poradit. Naopak na kyselých a ještě k tomu podmáčených nebo zatopených půdách je většinou rozpuštěných přechodných kovů dostatek a problémem je jejich toxicita. Rostliny se s tím vyrovnávají okysličováním a ovlivňováním pH rhizosféry. Vodní a bahenní rostliny to umějí dobře, ostatní se rychle otráví a hynou.

Prakticky? Přesnou hodnotu je těžké říct, protože nějaké pH je ve vodním sloupci, zatímco ve dně, dokonce v každém kousku dna, je to docela jiné[11]. Mírně kyselá voda, tedy pH v rozmezí 6,0 až 6,5, je asi optimální volba.

(3) (Hydrogen)uhličitany. Ty jsou jakýmsi průsečíkem všech potíží s mikroprvky. Tak zaprvé, uhličitany coby soli velmi slabé kyseliny zvyšují pH, což dostupnost přechodných kovů zhoršuje. Zadruhé, jsou-li ve vodě obsaženy (hydrogen)uhličitanové anionty (HCO3-, CO32-), přechodné kovy s nimi pohotově vytvářejí velmi špatně rozpustné sloučeniny.

Proto na vápencových půdách často zlobí tzv. kalcióza, tedy chloróza způsobená nedostatkem železa (často spojená s nedostatkem i dalších přechodných kovů). Název je ovšem zavádějící, protože pravou příčinou není obsah vápníku (lat. calcium), nýbrž uhličitany[12]. Aby to ale nebylo tak jednoduché, vědci zjistili, že v některých případech je přímo v listech postižených kalciózou železa docela dost! Vznikl termín fyziologicky inaktivované železo a pátralo se dál. Přišlo se na to, že vyšší koncentrace HCO3- potlačují syntézu a transport cytokininů, růstových hormonů, nezbytných mj. pro syntézu proteinů a vývoj chloroplastů. Enzymy jsou proteiny a chloroplasty jsou tím orgánem, kde probíhá fotosyntéza. Železa tedy může být spousta, ale rostlina je nedokáže použít.

Já tady na uhličitany dštím síru, a vy mi možná chcete namítnout: A co uhličitany jako zdroj uhlíku? Četl jsem studii zkoumající, jak řasy a vyšší rostliny uhličitany využívají. Bolela mě z toho čtení hlava, bylo to plné složitých vzorců a výpočtů. Zjednodušený závěr je ale docela prostý: řasy využívají uhličitany jako zdroj uhlíku běžně a efektivně, kdežto vyšší rostliny jen v nouzi, tedy při akutním nedostatku CO2.

Následně jsem si uvědomil, že naše empirická pozorování tomu dobře odpovídají. Když takový Anubias nebo Egeria odvápňují vodu, je to na nich hned poznat, mají ten charakteristický nános kalcitu. A vidíme to na nich snad vždy, anebo jen příležitostně, za zvláštních (a ne zrovna vítaných) okolností?

 

Jak tedy prakticky?

A. Metoda konzervativních praktiků.

Nic! Nanejvýš tak rezavé hřebíky do dna. - Takový postup překvapivě často slaví úspěch. Jak jsme si ukázali na příkladu, z vodovodu může téct mikroprvků docela dost. Při troše štěstí žádný nechybí ani výrazně nepřebývá, a trocha rzi ve dně pomáhá řešit ten nejjankovitější a současně množstevně nejžádanější z nich - železo. Je to ale sázka na náhodu, z každého kohoutku teče voda jiná.

B. Metoda progresivních příznivců přírodních akvárií.

Riziko nedostatku mikroprvků je logicky výrazně vyšší v high-tech akváriích hustě osázených, sycených CO2 a silně osvětlených. Řeší se to většinou pravidelným přidáváním mikroprvků ve formě prodávaných směsí (sypkých nebo tekutých), ve kterých je v nejlepším případě chelatované úplně všechno.

Dávkování se řídí (a) návodem výrobce, (b) návodem autora některé hnojičské metody, (c) projevy nedostatku železa na rostlinách, anebo (d) jízdním řádem rychlíku Barcelona-Bruntál. Všechny uvedené způsoby jsou stejně dobré; šance že alespoň přibližně vyhovíme nutričním potřebám rostlin (a celého akvária) je nepatrná, že dosáhneme meze toxicity některého z mikroprvků - značná.

Teď si asi leckdo pomyslí: A co ty spousty akvaristů, co s tím nemají problémy? Na to opáčím dvě věci. Zaprvé, ne každý se umí dobře dívat. Kolik je takových, kteří mají v miníčku ancistrusy a neonky, a přesvědčují nás, že ryby jsou v pohodě? S rostlinami je to podobné, možná jsou taky "v pohodě" jen zdánlivě. Zadruhé, zabrousíte-li na weby (většinou anglické) akvaristů-rostlinářů, brzy si povšimnete, že problémy s mikroprvky jsou všude intenzivně diskutovaným tématem, a je to samé poučení z krizového vývoje. Kromě toho si znovu připomeňme, že režim přechodných kovů je v akváriu takový, že nerovnováha/toxicita se může pozvolna kumulovat. Takže kdo dnes jásá, jak mu to pěkně roste, může mít za pár měsíců pocity docela odlišné.

C. Metoda rozumných akvaristů-rostlinářů.

Rozumný akvarista-rostlinář má v akváriu vodu kyselou, málo mineralizovanou a málo alkalickou. Nic z toho ale nežene do extrému, stejně jako sycení CO2.

Zařídí se tak, aby mohl železo (a raději i bór) dodávat nezávisle na ostatních mikroprvcích. V případě železa se většinou rozhodne pro nějaký chelát, ostatní dodává v běžných solích (sírany, chloridy).

Pozoruje příznaky nedostatku železa na rostlinách, ujistí se, že nejde o deficit jiného prvku (hořčík!), a podle toho železo dávkuje. Časem obvykle najde optimální dávkování a hnojí železem pravidelně.

Ohledně bóru a ostatních přechodných kovů hodně záleží na tom, kolik jich má ve vstupní vodě. Pohnojí jimi až tehdy, kdy s rozumnou mírou jistoty identifikuje nedostatek některého z nich. I potom je však v dávkování velmi velmi zdrženlivý. Vždycky je snadnější mikroprvek přidat, než ho z akvária dostat ven. Dost pravděpodobně skončí u zjištění, že mikroprvků (Mn, Cu, Zn) stačí špetka čas od času.

D. Metoda extrémní aneb jak to dělám já.

Já jsem vzal poznatky shrnuté v tomto článku vážně a zařídil jsem se důsledně podle nich. Nemám patent na rozum, učím se za pochodu, a hlavně - nemohu předvést žádné akvárium, které na uvedených principech dlouhodobě úspěšně funguje. Prostě to zkouším a je jen na vás, co si o tom pomyslíte:

1. Používám výlučně vodu z reverzní osmózy. Uhličitany jsem prostě zrušil. Mineralizuji minimálně, mám tedy vodu velmi měkkou a skoro bez alkality. Aktivně hledám rostlinu, které by to prokazatelně vadilo, a zatím jsem ji nenašel[13]. Musím pozorně hlídat pH a nějaké nemilé výkyvy jsem si už prožil. Ale člověk se spálí jednou a příště už ví. Není to až tak těžké. A navíc jsem si ověřil, že pH v rozpětí 5-7 rostliny snášejí dobře[14]. Snažím se pH udržet v rozmezí 6,0 až 6,5 a rychle se učím, jak jemným přidáním/ubráním toho či onoho posunu pH žádoucím směrem - nevýhoda se tak znenáhla mění ve výhodu.

2. Dno mám bez živin, jílů, porézních granulí, zeolitů a podobně, prostě jen inertní křemičitý písek. Šel jsem (premiérově) do malé zrnitosti (0,8-1,2 mm). S tím by mohly být dva problémy. Jednak špatný přístup kyslíku do dna, a tedy anaerobní procesy a hnití. Jak jsem popisoval výše, akceptuji to a bohatým osázením rostlinami to držím v mezích. Prostě věřím, že to zvládnou - v přírodě rostou v bahně.

Druhá věc, které jsem se obával, bylo hromadění detritu na povrchu dna. Že do toho jemného písku nezapadne. Zatím se to neděje. Ovšem já mám málo ryb a filtrace zřejmě funguje dobře. Pokud někdy dojde na hromadění detritu, jsem rozhodnutý ho odkalovat jen jemně, na povrchu, abych "neoral" ve dně. Věřím že mikroflóra dna je ohromně důležitá, má ráda svůj klid a jakékoli rytí včetně hloubkového odkalování ji poškozuje.

3. Přestože reverzní osmóza by měla většinu mikroprvků zachytit, hnojím mikroprvky proklatě nízko. Sám se divím, jak málo stačí. O svátcích jsem pořádal tzv. Železné Vánoce. Nechtěl jsem uvěřit, že to minimum železa rostlinám opravdu stačí, a tedy jsem na pár dní přitlačil (ovšem stále to bylo řádově méně, než kolik hnojí Barr). Výsledky byly sotva patrné a výlučně negativní!

4. Všechny mikroprvky mám namíchané odděleně a nepoužívám cheláty, ani pro hnojení železem. Pořídil jsem si molybdenan sodný (Na2MoO4), chlorid manganatý (MnCl2), chlorid železitý (FeCl3, tedy trojmocné(!) železo), chlorid nikelnatý[15] (NiCl2), síran měďnatý (CuSO4), síran zinečnatý (ZnSO4) a kyselinu boritou (H3BO3). To jsou všechno látky bezvadně rozpustné, a jestli se v akváriu kovy vysrážejí a zapadnou do dna, spoléhám na to, že mikrobi a rostliny si je tam najdou.

Ochotně uznávám, že leckteré rostlině se u mě moc nedaří. Akvárium je mladé atd., ale nemohu vyloučit, že v jednotlivých případech je na vině "můj režim" mikroprvků. Knihy mi napověděly, a teprve zkoumám, jak to uplatnit v akvaristické praxi. Rozhodně neohlašuji objev nějaké "metody".

A to je všechno, přátelé. Více "poznámek k výživě rostlin" už nebude. Děkuji za vaši pozornost.



[1] Rozličné zprávy o prospěšnosti dalších prvků (a) nejsou definitivní a vyžadují další experimentální studium, (b) v žádném případě nepotvrdily domněnky o esenciálním charakteru těchto prvků pro vyšší rostliny, (c) nemají žádné praktické uplatnění v akvaristice. V praxi neumíme manipulovat s nepatrnými dávkami stroncia, titanu, vanadu, kobaltu, hliníku, selenu nebo jódu tak, aby nezpůsobily více škody než užitku.

[2] Bylo prokázáno, že močovina je u vyšších rostlin přirozeným metabolitem. Vyskytuje se tedy v rostlinách i tehdy, kdy močovina není součástí výživy (hnojení) rostliny.

[3] Vycházím z tzv. Marschnerovy tabulky, viz můj článek "Poznámky k výživě rostlin. 1. Esenciální prvky". Zdůrazňuji, že jde o spotřebu. Aby rostliny této spotřeby dosáhly, koncentrace živin ve vodě musí být několikanásobně vyšší.

[4] Máte sinice? A hnojili jste předtím kobaltem? No vidíte, a přitom poměrně vzácný kov kobalt je pro sinice esenciálním prvkem. Kde není kobalt, tam se sinice objevit nemohou. A přesto rostou všude, že? Já mám občas sinice i v akváriích s čistým křemičitým pískem, kam dolévám výlučně vodu z reverzní osmózy. Jak se tam dostal kobalt, ví bůh, ale je to názorný příklad toho, jak je každá práce s mikroprvky obtížná.

[5] A nebo skončí ve filtru. Někteří akvaristé tvrdí, že hnědé "bahýnko" ve filtru je plné sloučenin železa. Je to docela dobře možné, ale chtělo by to více a přesnějších údajů.

[6] Zaznamenal jsem ve farmářské literatuře zmínku, že při hnojení na list může Fe-EDTA listy poškozovat. Bohužel bez dalších podrobností.

[7] V návodech na pěstování nezřídka čteme poznámky typu "vyžaduje dostatek železa" apod. To není příliš přesné a svádí k přehnojování. Ve skutečnosti se rostliny neliší velikostí potřeby dané živiny, nýbrž pouze ve schopnosti ji získat. Máme-li tu možnost - a v akváriu ji máme - lepší než přitlačit na hnojení je upravit podmínky tak, aby rostliny s příjmem živin neměly problémy.

[8] Běžné hydroponické receptury ovšem neobsahují žádné uhličitany. Jak uvidíme níže, tato skutečnost je velmi významná.

[9] Mezi vysokým (nízkým) redoxem a aerobním (anaerobním) prostředím neplatí rovnítko, jsou to dvě různé věci. Nicméně z našeho akvaristického pohledu neuděláme velkou chybu, pokud oba termíny zaměňujeme.

[10] Důvodů je víc, například příznivý vliv na koloběh fosforu.

[11] Kořeny rostlin dokáží zvyšovat či snižovat pH ve svém bezprostředním okolí (ve rhizosféře) až o dva stupně. Podobně dokáží působit i mikroorganismy.

[12] Na sádrovci (CaSO4) je kalcióza mnohem méně pravděpodobná, než na vápenci (CaCO3).

[13] Zdůrazňuji ale, že chovám ryby, kterým to nevadí, ba vyhovuje. Takových je dost, ale je i mnoho jiných, pro které je taková voda zcela nevhodná.

[14] Až na kryptokoryny, které si stěžují na jakoukoli změnu, ale pH jako takové v uvedeném rozsahu akceptují

[15] Popravdě nevěřím, že bych molybden a nikl někdy potřeboval. Jejich potřeba je totiž tak nepatrná, že jejich nedostatek by se dal zařídit snad jen při použití nějakých pokročilých technologií.

 

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení
*****

Líbilo se: 17x Nelíbilo se: 0x Zveřejněno: 15.01.2018 Upraveno: 15.01.2018 Přečteno: 403x

Schválili: slavko ***** 15.01.18 • afc1886 **** 15.01.18 • Mrakoplash ***** 16.01.18

Související články
14.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 1. Esenciální prvky578x
01.01.2018*****Poznámky k výživě rostlin. 10. Chlór. Bór. Křemík174x
24.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 2. Živný roztok podle Adamce406x
31.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 3. Příjem živin kořeny407x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 4. Pohyb živin v rostlině173x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 5. Dusík262x
24.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 6. Amoniak, amonium, dusičnany252x
25.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 7. Síra. Fosfor309x
15.09.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 8. Hořčík a vápník. Uhličitany531x
19.12.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 9. Draslík. Sodík268x
Další články z rubriky Rostliny
15.02.2012*****Egerie, Elodea, Hydrila a Lag... OBECNĚ1005x
14.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 1. Esenciální prvky578x
28.03.2013*****Pistie, pozorování růstu742x
03.06.2006*****Plovoucí rostliny23716x
25.11.2017*****Tom Barr: Estimative Index. Co to je?388x
19.12.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 9. Draslík. Sodík268x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 5. Dusík262x
23.09.2011*****Řasokoule ve formě koberečku v akváriu2691x
24.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 2. Živný roztok podle Adamce406x
06.12.2017*****Maq: Estimative Index. Názor432x

Komentáře návštěvníků
Celkem: 7 záznamů přidat komentář Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

[7] Maq® 01.02.2018
Mám v poznámkách, že etylén mj. "indukuje formování aerenchymu v kořenech při zaplavení". To je efekt, který má u ponořených rostlin speciální význam.
Tvůj odkaz se s mojí citací nevylučuje: IAA může být více, tím by tvorba etylénu měla být stimulovaná, jenže kobalt tento konkrétní efekt IAA blokuje.
Ale s etylénem je to celé takové nejisté, protože při různých koncentracích má údajně různé až protichůdné účinky.
A ano, těch prospěšných prvků bývá jmenováno víc, ale když se o to člověk trochu víc zajímá, ukáže se, že to vlastně prospívá symbiontům vázajícím plynný dusík (tuším zrovna kobalt) nebo přímo bobovitým (které v akváriu nemáme), nebo dobytku, který rostliny spásá (selen, jód), a nebo se vědci nemohou domluvit, zda a co to vlastně dělá (stroncium, titan, lanthanoidy). Přiznám se, že jsem se na tyhle prvky před časem vrhl v naději, že něco "objevím", ale když jsem se pak začal trochu orientovat v množství (možná) prospěšném vs. toxickém, přešla mě chuť si s tím hrát. Výjimkami jsou křemík a sodík - ty jsou netoxické, běžně přítomné a možná něco dobrého dělají.

[6] larix® 31.01.2018
Z odkazu, ktorý som dal, mi vyplýva, že prítomnosť kobaltu hladinu IAA zvyšuje. Ako je to s eténom u suchozemských vs. vodných rastlín netuším.
V každom prípade sa zhodneme, že cielené dotovanie rastlín kobaltom je asi v "normálnom" akváriu zbytočné a ako písali zervan a Kubaa, v dostatočnom množstve sa vyskytuje aj v krmive. Chcel som iba poukázať na to, že rastliny z primeranej prítomnosti kobaltu môžu profitovať (takýchto prvkov je viac).

[5] Maq® 31.01.2018
Cobalt inhibits IAA-induced ethylene production. Cobalt acts mainly through arresting the conversion of methionine to ethylene and thus inhibits ethylene-induced physiological processes.
Myslím že u ponořených rostlin je inhibice tvorby etylénu spíš nežádoucí. Ale těžko říct. Každopádně věřím, že tyhle NANOprvky v praxi nikdy nechybí. Viz příklad se sinicí.

[4] larix® 30.01.2018
Dušan, kobalt síce nie je pre výživu rastlín esenciálnym prvkom, patrí však medzi tzv. prospešné prvky, ktorých prítomnosť pozitívne ovplyvňuje napríklad rýchlosť rastu, množstvo zásobných látok a podobne (fytohormóny a enzýmy). Väčšinou fungujú ako katalyzátory, teda ich spotreba je minimálna alebo žiadna, no ich prítomnosť je žiadúca.
Pozri napríklad toto: web2.mendelu.cz/…

[3] zervan® 27.01.2018
Niektoré hnojivá a zmesi (Seachem Flourish, MicroMix Plus) obsahujú aj kobalt. Podľa bmcgenomics.biomedcentral.com/… ho však žiadne rastliny využiť nevedia, je potrebný pre živočíchy v podobe vitamínu B12, takže ho asi bežne pridávame s krmivom. Dávať ho do zmesi hnojiva je asi skôr negatívne - pomôže len riasam a sinici.

V odkazovanom článku v časti Discussion sa píše: "In eukaryotes, only 9 species were identified that appeared to use both metals and most of them were unicellular organisms. Most Ni-utilizing organisms were fungi which did not utilize B12, whereas most B12-utilizing organisms were animals which lost the ability to use Ni. In addition, green algae utilized both metals, whereas land plants only possessed the Ni utilization trait."

[2] Kubaa® 21.01.2018
Dvě poznámky:

1. všechny ty mikroprvky jsou důležité nejen pro rostliny, ale i pro živočichy, tzn. dost se jich dostane do akvária s krmením. Spočítal někdo, kolik žrádla pro ryby pokryje potřeby rostlin?

2. křemičitý písek z běžných zdrojů bohužel inertní není

[1] Márty® 19.01.2018
parádní seriál, Maqu. Rozšířil jsem si obzory. Díky. Plánuješ něco dalšího?

Další články tohoto autora
01.01.2018*****Poznámky k výživě rostlin. 10. Chlór. Bór. Křemík174x
19.12.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 9. Draslík. Sodík268x
06.12.2017*****Maq: Estimative Index. Názor432x
25.11.2017*****Tom Barr: Estimative Index. Co to je?388x
15.09.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 8. Hořčík a vápník. Uhličitany531x
29.08.2017*****Mineralizace vody z reverzní osmózy: zvýšení alkality486x
25.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 7. Síra. Fosfor309x
24.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 6. Amoniak, amonium, dusičnany252x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 5. Dusík262x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 4. Pohyb živin v rostlině173x
31.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 3. Příjem živin kořeny407x
24.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 2. Živný roztok podle Adamce406x
14.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 1. Esenciální prvky578x
28.02.2017*****Nemusí to být jen PMDD1592x

© RYBICKY.NET - http://rybicky.net/clanky/1709-poznamky-k-vyzive-rostlin-11-prechodne-kovy