Prezentace - Bettárium Pana Rybitvíka

Rozměry: 39 cm x 25 cm x 35 cm

Popis: Bylo nebylo, jedno bettárko...


Jsou to již tři roky, kdy jsem poprvé uviděla snad tu nejkrásnější rybičku na světě. Šla jsem se podívat do zverimexu na něco chupatého, nebylo mi v ten den nejlíp, starosti, problémy, cítila jsem se sama a řekla jsem si, že si pořídím zvířecího kamaráda. Morče, myš nebo králíčka, něco, do čeho bych se hned zamilovala. A pak jsem ji uviděla. Úplný opak toho, co jsem šla hledat. Malá rybička s nádhernými ploutvemi, která byla ve velké sklenici. Jako malá jsem měla rybičky, napadlo mě. Tak proč ne, pořídím si rybičku! Zachvátila mě strašná radost a už jsem zpovídala jednu mladou, milou paní prodavačku.

Ta rybka je Bojovnice Pestrá, potřebuje jen litr vody a nějaké krmimo a možná i nějakou rostlinku, tady to všechno máte a děkujeme za nákup. A už jsem si nesla rybičku domů, hned v autě jsem jí dala jméno Pusinka. Doma jsem rybičku dala do tří litrového "akvárka" a po hodině radosti jsem šla teprve něco o téhle krásné rybičce studovat. Pusinku jsem si zamilovala, i když to byla "jen" rybička, byl to můj zpovědník, moje radost, můj kamarád. Samozřejmě jsem chtěla pro ni něco lepšího, než jen louži vody. Takže další den, jsem jela opět do obchodu, pro pořádné 60l akvárium, se vším všudy a myslela jsem si, kdo ví jak nejsem šikovná a hned jsem se pustila do zakládání nádrže.

Pár měsíců i přes mé amatérství akvárko klapalo, rostlinky rostly, rybky plavali, všechno zdálo se být perfektní. Až jednoho dne, mé milované Pusince začala odpadat ploutev. Nevěděla jsem co se děje, snažila se o záchranu, bohužel marně... Pusinka odplavala někam za duhový most do rybího nebe a za pár dní i ostatní moje rybky. Jak malé dítě, kterému se něco nepovede jsem se začala vztekat a brečet a akvárium jsem vyhodila s tím, že na to prostě nemám. Ano, sebelítost je mocná... Ale bylo mi smutno a já si řekla, že začnu znovu. Další akvárko, další rybička, zase všechno špatně a pořád dokola. Místo toho, abych si nafackovala a něco si pořádně nastudovala, jsem každý půl rok měla novou rybičku. Do dnes toho lituji...

A pak přišel ten den. Po dlouhé snad roční odmlce bez rybičky jsem si řekla, že to zkusím naposledy a tentokrát opravdu pořádně. Celé noci a dny jsem četla diskuze, rady, články, popsala jsem celý sešit poznámkami a za týden jsem si sestavila nákupní lístek, co všechno koupit pro založení bettária. Tak jo, všechno to tam dám, všechno mám, krok po kroku a pak budu 4 týdny čekat, než se akvárium zaběhne a potom si pojedu koupit od chovatele rybičku. Den před tím, než mi mělo všechno pro bettárko přijít jsem se jela podívat do akvaristik, zjistit kontakty na chovatele a chtěla jsem někde sehnat Piskořky. Opravdu jsem se jela jen podívat, zapřísáhla jsem se, že si žádnou rybku domů nepřivezu! Omyl...

Rozhlížím se v malém zverimexu, koukám, hledám, Piskořky ani Měchýřovky nemají, kontakt na chovatele mi nedají, co to tam je nahoře u toho stropu? Zírala jsem na pidi akvárko ve kterém byla voda s plísní a špínou. Něco na dně té vody leželo na boku. Né, to se mi zdá, špatně vidím, mám už halucinace z toho jak pořád něco hledám, to není možný aby tam byla ryba... Styděla jsem se zeptat. Nic, jedu domů, jsem utahaná, nic jsem nesehnala... Už jsem byla pár metrů od domova a něco, nevím co to bylo, něco mi říkalo : otoč to! Šlápla jsem na plyn a jela 20km zpátky do té "akvaristiky"...

"Dobrý den. Já jsem se vrátila pro tu rybičku támhle nahoře."
"Tam žádná ryba ale není?!"
"Ale je, ihned jí vyndejte z té plesnivé vody do čisté a já se jí pokusím doma zachránit."
"Vy myslíte tu Bettůůůů???"

Slečna velmi neochotně vylezla na štafle, rybku "vylovila", podala mi jí v kelímku a zeptala se mě, zda si myslím, že mi cestou domů neumře. Měla jsem sto chutí po ní skočit, kdybych neměla berle a sotva nestála na nohou, už by mě asi vezli do vazby za napadení... Kupodivu jsem za rybku nic neplatila a už jsem pospíchala domů. Doma jsem měla pozůstatek 8l akvária, topítka, umělé kytky a nějakého léčiva. Beťtáčka jsem během chvíle dala do čerstvé vody, zatopila a čekala jsem, kdy se chudák pohne. Ležel na boku a škubal sebou, ploutve totálně rozpadlé, byl celý vybledlý, přestávala jsem doufat, že se mi podaří ho zachránit. Co to po hodině nevidím? On plave! Škubal sebou ale konečně začal plavat. Po dalších dvou hodinách jsem se mu pokusila nabídnout něco na zub a odmítnutí se nekonalo, Beťták dlabal o sto šest a já si řekla, že má alespoň maličkou šanci na přežití...

Ráno po probuzení jsem běžela hned k akváriu s nadějí, že žije. Žije! Zahulákala jsem jak na lesy radostí! Ač jsem nechtěla, kvůli tomu že bych rybičku zase obrečela, začala jsem ho v ten moment mít tak ráda a udělila mu ctěné jméno Pan Rybitvík. Odpoledne to tu bylo jako na poště, přijeli tři kurýři, každý s jedním balíkem a já hned začala zakládat 30l bettárium. A teď 4 týdny čekat, co teď? Já už stejně jinou rybičku nechci, tohle akvárium bude jen a jen pro něj, tam v té malé nádrži ho neuzdravím, co dělat? Sedla jsem k počítači a po dlouhém váhání a čtení článků jsem se rozhodla. Udělám další chybu? Mám, nemám... Pan Rybitvík před nocí dostal krásný nový domov...

A jak to celé dopadlo? Buď to byl osud, nebo mi štěstí přálo, nebo jsem měla já i Beťták jenom kliku, nevím, ale... Pan Rybitvík je živ a zdráv, stále při chuti hlavně na sušené patentky, když se vidí v zrcadle, tak to je vážně podívaná na něj, veškeré sebemenší příznaky nějaké nemoci jsou pryč, dokonce ploutvičky se rychle hojí, už mi i jako překvapení postavil přes noc hnízdo a ač to někomu možná příjde jako hloupost, já brečela radostí...

Tak přeji nejen mé rybičce, dlouhý a spokojený život, který si právem zaslouží, ale také všem ostatním rybičkám všech druhů ve vašich akváriích, ať vám dělají jen radost a přináší do vašich životů jen to nejhezčí

Hanka a Pan Rybitvík

CO2: Ne.

Dekorace: Kořen, písek, pár větších kamínků jako dekorace.

Dno: Písek křemičitý zrnitost 2-3mm

Filtrace: Filtr EasyCrystal 250

Hnojení: Ne.

Chemie: Nitrifikační bakterie
BettaRelax

Krmení: Sušené - patentky, nítěnky, dafnie, fluval

Osvětlení: Zářivka v setu 15w

Pozadí: Snažila jsem se o nalepení tapety ve stylu kamenů. Povedlo se, vypadalo to hezky ale jen pár minut. Tapeta totiž imitovala jakési zrcadlo - to by Rybitvík asi dlouho neustál. Napadá mě, natřít zadek na černo jak se doporučuje v diskuzích, bohužel se obávám, že by to mělo stejný efekt...

Stojan: V kuchyni na lince - jinde nebylo místo a to bych chtěla ještě jedno a samozřejmě větší. Tak stovka by stačila :o)

Topení: Stálost 27 stupňů - mini topítko neznámé značky staré několik let, přesto spolehlivé a funkční

Údržba: 1 x týdně odkalovaní dna, případná úprava hodnot, částečná výměna vody

Voda: Vodovodní - Trutnov

Vzduchování: Ne.

Poznámka: Budu moc ráda za rady i kritiku :o)