Přihlaste se a využijte web naplno RYBICKY.NET »

Setkání akvaristů v Brně

 

Články » Setkání akvaristů v Brně   Vytisknout tuto stránku 

Setkání akvaristů v Brně

Publikováno: 20.03.2007 • Autor: © katunka • Rubrika: Reportáže

Po asi měsíčním domlouvání na srazu, kdy počet účastníků kolísal od dvaceti až po nulu, se neuvěřitelné stalo skutečností….opravdu byl stanoven přesný termín i hodina, kdy se všichni tj. já, Roman s Bee, Marfi, Martin, Mrakoplash a Moribundus, sejdeme v brněnském Sklorexu. Právě návštěva tohoto údajně největšího akvaobchodu v naší republice a možná i v celé východní Evropě, sloužila některým účastníkům jako záminka pro cestu…..já samozřejmě dobře vím, že hlavně šlo všem o to, aby viděli mě…o štrůdlu nemluvě. Sraz byl tedy domluven na desátou hodinu před Sklorexem, protože mou navigaci přes Brno všichni hrdě odmítli. Dopolední hodina mi celkem vyhovovala, měla jsem v plánu se do devíti hodin do růžova vyspat, abych byla celý den v příjemné náladě a neprudila (jak je mým zvykem) hned od rána. No ale plánujte něco s Pražákama! O půl deváté mi vedle mé zahřáté postýlky zazvonil telefon, na display stálo Marfi a po zvednutí se ozval sytý mužský hlas. Jelikož mi nechybí hbitý úsudek, bleskově jsem poznala, že nemluvím s Marfi, ale s Romanem. Bylo mi sděleno, že jsou už v Brně a ať se nikde nezdržuju a sedám do auta. Vypotácela jsem se z postele a po provedení nezbytné hygieny a oblečení se už jsem uháněla směrem na Brno. Malovala jsem se průběžně na semaforech v Brně, dávajíc tak za pravdu všem řidičům mužům…ano, zpětné zrcátko má pro ženu v autě zcela nezanedbatelný význam a tím rozhodně není sledování silničního provozu. Nutno říct, že v této disciplíně mám už docela slušnou praxi. Takže před Sklorex jsem dorazila v plné síle, byť s trochou obav ze seznamování…fakt nesnáším trapasy.



Všechny, kdo dočetli až sem, můžu uklidnit….tímto odstavcem končí popis ryze mých dojmů a nadále už budete číst o zážitcích celé skupinky (byť si sem tam nějakou tu vsuvku, jak se znám určitě, neodpustím).



Takže….stojím před Sklorexem, vcházím dovnitř a hned u pokladen jsem podle fotek bravurně identifikovala Romana s Bee. Po představení jsem se jich zeptala na další přítomné Pražáky…tedy Marfi a Martina. Bylo mi sděleno, že tito se nachází někde uvnitř prodejny, vydala jsem se tedy na samostatný průzkum. Marfi jsem viděla hned za rohem, jdu za ní, říkám Ahoj Marf…..no a ta paní na mě zůstala koukat a podezřívavým hlasem se mě ptá, kdo že jako jsem. Když nereagovala ani na jméno, začalo ve mně narůstat podezření, že chyba je skutečně na mojí straně a že tam otravuju nějakou cizí akvaristku. Naštěstí se vše vysvětlilo po mém posledním pokusu, kdy jsem místo svého jména uvedla svůj nick…ačkoliv, že by se tolik lišila Katka od katunky…no ale hlavně, že vše dobře dopadlo. Mám sice podezření, že Marfi moc dobře věděla, kdo jsem už od začátku, ale když mě viděla na živo, zkoušela se ode mě distancovat…to se jí ovšem při mé vytrvalosti nemohlo podařit. Marfi mě představila i Martinovi a šli jsme společně prohlížet rybky. Po chvíli se k nám připojili i Roman s Bee a tím to dostalo teprve ten správný říz, jelikož Roman opravdu věděl spoustu zajímavého snad o všech rybách i rostlinách. Pak se v prodejně zčistajasna zjevil i Mrakoplash, jako všechny jsem i jeho znala z fotek, takže mě cizí chlap podávající mi ruku vůbec nezaskočil. Vzhledem k chladnému počasí sešlo ze všech plánovaných nákupů a po dostatečném ukojení všech akvaristických tužeb a potřeb se začalo plánovat do které hospody zalezeme, vzhledem k tomu, že holky měly přímo neodolatelnou chuť na kafčo. Ještě jsme chvilku čekali na Moribunduse (či snad Moribunda?), který přijel přímo z práce, takže na nás machroval s košilí a kravatou. Dohodli jsme se …no dohodli…prostě jsem já naplánovala a tak taky bylo…..že zajedeme k mojí alma mater do Černých polí, je tam fajn hospůdka. Po příjezdu jsme zjistili, že hospůdky mají zavřeno…tudíž jsme lehce mrzli venku a pomalu odpočítávali minuty do otevření. V hospůdce se všichni až na několik výjimek nalili kafem a nacpali smažákem. Roman chtěl jít na rybářský veletrh, takže jsme ho tam jeli vysadit. Po cestě se ještě Mrakoplash stavil u Moribunda (nebo Moribunduse?) v práci, aby si vyzvedl předem slíbená vytištěná čísla časopisu Akvárium. Romana jsme vysadili před výstavištěm, jako popoháněč byla určena Bee…nemohli jsme riskovat, že Roman se v rybářském opojení na veletrhu zdrží až do pozdních nočních hodin…nehledě na fakt, že ženská je vždycky zodpovědnější….ale to by bylo na delší úvahu. Zbytek, tedy já, Marfi, Martin a Mrakoplash (Moribundus zůstal v práci), jsme se vydali na přehradu. Po trochu krkolomném průjezdu Brnem….životní prostředí dostalo zabrat - čtyři lidi ve třech autech…..jsme se zdárně dostali na brněnskou přehradu. Tady bylo výrazně tepleji (no možná čistě subjektivní pohled způsobený mým předvídavým dooblečením a přezutím…). Některým možná trochu chladněji bylo…např. Marfi ač slibovala, že přijede v teplákách, aby k nám na vesnici krásně zapadla, zvolila tříčtvrteční kalhoty, které se do sobotního lehce chladnějšího počasí hodily výborně…k posílení krevního oběhu promrznutím. Po mém návrhu, že se projdeme na druhou stranu, což bylo cca 500 metrů, se většina zatvářila děsně vyčerpaně…leč po troše přemlouvání jsme se rekreační chůzí vydali na druhou stranu. Marfi si ještě předtím nutně musela koupit u stánku balónek…dostal jméno Viktor Hugo (čti Hugo), byl oranžový a měl namalovaný ksichtík. Marfi si ho k sobě přivázala a od té doby se už od sebe nehli. Na druhé straně přehrady jsou různé dřevěné sochy a prolízačky…čehož využívali hlavně kluci a lezli po čem se dalo. Taky Marfi s Martinem se vyřádili…až jsem si někdy připadala jako rodič hlídající na procházce neposlušné děti…s tím rozdílem, že těmto velkým jsem se neodvážila nafackovat. A pak se stalo to, co muselo nutně přijít…při jedné větší rvačce propálil nechtěně Martin Viktora Huga cigaretou. Viktor Hugo nás opustil za doprovodu větší rány a následného fňukání Marfi ( a smíchu nás ostatních…ale to se k tak smutné události nehodí….). Při zpáteční cestě si Marfi od Martina vyžebrala nový balónek a ten už hlídala jako oko v hlavě. Potom jsme zamířili ještě na druhou stranu podél silnice…kde Marfi připravila o pár bodů nevinného řidiče….jak to jen napsat ve zkratce…no zkrátka si chtěla pohladit štěňátko vedené dvěma slečnami, tím jsme slečny zdržely a jejich pravděpodobně otec, který u nich zastavil, stál už za značkou zákazu zastavení…a kde se vzali…najednou tam kluci byli, ačkoliv když jsou výjimečně potřeba, tak člověk nezahlédne ani obušek, natož pak celého chlapa. Jak celý incident dopadl, jsme se nedozvěděli, jelikož Marfi slušně poděkovala a šli jsme si dát čajík a kafčo. Mezitím už uběhly skoro dvě hodiny od vysazení Romana a Bee na veletrhu, takže jsme naznali, že to už jim musí stačit a telefonicky s nimi domluvili sraz. Přišli kupodivu přesně. A vydali jsme se ke mně domů…když jsem předtím udělila druhým dvoum řidičům několik rad pro případ, že bychom se ztratili (např., že sjezd na Vyškov je ten s nápisem Vyškov a podobné užitečné poznatky, které jsem získala po několikaletém ježdění trasy Brno-Vyškov). Rozhodně jsem nikoho nechtěla podceňovat, ale poté, co z náhodného hovoru vyplynulo, že ráno při příjezdu do Brna, pražská posádka minula zhruba pět sjezdů na Brno a otáčela se až u Slavkova, jsem nechtěla nic podceňovat. No pravda, kam se Brno hrabe na Prahu….leč, že by šlo tak snadno přehlídnout, se mi taky nezdá. Každopádně na dálnici jsme s Marfi jely spořádaně a pomalu, což bylo pravděpodobně dáno tím, že Mrak se rozhodl jet po staré silnici, takže nikoho neprovokoval neustálým předjížděním…což obzvláště Marfi těžko nesla a při jízdách po Brně jsem se nestačila koukat do zpětného zrcátka, kdo že z těch dvou se za mnou zrovna nachází, což bylo doprovázeno mým neskonalým údivem, kde že se stihli zase během deseti sekund na ucpané silnici předjet.



Každopádně ve Vyškově na benzínce jsme se všichni potkali…Mrak dorazil asi dvě minuty po mně…což svědčí o jeho řidičském umění…teda hlavně to, že se při takové rychlosti nezabil. Prokličkovali jsme Vyškovem a už jsme byli před naším baráčkem, kde po vystoupení z aut začalo handlování s rostlinama, čehož jsem byla ušetřena, jelikož jsem pro nikoho nic neměla. U nás jsem napřed všem ukázala kočky, které zděšené z toho počtu lidí na nás jenom vykukovaly z půdy. Představila jsem všem Michala, šli jsme se podívat na zahradu, na naše jezírko, na budoucí místo stavby našeho domečku a na potok, který nám protéká hned za zahradou a který nadchl zejména Romana jakožto rybáře. Potom jsme si všichni sedli v obýváku našeho starého domku a po uvaření hromady kafí a nachystání občerstvení jsem se konečně i já mohla posadit, ovšem přišla jsem o všechny obdivné výkřiky nad mým akvárkem (určitě musely zaznít…jenom já jsem je do kuchyně neslyšela) a když jsem přišla už si akvárka nikdo ani nevšiml. No ale posbírala jsem od ostatních všechny přivezené rostlinky…na jejich protesty, že to původně dovezli pro někoho jiného jsem nebrala ohledy…přece, když už to mám jednou doma, tak to nepustím. Na stole už byl přichystán štrůdl, který po počátečním (velmi krátkém) upejpání začal velmi rychle mizet. Aby měli něco do žaludku i ti, kteří se ke štrůdlu neprobojovali (Marfi, Mrak a Martin zaujali velmi výhodnou pozici, tác se štrůdlem byl střeženější než Pentagon…) dala jsem na stůl ošatku s pečivem. Když po hodině nezmizel ani jeden rohlík, donesla jsem jim ještě kousek salámu a sýra…pak už to do sebe někteří obzvlášť vyhladovělí nacpali. Samozřejmě jsem důkladně vyzpovídala Romana a získala několik užitečných rad, jak udělat moje akvárko ještě krásnější…i když to už je skoro nadlidský úkol. V závěru návštěvy jsem šla ještě Marfi a Martinovi ukázat naše podkroví, kde se mě Marfi pokusila zavřít v ložnici s Martinem…ovšem tento její pokus, jak mi hodit Martina na krk, jsem bleskově prokoukla a vrátila Martina zase tam, kam patří. A najednou byl večer, šest hodin a všichni se začali chystat domů. Jenom Marfi si ještě na dvoře pochovala kočičku…na trhání nedošlo, Marfi asi měla strach…při případném souboji bych měla jasnou výhodu domácího hřiště. A potom jsem už všem zamávala a pohádky je konec….



fotky http://rybicky.net/k/osobni/466.jpg


http://rybicky.net/k/osobni/468.jpg


http://rybicky.net/k/osobni/469.jpg


http://mrakoplash.stranky.org/brno/page.html

 

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení
*****

Líbilo se: 0x Nelíbilo se: 0x Zveřejněno: 20.03.2007 Upraveno: 20.03.2007 Přečteno: 594x

Schválili: Bob66 *** 13.11.12 • alpaka *** 30.11.12

Související články
Žádné související články
Další články z rubriky Reportáže
21.06.2013*****Oceánografické muzeum v Monackém knížectví - díl první379x
21.05.2012*****SeaLife u města Castelnuovo del Garda v Itálii280x
01.04.2014*****Výstava akvarijních ryb v HK 2014766x
30.12.2011*****Výlet do ZOO Braník764x
06.10.2015*****Prodejní výstava AKVÁRIUM 2015530x
06.05.2014*****Léto 2013 Anglie Bournemouth263x
14.12.2011*****XIII. Vánoční akvatrh Úvaly 2011433x
04.09.2008*****Znovuzrození akvaristické burzy v Brně – 18.10.20083265x
06.12.2011*****Vesnická akvaristika v severním teritoriu aneb po česku...895x
11.12.2011*****XIII. Vánoční akvatrh Úvaly 2011 druhá část332x

Komentáře návštěvníků
Celkem: 0 záznamů přidat komentář Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
01.10.2007*****Jak jsem kupovala akvárko2863x

© RYBICKY.NET - http://rybicky.net/clanky/89-setkani-akvaristu-v-brne