Atlasy » Ryby » Čeledi » L » Lomariopsidaceae
sleziníkovité 
Sleziníkovité (Aspleniaceae) je čeleď kapradin z řádu osladičotvaré (Polypodiales). Jsou to pozemní, skalní i epifytní kapradiny s listy v růžici, rozšířené po celém světě. V květeně České republiky se vyskytuje několik druhů sleziníku, jelení jazyk celolistý a velmi vzácně i kyvor lékařský.
Zástupci čeledi sleziníkovité jsou pozemní, skalní nebo řidčeji epifytní kapradiny s listy v růžici. Oddenek je pokrytý plevinami, částečně či zcela vzpřímený nebo zřídka dlouze plazivý a rozvětvený, většinou bez vůně nebo výjimečně vonící po mentolu (Asplenium longissimum). U epifytního sleziníku hnízdatého (Asplenium nidus) je oddenek silně zkrácený a vytváří koš v němž se zachycuje humus. Kořeny jsou černé, drátovité. Listy jsou střídavé (sleziník) nebo dvouřadě uspořádané (Hymenasplenium). Sterilní a fertilní listy se tvarově většinou neliší, pouze u některých druhů jsou plodné listy vyšší a užší než sterilní. V bázi řapíku jsou 2 cévní svazky ve tvaru písmene C a přilehlé k sobě zády, v opačné části řapíku se spojující do tvaru X. Pleviny na listech a oddenku jsou výrazně síťované, což je způsobeno silnými tmavě zbarvenými buněčnými stěnami, kontrastujícími s téměř průhlednou výplní. Listy jsou velmi rozmanitého charakteru, od jednoduchých celistvých až po 4x zpeřené. Čepel listů je měkká, bylinná až tuhá a kožovitá. Žilky listů jsou volné a dosahující okraje čepele nebo ukončené před ním, anebo se navzájem spojují a vzniklé areoly pak neobsahují další volné žilky. U některých zástupců je vyvinuta sběrná žilka běžící podél okraje listu. U některých druhů se na vrcholech listů nebo v úžlabích vytvářejí rozmnožovací hlízky, ze kterých mohou přímo na rostlině vyrůstat mladé rostlinky (viviparie).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slezin%C3%ADkovit%C3%A9
https://www.biolib.cz/cz/taxon/id468207/
Zástupci čeledi sleziníkovité jsou pozemní, skalní nebo řidčeji epifytní kapradiny s listy v růžici. Oddenek je pokrytý plevinami, částečně či zcela vzpřímený nebo zřídka dlouze plazivý a rozvětvený, většinou bez vůně nebo výjimečně vonící po mentolu (Asplenium longissimum). U epifytního sleziníku hnízdatého (Asplenium nidus) je oddenek silně zkrácený a vytváří koš v němž se zachycuje humus. Kořeny jsou černé, drátovité. Listy jsou střídavé (sleziník) nebo dvouřadě uspořádané (Hymenasplenium). Sterilní a fertilní listy se tvarově většinou neliší, pouze u některých druhů jsou plodné listy vyšší a užší než sterilní. V bázi řapíku jsou 2 cévní svazky ve tvaru písmene C a přilehlé k sobě zády, v opačné části řapíku se spojující do tvaru X. Pleviny na listech a oddenku jsou výrazně síťované, což je způsobeno silnými tmavě zbarvenými buněčnými stěnami, kontrastujícími s téměř průhlednou výplní. Listy jsou velmi rozmanitého charakteru, od jednoduchých celistvých až po 4x zpeřené. Čepel listů je měkká, bylinná až tuhá a kožovitá. Žilky listů jsou volné a dosahující okraje čepele nebo ukončené před ním, anebo se navzájem spojují a vzniklé areoly pak neobsahují další volné žilky. U některých zástupců je vyvinuta sběrná žilka běžící podél okraje listu. U některých druhů se na vrcholech listů nebo v úžlabích vytvářejí rozmnožovací hlízky, ze kterých mohou přímo na rostlině vyrůstat mladé rostlinky (viviparie).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slezin%C3%ADkovit%C3%A9
https://www.biolib.cz/cz/taxon/id468207/
