Atlasy » Ryby » Čeledi » B » Brassicaceae
brukvovité 
Většina zástupců této čeledi jsou byliny s jednoduchými členěnými listy a bílými, žlutými nebo purpurovými čtyřčetnými květy. Mají poměrně uniformní stavbu květů a charakteristické plody, nazývané šešule. Vyskytují po celém světě, nejvíc druhů je v mírném pásu. Celosvětově zahrnují více než 4000 druhů a jsou bohatě zastoupeny i v květeně České republiky. Mezi typické a v přírodě ČR běžné zástupce náleží např. kokoška pastuší tobolka, česnáček lékařský, penízek rolní, hořčice polní a osívka jarní.
Do čeledi brukvovitých náležejí významné zemědělské plodiny, jako jsou zelí, kapusta, květák, ředkev, růžičková kapusta, hořčice, brokolice, pekingské zelí, křen, řepka aj. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné jednoleté, dvouleté či vytrvalé zahradní rostliny i skalničky, mají význam také v přírodní medicíně. Mezi zásadní látky, které obsahují, patří zejména glukosinoláty, které také způsobují štiplavou chuť většiny rostlin.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Brukvovit%C3%A9
Jednoleté až vytrvalé byliny, zřídka keříky, jednoduchými nebo větvenými trichomy chlupaté, žláznaté nebo lysé. Listy střídavé nebo pouze přízemní, jednoduché celistvé nebo do různého stupně členěné až složené, bez palistů; myrosinové buňky v mezofylu nebo při cévních svazcích. Květenství hrozen, často skládající složené latovité květenství, za plodu se prodlužující, bez listénců, s listeny nebo bez nich. Květy oboupohlavné, bisymetrické (zřídka slabě souměrné), zpravidla dvouobalné se 4 kališními a 4 korunními lístky (zřídka pouze s kališními lístky); tyčinek 6 (z nich 2 kratší), zřídka 4 nebo 2, nebo naopak až 10, pylová zrna trikolpátní; při bázi tyčinek a pestíku dužnatá a živě zelená nektaria různého tvaru; gyneceum parakarpní ze 2 plodolistů s druhotnou přehrádkou placentárního původu; semeník svrchní s větším počtem (někdy redukcí až 2) příčných nebo obrácených dvouobalných vajíček, placentace nástěnná; blizna přisedlá nebo na čnělce, jednoduchá nebo ve 2 laloky rozeklaná. Plod suchý, nejčastěji pukavý 2 chlopněmi s ± blanitou přehrádkou (šešule, šešulka) nebo též poltivý ve 2 nebo více dílů nebo nepukavý. Semena s hladkým, síťovaným nebo důlkovaným osemením, které při navlhčení někdy slizovatí, bez endospermu; zárodek zakřivený, s dělohami k sobě přitisklými a kořínkem přilehlým k jejich boční straně (zárodek, klíček bokokořenný) či k hřbetní straně jedné z děloh (klíček hřbetokořenný) či z hřbetní strany do ohybu žlábkovitě prohnutých děloh (klíček žlábkoděložný) nebo s dělohami spirálně stočenými (klíček svinutoděložný).
Existuje asi 380 rodů (3 200 druhů), rozšířených téměř po celém světě, hlavně v mírném pásmu severní polokoule, v tropech převážně v horách.
http://apps.faf.cuni.cz/daidalea/PlantFamily.asp?id=17
https://www.biolib.cz/cz/taxonsubtaxa/id3247/
Do čeledi brukvovitých náležejí významné zemědělské plodiny, jako jsou zelí, kapusta, květák, ředkev, růžičková kapusta, hořčice, brokolice, pekingské zelí, křen, řepka aj. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné jednoleté, dvouleté či vytrvalé zahradní rostliny i skalničky, mají význam také v přírodní medicíně. Mezi zásadní látky, které obsahují, patří zejména glukosinoláty, které také způsobují štiplavou chuť většiny rostlin.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Brukvovit%C3%A9
Jednoleté až vytrvalé byliny, zřídka keříky, jednoduchými nebo větvenými trichomy chlupaté, žláznaté nebo lysé. Listy střídavé nebo pouze přízemní, jednoduché celistvé nebo do různého stupně členěné až složené, bez palistů; myrosinové buňky v mezofylu nebo při cévních svazcích. Květenství hrozen, často skládající složené latovité květenství, za plodu se prodlužující, bez listénců, s listeny nebo bez nich. Květy oboupohlavné, bisymetrické (zřídka slabě souměrné), zpravidla dvouobalné se 4 kališními a 4 korunními lístky (zřídka pouze s kališními lístky); tyčinek 6 (z nich 2 kratší), zřídka 4 nebo 2, nebo naopak až 10, pylová zrna trikolpátní; při bázi tyčinek a pestíku dužnatá a živě zelená nektaria různého tvaru; gyneceum parakarpní ze 2 plodolistů s druhotnou přehrádkou placentárního původu; semeník svrchní s větším počtem (někdy redukcí až 2) příčných nebo obrácených dvouobalných vajíček, placentace nástěnná; blizna přisedlá nebo na čnělce, jednoduchá nebo ve 2 laloky rozeklaná. Plod suchý, nejčastěji pukavý 2 chlopněmi s ± blanitou přehrádkou (šešule, šešulka) nebo též poltivý ve 2 nebo více dílů nebo nepukavý. Semena s hladkým, síťovaným nebo důlkovaným osemením, které při navlhčení někdy slizovatí, bez endospermu; zárodek zakřivený, s dělohami k sobě přitisklými a kořínkem přilehlým k jejich boční straně (zárodek, klíček bokokořenný) či k hřbetní straně jedné z děloh (klíček hřbetokořenný) či z hřbetní strany do ohybu žlábkovitě prohnutých děloh (klíček žlábkoděložný) nebo s dělohami spirálně stočenými (klíček svinutoděložný).
Existuje asi 380 rodů (3 200 druhů), rozšířených téměř po celém světě, hlavně v mírném pásmu severní polokoule, v tropech převážně v horách.
http://apps.faf.cuni.cz/daidalea/PlantFamily.asp?id=17
https://www.biolib.cz/cz/taxonsubtaxa/id3247/
