Chtěl vědět, proč neberou, tak začal fotit pod hladinou českých vod

Co se odehrává tam, je pro většinu z nás jistě záhadou. Díky netradičnímu koníčku Rostislava Štefánka se však můžete podívat, co se děje pod hladinou i v temných hlubinách našich sladkých vod. Nepoznaná krása těchto míst totiž mnohdy předčí i to, na co jsme zvyklí ze zahraničních přírodovědných filmů.

Co vedlo ke "sladkovodní" fotografii vás? Zvědavost?
Zvědavost byla asi stěžejní. Před pár lety jsem byl vášnivý rybář, podřizoval jsem rybařině veškerý svůj volný čas. Dokonce jsem jezdil za rybami do zahraničí, do Norska, Španělska, Itálie, abych si tam plnil své rybářské sny. Často člověk na výpravách s kamarády probíral: "Jak to asi pod tou vodou vypadá, kdepak se nám ty ryby jenom schovávají a hlavně proč neberou?"

9 fotografií

Odtud už byl jenom malý krůček k tomu, aby se člověk časem podíval pod vodu. A tak jednou slovo dalo slovo a po domluvě s kamarádem potápěčem jsme jeli zašnorchlovat na jednu křišťálově čistou pískovnu. Na poprvé mě moc nešetřil, byl to tak trochu adrenalinový zážitek, vzal mě mezi velikány našich vod, sumce. Od té doby jsem tomuto kouzelnému světu propadl. Rybařinu jsem odsunul na druhou kolej a vrhl se střemhlav do podvodního dobrodružství.

Úctyhodný výčet ocenění, která jste obdržel za poslední tři léta, se týká právě fotografií podvodního života. Fotil jste přírodu už dříve?
Spíše jsem se snažil dokumentovat rybářské úlovky nebo krajinu kolem vody malým kompaktním fotoaparátem. Až po zhlédnutí několika kamarádových fotografií se můj zájem začal orientovat pod vodní hladinu. Nemalý podíl na tom také nese fotograf a biolog Peter Áč, který publikoval články a fotografie v časopise Rybářství. Po přečtení jeho knihy, a dá se říci i osudovém osobním setkání, jsem byl rozhodnut, že se chci věnovat tomuto druhu fotografování, které mnohdy předčí zážitky z potápění v mořích a oceánech.

Dá se popsat přechod fotografa suchozemce ve specialistu na podvodní foto?
Přerod ze suchozemce na podvodního fotografa byl u mě vcelku rychlý. Možná to zní jako otřepaná fráze nebo klišé, ale jakmile jsem se tehdy poprvé ocitl pod vodní hladinou, tak mě tamní svět doslova vtáhl a pohltil. Po čase jsem si říkal, že by byla věčná škoda nechat si tu krásu jenom sám pro sebe. Rozhodl jsem se tedy pořídit si podvodní pouzdro na svůj kompakt. A tak jsem se postupem času dopracoval do fáze, že bez fotoaparátu už do vody de facto nechodím.

Jakou roli při vaší práci hraje technika a vybavení? Kromě vodotěsného foťáku používáte nějaké další speciální doplňky?
Technika a vybavení hrají v podvodní fotografii vcelku velkou roli, ale i s malým kompaktem se dají zhotovit úžasné snímky. Mám pár známých, co fotí pod vodou na kompakt a fotky mají překrásné. Všechno je to ve vašem oku a v hlavě.

Důležité je také znát technické možnosti svého fotoaparátu a hlavně umět je využít v daných situacích. Jednoho dne mi můj kompakt přestal stačit a pořídil jsem si zrcadlovku s podvodním pouzdrem. Postupně k tomu přibyl blesk a tři objektivy. Je to investice v řádech desítek tisíc, plus potápěčské vybavení, což také není nikterak levná záležitost, ale pokud nejste nároční a dobře hledáte, dá se vybavení nakoupit za několik tisíc z druhé ruky.

A co potápěčská výstroj, pracujete i s ní?
Já osobně mám nejraději focení na nádech, člověk toho i daleko víc pod hladinou vidí. Vypouštění bublin z dýchacího přístroje většinu ryb plaší, navíc máte na sobě navlečenou těžkou techniku a už se tak ladně nepohybujete jako při šnorchlování. Finančně je to docela náročný koníček, ale na druhou stranu někdo si pro zábavu kupuje drahé motorky či auta nebo nechá nemalé peníze v hospodách a barech. Já jsem si vybral investici do podvodních zážitků a fotografování.

"Jak" vlastně fotíte vodní živočichy? Hledáte je, přijdou za vámi sami, nebo je nějak lákáte?
V první řadě musíte najít lokalitu s čistou vodou. Bohužel většinou viditelnost ve sladkých vodách není tak excelentní a stálá jak v mořích. V každém ročním období, lokalita od lokality to bývá rozdílné. Jednou máte křišťálově čistou vodu v zimě, přijedete za měsíc a do vody byste nevkročil, jak je to zakalené.

Ryby se většinou pod vodou musí hledat, čas od času se povede, že za vámi připlavou a nechají se fotit, ale to jsou výjimky. Mezi ně patří třeba pstruzi duhoví, ti se dají za nějaký čas naučit i na krmení z rukou a je zajímavé je pozorovat, jak se u toho perou. Bohužel jejich krotkost a nebojácnost je mnohdy i jejich slabinou a dost často díky tomu rychle končí u rybářů doma na pekáči.

Kolik času pak ve skutečnosti stojí za jedním povedeným snímkem? Vyhledáváte pro focení nějaké konkrétní lokality?
Na to je vcelku těžké odpovědět. Navíc o povedeném snímku rozhodují diváci. Co se líbí mně, se dost často nemusí líbit jinému. Čas od času má člověk období, kdy se mu moc ve focení nedaří, ptá se sám sebe, jestli v tom má vlastně smysl pokračovat.

Je to asi jak v každém jiném koníčku či sportu, člověk musí vytrvat ve svém snažení a jít i tak trochu štěstí naproti. Jak říká s oblibou můj kamarád: "Jdeme do vody! V obýváku ty fotky neuděláš." Člověk musí do té vody neustále chodit a úspěch se časem možná dostaví. Co se týká lokalit, tak si je většinou vytipovávám sám na internetu nebo na doporučení kamarádů rybářů a potápěčů. Je to hodně o ježdění a hledání čisté vody, dost často s nejistým výsledkem.

Jak často se vydáváte do terénu? Co focení v zimě, pod ledem?
K vodě se dostanu, jak mi to rodina a zaměstnání umožní. Mám pětiletého syna, se kterým se snažím být co nejvíce, ale občas je potřeba vyčistit hlavu a zmizet pod vodou.

Potápění pod ledem má něco do sebe. Zatím mě však příliš neláká, všeho všudy jsem byl pod ledem jenom dvakrát a ještě se necítím natolik 'vypotápěný', abych ho provozoval. Na druhou stranu většinou pod ledem bývá nádherně čistá voda a život je pod ním o poznání dost jiný než v teplejších měsících.

Je těžší fotit v řece než rybníce?
Při fotografování v řece občas bojujete s proudem a musíte mít na sobě daleko víc zátěže, abyste se udržel na místě, které je pro vás fotograficky atraktivní. Dost často se také musíte jednou rukou něčeho přidržovat, kamenů, kořenů, a v druhé ruce držíte foťák a pokoušíte se něco vyfotit. Občas to působí tak trochu komicky. Asi v tomto je někdy focení v řekách poněkud obtížnější než potápění v rybnících a lomech.

Jsou druhy ryb na focení složitější než jiné? Je například snazší ulovit snímek malé koljušky než obrovitého sumce?
Všechno je to v podstatě o tom, jak se ve vodě chováte a jak dobře dokážete splynout s prostředím. Člověk musí tak trochu přemýšlet jako ryba.

Samozřejmě jsou druhy ryb, které jsou plaché a fotí se obtížně, jako třeba amur, tolstolobik, bolen a řada jiných. Pak jsou druhy, které se vás většinou tolik nebojí, třeba již zmiňovaný sumec, který je v našich vodách vrcholným predátorem a nemusí se pod vodou krom člověka nikoho obávat. Člověk hlavně musí být ve správný čas na správném místě, a pak se občas povede nachytat i poměrně plachou rybu v zajímavých situacích.

Kromě krásných podvodních panoramat a nevšedních setkání s rybami tváří v tvář, co člověk ještě vidí pod hladinou?
V jarních měsících je kouzelné pozorovat probouzející se přírodu a hlavně obojživelníky, které do studených vod žene akt lásky. Krom obojživelníků lze během roku narazit na spoustu zajímavých živočichů, jako jsou třeba sladkovodní medúzky, raci, různé druhy plžů a v poslední době lze i celkem běžně potkat želvy nádherné, které vypustili nezodpovědní chovatelé.

Jak často se do hezkých záběrů pletou odpadky a vraky? Jak si vlastně stojí čistota vody, očima člověka, který to pod hladinou zná?
Bohužel odpadky se do záběrů občas pletou. Někdy si připadám, že lidé nepořádek zametají pod vodní hladinu stejně tak jako pod pomyslný koberec. Poslední zklamání jsem utrpěl na slovenském Senci, kde je krásná pískovna s průzračnou vodou, ale toho nepořádku bylo pod vodní hladinou už i na mě docela hodně. Dnes se stěží hledá voda, kde nějaký ten vrak nebo odpadek neleží.