Přihlaste se a využijte web naplno RYBICKY.NET »

Poznámky k výživě rostlin. 1. Esenciální prvky

 

Články » Poznámky k výživě rostlin. 1. Esenciální prvky   Vytisknout tuto stránku 

Poznámky k výživě rostlin. 1. Esenciální prvky

Publikováno: 14.05.2017 • Autor: © Maq • Rubrika: Rostliny

Dostala se mi před nedávnem do ruky kniha Marschner's Mineral Nutrition of Higher Plants (Marschnerova minerální výživa vyšších rostlin, vyd. 2012, dále jen "Marschner"). Ponořil jsem se do jejího studia a bylo to pro mne velmi objevné a zajímavé čtení. Dělal jsem si hojné poznámky, potom jsem je přeložil do češtiny, a nakonec mě napadlo, že bych z nich mohl zkompilovat několik článků pro Rybicky.net.

Marschner nevěnuje skoro žádnou pozornost vodním rostlinám. Jak jsem však záhy pochopil, není to zásadní nedostatek. Adaptace rostlin na život pod vodou neznamená natolik zásadní změny ve fyziologii rostlin, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to pro rostliny zvláštnost srovnatelná s růstem v jiných nestandardních podmínkách, např. aridních, salinních, nebo třeba arktických. Základní pravidla jejich fungování zůstávají stejná, adaptační mechanismy jsou jen takovým zajímavým dodatkem.

Tento článek, jakož i připravovaná pokračování, většina akvaristů pravděpodobně přejde bez zájmu. Neobsahuje žádné přímé návody jak provozovat akvárium a pěstovat akvarijní rostliny. Mohl by být zajímavý spíše pro lidi jako jsem já sám, tedy akvaristy bez příslušného odborného vzdělání, kteří se snaží porozumět základům akvarijní ekologie a hledají odpovědi na nejrůznější otázky, které se v té souvislosti vyskytnou.

Tento článek není žádná zjevená pravda. Pramen samotný je vysoce kvalifikovaný a autoritativní (je to celosvětově respektovaná učebnice), slabým místem je ale moje osoba. Přirovnal bych to k poznámkám snaživého studentíka z přednášek (v cizím jazyce). Přestože jde v rozhodující části o prostý překlad vybraných pasáží, nemohu zaručit, že jsem fakta vždy správně pochopil a zařadil do náležitých souvislostí. Jsem jen amatér a kritiku od odborníků uvítám.

Text jsem opatřil poznámkami pod čarou. Většinou jde o vysvětlení odborných výrazů; nedělal jsem si z roviny kopec a zpravidla jsem zkopíroval dvě tři věty z Wikipedie. Pokud jsem pokládal za vhodné k textu přidat nějaké vlastní rozumy či názory, píši je vždy kurzívou. Čtenář tak má jakési vodítko, jak se ten který údaj do článku dostal.


Esenciální prvky

 

V současné době je celkem čtrnáct[1] prvků uznávaných jako esenciální pro růst vyšších rostlin. Jsou to: dusík (N), fosfor (P), draslík (K), síra (S), vápník (Ca), hořčík (Mg), železo (Fe), mangan (Mn), bór (B), zinek (Zn), měď (Cu), molybden (Mo), chlór (Cl) a nikl (Ni); esenciální význam posledních dvou (Cl, Ni) je prozatím prokázán jen pro omezený počet druhů.

Aby byl prvek pokládán za esenciální, musí být splněny tři podmínky:

1. Daná rostlina není schopna uzavřít svůj životní cyklus za nepřítomnosti daného prvku.

2. Funkci daného prvku nemůže zastoupit prvek jiný.

3. Daný prvek se musí přímo zúčastnit metabolismu rostliny, například jako složka nezbytné sloučeniny jako je enzym, nebo musí být nezbytný pro konkrétní metabolický krok, např. enzymatickou reakci.

V souladu s touto striktní definicí, prvek zmírňující toxické účinky jiného prvku (například křemík v případě toxicity manganu), nebo prvek prostě nahrazující jiný prvek (např. sodík za draslík) nemůže být uznán jako esenciální.

Prvky mohou být dále klasifikovány podle jejich biochemických funkcí:

Skupina:

Prvky:

Způsob příjmu:

Biochemické funkce:

1.

C, H, O, N, S

CO2, HCO3-, H2O, O2, NO3-, NH4+, N2, SO42-, SO2; ionty z půdního roztoku, plyny z atmosféry

Hlavní stavební prvky organické hmoty.

2.

P, B, Si

fosforečnany (fosfáty); kyselina boritá nebo boritany (boráty); kyselina křemičitá; z půdního roztoku

Esterifikace[2] alkoholů[3]. Fosforečnanové estery[4] se uplatňují v energetickém přenosu.

3.

K, Na, Ca, Mg, Mn, Cl

ve formě iontů z půdního roztoku

Nespecifické funkce udržující osmotický potenciál. Aktivace enzymů. Řízení propustnosti membrán a elektrochemických potenciálů[5].

4.

Fe, Cu, Zn, Mo

ve formě iontů nebo chelátů z půdního roztoku

V chelátové formě ve stavebních částech enzymů. Umožňují elektronový transfer změnou valence[6] (mocenství).

 

První skupina zahrnuje hlavní stavební prvky rostlinné hmoty: uhlík, vodík, kyslík, dusík a síru. Především z těchto prvků jsou složeny aminokyseliny[7], proteiny[8], enzymy[9] a nukleové kyseliny[10], tedy základní komponenty všeho živého. Asimilace[11] všech těchto prvků je úzce spojena s oxidačně-redukčními reakcemi[12].

Prvky druhé skupiny, fosfor, bór a křemík, se vyznačují podobným biochemickým chováním. Všechny jsou rostlinami přijímány z půdního roztoku ve formě anorganických aniontů nebo kyselin, a i v rostlinných buňkách se vyskytují v této podobě, nebo jsou vázány hydroxylovými skupinami cukrů za vzniku fosfátových, borátových a silikátových esterů.

Prvky třetí skupiny, tj. draslík, sodík, vápník, hořčík, mangan a chlór, rostliny přijímají z půdního roztoku ve formě iontů. V rostlinných buňkách jsou rovněž přítomny v iontové podobě a plní zde různé funkce, např. udržování elektrického potenciálu[13]. V buněčných stěnách jsou kationty asociované s pohyblivými nebo nepohyblivými anionty, například vápník s oxaláty nebo karboxylovými skupinami pektinů[14]. Hořčík může být také silně vázán v koordinačně-kovalentních vazbách (chelát), jako např. v molekule chlorofylu. Schopnost hořčíku, vápníku a manganu vytvářet cheláty přibližuje tyto prvky prvkům čtvrté skupiny, tj. železu, mědi, zinku a molybdenu, které jsou v rostlinách převážně přítomny v chelatované podobě. Jejich významnou funkcí je zprostředkování elektronového transferu změnou valence.

Průměrné koncentrace prvků v sušině prýtů[15] vyšších rostlin postačující pro normální růst:

Prvek

Chemická značka

µmol / g sušiny

mg / kg sušiny

dusík

N

1 000

15 000

draslík

K

250

10 000

vápník

Ca

125

5 000

hořčík

Mg

80

2 000

fosfor

P

60

2 000

síra

S

30

1 000

chlór

Cl

3

100

železo

Fe

2

100

bór

B

2

20

mangan

Mn

1

50

zinek

Zn

0.3

20

měď

Cu

0.1

6

molybden

Mo

0.001

0.1

nikl

Ni

0.001

0.1

 

Pokusme se nyní data z tabulky převést do čísel, která jsou pro nás akvaristy lépe srozumitelná. Vyjděme ze spotřeby dusíku. Moje akvárium je zaběhlé, slušně zarostlé a je v něm málo ryb; CO2 nepřidávám, při výměnách přidávám čistou vodu z reverzní osmózy a její mineralizace a hnojení je u mě jedno a totéž. Rostliny dokáží spotřebovat všechen dusík, který dodávám s krmivem, a musím je tedy přihnojovat. Příznivě reagují na denní dávku dusíku ve výši ekvivalentu 2 mg/l NO3-; polovinu z toho (molární) momentálně dodávám v podobě NH4+. Není to žádné definitivní číslo, ale pro přibližnou představu je vhodné.

S pomocí tzv. Redfield ratio (C:N:P = 106:16:1) můžeme zhruba odvodit i spotřebu uhlíku.

Tímto způsobem docházíme k následujícím číslům představujícím denní spotřebu rostlin v mém akváriu:

Prvek

Forma

µmol/l

mg/l

C - uhlík

CO2

213,696

9,405

N - dusík

NH4+

16,128

0,291

N - dusík

NO3-

16,128

1,000

K - draslík

K+

8,064

0,315

Ca - vápník

Ca2+

4,032

0,162

Mg - hořčík

Mg2+

2,580

0,063

P - fosfor

H2PO4-

1,935

0,188

S - síra

SO42-

0,968

0,093

Cl - chlór

Cl-

0,097

0,003

Fe - železo

Fe

0,065

0,004

Nejprve si povšimněme železa, podle něhož zpravidla posuzujeme celkovou potřebu mikroprvků. Železo dodáváme asi skoro všichni ve formě chelátů v komerčních směsích s ostatními mikroprvky. Jeho obsah je udáván 3,84% pro Tenso Cocktail, 8,50% ve směsi CSM+B Plantex a 6,00% v MicroMix Plus. Vyplývá z toho, že odpovídající dávku železa dodáme takto: Tenso Cocktail 0,094 mg/l denně (tj. 65,7 mg/100 l týdně), nebo CSM+B Plantex 0,042 mg/l denně (tj. 29,7 mg/100 l týdně), nebo MicroMix Plus 0,060 mg/l denně (tj. 42,0 mg/100 l týdně). Rozumí se že bychom dospěli k odlišným číslům, pokud bychom za základ vzali nikoli Fe, nýbrž jiný mikroprvek; jejich poměry v uvedených směsích se dost liší.

V případě železa a některých dalších mikroprvků určitě nejde jen o to, kolik je ho v akváriu přítomno, nýbrž kolik jej rostliny mohou reálně získat. Úvahy na toto téma si však ponechám na jindy.

Nejzajímavější podle mého názoru je vztah mezi spotřebou C a N. Platnost Redfieldova poměru, přestože byl původně objeven v prostředí moří a mořského fytoplanktonu, byla mnohokrát potvrzena při nejrůznějších experimentech. Odchylky pochopitelně existují, ale žádná rostlina dost dobře nemůže existovat mimo rozmezí C:N = 6-8,5:1 (molární poměr). V přepočtu to znamená, že přijmou-li rostliny např. 1 miligram dusičnanů, měly by současně zkonzumovat něco mezi 4,25 a 6 miligramy oxidu uhličitého.

Tato čísla sice jen potvrzují obecně uznávaný předpoklad, že limitním pro růst akvarijních rostlin je uhlík, umožňují nám však spekulovat i o něco konkrétněji. Uvedl jsem již, že v mém akváriu rostliny zřetelně pozitivně přijaly denní dávku 2 mg/l NO3- (plus ostatní živiny v poměru podle Marschnera). Budu to určitě ještě dále zkoumat, ale v tuto chvíli to vypadá, že tahle dávka postačuje k tomu, aby se rostliny zbavily všech růstových defektů. Růst by zřejmě mohl být rychlejší, ale to mým cílem není.

Znamená to ovšem také, že moje rostliny denně spotřebují cca 8,5-12 mg/l CO2. Což se mi zdá být docela dost! S měřením spotřeby CO2 rostlinami je ovšem potíž. My akvaristé dokážeme obvykle jen přibližně změřit či nepřímo odhadnout koncentraci CO2, eventuálně kolik ho do akvária denně nabubláme. Celkem vzato však víme velmi málo o tom, kolik CO2 přirozeně v akváriu vzniká (respirací ryb a zejména aerobních mikroorganismů), a kolik jej bez užitku uniká do vzduchu. Můžeme jen teoretizovat, že při rozkladu veškeré organické hmoty se uvolňuje uhlík a dusík také přibližně v Redfieldově poměru, a domýšlet se, že dusíku v plynné podobě (výborně rozpustný amoniak, a dále plynný dusík a oxidy dusíku jako produkty anaerobní denitrifikace) uniká zřejmě méně než uhlíku (který vždy končí ve formě plynného CO2). Bylo-li by tomu jinak, pak bychom zřejmě museli pozorovat pravidlo, že v přerybněných a překrmených akváriích není problémem hromadění dusíku, nýbrž spíše oxidu uhličitého.

Je to hypotéza a její slabiny jsou zřejmé. Přesto prozatím pracuji s odhadem, že bez sycení CO2 nemůžeme ani v dobře zarostlém akváriu od rostlin očekávat, že spotřebují více než 2, nanejvýš snad 3 mg/l dusičnanů denně (nebo ekvimolární množství amonia). Vyšší spotřebu nedovoluje nedostatek uhlíku.

Jak to můžeme ovlivnit sycením plynným CO2? V zásadě pozitivně; při vyšší koncentraci CO2 - a současně silnějším osvětlení - rostliny intenzivněji asimilují, tedy jednak produkují více kyslíku, jednak spotřebují více dusíku a dalších živin. V přiměřené míře tedy z dodávání CO2 zřejmě mohou mít prospěch i ryby. Má to však své meze. Nechci se pouštět do diskusí, jaká nejvyšší koncentrace CO2 je pro ryby neškodná. Určitě však zásadně platí dvě věci: (1) čím více CO2, tím vyšší riziko újmy na zdraví ryb, a (2) čím vyšší koncentrace CO2, tím rychleji z vody uniká, a tedy sycení je méně efektivní. Bohužel však nedokáži odhadnout, kolik CO2 je třeba denně dodat, aby rostliny z tohoto množství využily cca 5 mg/l, a tedy dokázaly z vody odstranit o 1 mg/l NO3- navíc. Pokud někoho napadá, jak to alespoň přibližně zjistit, ať se mi prosím ozve.



[1] Výčet nezahrnuje uhlík (C), kyslík (O) a vodík (H), tj. základní stavební prvky organické hmoty.

[2] Esterifikace je chemická reakce, při které z organické nebo anorganické kyslíkaté kyseliny a alkoholu vzniká ester.

[3] Alkoholy jsou deriváty uhlovodíků, které vznikají náhradou jednoho či více atomů vodíku na atomu uhlíku nearomatického uhlovodíku hydroxylovou skupinou (-O-H).

[4] Estery jsou organické sloučeniny, ve kterých je -OH skupina karboxylové kyseliny nahrazena organickým zbytkem vzniklým z alkoholu po odštěpení vodíku. Chemická reakce, při které ester vzniká, se nazývá esterifikace. Nejčastějšími estery jsou estery karboxylových kyselin. Mohou ale být odvozeny i od anorganických kyselin.

[5] Každá chemická entita (např. molekula vody, kation sodíku, elektron, atd.) má elektrochemický potenciál (udávaný v jednotkách energie) pro každý daný bod v prostoru, který vyjadřuje jak snadné či obtížné je přidat další tyto entity do daného bodu. Má-li tu možnost, entita se bude pohybovat z oblasti vyššího elektrochemického potenciálu do oblastí s nižším elektrochemickým potenciálem.

[6] Jako valence (též valenční číslo nebo mocenství) se v chemii označuje počet chemických vazeb tvořených atomem daného chemického prvku.

[7] Aminokyselina (často zkráceně jako AK nebo AMK) je v chemii obecně jakákoliv molekula obsahující karboxylovou (-COOH) a aminovou (-NH2) funkční skupinu. V biochemii se většinou tímto termínem rozumějí pouze alfa-aminokyseliny, tj. takové, ve kterých jsou obě skupiny navázány na stejném uhlíkovém atomu. V ještě užším smyslu (například v molekulární biologii) se tímto pojmem většinou rozumí proteinogenní alfa-L-aminokyseliny – 23 základních stavebních složek všech proteinů (bílkovin). Aminokyseliny jsou součástí proteinů a peptidů, tedy strukturních bílkovin, enzymů i mnoha hormonů.

[8] Bílkoviny, odborně proteiny, patří mezi biopolymery. Jedná se o vysokomolekulární přírodní látky složené z aminokyselin. Bílkoviny jsou základem všech organismů, a mají různé funkce: stavební (kolagen, elastin, keratin), transportní a skladovací (hemoglobin, transferin), zajišťující pohyb (aktin, myosin), katalytické, řídící a regulační (enzymy, hormony, receptory), ochranné a obranné (imunoglobulin, fibrin, fibrinogen).

[9] Enzym je jednoduchá či složená bílkovina s katalytickou aktivitou. Enzymy určují povahu i rychlost chemických reakcí a řídí většinu biochemických procesů v těle všech živých organismů. Základní složkou enzymů jsou proteiny, na něž se velmi často vážou další přídatné molekuly známé jako kofaktory nebo prostetické skupiny.

[10] Nukleová kyselina je biochemická makromolekulární látka tvořená polynukleotidovým řetězcem, který ve své struktuře uchovává genetickou informaci. Nukleové kyseliny tím určují program činnosti buňky a nepřímo i celého organizmu. Nukleové kyseliny se z tohoto důvodu nalézají ve všech živých buňkách a virech. Nejběžnějšími nukleovými kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleová (DNA) a kyselina ribonukleová (RNA).

[11] Asimilace je v biologii proces přeměny výchozích látek na jiné (zpravidla pro život typické) látky. Tyto produkty se nazývají asimiláty.

[12] Redoxní reakce (také oxidačně-redukční reakce) jsou chemické reakce, při kterých se mění oxidační čísla atomů. Každá redoxní reakce je tvořena dvěma poloreakcemi, které probíhají současně. Tyto dvě poloreakce jsou oxidace a redukce. Při oxidaci se oxidační číslo atomu zvyšuje, atom tedy ztrácí elektrony, při redukci se oxidační číslo snižuje, atom tedy elektrony přijímá. Redoxní reakcí je např. i hoření.

[13] Elektrický potenciál je skalární fyzikální veličina, která popisuje potenciální energii jednotkového elektrického náboje v neměnném elektrickém poli. Jedná se tedy o potenciál elektrického pole, tzn. množství práce potřebné pro přenesení jednotkového elektrického náboje ze vztažného bodu, kterému je přisouzen nulový potenciál, do daného místa.

[14] Pektiny jsou polysacharidy. V rostlinách tvoří významnou složku buněčných stěn.

[15] Prýt je nadzemní část vyšších rostlin skládající se ze stonku, listů, úžlabních pupenů a květů.

 

Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).

Hodnocení
*****

Líbilo se: 11x Nelíbilo se: 0x Zveřejněno: 14.05.2017 Upraveno: 14.05.2017 Přečteno: 378x

Schválili: Marcel G ***** 16.05.17 • romant *** 16.05.17 • vaaclav **** 16.05.17

Související články
24.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 2. Živný roztok podle Adamce273x
31.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 3. Příjem živin kořeny320x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 4. Pohyb živin v rostlině111x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 5. Dusík144x
24.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 6. Amoniak, amonium, dusičnany135x
25.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 7. Síra. Fosfor118x
Další články z rubriky Rostliny
20.12.2013*****Jak předcházet rozpadu listů u cryptocoryne.1950x
31.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 3. Příjem živin kořeny320x
26.01.2008*****PMDD14398x
06.03.2014*****Malý atlas mechů1670x
25.03.2016*****Nákup rostlin v Aqua-Daho Šumperk60x
19.02.2012*****Egerie, Elodea, Hydrila a Lag... KONKRÉTNĚ1039x
22.01.2014*****Výroba drop checkeru po domácku1081x
15.02.2012*****Egerie, Elodea, Hydrila a Lag... OBECNĚ955x
02.09.2012*****Akvarijní rostliny - nedostatek živin a jak hnojit3428x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 5. Dusík144x

Komentáře návštěvníků
Celkem: 10 záznamů přidat komentář Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele

[10] Maq® 25.05.2017
vaaclav: Beru Tvoje námitky vážně, opravdu. Taky se mi na tom leccos nezdá. Ale uvažujme: Ta Marschnerova tabulka udává podíl prvků v miligramech na kilo sušiny (čili voda a plyny nehrají roli). Uvedené prvky tvoří v součtu něco přes 35 gramů. Na kilo. Z jakých prvků je zbývajících 965 gramů? Víme určitě, že to musí být uhlík, kyslík a vodík. Myslíš že když vodní rostliny mají málo světla a uhlíku, tak uhlík nahradí kyslíkem a vodíkem? Nebo že sušinu postaví z těch ostatních prvků? Uhlík a jedině uhlík je základem všech organických sloučenin. Nemůžeš jeho podíl snížit; při jeho nedostatku můžeš jen pomaleji růst. Což vodní rostliny - ve srovnání s terestrickými - skutečně dělají.
Nejsem si jistý, zda Redfieldův poměr pro vodní rostliny skutečně platí. Ale rozhodně nevěřím, že by poměr C:N mohl být nižší než 5. Spíš to vypadá, že bude ještě mnohem mnohem vyšší (20-30:1).

[9] vaaclav® 18.05.2017
Nemyslím si že na akvária by šlo použít to co možná platí venku, už kvůli světlu je venkovní prostředí o něčem úplně jiném.

Upravit [8] ® 18.05.2017
Edit:
Ve svém příspěvku, kde reaguji na vaaclava, jsem zapomněl uvést, že zatímco spotřebu CO2 uvádím v g/den, spotřebu ostatních živin uvádím v mg/l/den, tedy:
#1) 0.123 g CO2, 0.466 mg/l NO3 (0.11 mg/l N), 0.023 mg/l H2PO4 (0.0075 mg/l P), 0.05 mg/l K, 0.001 mg/l Fe

Maq navíc ve své tabulce uvádí zvlášť hodnotu pro NH4+ a zvlášť pro NO3-. Já u svých měření hodnotu pro NH4+ nemám, a proto jsem si (pro zjednodušení) dovolil Maqovy údaje o dusíku přepočítat všechny na NO3-. Takže Maqovy 2.0 mg/l NO3- je hmotnostně totéž jako 1.0 mg/l NO3- + 0.291 mg/l NH4+ (neboli dohromady 0.45 mg/l čistého N).

A proč CO2 také neuvádím v mg/l, ale v gramech? Protože na rozdíl od ostatních živin nedávkujeme obvykle tuto živinu jednorázově, nýbrž kontinuálně. Když bych tedy napsal, že denní spotřeba CO2 je např. 5 mg/l, akvaristy by to mohlo svádět k závěru, že musí mít ve svém akváriu tuto hodnotu TRVALE (kontinuálně). Ve skutečnosti to však znamená, že v 50L akváriu spotřebují rostliny denně pouze 250 mg neboli 0.25 g CO2 denně. Takže "kdyby to šlo" (ale ono to nejde!), stačilo by rostlinám těch 5 mg/l CO2 nasypat do akvária jen 1x denně.

[7] Maq® 17.05.2017
NHKG: Souhlasím, plovoučky se z těchto hypotetických pravidel vymykají. Nejlíp by teoreticky měly fungovat v přikrytých akváriích se sycením CO2.
vaaclav: Proč sci-fi? V čem vidíš chybu? Redfield ratio? Příliš vysoký odhad spotřeby CO2 v akvárku bez sycení?
Ivoš: Vím že to není čtení pro každého. A budu se opravdu snažit podávat "složité" věci jednoduše. - Na druhou stranu, tolik lidí se o rostliny zajímá a dělají pro ně první poslední, tak by mohli mít prospěch i z nějaké té teorie.
všichni: Mám teprve krátce reverzní osmózu, a tedy kontrolu nad složením svojí vody. Od té doby hnojím/mineralizuji vodu podle té Marschnerovy tabulky. Na nějaké závěry je ještě brzy. Ale budu v tom pokračovat a podám zprávu. Zde. A průběžně ve své prezentaci.

[6] Ivoš® 17.05.2017
Marcel G - Však jo, napsal jsem jen svůj první dojem aniž bych chtěl článek jakkoli znevažovat a ty mi potvrzuješ, že je naprosto správný -tohle už je akademický level :-)

Upravit [5] ® 17.05.2017
Ivoš: Kniha, jejíž poznatky tu s nám Maq sdílí, není určena pro každého. Používá se jako učebnice na vysokých školách v oborech zaměřených na biologii či ekologii vyšších rostlin. Je tedy vhodná především pro zájemce o minerální výživu rostlin. Koho toto téma nezajímá, tomu bude tento článek připadat nudný či nesrozumitelný. Pro toho, koho toto téma zajímá a něco už o tom ví, bude naopak velmi užitečná a podnětná. Klíčovou informací v tomto článku je ta tabulka s průměrnou koncentrací prvků v sušině rostlin postačující pro normální (optimální) růst. Maq se pak podle mého snaží tuto tabulku "převést" do srozumitelnějších hodnot, s jakými jsme zvyklí pracovat my, akvaristé. Když bych to měl zkusit popsat po svém, tak bych ti řekl, že Marschner v knize říká, že dobře rostoucí, zdravé rostliny mají ve svém pletivu 1.5% N, 1% K, 0.5% Ca, 0.2% Mg, 0.2% P atd. Tyhle údaje jsou ale pro běžného akvaristu nezajímavé, nepoužitelné ... nic v nich nevidí. Maq se je proto snaží "převést" do srozumitelnější řeči, a proto nám říká, že chceme-li mít zdravé rostliny, které dobře porostou, potřebujeme se (při svém hnojení) držet následujícího poměru živin: 1.88 g CO2, 2.0 mg/l NO3 (přičemž ideální je dávat část jako NO3 a část jako NH4), 0.19 mg/l H2PO4, 0.3 mg/l K, 0.004 mg/l Fe atd. Pokud dokážeme dávat rostlinám živiny v tomto poměru (a přibližně v tomto množství), měly by být naše rostliny v optimálním stavu. Znamená to ale i to, že pokud bude některá živina v akváriu z této řady výrazně vybočovat, můžeme očekávat nejrůznější problémy. Nebo jinak, pokud nám rostliny v akváriu rostou špatně, bude s nějvětší pravděpodobností na vině to, že poměry živin v našem akváriu se od těchto Marschnerem doporučených hodnot (někde) výrazně liší. Například skoro všichni akvaristi, co přidávají do vody vápník a hořčík, k tomu běžně používají soli CaSO4 a MgSO4. Už si ale neuvědomují, že si tím přidávají do akvária i extrémní množství síranů. Tyto sírany pak výrazně vybočují z Marschnerem doporučovaného "normálu". A takhle bych mohl pokračovat i s dalšími živinami, které často přidáváme do svých akvárií "hlava nehlava". Ta Marschnerova tabulka není samozřejmě definitivní (absolutní) a u různých druhů rostlin se ta čísla budou lišit, ale jako výchozí bod při návrhu "optimální akvarijní vody" jsou podle mého názoru více než rozumná. Tato tabulka je ale pouze o POMĚRU mezi jednotlivými živinami. Dává nám tedy odpověď na otázku: "V jakém poměru mám živiny do akvária přidávat". Neodpovídá nám už ale na otázku: "Kolik živin tam mám dávat". To musíme zjistit jinak. Jak, to už je nad rámec tohoto článku i mé odpovědi (určitá nápověda se ale skrývá v mé odpovědi vaaclavovi).

Upravit [4] ® 17.05.2017
vaaclav: Prováděl jsem několik experimentů, ve kterých jsem zjišťoval reálnou spotřebu živin u akvarijních rostlin.
Získal jsem z toho několik zajímavých údajů o denní spotřebě živin v hustě zarostlých akváriích:
#1) 0.123 g CO3, 0.466 NO3 (0.11 N), 0.023 H2PO4 (0.0075 P), 0.05 K, 0.001 Fe
#3) 0.236 g CO2, 1.466 NO3 (0.33 N), 0.116 H2PO4 (0.038 P), 0.29 K, 0.0017 Fe
#5) 0.24 g CO2, 2.134 NO3 (0.48 N), 0.17 H2PO4 (0.055 P), 0.71 K, 0.0016 Fe
#X) 0.68 g CO2, 1.59 NO3 (0.36 N), 0.14 H2PO4 (0.046 P), 0.65 K, 0.0016 Fe
Zde jsou pro srovnání údaje, které u svého akvária odhadl Maq:
#M) 1.88 g CO2, 2.0 NO3 (0.45 N), 0.19 H2PO4 (0.062 P), 0.3 K, 0.004 Fe
(vápník, hořčík, síru ani chlór jsem z porovnání vynechal, protože tyto údaje nemám u všech svých testů k dispozici)
Akva #1 jsem hnojil střídmě, akva #5 a #X jsem hnojil extrémně vydatně (metodou EI), a akva #3 něco mezi tím.
Všechna moje akvária byla vydatně sycená oxidem uhličitým a používal jsem u nich velmi silné osvětlení.
Jak je vidět, tak jediné, v čem se Maqův odhad výrazněji liší od mých hodnot, je spotřeba CO2.
Na základě výše uvedeného se tedy domnívám, že jeho odhad může být velmi blízko pravdě. Pokud ti to vaaclave připadá jako sci-fi, mohl bys nám prosím vysvětlit důvod a předložit jiná (lepší) data? Marschner (autor té tabulky, z níž Maq při svých výpočtech vycházel) byl uznávaným a celosvětově respektovaným odborníkem na minerální výživu rostlin.

[3] NHKG® 17.05.2017
S tímto nesouhlasím: "...bez sycení CO2 nemůžeme ani v dobře zarostlém akváriu od rostlin očekávat, že spotřebují více než 2, nanejvýš snad 3 mg/l dusičnanů denně..."
Jde to krásně obejít - plovoucí rostliny. :D Ale taky by mě zajímalo, kolik toho dusíku rostliny u mě spotřebují. Kdysi jsem se to snažil spočítat tak, že jsem zvážil vysušené množství rostlin, které odstraňuju každý týden. Vyšlo mi 2mg/l týdně, ale podle měření NO3 to musí být výrazně více.

[2] vaaclav® 17.05.2017
Ten teoretický výpočet spotřeby tvého akvária bych viděl spíše jako scifi. Redfield ratio (C:N:P = 106:16:1) Poprvé jsem se s tím setkal na nějakých stránkách o chovu kaprů v rybnících. Počítat podle toho spotřebu v něčem tak umělém jako je například tvoje poměrně zarostlé akvárium by mě nenapadlo. Ale jinak dobrý.

[1] Ivoš® 17.05.2017
Už teď to připomíná legendární diplomky s poznámkou typu: "Kdo to dočetl až sem, má u mě pivo!"
Rovněž se traduje, že nikdy žádný z oponentů na toto pozvání nereagoval :-D

Další články tohoto autora
25.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 7. Síra. Fosfor118x
24.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 6. Amoniak, amonium, dusičnany135x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 5. Dusík144x
04.07.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 4. Pohyb živin v rostlině111x
31.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 3. Příjem živin kořeny320x
24.05.2017*****Poznámky k výživě rostlin. 2. Živný roztok podle Adamce273x
28.02.2017*****Nemusí to být jen PMDD1181x

© RYBICKY.NET - http://rybicky.net/clanky/1644-poznamky-k-vyzive-rostlin-1-esencialni-prvky