Články » Párové chování velkých cichlid 
Párové chování velkých cichlid
Různé druhy větších cichlid se v různých amplitudách dostávají do módy a zase mizí. Někteří akvaristé inklinují k hejnovým tlamovcům z afrických jezer a řek, jiní rádi sledují dělbu práce mezi rodiči, kteří o potomky pečují pouze v páru. V současné době chovám mimo jiné asi desítku druhů větších a velkých cichlid. Podle toho, jak se mi v mailové schránce množí dotazy na to, jak chovat tyto ryby bez konfliktů, rozhodl jsem se „oprášit“ text, který jsem před několika lety publikoval na webu, odkud jsem byl vypoklonkován pro své ne vždy loajální názory, jež jsem ventiloval. Protože jej do současné doby přečetlo přes pět tisíc lidí a většině z nich pomohl, snad tomu bude i u novější verze na webu lidsky mnohem příjemnějším.
Prvními obříky, kteří se v mých nádržích objevili byli Parachromis managuensis. Ovšem před tím jsem již choval několik menších a mírumilovnějších „kančíků“. Ovšem byly mezi nimi druhy, které pro své složité sociální chování řadím mezi „velké cichlidy“. Po několika barevně nevýrazných druzích kančíků mne okouzlili především „salvíni“ (Cichlasoma salvini) a jiní konfliktnější kančíci.
Sestavení chovného páru, který bude spolu ladit, to je noční můra chovatele. Většinou tak činí z deseti i vícehlavého hejna rybek. Zatímco u kančíka příčnopruhého Amatitlania nigrofasciata musíte dát především pozor na to, aby ty dvě vyvolené rybky byly hlavně rozdílného pohlaví a máte mladé za pár dnů po sestavení páru, u ostatních druhů je třeba zvolit variantu přirozeného výběru, a to pokud možno právě z co největšího počtu ryb. Pravda znám „machry“, kteří tvrdí, že si koupí deset cichlid a z nich sestaví čtyři chovné páry. Ovšem jako pravidlo bych tuto teorii nerad přijímal. Protože není zcela pravdivá. Z matematiky je známé pravidlo pravděpodobnosti. Jsou ovšem také chovatelé, kteří sestavují chovné páry tzv. „natvrdo“ . Výběr provádí pomocí kyvadélka či prstýnku. Nad touto „šarlatánskou“ metodou se mnozí usmívají a nevěřícně kývají hlavou. Já už ne. Touto metodou pracuje několik výborných chovatelů v Jižních Čechách a na Vysočině a úspěšně. Netvrdím sice, že se tímto způsobem dá sestavit harmonický pár vždy, ovšem pro produkční akvaristiku to není tak podstatné, protože stejně jsou mláďata odchovávána většinou bez rodičů. Takže je důležité získat oplozené jikry…
Rozbíječi konfliktů
Komerční akvaristika se v současné době na celém světě vyznačuje především tím, že je třeba v co nejkratší době a při co nejnižších nákladech, vyprodukovat a prodat co největší množství rybek. Této strategii je podřízen chov nejen v Asii, kde mají nepoměrně nižší náklady na vstupu (energie, voda, ale často i potrava, neboť ryby jsou většinou chovány pod širým nebem a může k nim náletový hmyz). Ale o to více musí spěchat i český chovatel, který má náklady nepoměrně vyšší. Proto dochází stále častěji u cichlid k poruchám sociálního chování. Ať už je to přílišná agresivita, neschopnost harmonického odchovu mláďat, neschopnost rozmnožování a dalších poruch. Proto při sestavování chovných párů je nutné být hodně opatrný, neboť drobné pošťuchování velkých ryb zpravidla vede ke konci té slabší.
Prvními opravdu velkými cichlidami, které se objevily v mých nádržích byly potoční akary (Andinoacara rivulatus). Na nich jsem začal uplatňovat pravidlo „deset“. Tedy že tento typ cichlid je třeba nakupovat v minimálním počtu deseti a více ryb. O krásách těchto akar, ale i jejich příbuzných, se není třeba nějak výrazně rozšiřovat, prošly nádržemi většiny cichlidářů.
(Mimochodem, už je opět mám ve svých nádržích. Přivezl jsem si někdy v loňském roce deset rybek od Papíků. Směl jsem si je sám nalovit. No neměl jsem z deseti rybek čtyři páry? Musím se pochválit sám, jiní tak většinou nečiní. Z deseti rybek se „našly“ čtyři páry. Stalo se mi to poprvé. Pokud jsem o pár řádků výše zmínil tu matematickou pravděpodobnost, opravdu není vysoká. Pokud vezmu v úvahu ty roky kolem akvaristiky…)
V dobře členěné nádrži se skutečně první pár k sobě začal mít brzy. Což je signál k odlovení vybrané dvojice, neboť začne organizovat pořádek podle svého. Ovšem velmi rychle se našel i druhý pár a nastala neuvěřitelná mela o prostor ve třistalitrové nádrži. A tu se ukázalo, jak jsou důležité další ryby ve skupině. Než jsem vyklidil nádrže pro oba páry, zbylých šest akar drželo vášně na uzdě neustálým vplouváním mezi rodící se chovné páry.
Tito „rozbíječi konfliktů“ jsou většinou důležití nejen při sestavování párů, ale často i při dalším chovu. Páry, které se vybraly umísťuji do nádrží samostatně, aby měly větší klid na odchov mladých. Tím na sebe prozrazuji, že pokud to jde, tak se snažím nechat mladé rybky u rodičů, aby jejich sociální chování bylo co nejideálnější.
Nikdy jsem se neodhodlal nechat dva páry akar v jedné nádrži, protože se snažím, pokud to jde, nechat rodiče všech cichlid vodit mláďata. Například u modrých akar (Andinoacara pulcher) jsem zkusil nechat v nádrži dva páry. Slabší pár o svá mláďata přišel a navíc obě ryby byly hodně potlučené.
Ovšem jsou ryby, které se docela bez potíží třou v „podivné“ chovné skupině, ačkoli se nejedná o africké tlamovce. To jsem viděl třeba v případě uar (Uara amphiacanthoides), které si přítomnost mentátora nedokázaly vynachválit. Dva páry velikých placek opanovaly své poloviny nádrže. Ty neopouštěly a mezi nimi se přibližně ve středu nádrže potulovala lichá samice. Pravda je, že výtěry, které byly obrovské, musel chovatel odsát do vedlejší nádrže.
Nesnášenlivé páry
Některým párům nepomohou rozbíječi vlastního druhu. Proto jsem začal používat velké sumce, ale bezvousé, skryté za pořádným pancířem. Gibouši či plekouši se jen tak něčeho neleknou. Nejhorší situace pro chovatele ale nastává v okamžiku, kdy se podaří dostat do souladu pár a začneme se domnívat, že už bude klid.
Několik let jsem usiloval o vytvoření chovu Cichlasoma salvini. Z deseti ryb se tři páry vybraly celkem rychle a první mláďata na sebe nedala dlouho čekat. Potud by to byla idylka hodná zaznamenání do paměti. Přiznám se bez mučení, že jsem ale tento druh ryb z paměti nadlouho vymazal, navzdory jejich nádhernému zbarvení brzy. Již je sice opět chovám, avšak stále se stejnými problémy. Dominantní pár, který se rozhodně zplodit potomky zabere opravdu celou nádrž a vše živé, co je v jejich dosahu, se namačká do koutů, zaleze pod kořeny a do volných květináčů. Pokud tak neučiní, jsou spolubydlící nemilosrdně zabiti. Odebrání jiker ovšem není řešení. Cichlidy se vyznačují tím, že pokud přijdou z jakýchkoliv důvodů o svůj výtěr, jsou schopny naklást nové jikry velmi brzy opět. Takže k uklidnění situace dojde jen na pár dnů. Tudíž odchovám jeden výtěr uměle a pak odlovím přebytečné ryby z nádrže a nechám pár mladé odvodit. Což se mi v průběhu posledních dvou let povedlo mnohokrát úspěšně. Avšak vždy při pokusu o nové tření dojde ke stejnému konci. Samec zabije samici. Popisovat rvačky dospívajících ryb nebudu, protože nechci odrazovat zájemce o chov této nádherné ryby. Ale chce to opravdu hodně trpělivosti.
V podobné situaci jsem se ocitl i s kančíky zlatými (Thorichtys aureus). Nesetkal jsem se u „salvínů“ s tímto jevem sám. Ryby odvodí mláďata v dokonalé symbioze. Jsou pečlivé a svůj prostor uhájí. Ovšem po odstavení mláďat se samec vrhá na samici stylem kriminálníka, který léta neviděl sukni. A jen velmi otrlé samice jeho nabídky ustojí. Po několika takových odchovech většinou končí soužití těchto ryb smrtí samice.
O zlatých kančících píše ve svých knihách již Rudolf Zukal jako o velmi problémových rybách. Ta pravda se nijak výrazně postupem času nezměnila. Jak si lze pomoci? Pokud nechceme přijít o samice, osvědčily se mi dva postupy. V případě dostatečně velkých nádrží je dobré nechat pět, deset mláďat s dospělými. Tak jsem salvíny i Thorichtys aureus udržel nejdéle. V případě zlatých kančíků to ovšem nefunguje zcela. Několikrát se mi stalo, že samec zabil v zřejmě záchvatu sexuálního náporu samici vodící mláďata
Proto jsem začal tyto kančíky odchovávat ve skupině a buď jikry nebo čerstvá mláďata dávám do zvláštních nádrží. Ovšem jako všelék tento postup také nefunguje a proto je třeba mít v rezervě odchovy, které necháme růst, aby se dalo pokračovat v dalším chovu. Postupně se totiž ryby vybíjí bez rozdílu pohlaví a zjevné příčiny.
Moje nedávná zkušenost při párování Caquetaia umbrifera je také dramatická. Dominantní samec napřed zlikvidoval své slabší kolegy, poté začal vybíjet slabší samice, až se potkal s tou „vyvolenou“. To ještě v nádrži zbývala jedna její souputnice. Tu začali společně zahánět a proto jsem ji odlovil. Pak se spokojeně vytřeli a třou se stále v dokonalém harmonickém souladu. Ovšem tato metoda párování velkých cichlid je poněkud finančně náročná, takže ji lze doporučit jen někdy
Itálie v nádrži
Zdá se, že cichlidy mají různé povahy i u jedinců stejného druhu. Nesetkal jsem se sice s vážnějším konfliktem u červenohrdlých kančíků nebo třeba u třech druhů herosů, které jsem také choval, či průběžně chovám stále. Domnívám se, že nejvíce problémů je především s dravými rybami. Managujští kančíci (Parachromis managuensis) svým obrovským vzrůstem budí respekt a přitom jsem měl několik roků pár, který pro sebe přímo dýchal. Mladé odchovával zcela bez problémů. Jejich potomci, které jsem si nechal „na chov“ se neustále prohání a nevím, jak dlouho to bude následků. Tento druh jsem si pořídil také ve zlaté podobě a musím říci, že je to mnohem konfliktnější verze. Ryby rostly nestejnoměrně, musel jsem oddělovat a raději jsem zbytek po sestavení jednoho páru dal pryč, protože začalo docházet k vybíjení nejmenších.
Co je zvláštní, nepodařilo se mi po jednom tření „managujců“ odlovit všechna mláďata a další výtěr přežil bez újmy, navzdory po nádrži bloumajícím dvoucentimetrovým starším sourozencům. Zmíněný pár jsem dostal po prvním tření a ani stěhování o sto kilometrů jej nerozhodilo. Samec dokázal dorůst přes 40 cm a váha byla hodně přes půl kila.
Ovšem například v případě (Cichlasoma festae jsem se potýkal s nerudností samce téměř soustavně. A to se jednalo o pár spontánně vybraný, harmonizující od tření, přes odchov mláďat, k jejich odlovu. To byl povel k dalším námluvám. Samice dva dny odmítala, za což byla častována nevybíravými štulci. Proto jsem ji před samcem ukryl do jiné nádrže, kde si odpočala, nabrala sílu a zaplnila se opět jikrami. Do nádrže k samci jsem ji vracel vždy navečer před zhasínáním. Většinou již druhý den byli opět spokojeně vytřeni. A pak vodili mláďata, následoval jejich odlov a opět mazec. Tento masochistický pár takhle fungoval v pevném svazku pět let. Až si ho vyhlédl kolega, došlo na stěhování a fungoval ještě další dva roky, než uhynul samec. Takže i takto „italsky“ laděné ryby jsou své soužití schopny zvládnout lépe než výše zmínění kančíci menších druhů. Ale i jim je třeba trochu pomoci.
Zcela nekonfliktními typy se jeví kančíci nikaragujští (Hypsophrys nicaraguensis). Jakmile začne pár fungovat, vše probíhá k naprosté spokojenosti ryb i chovatele. Nesetkal jsem se s problémy u kančíků zelenookých (Cryptoheors sajica) ani hrbohlavých (Cryptoheros spilurus). I když znám chovatele, kterým samice po brutálních útocích samců odcházejí jak na běžícím páse. Ovšem já v takovém případě bych volil cestu opačnou. Než shánět samice, odstranil bych z chovu samce. Domnívám se, že nejvíce konfliktů mezi běžnými druhy větších a velkých druhů cichlid vyvolává složení vody. Zvýšenou agresivitou reagují na kyselou vodu či přemíru dusíků. Vzhledem k jejich velikosti je trochu náročnější udržet kvalitu vody na odpovídajících parametrech. Zkonzumovanému množství potravy odpovídá také množství vyprodukovaných odpadních látek.
Jako zajímavost bych v závěru zmínil poznatek, který jsem s nikým nekonzultoval, ani nijak neověřoval a možná to tak funguje jen u mne. Ukázalo se, že také mezi rybami funguje ve vztahu mezi pohlavími cosi "chemického". Feromony známe u motýlů, o chemii hovoříme i ve vztahu lidí. V případě velkých cichlid mne k tomuto poznání přivedl kolega Honza Burzanovský. Díky jemu jsem začal používat přípravky s vysokým obsahem huminových látek, koupat olšové šišky, rašelinu a v poslední době používám i mandlovník. Ukázalo se totiž, že pokud například máme hejno velkých cichlid v nádrži a ony se "necítí", pak díky zvýšenému obsahu huminů se přestávají tlouct. Podobně se chová i pár, který má ony výše zmíněné "přetlačovací nálady". Z toho usuzuji, že mnoho problémů, které nastávají u velkých cichlid pochází z toho špatného čichového vjemu. U lidí když zmíněná chemie přestane fungovat, tak může dojít i k „domácí zabijačce“, jak tento trestný čin žargonem pojmenovávají kriminalisté.
Libor Šprysl
Za správnost informací zodpovídá autor článku, dotazy směřujte na autora. Hodnocení článku hvězdičkami provádí redakce. K článku se vyjádřete pomocí palců (líbilo se / nelíbilo se).
Líbilo se: 9x • Nelíbilo se: 0x • Zveřejněno: 29.09.2010 • Upraveno: 29.09.2010 • Přečteno: 1843x
Schválili: Bob66 05.01.13
Související články
| Žádné související články |
Další články z rubriky Ryby
| 19.10.2013 | | Nejen rodičovský kanibalismus? | 741x |
| 23.04.2007 | | Krupička | 3955x |
| 13.12.2011 | | Mohou se přemnožit paví očka? | 2346x |
| 28.06.2008 | | Listy pampelišky (Taraxacum sect. Ruderalia) – návod na „přípravu“ krmení | 2341x |
| 03.06.2006 | | Rozmnožování ryb | 22071x |
| 23.11.2012 | | Jednoduchá past na menší ryby a krevetky | 1426x |
| 12.12.2012 | | Živorodka Endlerova - zkušenosti s chovem | 1934x |
| 04.04.2013 | | Pestřenec červený v akváriu | 851x |
| 07.11.2010 | | Skalár amazonský - Pterophyllum scalare | 6301x |
| 14.09.2012 | | Betta bojovnice | 433x |
Komentáře návštěvníků
Funkce je dostupná pouze pro přihlášené uživatele
Další články tohoto autora
| 07.08.2020 | | Voda teče všude | 553x |
| 19.10.2013 | | Nejen rodičovský kanibalismus? | 741x |
| 24.08.2012 | | Přišli jak legendární vojska | 599x |
| 19.01.2012 | | Aklimatizace akvarijních ryb | 1768x |
| 13.12.2011 | | Mohou se přemnožit paví očka? | 2346x |
| 22.11.2011 | | Kdo nečte Akvárium živě, nemůže být dobrý akvarista | 823x |
| 04.07.2011 | | Gelová krmiva 2 | 1705x |
| 07.11.2010 | | Gelová krmiva - nové trendy v akvaristice? | 1873x |
| 22.10.2010 | | Sezonní tření velkých cichlid a některé defekty při něm | 1367x |